Text dokumentu

SOUHRNNÁ ZPRÁVA O ČINNOSTI VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ZA ROK 2011 Výňatek 2.2 Práce a zaměstnanost Správa na úseku zaměstnanosti Ochránce se v průběhu roku 2011 věnoval problémům s aplikací zákona o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů), zejména otázce vyřazení uchazečů o zaměstnání z evidence z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. S tím úzce souvisí posuzování vážných důvodů na straně uchazečů o zaměstnání ve smyslu ustanovení § 5 zákona o zaměstnanosti, jelikož tyto vylučují, aby byl uchazeč vyřazen. Úřady práce ovšem mnohdy hodnotí doložené vážné důvody izolovaně od osobní, rodinné a sociální situace uchazečů. Tento postup považuje ochránce za nepřijatelný a hodnotí ho jako pochybení na straně úřadů. Dále se ochránce zabýval otázkou nároku na podporu v nezaměstnanosti za situace, kdy zaměstnavatel za zaměstnance neodvedl zákonné pojistné, ačkoliv k tomu byl ze zákona povinen. Ochránce je přesvědčen, že neplacení pojistného zaměstnavatelem nelze přičítat k tíži zaměstnanci. Pokud zaměstnanec úřadu doloží (např. zápočtovým listem, pracovní smlouvou, dohodou o skončení pracovního poměru, rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení), že v rozhodném období vykonával po stanovenou dobu činnost, která zakládá účast na důchodovém pojištění, vznikne mu (za splnění ostatních podmínek) nárok na podporu v nezaměstnanosti. V neposlední řadě ochránce řešil okamžité zrušení pracovního poměru a s tím související nárok na podporu v nezaměstnanosti. Obecně platí, že uchazeč nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti, pokud s ním byl ukončen pracovní poměr z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Pokud se ovšem poté (bývalý) zaměstnavatel (např. v rámci soudního sporu či pod jeho hrozbou) se zaměstnancem dohodnou na jiném způsobu skončení pracovního poměru, není sebemenší důvod, aby nebyl jejich autonomní projev vůle respektován. Úřad práce je poté povinen na tento úkon brát ohled i při rozhodování o podpoře v nezaměstnanosti. Na konci roku 2011 rovněž ochránce zaznamenal zvýšený počet stížností na systém DONEZ (povinnost uchazečů o zaměstnání hlásit se na kontaktním místě veřejné správy). Více k této problematice viz legislativní doporučení na str. 13. Inspekce práce Ochránce se při řešení podnětů opakovaně setkal s případy nedůsledně provedených kontrolních šetření. Opakují se situace, kdy se inspektorát práce zabýval pouze některými skutečnostmi uváděnými v podnětu a další podstatné skutečnosti, případně přiložené doklady, které upozorňovaly na možné porušení zákona, opomenul. V konkrétních situacích se jednalo o neprošetření variabilních složek mzdy, jejichž vyplácení nebylo vázáno na volní uvážení zaměstnavatele, a nedůsledné kontroly výkonu přesčasové práce zaměstnanců obchodních řetězců. Sp. zn.: 1272/2011/VOP/JB Vznikne-li podezření, že zaměstnavatelem vedená evidence docházky je pouze formální a neodpovídá reálné situaci, je na orgánu inspekce práce, aby bez ohledu na doklady předložené zaměstnavatelem tuto skutečnost prošetřil (například výslechem zaměstnanců). Na ochránce se obrátil pan F. Z., s žádostí o prošetření postupu Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj ve věci provedení kontroly dodržování pracovněprávních a mzdových předpisů. Z vyrozumění o výsledku kontrolního šetření adresovaného stěžovateli je patrné, že kontrolním šetřením byla potvrzena jen část skutečností uváděných v podnětu, pochybení týkající se vykonané přesčasové práce a práce ve svátek nebyla inspektorátem shledána. Stěžovatel s postupem kontroly vyslovil nesouhlas. Uvedl mimo jiné, že inspektorátu práce předložil údaje o docházce, které se značně liší od evidence docházky, kterou dodatečně vytvořil zaměstnavatel. Ochránce dospěl k závěru, že oblastní inspektorát práce při kontrole pochybil. V praxi často dochází k tomu, že u zaměstnavatelů je vedena tzv. dvojí evidence docházky; zaměstnanci zaznamenávají svůj příchod a odchod do sešitu, zaměstnavatel poté docházku přepisuje do elektronické podoby, která je od ručních zápisů často odlišná - když např. nejsou zaznamenány přesčasy, délka směn, přestávek v práci neodpovídá reálnému stavu. Touto praxí jsou zaměstnanci kráceni jednak o mzdu za odvedenou práci a případné příplatky za práci přesčas, rovněž jsou vystaveni riziku poškození zdraví za situace nedostatečného odpočinku mezi jednotlivými směnami. Je na orgánu inspekce práce, aby v případě, vznikne-li podezření, že zaměstnavatelem vedená evidence docházky je pouze formální a neodpovídá reálné situaci, tuto skutečnost prošetřil, například výslechem jednotlivých zaměstnanců. Na základě závěrů uvedených ve zprávě o šetření oblastní inspektorát práce rozhodl o provedení následné kontroly. Služební poměry Ochránce se v průběhu roku 2011 zabýval častěji podněty z oblasti služebních poměrů. Jedná se o specifickou oblast, na kterou se zákonná působnost ochránce vztahuje pouze částečně. Případy řešené v roce 2011 lze rozdělit do tří hlavních okruhů. První a velmi početnou skupinu tvořily stížnosti, jejichž jádrem byl nesouhlas s novou právní úpravou zavádějící zdanění výsluhových příspěvků. V této oblasti ochránce neshledal jakýkoli prostor pro svůj zásah, jelikož podání směřovala výhradně proti zákonné úpravě a nikoli proti postupu konkrétního úřadu. Další okruh podání se dotýkal rovněž zdanění výsluhových příspěvků, ale stěžovatelé namítali ve svých případech retroaktivitu zákona. Domnívali se, že výsluhové příspěvky za měsíc prosinec 2010, které byly vyplaceny až v roce 2011, nemají zvláštní srážkové dani podléhat. Ochránce ovšem shledal postup v souladu se zákonem, jelikož pro účely daně z příjmu je zásadní, kdy byl předmětný příjem vyplacen, nikoli za které období náleží. Dále ochránce řešil případy započtení doby základní vojenské služby pro účely výsluhového příspěvku. V šetřených případech měli stěžovatelé pravomocné rozhodnutí správního soudu ve své věci, podle kterého je služební funkcionář povinen dobu základní vojenské služby započíst. Jelikož v mezidobí od skončení soudního sporu a odchodu z činné služby vyslovil Nejvyšší správní soud o zápočtu doby základní vojenské služby opačný právní názor, ministr vnitra zrušil v přezkumném řízení předchozí správní rozhodnutí o započtení doby základní vojenské služby. Aplikací judikatury pozdější přitom porušil nejen výslovnou dikci ustanovení § 193 odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ale i popřel smysl přezkumného řízení.