Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 8. září 2014 Sp. zn.: 1591/2013/VOP/JHO Závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě ve věci pana V. M. A - Závěry šetření Na veřejného ochránce práv se dne 1. března 2013 obrátil pan V. M., bytem xyz (dále jen "stěžovatel"). Poukazoval na postup Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územního pracoviště v Berouně (dále jen "finanční úřad"), a Odvolacího finančního ředitelství ve vztahu k zasílání konvertovaných listinných dokumentů ze spisu do datových schránek. Stěžovatel dne 2. prosince 2012 požádal finanční úřad datovou zprávou o poskytnutí kopií tří listin, které správci daně předložil dne 9. května 2011 k prokázání výše daně v řízení o dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010. V žádosti dále žádal o opatření těchto kopií ověřovací doložkou. Očekával, že správce daně mu kopie doručí prostřednictvím datové schránky. Předmětné dokumenty jsou součástí spisu vedeného v listinné podobě, správce daně proto pořídil kopie těchto listin, opatřil je ověřovací doložkou a zaslal je stěžovateli poštou. Stěžovatel však namítal, že kopie měl finanční úřad po jejich konverzi zaslat do jeho datové schránky (konverzi měl provést na základě § 23 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů,[1] ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o elektronických úkonech"). Domníval se, že s obecnou působností finančního úřadu, tj. správou daní, nezbytně souvisejí i procesní postupy podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů, a tedy i poskytování kopií ze spisu. Proto správce daně byl oprávněn listiny konvertovat, jelikož šlo o postup v jeho působnosti. Namítal nesprávný postup finančního úřadu, proto se následně obrátil na Odvolací finanční ředitelství s podnětem k přijetí opatření proti nečinnosti, kterou spatřoval v marném uplynutí lhůty obvyklé pro vyřízení věci. Nesouhlasil s postupem finančního úřadu, který mu kopie listin zaslal poštou, namísto prostřednictvím datové schránky. Odvolací finanční ředitelství stěžovatele vyrozumělo o odložení podnětu s odůvodněním, že nečinnost finančního úřadu neshledalo. Uvedlo, že správce daně není oprávněn provést autorizovanou konverzi dokumentů, které má ve spisu pouze v listinné podobě. Proto ověřené kopie zaslal stěžovateli poštou, zásilku však stěžovatel zásilku odmítl převzít (tato skutečnost je ve spisu doložena vrácenou obálkou s vyznačeným důvodem vrácení). Odvolací finanční ředitelství dále uvedlo, že správce daně nebyl ke konverzi oprávněn. Poukázalo, že podle § 23 zákona o elektronických úkonech orgány veřejné moci provádějí konverzi pro výkon své působnosti (v rozsahu nezbytně nutném pro výkon své působnosti), nikoliv na žádost.[2] Odvolací finanční ředitelství má za to, že správce daně postupoval v souladu s § 17 odst. 1 zákona o elektronických úkonech, když dokumenty zaslal daňovému subjektu v listinné formě, jelikož listinná povaha dokumentů neumožnila[3] jejich zaslání v datové formě do datové schránky. Odvolací finanční ředitelství nepovažuje za adekvátní postup provádět konverzi pouze na základě skutečnosti, že daňový subjekt má zřízenou datovou schránku, ani že požadavek byl správci daně doručen touto cestou. Námitku stěžovatele proto neshledalo nedůvodnou. Odvolací finanční ředitelství neshledalo nečinnost správce daně ani z hlediska dodržení lhůty pro vyřízení žádosti. Poukázalo na judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. na rozsudek ve věci č. j. 2 Ans 6/2007-101) a základní zásady daňového řádu (zejména zásadu dobré správy a vstřícnosti). Pro správce daně není v takovém případě dána zákonná ani obvyklá lhůta, proto musí postupovat v souladu se zásadou rychlosti zakotvenou v § 7 odst. 1 a vyřídit žádost daňového subjektu bez zbytečných průtahů. Jelikož dokumenty byly předány k poštovní přepravě dne 11. prosince 2012, neshledalo podnět stěžovatele oprávněným. Dále ve svém vyjádření k zahájení mého šetření sdělilo, že nahlížení do spisu je oprávnění daňového subjektu k provedení určitého osobního úkonu při správě daní (upozorňuje na znění zákona "daňový subjekt je oprávněn u správce daně nahlédnout..."). Pořizování kopie listin ze spisu je systematicky řazeno k úpravě institutu nahlížení do spisu, z toho Odvolací finanční ředitelství usuzuje, že kopie listin ze spisu mají být jednoznačně v první řadě doručovány při úkonu (nahlížení do spisu). Dále odkázalo na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. května 2008, č. j. 2 Ans 6/2007-101. Dle něj správce daně může v souladu se zásadou vstřícnosti zaslat kopii listin poštou. Má za to, že ani s odkazem na zásadu vstřícnosti[4] se nelze domáhat určitého postupu, který zákon neupravuje.[5] Zaslání kopie dokumentu úřad považuje za nadstandardní postup, který správce daně činí podle svých možností (např. zda je žádaná kopie dokumentu součástí spisu v listinné nebo elektronické podobě). Pokud by se zákon vykládal striktně, jediným možným způsobem doručení kopie ze spisu je, dle Odvolacího finančního ředitelství, osobní předání při úkonu. Doručení kopie prostřednictvím datové schránky by v daném případě vyžadovalo autorizovanou konverzi dokumentu. Tu však, dle názoru Odvolacího finančního ředitelství, správce daně nebyl oprávněn provést (uvedlo stejnou argumentaci jako ve vyjádření adresovaném stěžovateli). Odvolací finanční ředitelství dodalo, že zasláním poštou (oproti osobnímu předání) daňovému subjektu nevznikly další náklady. Finanční úřad shodně uvedl, že do jeho působnosti spadá zejména správa daní. Zopakoval, že konverzi je oprávněn provádět pouze z moci úřední. Dodal, že v době vyřizování žádosti neprováděl ani konverzi z moci úřední, neboť neměl zajištěny technické předpoklady (viz čl. 38 Spisového řádu Finanční správy České republiky ze dne 10. prosince 2012, č. j. 46130/12-1213). Po zajištění technických předpokladů správce daně bude oprávněn provádět konverzi dokumentů pouze pro výkon své působnosti (jak vyplývá ze spisového řádu zejména ve smyslu zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákona o elektronických úkonech a vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby). Dle vyjádření finančního úřadu konverzi nebránila podoba dokumentů (nebyly v nich provedeny žádné změny, doplňky, vsuvky, škrty apod.). Dále finanční úřad objasnil, že ověření kopie, výpisu, opisu či potvrzení o skutečnostech obsažených v listině (dále jen "kopie dokumentů ze spisu") podle § 67 odst. 3 daňového řádu nelze chápat jako vidimaci v pravém slova smyslu. Ověřením správce daně prokazuje pouze skutečnost, že listina, jejíž kopie je pořizována, je obsažena ve spisu. Finanční úřady nemohou ověřovat shody kopie s listinou dle zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění pozdějších předpisů. Na základě těchto informací jsem se rozhodl zahájit ve věci šetření, jehož výsledkem byla zpráva o šetření ze dne 24. března 2014. Její závěry byly následující. Finanční úřad uvedl, že v době sepsání odpovědi (ke dni 17. července 2013) neměl zajištěny technické podmínky pro provádění konverze. V konkrétním postupu finančního úřadu vůči stěžovateli jsem proto neshledal pochybení, neboť nedostatek technických předpokladů správce daně bránil konverzi dokumentu (dílčí pochybení jsem však spatřoval ve skutečnosti, že o tomto důvodu nemožnosti poskytnutí konvertovaného dokumentu prostřednictvím datové schránky měl stěžovatele informovat). Neměl jsem ani výhrady k postupu Odvolacího finančního ředitelství, které neshledalo nečinnost v postupu finančního úřadu. Měl jsem za to, že pokud správce daně doručí písemnost v rozporu se způsoby stanovenými v daňovém řádu, nejde o nečinnost. Přesto jsem uvedl, že podnět stěžovatele k přijetí opatření nečinnost finančního úřadu mělo dle obsahu posoudit jako stížnost (podle § 261 daňového řádu), a tak ji také vyřídit. Ze šetření však vyplynulo, že jak finanční úřad, tak i Odvolací finanční ředitelství zastávají názor, že správce daně nemohl konvertovat dokument do digitální podoby, i pokud by byl odpovídajícím způsobem technicky vybaven. S tímto názorem jsem vyslovil nesouhlas. Ztotožnil jsem se s názorem úřadů, že správce daně je povinen kopii dokumentu ze spisu daňovému subjektu přednostně vydat (doručit) při samotném úkonu nahlížení do spisu (dle § 67 odst. 3 daňového řádu). Jestliže však daňový subjekt žádá o zaslání kopie dokumentů ze spisu (absenčně) a má zřízenou datovou schránku, správce daně je povinen kopii zaslat elektronicky. Pro tyto účely je správce daně oprávněn z moci úřední konvertovat dokument z listinné podoby do digitální (dle § 23 odst. 2 zákona o elektronických úkonech). B - Vyjádření úřadů B.1 Vyjádření finančního úřadu Ve vyjádření (dopis ze dne 22. dubna 2014) k mým závěrům finanční úřad uvedl, že i přesto, že stěžovateli nezaslal kopie dokumentů datovou schránkou, snažil se jeho požadavku vyhovět. Kopie listinných dokumentů ověřil dle § 67 odst. 3 a 4 daňového řádu a zaslal je stěžovateli v listinné formě. Zdůraznil, že má za to, že procesní práva stěžovatele nebyla zkrácena. Finanční úřad, nad rámec již výše uvedené argumentace, se neztotožnil s mým závěrem, že nedodržením priority při doručování písemností byla porušena zásada legitimního očekávání stěžovatele. Uvedl, že "[s]těžovatel se nemůže spoléhat na to, že mu budou veškeré dokumenty doručovány do datové schránky a okamžikem zřízení datové schránky zrušit svou poštovní schránku. Přinejmenším mu nemohou být prostřednictvím datové schránky doručeny písemnosti, u nichž to nedovoluje jejich povaha". Nesouhlasil ani s mým závěrem, že by bylo vhodné stěžovatele vyrozumět o jiném způsobu doručení v případě, že stěžovatel očekává doručení v souladu s právním řádem (tedy primárně při úkonu či prostřednictvím datové zprávy). Uvedl, že tato povinnost nevyplývá ze žádného ustanovení daňového řádu, a správce daně není proto toto vyrozumění učinit. I v případě, že by stěžovatele informoval datovou zprávou o zaslání kopií poštovní zásilkou, takový postup správce daně by neměl pro stěžovatele žádný význam. Svoji poštovní schránku by měl kontrolovat bez ohledu na tuto skutečnost. Chování stěžovatele hodnotí jako účelové a v rozporu se zásadou vzájemné součinnosti. B.2 Vyjádření Odvolacího finančního ředitelství Odvolací finanční ředitelství rovněž vyjádřilo svůj nesouhlas se závěry šetření. Uvedlo, že aby mohl být učiněn závěr o tom, že správce daně porušil svou povinnost, když zaslal požadované kopie poštou, musí existovat konkrétní subjektivní právo, resp. z něj plynoucí nárok. Na zaslání (absenční poskytnutí) kopie listin ze spisu vedeného správcem daně neexistuje subjektivní nárok, a tedy ani odpovídající povinnost správce daně. Takový postup není zákonem garantovaný. Absenční poskytnutí kopie listin dle jeho názoru je nutné vnímat pouze jako možný a nadstandardní postup správce daně, s poukazem na základní zásady správy daní. Odvolací finanční ředitelství souhlasilo s mým výkladem o prioritě doručování datovou schránkou. Dodalo však, že se jedná pouze o doručování při správě daní. Ovšem v případě stěžovatele se nejednalo o úkon v řízení či během jakéhokoliv jiného postupu při správě daní, "kdy by doručování mělo nějaký právní účinek či význam ve smyslu např. určení počátku lhůty ..." Odvolací finanční ředitelství zdůraznilo, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. května 2008, č. j. 2 Ans 6/2007, na který odkazuji ve zprávě o šetření, se týká předchozí procesní právní úpravy, tj. zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a především otázky nutnosti doručování výkazu nedoplatků. Pouze okrajově je zde zmíněno, že kopie listin ze spisu lze doručovat také poštou. Dále odkázalo na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2013, sp. zn. 45 Af 15/2012, který se věnuje právní úpravě poskytování kopií ze spisu poštou za účinnosti daňového řádu. Krajský soud dospěl k závěru, že právo nahlížet do spisu lze realizovat pouze fyzickým nahlížením do spisu v sídle správce daně a ve stanovených časech. Na právo na vydání kopií je možno pohlížet jako na samostatné právo, které nemusí být vázáno na fyzické nahlížení do spisu (daňový řád výslovně nezmiňuje vazbu na nahlížení do spisu, ačkoliv je toto právo systematicky zakotveno v právní úpravě tohoto institutu). Soud dospěl rovněž k závěru, že kopii listin lze poskytovat absenčně, a to na základě zásady vstřícnosti a vzájemné spolupráce při daňovém řízení, ohraničenou zásadou hospodárnosti (nikomu nesmí vznikat neopodstatněné náklady, ani správci daně) a zásadou spolupráce. Odvolací finanční ředitelství zdůraznilo, že tento výklad vycházel z nutnosti zachování práva daňového subjektu na seznámení se s podklady shromážděnými v řízeních, na základě kterých bude následně vydáno rozhodnutí správce daně. Poskytování kopií je dále omezeno zpoplatněním dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Z těchto zásad soud učinil závěr, že tam, kde by zaslání listin z daňového spisu bylo neúměrně nákladné, nelze právo na pořízení doslovných opisů, kopií, výpisů nebo potvrzení o skutečnostech ve spisu obsažených realizovat absenčním způsobem, ale v souladu se zásadou spolupráce je správce daně oprávněn po daňovém subjektu vyžadovat osobní součinnost. Dále uvedlo, že nemůže být správci daně vytýkáno porušení zákonné paušální povinnosti, jelikož absenční poskytování kopií listin ze spisu je dovozováno pouze ze zásad. Namítá, že stěžovatel mohl mít očekávání ohledně způsobu doručení pouze na základě faktu, že měl zřízenou datovou schránku. Určitě však nikoliv proto, že by zde existovala podobná zavedená praxe správců daně. V daném případě nebyla kopie doručena při nahlížení do spisu, jelikož stěžovatel požádal o zaslání kopie absenčně a správce daně mu je s maximální vstřícností zaslal. Stěžovatel však porušil zásadu spolupráce, když poštovní zásilku nepřebral. "Pokud soud připustil, že správce daně může za určitých okolností trvat na doručení při úkonu, odvolací finanční ředitelství považuje za legitimní požadovat alespoň stěžovatelovu součinnost při převzetí poštovní zásilky." Odvolací finanční ředitelství zdůraznilo, že v mé zprávě o šetření nebylo zmíněno, že v případě stěžovatele nebylo vedeno žádné řízení při správě daní, ani jakýkoliv jiný postup správce daně. Považovalo za důležitou skutečnost, že řízení, z něhož stěžovatel požadovat kopii listin, již bylo ukončeno. Navíc kopii listin požadoval pro svou potřebu a za účelem, který již se správou daní nesouvisí. Správu daní vymezilo spíše dle § 1 odst. 2 daňového řádu, tj. jako postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Žádost stěžovatele s tímto postupem nesouvisela. Proto správce daně nebyl oprávněn provést konverzi z moci úřední. K naplnění zásady hospodárnosti a procesní ekonomie odvolací finanční ředitelství uvedlo, že existence nákladů v podobě poštovného není určujícím kritériem. Uvedlo, že je nutné vzít v potaz i to, že vydání ověřené kopie listiny na žádost je zpoplatněno 30,- Kč za každou započatou stranu. V případě elektronického ekvivalentu je poplatek rovněž 30,- Kč, nicméně pouze u konverze na žádost, jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu o elektronických úkonech. Zde by však šlo o konverzi z moci úřední, jejíž náklady nelze přenášet na daňový subjekt. Odvolací finanční ředitelství nesouhlasilo ani s tím, že by správce daně měl stěžovatele informovat o tom, že komunikace proběhne jinou cestou. Namítlo, že vydání další formalizované listiny by bylo nehospodárné a zatěžující. Pokud bylo třeba v tomto směru vysvětlení postupu správce daně, za dostatečné považuje i jeho poskytnutí neformálním způsobem, např. telefonicky. Odvolací finanční ředitelství se neztotožnilo ani s tím, že písemnost stěžovatele, označenou jako "Podnět k ochraně před nečinností", neposoudilo jako stížnost dle § 261 daňového řádu. Ačkoliv si je vědomo, že písemnost má být vyřízena podle skutečného podání, označení podání daňovým subjektem považuje za významné vodítko. Dle odvolacího finančního ředitelství není pochyb o tom, že stěžovatel se domáhal ochrany před nečinností (záměrně písemnost adresoval přímo Odvolacímu finančnímu ředitelství příslušnému k vyřízení podnětu na nečinnost, domáhal se učinění úkonu, který požadoval). C - Závěrečné hodnocení Z vyjádření úřadů vyplynulo, že stále trvají na svém názoru, o jehož správnosti mě však nepřesvědčily. Jejich argumentace je obdobná té, kterou uvedly již po zahájení mého šetření. Nebudu proto jednotlivé argumenty znovu vyvracet, jelikož bych se opakoval. Přesto si dovolím pouze krátké shrnutí a budu se věnovat jen podstatným otázkám šetření. Předně souhlasím s finančním úřadem, že se stěžovateli snažil vyhovět. Mám však za to, že měl postupovat způsobem, jak jsem popsal ve své zprávě (kdyby k tomu měl technické vybavení). Za důležité považuji vyjasnit podstatu principů dobré správy. Jde o "neformální zásady kvalitního spravování věcí veřejných, které vycházejí z ústavních zásad, z obecných právních principů, z morálních pravidel i z legitimních společenských očekávání. Dobrá správa tedy označuje takový postup úřadu, který je nejen v souladu se zákonem, ale zároveň mu nelze vytknout svévoli, účelovost, vyhýbavost, neefektivnost, liknavost a jiné nežádoucí znaky."[6] Jelikož principy dobré správy jsou roztříštěny v zákonech a již existujících dokumentech různého původu a nejsou definovány zcela jednotně, JUDr. Otakar Motejl jako veřejný ochránce práv vytvořil katalog principů dobré správy, a to na základě svých poznatků. Rovněž vycházel z existujícího Evropského kodexu dobré správní praxe Evropské unie, z připravovaného doporučení Rady Evropy o dobré správě a z dalších mezinárodních dokumentů. Jak je patrné z výše citovaných rozhodnutí, z principů dobré správy vycházejí i soudy, které dovodily absenční poskytování kopie listin ze spisu. Povinnost správce daně dodržovat principy vyplývá i z komentářové literatury.[7] Dodávám, že veřejný ochránce práv je podle zákona[8] povinen chránit osoby nejen před porušováním práva ze strany úřadů, ale i před takovým jednáním, které neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy. S úřady se shoduji v závěru, že poskytnutí kopie listin (dle § 67 odst. 3 daňového řádu) je možné i absenčně (zejména na základě principů dobré správy, jak dovodily soudy). Podstatou sporu je skutečnost, jakým způsobem správce daně měl kopie poskytnout. V daném případě stěžovatel požádal o poskytnutí kopie datovou schránkou a předpokládal, že mu i tímto způsobem budou poskytnuty (své očekávání opíral o způsoby doručování předepsané daňovým řádem). Osobně se stále domnívám, že postup pro doručování písemností je daňovým řádem stanoven pro jakékoliv doručování v rámci daňového řádu (není-li stanoven zvláštní způsob doručování). Legitimnost očekávání stěžovatele o doručení prostřednictvím datové schránky však lze opřít i o stejné principy dobré správy, na základě kterých soudy dovodily právo žádat o absenční zaslání kopie listin. Postupuje-li správce daně dle daňového řádu (jenž může být vykládán na základě principů dobré správy nad rámec doslovného textového vyjádření, jak učinily soudy), je legitimní očekávání žadatele, že správce daně bude při tomto postupu doručovat v souladu s daňovým řádem. Je nelogické přijímat povinnost poskytovat kopii listin absenčně (kterou dovodily i soudy na základě právních principů), avšak ignorovat povinnost postupovat dle způsobů doručování zakotvených v daňovém řádu, která vyplývá minimálně z principu předvídatelnosti. Tomuto postupu správce daně by nebránila (ani v případě, že by proto měl technické vybavení) ani skutečnost, že listiny by bylo nutné konvertovat z listinné podoby do elektronické. Kopie dle § 67 odst. 3 daňového řádu správce daně poskytuje bezpochyby v rámci své působnosti (ostatně všechny postupy správce daně dle daňového řádu spadají do jeho působnosti), tj. okruhu jeho vymezených úkolů. Podotýkám, že celá působnost finančních úřadů je vymezena v § 10 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů.[9] Jestliže správce daně poskytoval kopie listin ze spisu (§ 67 odst. 3 daňového řádu), byl oprávněn, resp. povinen, je konvertovat z moci úřední dle zákona o elektronických úkonech pro výkon své působnosti a poslat je stěžovateli datovou schránkou (za předpokladu, že by byl proto tento postup technicky vybaven). Na tento závěr nemůže mít vliv ani skutečnost, zda předmětné řízení bylo ukončeno či nadále pokračovalo (stále jde o výkon působnosti finančního úřadu). Ke zpoplatnění poskytnutí konvertovaných kopií doplním již pouze to, že mám za to, že dle zákona o správních poplatcích lze zpoplatnit i konverzi v obdobném případě. Ačkoliv dle důvodové zprávy se zpoplatňuje pouze konverze na žádost (upozorňuji, že důvodová zpráva není závazná), výklad zákona dle jeho účelu umožňuje zpoplatnit konverzi (z moci úřední) prováděnou pouze za účelem vyhovění žádosti stěžovatele o poskytnutí kopií. Tento výklad neodporuje ani textu zákona (nejde tedy o porušení čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod). Souhlasím však, že pokud by správce daně konvertoval listinu pro své vnitřní účely, daňový subjekt by neměl hradit správní poplatek. Závěrem pouze dodávám, že jsem od správce daně nevyžadoval formalizované sdělení stěžovateli, z jakého důvodu je zvolena jiná forma doručení oproti očekávanému "poskytnutí konvertovaného dokumentu prostřednictvím datové schránky" (tedy samostatné vyjádření doručené prostřednictvím datové zprávy), avšak pouhé informování stěžovatele o této skutečnosti, např. i v průvodním dopisu při zaslání kopií v listinné podobě. S ohledem na nepřijetí opatření k nápravě vydávám proto své závěrečné stanovisko podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Součástí stanoviska je návrh opatření k nápravě. D - Opatření k nápravě Odvolacímu finančnímu ředitelství navrhuji, aby: metodicky vedlo správce daně k dodržení prioritního doručování rovněž při absenčním pořízení kopie listin ze spisu (dle § 67 odst. 3 daňového řádu) a k tomu využívalo i konverzi listin z moci úřední. Finančnímu úřadu v tuto chvíli žádné konkrétní opatření k nápravě ve vztahu ke stěžovateli nenavrhuji, jelikož pro konverzi není technicky vybaven (navíc pochybuji, že v tuto chvíli má stěžovatel stále zájem o zaslání výše uvedených konvertovaných listin). Závěrečné stanovisko zasílám Ing. Evě Nedorostkové, ředitelce Odvolacího finančního ředitelství, a žádám ji, aby mi v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv sdělila, zda provedla navržené opatření k nápravě. Odpověď očekávám v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení stanoviska. Stanovisko zasílám také finančnímu úřadu a stěžovateli. Pokud Odvolací finanční ředitelství nepřijme navržené opatření k nápravě nebo jiná provedená opatření nebudu považovat za dostatečná, podle § 20 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv vyrozumím nadřízený úřad, případně mohu o svých zjištěních informovat veřejnost včetně sdělení jmen osob oprávněných jednat jménem Odvolacího finančního ředitelství, příp. i finančního úřadu. JUDr. Stanislav Křeček v. r. zástupce veřejné ochránkyně práv [1] Ustanovení § 23 Subjekty provádějící konverzi (1) Konverzi na žádost provádějí kontaktní místa veřejné správy a advokáti za podmínek stanovených jiným právním předpisem. (2) Konverzi z moci úřední provádějí orgány veřejné moci pro výkon své působnosti. [2] Na žádost provádějí konverzi kontaktní místa veřejné správy a advokáti. [3] Odvolací finanční ředitelství připustilo, že z výkladu podmínky "umožňuje-li to povaha dokumentu" uvedené v § 17 zákona o elektronických úkonech lze dovodit, že konverzi lze provést u listinných dokumentů prakticky vždy (výjimky viz § 24 odst. 5 zákona elektronických úkonech). [4] Zakotvenou v § 6 odst. 4 daňového řádu. [5] Dále odkazuje na zásadu legality, dle které správce daně musí postupovat v souladu se zákonem. [6] Veřejný ochránce práv. Principy dobré správy [online]. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv [cit. 10. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/pripady-a-stanoviska-ochrance/principy-dobre-spravy/. [7] "Správce daně je při správě daní vázán nejen zákony a podzákonnými předpisy, ale též Listinou, Ústavou, jakož i mezinárodními smlouvami, jež jsou součástí právního řádu. Vázanost zákonem nebo jiným právním předpisem přitom neznamená vázanost jeho textem, ale smyslem a účelem [...]. Právní řád není tvořen pouze psanými prameny, ale též prameny nepsanými. Jeho součástí jsou proto i právní principy, byť by nebyly v zákoně výslovně vyjádřeny (např. princip proporcionality, princip právní jistoty, princip ochrany legitimního očekávání a řada dalších). [...] I těmito principy je správce daně vázán coby platným právem." (Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, xvii, 763 s., ISBN 9788073575649. s. 34-35.). [8] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [9] Ustanovení § 10 zákona o Finanční správě České republiky: (1) Finanční úřad a) vykonává správu daní, b) provádí řízení o správních deliktech, c) převádí výnosy daní, které vybírá a vymáhá a které nejsou příjmem státního rozpočtu, d) přijímá a eviduje splátky návratných finančních výpomocí poskytnutých Ministerstvem zemědělství v letech 1991 až 1995 včetně a případné úroky z nich vyplývající, e) vykonává dozor nad loteriemi a jinými podobnými hrami, f) vybírá a vymáhá peněžitá plnění, která uložily orgány finanční správy, g) vede evidence a registry nezbytné pro výkon působnosti orgánů finanční správy, h) vykonává další působnost, stanoví-li jiný právní předpis, že tuto působnost vykonávají orgány finanční správy. (2) Finanční úřad vykonává a) finanční kontrolu, b) kontrolu dodržování povinností stanovených právními předpisy upravujícími účetnictví a ukládá účetním jednotkám pokuty podle těchto právních předpisů, c) kontrolu výkonu správy poplatků, které jsou příjmem státního rozpočtu, jsou-li k jejich správě věcně příslušné jiné orgány. (3) Finanční úřad z pověření ministerstva a) přezkoumává hospodaření krajů, hlavního města Prahy a regionálních rad regionů soudržnosti a vykonává dozor nad přezkoumáváním hospodaření obcí, dobrovolných svazků obcí a městských částí hlavního města Prahy, b) vykonává působnost dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek, c) vykonává působnost kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní.