Text dokumentu

SOUHRNNÁ ZPRÁVA O ČINNOSTI VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ZA ROK 2011 Výňatek 2.8 Životní prostředí Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) Na nedostatky právní úpravy a nesprávný postup správních orgánů v procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) poukazoval veřejný ochránce práv již ve svých předchozích zprávách o činnosti. Z poznatků ochránce v roce 2011 vyplynulo, že orgány, kterým je svěřen výkon státní správy v oblasti posuzování vlivů, ne vždy důsledně přebírají do podmínek závěru zjišťovacího řízení všechna relevantní navržená opatření k prevenci, snížení či kompenzaci nepříznivých vlivů, která vyplývají z oznámení záměrů (staveb, činností a technologií). Ochránce se také zabýval otázkou doby platnosti závěru zjišťovacího řízení. Přestože zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů) není tato otázka výslovně řešena, konstatoval, že nelze dovozovat neomezenou dobu platnosti závěru zjišťovacího řízení. Pokud by praxe úřadů akceptovala takový názor, bylo by významným způsobem popřeno poslání, které má proces EIA plnit. Smyslem procesu EIA je naplnění principu prevence v oblasti životního prostředí a získání objektivních informací a podkladů pro vydání závěru o tom, zda zatížení určité lokality plánovaným záměrem je z hlediska životního prostředí přípustné, či nikoliv. Ochránce je přesvědčen, že povolování záměrů na základě mnoho let starých závěrů zjišťovacích řízení je neakceptovatelné a v rozporu se smyslem a účelem zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. V tomto směru se ochránci podařilo nalézt názorovou shodu s Ministerstvem životního prostředí. Hydrogeologické vrty a stavby studní V roce 2011 ochránce dále monitoroval jednání ústředních orgánů státní správy ve věci hydrogeologických vrtů a staveb studní, s cílem zlepšit právní postavení a zvýšit ochranu vlastníků stávajících studní při provádění nových vrtných prací na okolních pozemcích. Ochránce podporuje zavedení informační povinnosti spočívající v povinnosti obcí zajistit vhodnou formou (např. vyvěšením na úřední desce) informování občanů o záměru provádět geologické práce, což by občanům, kteří již mají v okolí zbudované studny, umožnilo činit aktivně kroky k zajištění potřebných důkazů o původním stavu (např. v podobě objednání vlastního měření hladiny vod ve své studni apod.) To by přispělo k jejich lepšímu postavení v případě domáhání se náhrady škody v důsledku ztráty či poškození vody ve studni. Stavby fotovoltaických elektráren ve volné krajině Problematika staveb fotovoltaických elektráren je v posledních letech velmi diskutována. Z činnosti ochránce vyplynulo, že v době, kdy stavby fotovoltaických elektráren zažívaly největší rozmach (zejména z důvodu ekonomické podpory státu), neměly správní orgány větší zkušenosti s povolovacími procesy pro tento druh staveb. Z těchto důvodů byly nezřídka umisťovány ve zcela nevhodných lokalitách, často i ve volné krajině. Ochránce zastává názor, že fotovoltaické elektrárny představují v krajině rušivý element a je třeba pro ně přednostně hledat vhodnější lokality, zejména ladem ležící pozemky (typicky brownfields, bývalé skládky, lomy apod.). Podnět sp. zn.: 4983/2010/VOP/JG Z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny vyžaduje stavba fotovoltaické elektrárny, umisťované na území Natura 2000 do ptačí oblasti vyhlášené nařízením vlády a na území výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, nezbytné souhlasy a stanoviska orgánu ochrany přírody a krajiny. Předmětem šetření veřejného ochránce práv je stavba fotovoltaické výrobny elektrické energie v k.ú. Moldava v Krušných horách. Záměr byl umístěn na území obce bez územního plánu a vymezeného zastavitelného území, z hledisek zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny na území Natura 2000, do Ptačí oblasti Východní Krušné hory a oblasti výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Ochránce konstatoval, že se Městský úřad Duchcov a Magistrát města Teplice (příslušný orgán ochrany přírody a krajiny) dopustily při povolování záměru zcela zásadních pochybení. Stavební povolení bylo ve sloučeném územním a stavebním řízení vydáno v rozporu se zákonem, pochybení se dopustil také orgán ochrany přírody a krajiny, když pro toto řízení vydal souhrnné stanovisko, v němž neinformoval o povinnosti předložit nutné souhlasy a výjimky dle zákona o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ve vztahu k postupu Krajského úřadu Ústeckého kraje vyjádřil ochránce svůj nesouhlas s tím, jak krajský úřad posoudil podnět k přezkumu vydaného stavebního povolení. Z jeho rozhodnutí není zřejmé, jakým obsahem naplnil právní pojem "újma veřejnému zájmu" a jak tuto újmu porovnal s případnou újmou hrozící stavebníkovi při zrušení vydaných povolení. Výhrady chová veřejný ochránce práv také vůči rozhodnutí, kterým krajský úřad povolil dle ustanovení § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny výjimku z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Ochrana ovzduší Ochránce se v oblasti ochrany ovzduší věnoval, mimo jiné, právním nástrojům k ochraně občanů před zápachem. Ačkoliv primární je v této oblasti ochrana soukromoprávní, tedy možnost podat tzv. sousedskou žalobu, předpokládá český právní řád v určité míře též možnost úředního zásahu. Ministerstvo životního prostředí ovšem zrušilo v roce 2006 bez náhrady prováděcí právní předpis, který stanovoval emisní limity pachových látek a rozsah a způsob stanovení koncentrace pachových látek. Přitom platný zákon o ochraně ovzduší i nadále existenci takového prováděcího předpisu předvídá. Ministerstvo upozornilo, že stanovení objektivní míry zápachu s sebou nese řadu praktických problémů, ochránce nicméně uzavřel, že je povinností ministerstva nalézt řešení, neboť k tomuto kroku ho zavázal Parlament České republiky. Rozhodnutím, že zákonné zmocnění naplňovat nebude, si Ministerstvo osobuje úlohu zákonodárce. V roce 2011 pokračoval veřejný ochránce práv též ve svém šetření týkajícím se problematiky znečištěného ovzduší v Ostravě. Podnět sp. zn.: 3792/2009/VOP/KČ Odpovědné úřady dosud nevyužily všechny nástroje, aby přispěly ke snížení vysoké míry znečištění ovzduší na území města Ostravy. Ochránce se v rozsáhlém šetření z vlastní iniciativy věnoval příčinám vysokého znečištění ovzduší na území města Ostravy, které pochází ze čtyř hlavních zdrojů: průmyslu, dopravy, lokálních topenišť a přenosu z Polské republiky. Zhodnotil dosavadní kroky příslušných úřadů ke zlepšení situace a dospěl k závěru, že jsou nedostatečné. Ministerstvo životního prostředí mělo podle ochránce již dříve navrhnout vytvoření společného česko-polského programu zlepšení kvality ovzduší s využitím strukturálních fondů EU a zapojit do vyjednávání s Polskou republikou zástupce Evropské komise jako nestranného arbitra. Krajský úřad Moravskoslezského kraje měl s odvoláním na nepříznivé místní podmínky stanovit velkým průmyslovým závodům přísnější emisní limity, nižší emisní stropy a měl uložit konkrétní organizační a kontrolní opatření, aby je přiměl využívat pouze nejlepší dostupné techniky. Ministerstvo průmyslu a obchodu a agentura CENIA ovšem neposkytují krajskému úřadu vždy dostatečnou odbornou podporu. Magistrát statutárního města Ostravy měl vyvinout větší úsilí o pokutování občanů za překračování přípustné tmavosti kouře a spalování odpadů a nedovolených materiálů v domácích kotlích. Ministerstvo zdravotnictví se mělo podílet na probíhajících toxikologických výzkumech na Ostravsku a mělo prosadit větší rozsah preventivních opatření pro ostravské děti. Vedle konkrétních opatření k nápravě adresovaných příslušným úřadům obsahuje závěrečné stanovisko ochránce také další náměty ke zlepšení situace, jejichž přijetí však není v moci úřadů, ale je dáno k úvaze politické reprezentaci státu, kraje, případně samotného statutárního města Ostravy. Parlament České republiky by měl zvážit doplnění nového zákona o ochraně ovzduší o možnost obce vyhlásit tzv. bezkouřovou zónu (úplný zákaz topení pevnými palivy). Statutární město Ostrava by mohlo urychleně získat pozemky a vybudovat záchytná parkoviště v místech na okrajích Ostravy, vytipovaných již existující odbornou studií. Ministerstvo dopravy, ve spolupráci s Moravskoslezským krajem a statutárním městem Ostravou, by mohlo vybudovat nové (nebo zmodernizovat a elektrifikovat stávající) železniční tratě spojující centrum Ostravy s okolními městy a obcemi, dále by mohlo přednostně dokončit stavby státních silnic a krajských silnic v Ostravě předvídané územním plánem. Ministerstvo dopravy a Moravskoslezský kraj mohou zvážit též navýšení příspěvků státu a kraje na systém čištění pozemních komunikací v Ostravě od prachu. Statutární město Ostrava by mělo v novém územním plánu města Ostravy omezit další rozvoj obytné výstavby a zařízení s dlouhodobým pobytem lidí v místech s nejvíce znečištěným ovzduším.