Text dokumentu

SOUHRNNÁ ZPRÁVA O ČINNOSTI VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ZA ROK 2011 Výňatek ČÁST VI Dohled nad vyhošťováním cizinců Od 1. ledna 2011 přibyla ochránci nová působnost v návaznosti na transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen "návratová směrnice"), která v čl. 8 odst. 6 ukládá členským státům povinnost zavést "účinný systém pro sledování nuceného navracení". V České republice se dohledovým místem nad dodržováním práv cizinců zakotvených v návratové směrnici stal veřejný ochránce práv. Dle § 1 odst. 6 zákona o veřejném ochránci práv "ochránce provádí sledování zajištění cizinců a výkonu správního vyhoštění, předání nebo průvozu zajištěných cizinců a trestu vyhoštění cizinců, kteří byli vzati do vyhošťovací vazby nebo kteří vykonávají trest odnětí svobody". Policie je povinna informovat ochránce s přiměřeným předstihem o každém výkonu správního vyhoštění, předání nebo průvozu cizince. Zároveň jsou ochránci zasílány kopie všech rozhodnutí "o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění, rozhodnutí o přerušení zajištění, rozhodnutí o umístění zajištěného cizince do části s přísným režimem a rozhodnutí o prodloužení umístění zajištěného cizince do "části s přísným režimem", a dále pak i rozsudky soudů o žalobách podaných cizinci proti zajištění. 1. Monitoring správních a soudních rozhodnutí Za rok 2011 ochránce obdržel a analyzoval celkem 1 715 rozhodnutí o správním vyhoštění, 334 rozhodnutí o zajištění či jeho prodloužení, 3 rozhodnutí o umístění do přísného režimu a 71 rozsudků správních soudů. Ochránce oceňuje, že v souvislosti s přísněji nastavenými kritérii pro zajišťování cizinců a povinností využívat uložení zvláštního opatření za účelem vycestování cizince, tzv. alternativ k detenci (zvážení těchto alternativ, v podmínkách České republiky jde o ohlašovací povinnost a peněžní záruku, musí vždy předcházet zajištění cizince) oproti předchozím letům podstatně poklesl počet zajištěných cizinců. Zároveň však ochránce zaznamenal, že zejména v první polovině roku 2011 rozhodnutí o zajištění v rozporu s ustanovením § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců (zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů) zdaleka ne vždy obsahovalo vypořádání se s možností uložit některou z alternativ k detenci (např. u 61 z 96 rozhodnutí doručených do Kanceláře veřejného ochránce práv od počátku roku 2011 do 19. 5. 2011 tato úvaha chyběla). Navíc se ukázal problém s nefunkčností peněžité záruky, která nebyla z celkového počtu 58 alternativ v roce 2011 uložena ani v jednom případě. V návaznosti na výsledky analýzy těchto rozhodnutí se ochránce rozhodl zahájit tři šetření z vlastní iniciativy, týkající se rozhodování o vyhoštění na letišti Praha-Ruzyně a přístupu k právní pomoci, využívání tzv. alternativ k detenci a vydávání závazných stanovisek Ministerstvem vnitra v řízení o vyhoštění k možnosti vycestování cizince. V prvém z těchto šetření došel ochránce k následujícím dílčím závěrům (ostatní šetření probíhají). Rozhodování o vyhoštění cizinců na letišti Praha-Ruzyně V rámci analýzy rozhodování o vyhošťování cizinců na letišti Praha-Ruyzně, která se týkala kromě samotných rozhodnutí i 80 kompletních správních spisů, dospěl ochránce k závažným zjištěním. Velmi často totiž rozhodování o vyhoštění na letišti probíhá zjednodušenou formou vydáváním tzv. příkazů na místě dle ustanovení § 150 odst. 5 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů). V těchto případech lze odůvodnění rozhodnutí nahradit vlastnoručně podepsaným prohlášením účastníka, že s uložením povinnosti souhlasí. Podepsáním prohlášení se příkaz stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. To pro cizince znamená, že se proti vyhoštění již nemůže bránit standardními opravnými prostředky (odvoláním) a může být ihned vyhoštěn. O těchto dopadech musí však být cizinec předem prokazatelně poučen. Ochránce zjistil, že v řadě případů v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. c) zákona o znalcích a tlumočnících (zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů) tlumočil tzv. tlumočník na slib a nikoli tlumočník zapsaný do seznamu znalců a tlumočníků. Co je však ještě mnohem závažnější, v některých případech řízení o vyhoštění tlumočili policisté, což považuje ochránce za zcela jednoznačné porušení § 11 zákona o znalcích a tlumočnících a § 14 správního řádu. V takových případech lze považovat celé řízení o vyhoštění za nezákonné. Ochránce má navíc závažné pochybnosti o tom, zda jsou před vydáním příkazu na místě cizinci skutečně prokazatelně poučeni o tom, jaké dopady pro ně bude mít rozhodnutí formou příkazu na místě. Dále bylo zjištěno, že ve většině případů si před rozhodnutím o vyhoštění cizinecká policie nevyžádala závazné stanovisko Ministerstva vnitra k možnosti vycestování cizince, které by vyvrátilo riziko, že vyhoštěním může dojít k porušení mezinárodně-právních závazků České republiky (např. že cizinci nehrozí v zemi původu mučení apod.). Vyhošťovaní cizinci na letišti rovněž nejsou poučovaní o možnosti dobrovolného návratu. Za velmi závažné považuje ochránce i to, že cizincům, s nimiž probíhá na letišti řízení o správním vyhoštění, není zajištěn efektivní přístup k právní pomoci (např. nebyl umožněn kontakt advokáta s vyhošťovaným cizincem). Možnost poskytovat právní poradenství v tranzitních prostorách letiště, kde jsou cizinci omezeni na svobodě pohybu a kde s nimi probíhá řízení o vyhoštění, nemají ani nevládní organizace poskytující cizincům bezplatné právní poradenství. 2. Doprovody Policie ČR a Ministerstvo vnitra jsou povinni předem ochránci oznamovat realizaci předání, průvozů a vyhoštění (správních i trestních) cizinců z území České republiky. Na základě těchto oznámení provedl v roce 2011 ochránce celkem 6 sledování vyhoštění. Ve třech případech se jednalo o vyhoštění nebo předání leteckou cestou (v jednom případě s ohledem na zrušení letu proběhl doprovod pouze na letiště Praha-Ruzyně), ve dvou případech šlo o průvozy cizinců přes území České republiky a jedenkrát o vyhoštění pozemní cestou z území České republiky. Celkem bylo dohlíženo na vyhoštění, předání či průvoz 24 osob. Při faktické realizaci sledování vyhoštění zpočátku docházelo k neshodám v otázce přítomnosti ochráncem pověřeného zaměstnance v eskortních vozidlech Policie ČR. Následným jednáním byl rozpor odstraněn, nicméně ústní dohoda o legitimitě a potřebě přítomnosti ochráncem pověřeného zaměstnance nenašla odraz v interních předpisech Policie ČR, což činí v praxi potíže. Pro potřeby sledování vyhoštění získali zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv rovněž oprávnění ke vstupu do tranzitního prostoru letiště Praha-Ruzyně a byly jim také vydány dva služební pasy. Z dosud provedených doprovodů lze shrnout, že cizinci byli vždy obeznámeni se skutečnostmi souvisejícími s jejich vyhoštěním, průvozem či předáním, měli zajištěny dobré materiální podmínky a eskortující policisté jednali zdvořile a vstřícně. V kontextu uvedeného je však třeba upozornit na to, že ochránce věnuje zvýšenou pozornost důvodnosti poutání cizinců (pouta na rukou) v eskortních vozidlech.