Poznámka/Výsledek případu

Text dokumentu

Vaše značka VS-118410-6/ČJ-2021-800210-VOP Sp. zn. 220/2021/VOP/PG Č. j. KVOP-6756/2022 Datum 15. února 2022 Vážený pan brig. gen. Mgr. Simon Michailidis, MBA generální ředitel Vězeňská služba České republiky, GŘ PO BOX 3 140 67 Praha 4 Vážený pane generální řediteli, obracím se na Vás v souvislosti se šetřením podnětu pana A. (dále také "stěžovatel"), dříve obviněného ve vazbě ve Vazební věznici Praha-Pankrác, nyní odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice. Předmětem šetření bylo prověřit nevhodné jednání příslušníků Vězeňské služby České republiky vůči stěžovateli jako obviněnému ve Vazební věznici Praha-Pankrác dne 28. 9. 2020 (dále také "věznice") a postup věznice v reakci na jeho stížnost na toto jednání. Šetřením jsem zjistila, že věznice nezareagovala správně na stěžovatelovo oznámení o napadení. Namísto toho, aby urychleně posoudila, zda se nejedná o tzv. hájitelné tvrzení o špatném zacházení, a nemá být tedy šetření postoupeno Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále také "GIBS"), tento aspekt zcela pominula a sama bez dalšího prováděla celkové šetření stížnosti, a to bohužel velmi neefektivně (například zkoumání kamerového záznamu a výslech svědků proběhly až po několika měsících). Sankční vyrozumění generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky Věznice své závažné pochybení neuznala, a tedy ani nenapravila. V závěrečném stanovisku ze dne 3. 11. 2021 jsem tedy navrhla řediteli Vazební věznice Praha-Pankrác opatření k nápravě, a to, aby: (A) věznice v případě, že vězeň vznese stížnost na napadení nebo ponižování příslušníkem Vězeňské služby České republiky nebo zaměstnancem České republiky zařazeným k výkonu práce ve vězeňské službě, zajistila posouzení věci z hlediska existence hájitelného tvrzení o špatném zacházení a podle výsledku věc případně bez odkladu postoupila k šetření Generální inspekci bezpečnostních sborů a další kroky šetření stížnosti provedla až na základě koordinace s GIBS; (B) do budoucna věznice prováděla šetření stížností neodkladně a s větší pečlivostí, s využitím všech dostupných důkazních prostředků; (C) se věznice stěžovateli omluvila za to, že svým postupem porušila jeho základní právo na provedení účinného vyšetřování ze strany státu a věci nevěnovala náležitou péči. Ředitel věznice plk. Mgr. Bc. Pavel Dresler výše uvedená opatření k nápravě neprovedl, a z toho důvodu využívám svého oprávnění podle § 20 odst. 2 písm. a) o veřejném ochránci práv, [1] tedy informuji o uvedeném nadřízený úřad. O tomto postupu jsem informovala ředitele Vazební věznice Praha-Pankrác i stěžovatele. Shrnutí případu Pro přehlednost celé věci zasílám v příloze zprávu o šetření ze dne 15. 6. 2021 a závěrečné stanovisko ze dne 3. 11. 2021, na které v podrobnostech odkazuji. K šetření připojuji tyto základní informace. Na základě podnětu stěžovatele jsem provedla šetření. Stěžovatel měl být dne 28. 9. 2020 v době oběda napaden příslušníkem Vězeňské služby České republiky, který jej měl pěstí třikrát uhodit do obličeje. Stěžovatel uvedl, že mu předchozí den bylo nevolno, proto se rozhodl nevzít si oběd. Příslušník Vězeňské služby České republiky jej však měl nutit odebrati si stravu. Události měl přihlížet další příslušník Vězeňské služby České republiky a svědci, kteří mohli referovat o širších okolnostech. Z pohledu stěžovatele-cizince byla událost obtížně pochopitelná, nicméně z jeho líčení by se dala interpretovat jako akt donucení ke splnění nějakého příkazu při výdeji oběda, který nebyl s to pochopit. K věci jsem si vyžádala podklady, včetně kamerového záznamu, záznamů o výpovědích, které obstarala věznice, a lékařské zprávy. Uzavřela jsem, že z kamerového záznamu ani z výpovědí nelze napadení v cele prokázat. Mám však za to, že věznice pochybila tím, že interní šetření bylo provedeno pozdě a nebylo vedeno pečlivě. Svůj závěr opírám o to, že první dokazování bylo provedeno až po dvou měsících od podání podnětu k prošetření. Poslední výpověď dokonce až po čtyřech měsících. Řediteli věznice jsem ve zprávě a v závěrečném stanovisku dále vytkla, že nebyl schopen identifikovat třetího příslušníka Vězeňské služby České republiky - potenciálního dalšího svědka. Tento neidentifikovaný příslušník v čase události přišel k cele stěžovatele, a mohl tedy rovněž stěžovatelem tvrzenému napadení přihlížet. Neidentifikovaný příslušník je zachycen i na kamerovém záznamu, vidělo jej několik svědků. V návaznosti na svůj nedůsledný přístup se navíc Vězeňská služba České republiky, dle mého názoru, ani nezabývala otázkou, zda stěžovatel vznesl tzv. hájitelné tvrzení o špatném zacházení a zda tedy nemělo být oznámení stěžovatele v určité fázi postoupeno k šetření GIBS. Ředitele věznice jsem v závěrečném stanovisku upozornila, že z práva nebýt podroben špatnému zacházení, které je zakotveno především v čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech, vyplývá povinnost státu provést v některých případech stížností na špatné zacházení tzv. účinné vyšetřování. [2] Takové vyšetřování nemůže provést sama věznice nebo Vězeňská služba České republiky, nýbrž externí orgán - GIBS. V případě stížnosti vězně, že byl napaden příslušníkem, je povinností věznice posoudit, zda stížnost představuje hájitelné tvrzení. Za "hájitelné" je považováno takové tvrzení, které není nedůvěryhodné a nepravděpodobné, je možné prostorově i časově a je dostatečně konkrétní a v čase neměnné. Věznice jako orgán státu musí postupovat aktivně a v případech stížností na napadení (špatné zacházení) ze strany zaměstnance věznice rychle rozlišit, zda je minimální požadavek hájitelnosti naplněn. Samotné šetření orgánem věznice totiž nemůže dostát kvalitě nezávislosti. Podle výsledku Vězeňská služba České republiky buď hned předá případ GIBS, nebo pokračuje v šetření. Tak však v daném případě nepostupovala. Vzhledem k tomu, že věznice zahájila šetření podnětu s několikaměsíčním zpožděním, zmařila navíc, dle mého názoru, možnost provést účinné vyšetřování ze strany státu dodatečně. S ohledem na výše uvedené jsem v závěrečném stanovisku uvedla, že šetření ze strany věznice nebylo provedeno řádně ani včas. Na svém názoru trvám. Ředitel věznice s mými závěry nesouhlasil. V reakci na moje závěrečné stanovisko uvedl, že v dané věci nebyly zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin příslušníkem Vězeňské služby České republiky. Z tohoto důvodu ani nebyla věc postoupena k šetření GIBS. Ředitel věznice dále sdělil, že neshledal v postupu věznice žádné pochybení, vyjma pozdního dodání kamerových záznamů. Dle vyjádření ředitele věznice byly kamerové záznamy i přes žádosti oddělení prevence a stížností tomuto oddělení pracovníkem referátu komunikačních a zabezpečovacích technologií dodány až s odstupem jeden a půl měsíce po jejich vyžádání. [3] Pozdní dodání kamerových záznamů na oddělení prevence a stížností dle ředitele věznice způsobilo i opožděné zahájení šetření ze strany věznice. Ředitel věznice však má za to, že ani toto pochybení nemá zásadní vliv na předmětné šetření. Výzva generálnímu řediteli Vězeňské služby České republiky Se závěry ředitele věznice nemohu souhlasit. Ani co se týká dílčích otázek, jako je relevance toho, co způsobilo pozdní zhlédnutí kamerových záznamů, ani co se týká opomenutí problematiky účinného vyšetřování, kterou jsem podrobně vysvětlila ve stanovisku. V této souvislosti skutečně není pro postoupení případu GIBS určující, zda orgán věznice shledá skutečnosti podle § 158 odst. 3 trestního řádu. [4] Domnívám se, že postupem věznice velmi pravděpodobně došlo k porušení základního práva stěžovatele na provedení účinného vyšetřování, když případ nebyl řádně posouzen a postoupen GIBS. Ani samotné šetření ze strany věznice nebylo provedeno řádně. Nic z toho, co ředitel věznice uvedl, nevyvrací můj závěr, že věznice pochybila. Kvůli závažnosti tohoto pochybení, a navíc vážné obavě, že se s ohledem na neznalost problematiky účinného vyšetřování může situace ve věznici opakovat, musím využít všechny možnosti k nápravě, které mi zákon dává. Proto se obracím na Vás jako nadřízený orgán. Vážený pane generální řediteli, Vaše vyjádření v této věci si dovoluji očekávat ve lhůtě 60 dnů. Děkuji za spolupráci. S přátelským pozdravem Mgr. Monika Šimůnková zástupkyně veřejného ochránce práv Přílohy 1. Zpráva o šetření ve věci nevhodného jednání příslušníků Vězeňské služby České republiky a prošetření stížnosti Vězeňskou službou České republiky ze dne 15. června 2021, č. j. KVOP-25545/2021 2. Vyjádření k závěru ZVOP ze dne 9. července 2021, č. j. VS-191645-19/ČJ-2020-800210-SR 3. Závěrečné stanovisko ze dne 3. listopadu 2021, č. j. KVOP-43269/2021 4. Vyřízení žádosti VOP ze dne 26. listopadu 2021, č. j. VS-118410-6/ČJ-2021-800210-VOP [1] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [2] Srov. např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kummer proti České republice ze dne 25. července 2013, stížnost č. 32133/11, § 80 a násl., a dále rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bureš proti České republice ze dne 18. října 2012, stížnost č. 37679/08, § 122 a násl. [3] Vyjádření k závěru ZVOP ze dne 9. července 2021, č. j. VS-191645-19/ČJ-2020-800210-SR. [4] "Hájitelnost tvrzení nelze zaměňovat s existencí skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (§ 158 odst. 3 trestního řádu)," uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), § 55.