Text dokumentu

SOUHRNNÁ ZPRÁVA O ČINNOSTI VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ZA ROK 2011 Výňatek 2.17 Ochrana spotřebitele Nekalé obchodní praktiky na předváděcích zájezdech Ochránce požaduje po České obchodní inspekci (dále jen "inspekce"), aby důsledně využívala institutu podání vysvětlení dle § 137 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů) u osob, které se zúčastnily předváděcí akce a mohly se stát oběťmi nekalých praktik (nejčastěji v podobě tzv. falešných výher či zakotvení ujednání, že si kupující sjednal návštěvu prodávajícího doma za účelem objednávky). Zahájení státní kontroly u prodávajícího se jeví vhodné pouze v těch případech, kdy nelze osobní údaje o účastnících akce získat jinak než získáním uzavřených smluv od prodávajícího. Ochránce zároveň dohlíží, zda inspekce využila veškerá donucovací opatření k získání důkazů o protiprávním jednání podnikatele, zejména pořádkovou pokutu ve smyslu § 19 zákona o státní kontrole (zákon č. 552/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Rovněž akcentoval, že vzhledem ke skutečnosti, že na předváděcí akce chodí většinou osoby v důchodovém věku, je třeba nekalost konkrétní obchodní praktiky posuzovat z hlediska průměrného člena této skupiny, nikoliv z pohledu průměrného člena majoritní společnosti (§ 4 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele /zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů/). Součinnost správních orgánů při prověřování nekalých obchodních praktik Případ týkající se prodeje zbraně nezletilé osobě po internetu rozpoutal negativní kompetenční konflikt mezi inspekcí a Českým úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva. Ochránce upozornil, že v případech, kdy může nezákonné jednání podnikatele prošetřit více správních úřadů, považuje za nezbytné důsledné naplnění principů vzájemné spolupráce v rámci dobré správy. Správní úřady jsou povinny neprodleně z podání oddělit tu část, která patří do jejich působnosti, a ve zbývající části podání postoupit příslušnému orgánu s náležitým vysvětlením. Je zároveň žádoucí, aby se správní orgány ve smyslu ustanovení § 8 správního řádu vzájemně informovaly o svém postupu a svých zjištěních. V zájmu ochrany nezletilých vyslovil ochránce doporučení, aby správní orgány, které se dozví o tom, že došlo k prodeji zbraně nezletilé osobě, postoupily příslušné informace bez zbytečného odkladu Policii ČR k zahájení správního řízení z důvodu podezření ze spáchání správního deliktu podle ustanovení § 76d odst. 1 písm. o) zákona o zbraních (zákon č. 119/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Výše sankcí ukládaných Českou obchodní inspekcí Ochránce se blíže zabýval postupem inspekce při ukládání pokut podnikatelům, kteří se dopouští trvajícího správního deliktu. Dospěl k názoru, že inspekce by měla ve větší míře zohledňovat, mimo jiné, i rozsah následků protiprávního jednání, motivační účinky pokuty a její dopad do ekonomické sféry podnikatele. U velkých obchodních subjektů (např. nadnárodní obchodní řetězce) by měla ukládat pokuty v takové výši, aby podnikatel byl dostatečně motivován od nezákonného jednání neprodleně upustit. Podnět sp. zn.: 1614/2011/VOP/IFH I. Platí-li kupující v hotovosti, je prodávající při konečném účtování prodávaných výrobků oprávněn zaokrouhlovat vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz v oběhu [ustanovení § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele]. Uvedené však neplatí při bezhotovostním platebním styku (např. při platbě kartou). II. Správní orgán by měl pachateli správního deliktu uložit pokutu v takové výši, která by jej motivovala, aby od protiprávního jednání bezodkladně upustil. Tuto povinnost lze dovodit i z ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu (zásady ochrany veřejného zájmu). Na ochránce se obrátil pan J. K. se stížností na postup České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského kraje a Hl. města Prahy, při vyřizování jeho stížnosti na obchodní řetězec s drogistickým zbožím. Stěžovatel poukazoval, že řetězec zaokrouhloval ceny při platbě kartou. Ochránce zjistil, že se inspekci podařilo zjednat u podnikatele nápravu s roční časovou prodlevou. Na vině byl především rozpor mezi oblastním inspektorátem a ústředím inspekce stran výkladu § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. Pochybení v postupu inspekce ochránce dále shledal ve výši tří uložených pokut, které byly vzhledem k okolnostem případu velmi nízké (v rozmezí 5 000-20 000 Kč). Obchodní řetězec však nakonec přijal opatření k nápravě a na prodejnách při platbě kartou k zaokrouhlování cen již nedochází. Sporné otázky při reklamaci zboží V podnětech doručených ochránci se neustále objevují otázky související s uplatněním odpovědnosti za vady. Ochránce při šetření postupu České obchodní inspekce dospěl k názoru, že reklamaci lze pokládat za vyřízenou v zákonem stanovené 30denní lhůtě za předpokladu, pokud je o jejím výsledku v dané lhůtě spotřebitel informován; spotřebitel však nemusí v uvedené lhůtě nutně získat reklamované zboží do své dispozice. Dále konstatoval, že písemně uplatněná záruční odpovědnost za vady působí vůči prodávajícímu i v případě, že písemnost, v níž je reklamace obsažena, byla adresována do sídla prodávajícího či jeho provozovny a prodávající si ji v úložní lhůtě nevyzvedl. Ochránce však zároveň poukázal na obtíže spojené s porušením povinnosti zakotvené v § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Žádný právní předpis totiž neukládá podnikateli povinnost archivovat záznamy o vyřizovaných reklamacích, včetně doložení data přijetí a vyřízení reklamace, což značně stěžuje možnosti prokázat spáchání daného správního deliktu. Zcela absurdním následkem uvedeného stavu je, že inspekce může snáze pokutovat za nedodržení ustanovení § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele podnikatelské subjekty, které pečlivě, úplně a pravdivě vyplňují potvrzení podle § 19 odst. 1 citovaného zákona, než podnikatele, kteří uvedené potvrzení nevydávají v souladu se zákonem. Neméně spornou otázkou je i posouzení reklamace zboží, jehož popis na internetu se měnil v průběhu času. Při posouzení reklamace kupujícího je dle názoru ochránce třeba vycházet z popisu zboží, které bylo k dispozici kupujícímu v době uzavření kupní smlouvy, přičemž pozdější změny popisu zboží na internetové stránce prodávajícího nemají žádný vliv na posouzení této reklamace. Pokud podnikatel v čase mění popis prodávaného zboží (některé informace z internetových stránek vypouští a vkládá později), je zřejmé, že cílem takového jednání je ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, že učiní obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil (tedy správní delikt). Dokazování uvedeného jednání však činí dozorovým orgánům (zejména s ohledem na moderní internetové technologie) problémy. Ochrana spotřebitele při poskytování služeb elektronických komunikací V oblasti služeb elektronických komunikací ochránce usiluje o naplňování ochrany spotřebitele působením vůči Českému telekomunikačnímu úřadu, a to jak při řešení jednotlivých podnětů tak v obecném významu. Protože tento úřad v roce 2011 neměl oprávnění postihovat jednání poskytovatelů služeb elektronických komunikací při uzavírání smluv podle zákona o ochraně spotřebitele, požadoval po něm ochránce, aby v případě doručení podnětu obsahujícího informace o porušení zákazu nekalých obchodních praktik vždy takový podnět postoupil České obchodní inspekci. Podání poukazující na nekalé obchodní praktiky poskytovatele služeb elektronických komunikací je tak způsobilé iniciovat dozor dvou na sobě nezávislých správních orgánů, z nichž každý se může tímto podáním zabývat z jiného úhlu dle jiných právních předpisů. Od 1. ledna 2012 byl dozor nad dodržováním zákazu nekalých obchodní praktik na úseku elektronických ustanovení svěřen Českému telekomunikačnímu úřadu. V soukromoprávních vztazích v oblasti služeb elektronických komunikací lze zaznamenat ve větší míře prvek nerovnosti smluvních stran, který se projevuje při samotném vzniku smluvního vztahu tím, že spotřebiteli je předložena formulářová smlouva, jejíž obsah zpravidla nemá možnost ovlivnit. Přestože zákon o elektronických komunikacích (zákon č. 127/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů) předpokládá, že většina podstatných smluvních ujednání (patří mezi ně zejména smluvní pokuty) má být obsažena přímo ve smlouvách (tj. v individuálně sjednávané části, kterou spotřebitel stvrzuje svým podpisem), podněty adresované ochránci ukazují, že jsou obsaženy pouze ve všeobecných podmínkách poskytovatelů služeb. K tomuto problému ochránce vedl diskusi s představiteli Českého telekomunikačního úřadu, s cílem dosáhnout nápravy obsahu všeobecných podmínek poskytovatelů služeb elektronických komunikací prostřednictvím § 63 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích. Z podnětů adresovaných ochránci lze dále učinit obecný závěr, že spotřebitelé, byť mají pochybnosti o účtovaných částkách za poskytnuté služby, nejsou vždy dostatečně aktivní. Spotřebitelé nevyužívají svého práva obdržené vyúčtování u poskytovatele služby reklamovat a v případě neúspěchu se bránit podáním návrhu k Českému telekomunikačnímu úřadu. Účastnický spor dle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je tzv. sporným řízením. V případě sporného řízení se uplatňuje zásada materiální pravdy v omezeném rozsahu. Správní orgán (úřad) ve sporném řízení může (nemusí) provést i jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo a jsou pro správní orgán dosažitelné. Při rozhodování účastnických sporů dle zákona o elektronických komunikacích musí úřad podle ochránce vždy řešit, zda skutečně došlo ze strany účastníka k porušení povinnosti vymezené § 64 odst. 1 téhož zákona, tj. zaplatit cenu ve výši platné v době poskytnutí služby. Úřad tedy musí posoudit, zda v návrhu požadovaný peněžitý nárok poskytovatele služby je oprávněný nejen co do důvodu, ale také co do výše (tj. zda účtovaná cena odpovídá výši platné v době poskytnutí služby). Není-li z uzavřené smlouvy možné objektivně určit, zda účastník skutečně porušil svou povinnost platit za poskytnutou službu z důvodu chybějících údajů o sjednaném druhu služby a cenovém tarifu, pak nelze návrhu poskytovatele služby vyhovět. V zájmu dobré správní praxe považuje ochránce rovněž za vhodné, aby rozhodnutí o rozkladu Českého telekomunikačního úřadu obsahovala poučení o možné soudní ochraně dle části páté občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů).