Text dokumentu

SOUHRNNÁ ZPRÁVA O ČINNOSTI VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ZA ROK 2011 Výňatek 2.9 Přestupky proti občanskému soužití, ochrana pokojného stavu Občanskoprávní základ ochrany pokojného stavu Podle § 5 občanského zákoníku poskytují správní úřady ochranu faktickému stavu, aniž by zkoumaly, jde-li o stav právní nebo protiprávní. Chráněným stavem však může být jen stav relevantní z hlediska občanského práva, nikoli jakýkoli faktický stav hmotného světa. Vyplývá to ze zařazení této právní normy do občanskoprávního kodexu. Proto musí správní úřad nejprve zvážit, zda by vůbec mohl být předmětný pokojný stav stavem nějakého občanskoprávního vztahu. Nelze-li to dovodit, musí správní úřad žádost odložit jako podání, k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný správní úřad. Pokud správní orgán obdrží žádost o ochranu pokojného stavu, aniž by bylo možno představit si nějaký občanskoprávní vztah mezi žadatelem a rušitelem, nejde o "pokojný stav" ve smyslu občanského práva. Nelze-li žádost vyhodnotit podle jejího obsahu ani jako jiný úkon vůči správnímu orgánu (např. jako podnět stavebnímu úřadu nebo silničnímu správnímu úřadu nebo oznámení přestupku), může správní úřad věc odložit dle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu. Námitky podjatosti Ochránce se setkal s případy, kdy správní orgán po podání odvolání proti usnesení, že určitý úředník není vyloučen z projednání a rozhodování ve věci, nepokračoval v řízení a vyčkával, dokud nadřízený správní orgán o podaném odvolání ve věci podjatosti nerozhodne. Ochránce tuto praxi považuje za nesprávnou, neboť dle ustanovení § 76 odst. 5 správního řádu odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Správní orgán tedy musí v takovém případě dále pokračovat v řízení, dokud odvolací správní orgán nerozhodne, že úřední osoby, jejichž podjatost je namítána, jsou z řízení vyloučeny. Ve vztahu k řízení o námitce podjatosti se ochránce setkal též s nesprávným postupem, kdy usnesení o námitce podjatosti (resp. rozhodnutí v případě odvolacího správního orgánu) bylo oznámeno pouze účastníkovi řízení, který námitku podal. V daném případě se jedná o rozhodnutí o procesních otázkách, které se (jako každé jiné rozhodnutí) oznamuje všem účastníkům, pokud není v zákoně stanoveno jinak. Ochránce dále doporučuje, aby správní orgán I. stupně v případě, že je podáno odvolání proti usnesení o námitce podjatosti, postoupil odvolacímu správnímu orgánu kompletní spisový materiál, a to v kopiích, aby mohl pokračovat v řízení. Důvodem je skutečnost, že ve spise mohou být obsaženy informace důležité pro vymezení účastenství popř. zastoupení účastníka řízení (např. plná moc), přičemž na vyřešení této otázky závisí řádné oznámení, a tedy i nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího správního orgánu o podaném odvolání proti usnesení o námitce podjatosti. Postoupení věci v přestupkovém řízení V praxi se lze často setkat s případy, kdy Policie ČR v rámci prošetřování přestupku zajistí movité věci a ty pak připojí k písemnému spisovému materiálu. Ochránce se setkal s tím, že správní orgán postoupil věc jinému správnímu orgánu, připojené movité věci si však ponechal. Ochránce má za to, že správní orgán, jemuž věc byla postoupena, nemůže v takovém případě fakticky rozhodnout o propadnutí věci (popř. vydání věci). Stejně tak správní orgán nemůže věc bez kompletního spisového materiálu odložit. Podnět sp. zn.: 35/2011/VOP/IK Při postoupení věci je postupující správní orgán povinen zaslat kompletní spisovou dokumentaci, včetně případných movitých věcí zajištěných Policií ČR. V souladu s principy dobré správy by měl správní orgán vyrozumět oznamovatele (poškozeného) o postoupení věci jinému správnímu orgánu. Odložit věc, zejména dle ustanovení § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích, je možné pouze v případě, pokud má správní orgán k dispozici kompletní spisový materiál, včetně případných movitých věcí zajištěných Policií ČR. Podnět stěžovatelky R. H. se týkal postupu Úřadu městské části Praha 19 a Městského úřadu Jilemnice v řízení o přestupku proti majetku dle ustanovení § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, kterého se vůči stěžovatelce měl dopustit obviněný E. R. Přestupek byl oznámen Policií ČR na Úřad městské části Praha 19, a to včetně zajištěného notebooku a finanční hotovosti. Aniž řízení zahájil, postoupil Úřad městské části Praha 19 věc Městskému úřadu Jilemnice dle ustanovení § 55 odst. 3 zákona o přestupcích; ponechal si však zajištěné movité věci. Odůvodnil to riziky spojenými se zasláním těchto věcí prostřednictvím pošty. Městský úřad Jilemnice věc odložil dle ustanovení § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích, aniž o odložení věci vyrozuměl stěžovatelku. Ta měla tedy stále za to, že věc řeší Úřad městské části Praha 19. Na její dotaz jí bylo sděleno, že věc byla postoupena Městskému úřadu Jilemnice. Stěžovatelka požádala Úřad městské části Praha 19 o vyplacení zajištěné finanční hotovosti; ta však společně s notebookem byla předána osobně pracovníkem Úřadu městské části Praha 19 na Městský úřad Jilemnice. Ten finanční hotovost následně v průběhu šetření zaslal stěžovatelce. Ochránce konstatoval pochybení jak na straně Úřadu městské části Praha 19, který nepředal Městskému úřadu Jilemnice kompletní spisový materiál, tak i na straně Městského úřadu Jilemnice, který neoprávněně odložil věc a navíc o odložení v rozporu s ustanovením § 66 odst. 4 zákona o přestupcích nevyrozuměl stěžovatelku jakožto poškozenou. V důsledku toho se neměla možnost bránit proti odložení věci, např. postupem dle ustanovení § 126 zákona o obcích. V této souvislosti ochránce doporučil, aby postupující správní orgán o tomto kroku informoval oznamovatele, a to zejména v případech, kdy lze důvodně očekávat, že bude mít zvýšený zájem na projednání přestupku, např. tehdy, když byla přestupkem způsobena újma na zdraví či na majetku.