Text dokumentu

SOUHRNNÁ ZPRÁVA O ČINNOSTI VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ZA ROK 2011 Výňatek 2.10 Policie Vyřizování stížností Stejně jako v letech minulých, tak i v roce 2011, se veřejný ochránce práv v rámci své působnosti vůči Policii ČR často potýkal s problematikou vyřizování stížností, kdy jeho základní výtkou bylo nedostatečné zdůvodnění závěru policejního orgánu o (ne)důvodnosti stížnosti. Z typické odpovědi policejního orgánu vyřizujícího stížnost bylo pouze seznatelné, že obdržel stížnost, v níž bylo namítáno pochybení, a dále pak již jen sdělení, že na základě provedeného šetření byl učiněn závěr o (zpravidla) nedůvodnosti stížnosti. Osoba podávající stížnost se tedy nedozvěděla, na základě jakých úvah orgán vyřizující stížnost ke svému závěru dospěl, a s ohledem na stručnost a jakousi formulářovitost odpovědi se dokonce mohl domnívat, že se stížností nikdo řádně nezabýval. Ze strany veřejného ochránce práv bylo na problematiku vyřizování stížnosti poukazováno již v souhrnných zprávách z let minulých, přesto ale nedošlo k nápravě. Příliš strohé odpovědi na stížnosti neodpovídají principům dobré správy, zejména zásadě přesvědčivosti. Navíc z obecných zásad činnosti správních orgánů a z přiměřeného použití ustanovení o odůvodnění rozhodnutí lze dovodit (na základě ustanoveni § 154 ve spojení s ustanovením § 177 odst. 2 a ustanovením § 158 odst. 1 správního řadu), že by se správní orgán měl vypořádat se všemi tvrzeními stěžovatele obsazenými ve stížnosti, reagovat na ně a uvést, na základě jakých podkladů a úvah dospěl ke svým závěrům. Na toto téma se uskutečnila schůzka veřejného ochránce práv a policejního prezidenta, na níž policejní prezident přislíbil zpracování interní metodiky (interního aktu řízení) pro vyřizování stížností dle § 175 správního řádu, z níž by mělo mimo jiné jednoznačně vyplývat, že orgán vyřizující stížnost se má v odpovědi stěžovateli vypořádat se všemi jeho námitkami, uvést, z jakých podkladů při hodnocení stížnosti vycházel a teprve na tomto podkladu vyslovit závěr o (ne)důvodnosti stížnosti. Uvedený princip by měl obdobně platit i pro způsob vyřízení event. další stížnosti nadřízeným orgánem. Zmíněný interní akt řízení dosud nebyl vydán. Závěry z osobní schůzky ochránce s policejním prezidentem jsou v současné době realizovány pouze ve formě instrukce, jíž bylo uloženo, aby při vyřizování stížností bylo dbáno i na řádně odůvodnění závěru o (ne)důvodnosti stížnosti.