Text dokumentu

SOUHRNNÁ ZPRÁVA O ČINNOSTI VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ZA ROK 2011 Výňatek 2.16 Právo na informace Přístup k informacím V roce 2011 vydal ochránce několik stanovisek k výkladu zákona o svobodném přístupu k informacím (zákon č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jimiž se snažil dosáhnout větší vstřícnosti úřadů vůči žadatelům. Žadatel o informace především nemůže být podle ochránce nucen, aby podával svou žádost s detailní znalostí vnitřního členění úřadu. Jestliže požádá o informace "nesprávný" odbor úřadu, je tento povinen ji příslušnému odboru postoupit tak, aby úřad jako celek splnil svou informační povinnost v zákonné lhůtě. Důvody svého dotazu nemusí žadatel uvádět a úřad je proto není oprávněn zkoumat ani hodnotit. Jestliže žadatel požádá o poskytnutí informací formou kopií konkrétních listin a nebrání tomu vážné důvody, nemůže úřad poskytnout informace pouhým výpisem. Pokud jde o výjimky z informační povinnosti, ochránce uvedl, že úřad, který je nebo byl účastníkem soudního řízení, nemůže poskytnutí informace odepřít jen z toho důvodu, že se požadovaná informace stala předmětem rozhodování soudu. Konečně, aby mohl úřad za vyhledání informací požadovat úhradu, musí se jednat prokazatelně o mimořádně rozsáhlé vyhledávání, tedy o shromáždění velkého množství odlišných a odděleně uchovávaných informací. V roce 2011 narazil ochránce poprvé na problém, že pravomocné rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace není možno přezkoumat nadřízeným orgánem ani jinak zrušit (s výjimkou správní žaloby), protože správní řád se na procesy podle zákona o svobodném přístupu k informacím vztahuje v omezené míře. Znamená to, že i když se ochránci podaří změnit náhled úřadů na věc v konkrétním případě, je jedinou cestou k nápravě podání nové žádosti o stejné informace. Podnět sp.zn.: 5137/2010/VOP/KČ Úřad, který provedl státní kontrolu u soukromého subjektu, musí žadateli o informace sdělit přinejmenším svá kontrolní zjištění, závěry kontroly a uložená opatření k nápravě. Stěžovatelé iniciovali požární kontrolu u svého souseda, který provozoval sklenářskou dílnu. Vedla je k tomu obava, že by jeho činnost mohla být zdrojem požárního nebezpečí. Následně požadovali po Hasičském záchranném sboru Jihomoravského kraje zaslání veškerých informací o provedené kontrole, a to formou kopií kontrolního protokolu a dalších listin. Úřad jim poskytl ve své odpovědi pouze částečné a obecné informace (např. kdy kontrola proběhla, porušení jakých právních předpisů bylo zjištěno, do kdy měly být závady odstraněny - ovšem bez uvedení konkrétních závad). Žadatelé neuspěli ani s odvoláním k Ministerstvu vnitra, generálnímu ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Teprve na základě stanoviska ochránce uznal generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR pochybení a nabídl stěžovatelům možnost podání nové žádosti o informace, která již bude řádně vyřízena.