Text dokumentu

SOUHRNNÁ ZPRÁVA O ČINNOSTI VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ZA ROK 2011 Výňatek 2.1 Sociální zabezpečení Dopady zrušení sociálního příplatku Od 1. ledna 2011 nabyl účinnosti "úsporný balíček" (zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Tímto právním předpisem byl (kromě jiných úsporných opatření) zrušen sociální příplatek pro rodiny s nezaopatřenými dětmi, jejichž příjem byl nižší než dvojnásobek životního minima. V důsledku tohoto úsporného opatření se řada rodin s nezaopatřenými dětmi ocitla v tíživé sociální situaci, neboť pokles jejich příjmů nebyl dostatečně kompenzován. S největší tvrdostí toto opatření dopadlo na rodiny, kterým byly před 1. lednem 2011 vypláceny dávky pomoci v hmotné nouzi. Zákonodárce totiž opomněl v přechodných ustanoveních "úsporného balíčku" zakotvit, aby se při přepočítávání výše příspěvku na živobytí po skončení výplaty sociálního příplatku nepřihlíželo k sociálním příplatkům, které byly rodinám vyplaceny v předchozích měsících. V důsledku započtení dříve vyplacených sociálních příplatků byly po dobu prvních tří měsíců roku 2011 poskytované dávky i o několik tisíc korun nižší a nepostačovaly k úhradě základních životních potřeb rodin. Hrozilo tudíž zadlužení těchto rodin a prohloubení stavu hmotné nouze. K řešení tohoto problému ochránce rodinám doporučoval, aby požádaly o mimořádnou okamžitou pomoc (zejména na úhradu nutného jednorázového výdaje a z důvodu hrozby sociálním vyloučením). Orgány pomoci v hmotné nouzi pak vyzval, aby tyto případy řešily individuálně a upozornil, že rodiny, které jsou dlouhodobě příjemci dávek pomoci v hmotné nouzi, jsou v případě výrazného poklesu příjmu, který však nebyl dostatečně kompenzován, ohroženy sociálním vyloučením. Omezení lhůty pro volbu čerpání rodičovského příspěvku Tzv. úsporným balíčkem byly změněny i podmínky pro nárok na rodičovský příspěvek. Nově byl posunut okamžik pro uplatnění volby nároku na čerpání tříletého rodičovského příspěvku na 9. měsíc věku dítěte (oproti dřívějším 21 měsícům). V případech, kdy rodič z jakéhokoliv důvodu volbu neuplatnil, zůstal mu nárok na čerpání rodičovského příspěvku do 4 let věku dítěte ve výši 3.800,- Kč. Došlo tedy ke snížení celkového objemu vyplacených prostředků ve čtyřleté variantě čerpání rodičovského příspěvku. V návaznosti na tuto skutečnost ochránce obdržel zvýšený počet podnětů týkajících se této změny, a to zejména od těch rodičů, kterým zůstala čtyřletá varianta čerpání. Specifickou kategorii pak tvořili rodiče dětí narozených v březnu 2010, kteří ve svých podáních namítali, že jim rychlou a nedokonalou změnou, o které nadto nebyli dostatečným způsobem informováni a poučeni, byla znemožněna volba tzv. tříleté varianty čerpání rodičovského příspěvku. V jejich případě totiž, alespoň dle doslovného výkladu zákona, byl posledním dnem pro provedení volby 31. prosinec 2010, tedy den, kdy nová právní úprava ještě nenabyla účinnosti. Na tuto kategorii rodičů se neuplatnila přechodná ustanovení, která prodlužovala lhůtu pro dodatečné provedení volby tříleté varianty do 28. února 2011 (platící jen pro rodiče dětí, které ke dni nabytí účinnosti zákona byly starší 10 měsíců, ale mladší 23 měsíců). Z vyjádření MPSV k této problematice je zřejmé, že "kratší" lhůta pro rodiče dětí narozených v březnu byla zvolena záměrně jako prevence možných organizačních problémů při zpracování agendy úřady práce. Ochránce je však přesvědčen, že s ohledem na negativní dopad na rodiny s dětmi, který je v rozporu s účelem rodičovského příspěvku jako dávky státní sociální podpory, jejíž čerpání má rodič možnost flexibilně volit dle svých potřeb, je třeba odmítnout doslovný jazykový výklad dotčených přechodných ustanovení, neboť tento není v souladu s ústavním pořádkem. Správní orgány by při výkladu těchto ustanovení měly z hlediska účelu a smyslu "třírychlostního" rodičovského příspěvku použít výklad teleologický a to tak, aby při dodržení dalších zákonných podmínek, byla i pro rodiče dětí narozených v březnu 2010 zachována možnost zvolit si takový způsob čerpání, který žadateli vyhovuje. Dávky na bydlení Ochránce opakovaně řešil případy, kdy osoby neměly dostatečné finanční prostředky k úhradě bydlení. Jednalo se zejména o situace, kdy osoby v hmotné nouzi užívající nájemní formu bydlení nebyly v bytě přihlášeny k trvalému pobytu z důvodu hrozby neprodloužení nájemní smlouvy na dobu určitou. Těmto osobám nemohl být přiznán ani příspěvek na bydlení ani doplatek na bydlení. Na náklady na bydlení mohly požádat o mimořádnou okamžitou pomoc; tato dávka je však nenároková a jednorázová (byť ji lze poskytnout opakovaně). Dále se ochránce zabýval správností postupu úřadů při posuzování soužití sociálně slabých vícegeneračních rodin v rodinných domcích či vícepokojových bytech. Úřady práce obvykle posuzovaly všechny osoby společně, proto byl jejich příjem vyšší než vynaložené náklady na bydlení a nedostaly ani příspěvek na bydlení ani doplatek na bydlení. Ochránce dotčeným správním úřadům doporučoval, aby formalisticky nevycházely pouze (někdy z mnoho let starých) kolaudačních rozhodnutí, ale aby vždy vyhodnotily faktický stav věci, tj. zda pokoje obývané jednotlivými rodinami jsou schopny plnit samostatně funkci dlouhodobého bydlení, resp. zda tvoří samostatné "bytové" jednotky se společným hygienickým zázemím, a na základě toho určit několik okruhů společně posuzovaných osob tak, aby jednotlivé rodiny obdržely dávky na bydlení. Ve vyšším počtu se na veřejného ochránce práv obrátily i osoby bydlící v jiné než nájemní formě bydlení (typicky na ubytovně, v podnájmu). Tyto osoby nemají nárok na příspěvek na bydlení ani na doplatek na bydlení. Doplatek na bydlení jim však může být poskytnut z důvodů hodných zvláštního zřetele. Ochránce se domnívá, že v případech, kdy neuhrazením nákladů na bydlení hrozí vznik bezdomovectví dotčené osoby a tato osoba se aktivně snaží řešit svůj stav hmotné nouze (zejména si hledá zaměstnání), má být doplatek na bydlení poskytnut. V souvislosti s deregulací nájemného v obecních bytech ochránce řešil několik podnětů seniorů - příjemců starobních důchodů v průměrné výši, kteří obývají dvou a vícepokojové byty a po úhradě nákladů na bydlení jim, i když jsou příjemci příspěvku na bydlení, zbývá méně než 2 000 Kč na ostatní výdaje. Tyto případy nemají jednoduché řešení, protože, i kdyby dotčené osoby vyměnily větší byt za jednopokojový, obvyklé tržní nájemné za jednopokojový byt v místech jejich bydliště dosahuje, či je jen o málo nižší než současné náklady na bydlení. To znamená, že nalezením menšího bytu nedojde ke snížení výdajů na bydlení. Určité řešení představuje nalezení spolubydlícího nebo odstěhování se na ubytovnu či podnájem, které však vzhledem k vysokému věku a zdravotnímu stavu dotčených seniorů nelze považovat za uspokojivé. S uvedeným souvisí i problematika vyhodnocování, jaké náklady na bydlení lze považovat za odůvodněné. Doplatek na bydlení byl do konce roku 2011 ve většině měst poskytován pouze do výše cílového nájemného, tj. deregulovaného nájemného, nikoliv do obvyklého nájemného. Osoby v hmotné nouzi žijící v bytech s tržním nájemným tudíž musely část nákladů na bydlení hradit z dávek určených k uspokojování jejich základních životních potřeb (stravy, ošacení apod.), protože v převážné většině případů je tržní nájemné vyšší než cílové nájemné. Ochránce se také opakovaně setkal s nesprávným posouzením podmínek nároku na příspěvek na bydlení v situaci, kdy náklady na bydlení za žadatele zaplatila jiná osoba. Ochránce řešil podnět stěžovatelky v důchodovém věku, která z důvodu dlouhodobé nemoci neumožňující vyřizování osobních záležitostí dovolila jiné osobě, aby za ni platby nájemného a služeb spojených s užíváním bytu uhradila ze svého účtu. Úřad práce odmítl tyto náklady na bydlení uznat pro účely rozhodování o příspěvku na bydlení, neboť nešlo o náklady zaplacené žadatelem. S tvrzením, že žadatelka uhradila své náklady na bydlení synovi, který je následně uhradil ze svého účtu, se úřad práce ani odvolací orgán nijak nevypořádaly a žádost bez dalšího zamítly z důvodu nedoložení úhrady nákladů žadatelkou. Ochránce takovýto výklad označil za nesprávný, neboť úřady opřely svá rozhodnutí o splnění podmínky, kterou zákon neupravuje. Obdobnou argumentaci zaujal i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. srpna 2011, sp. zn. 4 Ads 22/2011. Mimořádná okamžitá pomoc Ochránce zjistil, že osoby v hmotné nouzi obvykle nejsou dostatečně informovány o situacích, kdy jim může být přiznána mimořádná okamžitá pomoc, a o svém právu kdykoliv o dávku požádat. Situaci zhoršuje i skutečnost, že pro každý druh mimořádné okamžité pomoci existuje jiný formulář žádosti (tj. žadatel ne vždy zvolí správný formulář a žádost je zamítnuta). Zásadním problémem je neposkytování mimořádné okamžité pomoci na úhradu doplatků na léky, když je zdravotní pojišťovna odmítne uhradit za pojištěnce, přestože se jedná o jediný vhodný lék. V praxi činí značné problémy i určení, jaké předměty jsou základní předměty dlouhodobé potřeby či základní vybavení domácnosti a jak vysokou částku na jejich opravu nebo koupi poskytnout (zda věc ještě opravit nebo koupit jinou, jestli je vhodnější věc nová nebo použitá a zda koupit věc v bazaru nejlevnější s vyšším rizikem, že brzy přestane sloužit nebo věc o málo dražší atd.). Nejednotná praxe vede ke vzniku neodůvodněných rozdílů mezi příjemci dávek v různých částech republiky. Orgány pomoci v hmotné nouzi je rovněž nedostatečně využívána možnost poskytnutí mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby sociálního vyloučení u osob, které nejsou zahrnuty v demonstrativním výčtu v zákoně (obvyklý je např. argument, že osoba, která dlouhodobě pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi, není osobou ohroženou sociálním vyloučením). Ochránce se rovněž setkal s neochotou orgánu pomoci v hmotné nouzi poskytnout mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nákladů na bydlení v prvním měsíci, kdy osoba získala samostatné bydlení nebo se odstěhovala od životního partnera (příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení jsou vypláceny vždy až po uplynutí měsíce, za který náleží). V tomto směru veřejný ochránce práv vítá, že orgány pomoci v hmotné nouzi budou od 1. ledna 2012 centrálně řízeny Ministerstvem práce a sociálních věcí, tj. budou povinny se řídit jeho metodickými pokyny. Ochránce rovněž doufá, že v rámci metodického vedení ministerstvo poskytne podřízeným orgánům podrobnější instrukce, jakým způsobem ve výše nastíněných případech postupovat. Příspěvek na péči V průběhu roku 2011 veřejný ochránce práv nadále věnoval zvýšenou pozornost problematice příspěvku na péči u osob s duševním onemocněním, konkrétně pak u osob s poruchami autistického spektra. Ze zjištěných poznatků vyplynulo, že při posuzování závislosti na pomoci jiných přetrvává tendence klást větší důraz na schopnost posuzovaného hodnocený úkon fyzicky provést, bez bližšího zohlednění jeho neschopnosti potřebu úkonu rozpoznat a následně jeho provedení ověřit. Tyto skutečnosti ochránce zohlednil i při formulaci připomínek k sociální reformě, přičemž trval na tom, aby v obecných kritériích pro posuzování zdravotního stavu byl kladen důraz na zjišťování schopnosti posuzované osoby rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Tato obecná posudková zásada byla nakonec zapracována do novely prováděcí vyhlášky k zákonu o sociálních službách. podnět sp. zn.: 4018/2011/VOP/AV Pro účely rozhodování o příspěvku na péči v případě dítěte s diagnostikovaným autismem či jiným duševním onemocněním, je posudkový lékař povinen zhodnotit, zda posuzovaná osoba zvládne úkon nejen z hlediska fyzického ale především z hlediska psychického, tj. zda dokáže rozpoznat potřebu úkonu a ověřit správnost jeho provedení. Odůvodnění odlišného hodnocení zvládnutí úkonů posudkovým lékařem oproti sociálnímu šetření skutečností, že posuzovaný má zachovány motorické funkce, není z tohoto pohledu dostačující. Provádění úkonu s použitím obrázkových piktogramů nelze považovat za jeho zvládnutí. Nejde o provádění úkonu obvyklým způsobem ani o pomoc, která vyplývá ze stupně biopsychosociálního vývoje dítěte, neboť "zdravé dítě" stejného věku takové komunikační prostředky nepotřebuje. Na veřejného ochránce práv se obrátila paní H. M. s žádostí o prošetření postupu správních orgánů ve věci snížení výše příspěvku na péči pro jejího šestiletého syna, jenž má diagnostikovaný autismus. Správní orgány rozhodly o snížení příspěvku na péči z II. na I. stupeň závislosti, ačkoliv se dle vyjádření matky zdravotní stav nezlepšil, s vyšším věkem je naopak chlapec hůře zvladatelný z důvodu větší fyzické síly. V rámci šetření se ochránce zaměřil především na obsah posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí vyhotovený pro účely odvolacího řízení. Tento shledal z hlediska naplnění požadavků úplnosti a přesvědčivosti nedostatečným. Posudková komise zhodnotila řadu posuzovaných úkonů jako zvládnutých, přestože ze sociálního šetření vyplynulo, že chlapec je schopen je vykonávat s pomocí piktogramů, procesuálních schémat, ale bez pomoci obrázkové metody a bez vnější kontroly by tyto úkony nezvládl. Jednalo se například o podávání a přijímání stravy a nápojů, mytí těla, péče o ústa, výkon fyziologické potřeby, oblékání, svlékání, atd. Z vyjádření posudkové komise ministerstva vyplynulo, že řada činností je závislá na motorických funkcích, které nejsou u dítěte porušené. Dle názoru ochránce však nelze ani tzv. "pohybové úkony", jež vyžadují zejména pohybové schopnosti, automaticky považovat za zvládnuté, pokud není diagnostikována žádná porucha v oblasti fyzické. Přestože tedy chlapec s diagnostikovaným autismem a hyperkinetickým syndromem po fyzické stránce patrně dokáže fyzicky zvládnout úkon sezení, není zřejmé, zda z důvodu deficitu v oblasti psychické zvládne v poloze vsedě vydržet alespoň po dobu 30 minut. Obdobným způsobem byly posudkovou komisí hodnoceny úkony provedení si jednoduchého ošetření a dodržování léčebného režimu. Ministerstvo na základě zprávy veřejného ochránce práv zrušilo předmětné rozhodnutí krajského úřadu v přezkumném řízení a vrátilo věc k novému projednání a rozhodnutí. Důchody Průtahy při vyřizování žádostí o důchod Veřejný ochránce práv obdobně jako v minulých letech řešil případy, kdy rozhodnutí o důchodu nebylo vydáno ve lhůtě stanovené zákonem. Oproti předchozímu roku došlo k významnému zkrácení lhůty v námitkovém řízení, kdy většina rozhodnutí již byla vydána ve lhůtě stanovené zákonem. K dílčímu zlepšení došlo rovněž v případě důchodů s cizím prvkem, stále však přetrvávají případy, kdy řízení trvá déle než rok a žadatel neobdrží zálohu na důchod, tudíž po dobu řízení je prakticky bez prostředků. K prodlení při vydání důchodu dochází nejčastěji tehdy, pokud je spis zpracováván na exekučním oddělení za účelem zajištění provádění srážek z důchodu (viz následující odstavec). Na druhou stranu je třeba dodat, že stále častěji se ochránce setkává s tím, že příjemce důchodu má nařízeno i několik exekucí formou provádění srážek z důchodu. Průtahy při provádění výkonu rozhodnutí V průběhu roku 2011 ochránce opakovaně řešil stížnosti napadající nesprávný úřední České správy sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ") při provádění výkonu rozhodnutí/exekuce z dávek důchodového pojištění (dále jen "důchody"). Jednalo se o opakující výtky, že ČSSZ neukončila provádění srážek, ačkoliv byl dluh uhrazen, neoprávněně deponuje sražené částky, které nezasílá exekutorovi (osobě oprávněné) či nereaguje na podání osob, které žádají nápravu své věci. ČSSZ již od listopadu roku 2010 řeší kritickou situaci v agendě exekučních srážek z dávek důchodového pojištění. Zřídila projektový tým k realizaci projektu "Optimalizace vyřizování agendy Exekučních srážek z dávek důchodového pojištění", převedla většiny obstávkových složek na okresní správy, změnila činnost odboru realizace exekučních srážek z dávek důchodového pojištění v ústředí ČSSZ, vytvořila kontrolní a metodické postupy pro tuto agendu a připravuje nasazení programových změn v centrálním softwaru aplikace. V současné době má přístup do aplikačního programového vybavení ČSSZ více než 800 zaměstnanců okresních správ, kteří se podílejí na zpracování exekuční agendy. Protože ochránci byla nejprve přislíbena náprava do 30. 6. 2011, proběhlo v srpnu 2011 místní šetření za účelem zjištění, jak se daří ČSSZ vyrovnávat s enormním nárůstem exekuční agendy. Se vzniklým deficitem se ČSSZ do slibovaného termínu nepodařilo vyrovnat, proto o dané záležitosti jednal ochránce přímo s ministrem práce a sociálních věcí a rovněž s ředitelem ČSSZ. Dle posledních informací a příslibů ČSSZ, je možné snad očekávat stabilizaci exekuční agendy z důchodů v prvním čtvrtletí roku 2012. Ochránce se opakovaně setkává s podněty osob, které se ocitnou zcela bez prostředků z důvodu exekučního obstavení účtu, na nějž je zasílán celý jejich důchod. Zjišťoval proto, zda je v silách (možnostech) ČSSZ provést okamžitě změnu způsobu výplaty důchodu připisovaného dosud na účet. (Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu je v současné době jedním z nejčastěji využívaných způsobů exekuce. Na účty u bank jsou však zcela běžně poukazovány příjmy, které by jinak exekuci formou srážek ze mzdy či důchodu podléhaly jen zčásti nebo vůbec, což však nebývá v rámci exekuce zohledňováno.) V případě výplaty důchodu ukládá § 64 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění (zákon č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů), ČSSZ povinnost změnit způsob výplaty "nejpozději od splátky důchodu splatné ve třetím kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, v němž byla uplatněna žádost". ČSSZ ochránce informovala, že zpracování žádostí o změnu výplaty důchodu (stejně jako zpracování ostatních změn) závisí na technologických možnostech systému výplat a vždy je nutné dodržet harmonogram zpracování automatizovaných agend, aby výplaty důchodů proběhly ve správných termínech s ohledem na splatnost. Zpracování změny závisí na datu doručení žádosti a startovném výplatním termínu důchodu. ČSSZ ochránce ujistila, že na základě řádně vyplněné a potvrzené žádosti je většina změn realizována nejpozději do 2. výplatního měsíce následujícího po datu doručení žádosti. Přeplatek na důchodu Ochránce se i v průběhu roku 2011 při řešení podnětů z oblasti důchodového pojištění setkal s nesprávným postupem ČSSZ při rozhodování o přeplatku na dávce důchodového pojištění, kdy ČSSZ uložila příjemci důchodu povinnost vrátit přeplatek na důchodu, i když tento řádně a včas (nebo s minimálním zpožděním) ohlásil ČSSZ skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku důchodového pojištění. ČSSZ ovšem místo neprodleného odnětí důchodové dávky tuto vyplácela nadále i několik měsíců a až poté zareagovala vydáním opožděného rozhodnutí o odnětí dávky (typicky vdovského důchodu vázaného na pobírání sirotčího důchodu nezaopatřeným dítětem) a též rozhodnutím o uložení povinnosti vrátit přeplatek na důchodové dávce poskytované vinou ČSSZ několik měsíců poté, co již nenáležela. Odpovědnost příjemce důchodové dávky za vznik přeplatku je odpovědností subjektivní, tzn., že příjemce nese odpovědnost za vznik přeplatku tehdy, pokud vznik přeplatku zavinil. V případech, které ochránce řešil, ovšem důchod nebyl nesprávně vyplacen zaviněním příjemce důchodu, který řádně splnil svou ohlašovací povinnost, ale v důsledku chybného postupu ČSSZ. Ochránce konstatoval, že příjemce důchodu není odpovědný za postup a rozhodování orgánů sociálního zabezpečení, nemůže mu tedy být k tíži, rozhodne-li ČSSZ o odnětí důchodu se zpožděním i několika měsíců a ČSSZ tak nemá právo za toto období požadovat přeplatek důchodové dávky. Invalidní důchody Ochránce v uplynulém roce obdržel zvýšený počet podnětů týkajících se invalidních důchodu, k němuž došlo v důsledku zavedení třístupňové invalidity ode dne 1. ledna 2010. Stěžovatelé v podnětech ochránci namítali většinou snížení stupně invalidity, které mělo za následek snížení výše invalidního důchodu. Stěžovatelům, kteří podali podnět ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí v námitkovém řízení, bylo doporučeno bránit se podáním žaloby ke správnímu soudu, neboť v soudním řízení je zajištěno nové posouzení zdravotního stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. V případech, kdy stěžovatelé možnosti soudního přezkumu nevyužili, se ochránce zabýval souladem posudků o stupni invalidity s požadavky úplnosti a přesvědčivosti, které na posudkovou činnost kladou právní předpisy a judikatura správních soudů. Stejně jako v dřívějších letech nejčastěji konstatoval pochybení v posudkové činnosti při stanovení data vzniku invalidity, jež nebylo v předmětných posudcích dostatečně odůvodněno, v případě pochybností nebyla vyžádána zdravotnická dokumentace, apod. Podnět sp. zn.: 2907/2010/VOP/ZO Lze-li v řízení o žádosti o invalidní důchod prokázat příčinnou souvislost mezi závažnými psychickými problémy žadatele o důchod a nutností přerušit v minulosti studium na vysoké škole, pak následné opakované neúspěšné pokusy dotyčné osoby začlenit se do pracovního procesu je nutno hodnotit jako důkaz její faktické nezaměstnatelnosti, tj. de facto snížení pracovní schopnosti. Toto snížení pracovní schopnosti může při dosažení zákonem stanovené míry být důvodem pro uznání invalidity a vznik nároku na invalidní důchod. Touto otázkou se při stanovení data vzniku invalidity posudkový lékař musí zabývat. Na ochránce se obrátil pan O. V. (zastoupen svým otcem) s podnětem týkajícím se výše svého invalidního důchodu. Stěžovatel byl v roce 1997 nucen ukončit ze zdravotních důvodů studium na vysoké škole a následně byl hospitalizován na psychiatrické klinice. Po skončení léčby se snažil získat zaměstnání a zapojit se do pracovního procesu. Jeho několik opakovaných pokusů o získání trvalého zaměstnání však skončilo vždy neúspěchem (nejčastěji ukončením pracovního poměru ve zkušební době). Proto zůstal v péči rodičů, kteří ho podporovali finančně a poskytovali mu veškerou potřebnou pomoc. Svou situaci začal řešit až s velkým časovým odstupem, neboť si závažnost a důsledky svého onemocnění dlouho odmítal přiznat a vyrovnat se s nimi. Žádost o invalidní důchod uplatnil až dne 25. února 2005. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 3. června 2005 mu byl sice přiznán plný invalidní důchod, ale pouze ve výši 3 849,- Kč měsíčně. Nízká výše důchodu byla způsobena celkově velmi krátkou účastí na důchodovém pojištění s nízkými vyměřovacími základy, které byly nadto ještě "rozmělněny" přetržkami v dobách pojištění. Ochránce ve věci zahájil šetření z důvodu pochybnosti o správnosti stanovení data vzniku invalidity. V nedostatečném odůvodnění posudku o invaliditě spatřoval rozpor s požadavky úplnosti a přesvědčivosti posudku, které jsou na posudkovou činnost kladeny správním řádem a judikaturou správních soudů. Úsek lékařské posudkové služby ČSSZ se na základě iniciativy ochránce datem vzniku invalidity pana O. V. znovu zabýval a přehodnotila původní posudkový závěr tak, že invalidita vznikla k datu 1. října 1997, kdy mu bylo předčasně ukončeno studium na Karlově univerzitě). Rozhodnutím ze dne 26. května 2011 ČSSZ stěžovateli přiznala důchod ve výši 8 312 Kč měsíčně. Doplatek důchodu vyplatila ČSSZ stěžovateli v souladu se zákonem 5 let zpětně od data posledního rozhodnutí ve věci.