Text dokumentu

SOUHRNNÁ ZPRÁVA O ČINNOSTI VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ZA ROK 2011 Výňatek 2.13 Daně, poplatky, cla Podněty dotýkající se daní, poplatků a cel tradičně představují různorodou směsici výhrad k postupu a rozhodování územních finančních orgánů, orgánů obcí (zejména místní poplatky) a celních orgánů. V oblasti "daní" se ochránce zabýval případy vlastního vyměření daně (v některých případech komplikovaného nutností posouzení předběžné otázky či aplikace smlouvy o zamezení dvojího zdanění), výhradami ke správnosti postupu správce daně při exekuci prodejem nemovitosti, nepřiznáním daňového zvýhodnění na vyživované dítě či žádostmi o pomoc ve snaze o prominutí daně či jejího příslušenství. Setkal se i s výhradou přílišné aktivity správce daně, vedoucí daňové subjekty k účelové změně sídla či místa pobytu. Obecně lze říci, že riziko pochybení územních finančních orgánů je spojeno spíše se skutkově či právně složitějšími případy. Ochránce oceňuje přístup Generálního finančního ředitelství spočívající v usměrnění územních finančních orgánů, navazujícím na některá šetření (např. problematika poučení daňového dlužníka o možnosti výběru dvojnásobku životního minima z účtu u banky postiženého daňovou exekucí v rámci exekučního příkazu, či zjištění závad a ocenění nemovitostí dražených při daňové exekuci). Naproti tomu ochránce nadále zaznamenává principielně vadný postup některých obecních úřadů při správě místních poplatků. Jedná se např. o požadavky úhrady zvýšení místního poplatku dosud nevyměřeného platebním výměrem, "upozornění" na možnost vymáhání dosud nevyměřených poplatků, výzvy k úhradě nedoplatků promlčených v režimu dřívější právní úpravy, či vadného nebo prakticky neexistujícího odůvodnění rozhodnutí v případech, kdy posouzení poplatkové povinnosti musí nutně vycházet z dokazování (např. problematika místního poplatku za komunální odpad, kdy je poplatníkem vlastník stavby neurčené, avšak sloužící k individuální rekreaci). Ochránce rovněž zaznamenal zvýšený počet podání vyvolaných změnami zákonné právní úpravy neumožňující již individuální prominutí místního poplatku či jeho příslušenství, nezakotvila-li obec tuto možnost vlastní obecně závaznou vyhláškou. S ohledem na problematičnost řešení některých situací samotnou vyhláškou (zakotvením osvobození od poplatku) proto ochránce vítá úvahy Ministerstva financí o opětovném zakotvení institutu prominutí místního poplatku (a to i z důvodu tvrdosti) do zákona o místních poplatcích, stejně jako jeho snahu vyřešit negativní důsledky nezaplacení místních poplatků, jejichž poplatníky byly v okamžiku jejich splatnosti nezletilé děti. V oblasti celní správy se ochránce opakovaně zabývá problematickými případy vyměření celního dluhu (daně a cla) řidičům, kteří přepravovali pohonné hmoty z petrochemického závodu na Slovensku do ČR. Po změně právní úpravy od dubna 2011 (snížení limitu pro osvobození od DPH) rovněž zkoumal odbavování poštovních zásilek dopravovaných na území ČR. Zabýval se rovněž celním zástavním právem. Podnět sp.zn.: 998/2011/VOP/PJ Realizace celního zástavního práva cestou rozhodnutí celních orgánů o zajištění zboží je časově ohraničená individuálními okolnostmi probíhajícího celního nalézacího řízení. Zjistí-li celní orgány po pravomocném vyměření celního dluhu (ukončení nalézacího řízení), že exekuci celního dluhu není možné úspěšně dokončit pro nepříznivou majetkovou situaci dlužníka, mohou zřídit zástavní právo k věci pouze za podmínek zakotvených ustanovením § 170 daňového řádu (zákona č. 280/2009 Sb.), respektive § 72 dřívějšího zákona o správě daní a poplatků (zákona č. 337/1992 Sb.). Dne 14. dubna 2008 celní úřad zajistil nákladní automobil (zboží) ve vlastnictví společnosti T. Rozhodnutí odůvodnil tím, že nákladní automobil slouží jako zástava pro zajištění dosud neuhrazené pohledávky celního dluhu dovozce automobilu pana V. M. (cla a daně z přidané hodnoty). Pan V. M. totiž automobil umístěný dne 2. dubna 2004 do celního skladu nezákonně odňal celnímu dohledu a automobil bez řádného celního projednání prodal 21. dubna 2004 uvedené společnosti. Celní úřad panu V. M. jakožto dovozci mezitím dne 13. dubna 2005 vyměřil celní dluh. Posléze se však celnímu úřadu nepodařilo celou částku celního dluhu vymoci na dlužníkovi, a proto teprve v roce 2008 přistoupil k zajištění nákladního automobilu (který se již několik let nalézal ve vlastnictví jiné osoby - společnosti T.), s odkazem na existenci celního zástavního práva dle § 305 celního zákona (zákon č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dne 15. listopadu. 2011 proběhla veřejná dražba nákladního automobilu, v níž společnost T. musela svůj automobil odkoupit nazpět. Ochránce má za to, že ustanovení § 305 celního zákona neopravňovalo celníky k tomu, aby se v exekučním řízení, zahájeném a vedeném vůči celnímu dlužníkovi V. M., mohl stát uspokojit ze zástavy ve vlastnictví třetí osoby.