Text dokumentu

Sp. zn.: 220/2021/VOP/PG Č. j.: KVOP-43269/2021 V Brně 3. listopadu 2021 Závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě ve věci nevhodného jednání příslušníků Vězeňské služby České republiky a prošetření stížnosti Vězeňskou službou České republiky Dne 6. 1. 2021 se na mě obrátil obviněný A., nar. xxx, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody (dále také "stěžovatel"). A. Závěry šetření Ve zprávě o šetření ze dne 15. 7. 2021 jsem konstatovala pochybení v postupu Vazební věznice Praha-Pankrác, když řádně a neodkladně neprošetřila stěžovatelovo oznámení o jeho napadení. B. Vyjádření věznice Ředitel věznice s mým názorem nesouhlasil a uvedl, že byly zohledněny veškeré důkazní prostředky, které měl pověřený orgán Vězeňské služby České republiky k dispozici. K rychlosti šetření uvedl, že stěžovatel nahlásil údajné napadení příslušníkem Vězeňské služby České republiky až po uplynutí 16 dnů po údajném incidentu prostřednictvím svého právního zástupce. [1] V mezidobí měl stěžovatel dle ředitele věznice mnoho příležitostí k tomu, aby nestandardní jednání příslušníka nahlásil kterémukoliv zaměstnanci věznice. Dále uvedl, že je sice pravda, že se stěžovatel nahlásil k lékaři den po incidentu, [2] nicméně do žádanky uvedl žaludeční potíže. Oddělení prevence a stížností byly od zaměstnance příslušného referátu (dle sdělení ředitele věznice se jedná o referát TaZT) dodány kamerové záznamy ze dne 28. 9. 2020, kdy měl být stěžovatel napaden, až jeden a půl měsíce po jejich vyžádání. Situace se komplikovala i opatřeními proti šíření covid-19, dovolenou nebo nemocemi zaměstnanců. Ředitel věznice dále sdělil, že jsem nesprávně interpretovala část textu pověřeného orgánu Vězeňské služby České republiky. Tuto část textu ředitel věznice ve své reakci na zprávu cituje. [3] Ve vyjádření vysvětlil, že vrchní dozorce ppor. B. nemohl stěžovatele nutit odebrat si stravu, neboť dle stěžovatele se incident odehrál v době, kdy na oddíle nebyli kuchaři, stěžovatel neměl na tácku před celou připraveny misky (kuchaři tedy neměli možnost stravu vydat a po jejich odchodu je nelogické, aby někdo stěžovatele nutil odebrat si stravu), a misky se stravou, které měl ppor. B. v kanceláři, stěžovateli nikdo nenesl (tedy nemohl nikdo stěžovatele nutit odebrat stravu). Dále ředitel věznice uvedl, že ppor. B. mohl jídlo v náhradních miskách položit stěžovateli před celu na tácek, případně si je mohl nechat u sebe v kanceláři do dalšího výdeje stravy. Neměl důvod na celu stěžovatele z vlastní iniciativy vstupovat. Důležité dle ředitele věznice je, že ppor. B. stravu stěžovateli zajistil a že byla pro případ změny názoru stěžovatele připravena. Vydání, či nevydání stravy však podle ředitele věznice nemá význam pro jednání, které se mělo odehrát v cele stěžovatele. K řádnému prošetření oznámení stěžovatele, zejména pak k neidentifikovanému příslušníkovi Vězeňské služby České republiky, ředitel věznice uvedl, že jak pprap. C., tak ppor. B. byli na příslušníka Vězeňské služby České republiky zachyceného na kamerovém záznamu nezávisle dotázáni. Ani jeden z nich však nebyl schopen příslušníka identifikovat. Shodli se na tom, že se mohlo jednat o kolegu z jiného oddílu. Tento kolega však svou přítomnost na oddíle před celou stěžovatele vyloučil. S cílem ztotožnit neidentifikovaného příslušníka byli s kamerovým záznamem seznámeni další příslušníci Vězeňské služby České republiky. Nikdo z nich ale v osobě nepoznal svého podřízeného. Příslušníka se tedy dle ředitele věznice nepodařilo ztotožnit a jeho výpověď skutečně chybí. I přesto ředitel věznice jakékoli pochybení věznice odmítá. C. Závěrečné hodnocení Trvám na tom, že šetření bylo zahájeno pozdě a nebylo vedeno pečlivě. Vězeňská služba České republiky se ani nezabývala otázkou, zda stěžovatel vznesl hájitelné tvrzení o špatném zacházení a zda nemělo být oznámení stěžovatele v určité fázi postoupeno k šetření Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále také "GIBS"). Přitom je povinností Vězeňské služby České republiky předat záležitost k řešení příslušným orgánům, pokud se jedná o napadení ze strany příslušníka Vězeňské služby České republiky. Z práva nebýt podroben špatnému zacházení [4] totiž vyplývá povinnost státu provést v některých případech stížností na špatné zacházení tzv. účinné vyšetřování. [5] Tedy šetření, které povede k objasnění faktů a k určení a potrestání odpovědných osob, naplní stanovené kvalitativní požadavky a v případě úmyslných zásahů do fyzické integrity vězňů bude mít povahu trestní. [6] Takové vyšetřování prováděné orgány činnými v trestním řízení, včetně fáze před zahájením trestního stíhání, musí splňovat kumulativně následující požadavky. Musí být: a) nezávislé a nestranné, b) rychlé, c) podrobené kontrole veřejnosti a umožňující aktivní participaci poškozeného a d) důkladné a dostatečné. Pouze za splnění těchto kumulativních podmínek bude možné označit provedené vyšetřování za účinné a souladné se stěžovatelovými právy podle čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy. [7] Odpovídající subjektivní právo oběti na provedení účinného vyšetřování vzniká za podmínky, že vznese tzv. hájitelné tvrzení, že byla podrobena špatnému zacházení. Za "hájitelné" je považováno tvrzení, které není nedůvěryhodné a nepravděpodobné, je možné prostorově i časově a je dostatečně konkrétní a v čase neměnné. [8] Pokud stěžovatel uvedl, že byl napaden příslušníkem Vězeňské služby České republiky, pak je úkolem věznice posoudit, zda stížnost představuje hájitelné tvrzení. Pokud stěžovatel podal stížnost, byť by to bylo i s časovým odstupem 14 dnů, bylo úkolem věznice zjistit, zda tvrzení není nepravděpodobné, zda je možné prostorově i časově a zda je dostatečně konkrétní a v čase neměnné. K tomu by stačilo, aby věznice včas zajistila kamerové záznamy, vyslechla stěžovatele a požádala jej o udělení souhlasu k nahlédnutí do zdravotnické dokumentace, ve které by si ověřila stěžovatelovo tvrzení. Věznice však měla reagovat neprodleně, nikoli s několikaměsíčním zpožděním, a měla GIBS přenechat provedení výslechů osob, jejichž autentické svědectví bylo klíčové pro objasnění věci. Svým postupem, dle mého názoru, věznice zmařila možnost provést účinné vyšetřování ze strany státu. Věznice jako orgán státu musí postupovat aktivně a v případech stížností na napadení (špatné zacházení) ze strany zaměstnance věznice rychle rozlišit, zda je minimální požadavek hájitelnosti naplněn, a pokud ano, zajistit vyrozumění GIBS. [9] Samotné šetření orgánem věznice totiž nemůže dostát kvalitě nezávislosti. Jakékoli prodlení vyrozumění GIBS ohrožuje naplnění rychlosti vyšetřování a ohrožuje jeho účinnost. Postupem věznice velmi pravděpodobně došlo k porušení základního práva stěžovatele na provedení účinného vyšetřování, když ze spisového materiálu, který mi věznice zaslala, vyplývá, že věznice nepředala věc k šetření GIBS. Nyní již není možné nápravu skrze prošetření GIBS realizovat, neboť daný případ stál na svědectvích a od události již uplynula dlouhá doba. Musím pro úplnost vyslovit i obecný argument, že svědci se v mezičase mohou domluvit, byť to v konkrétním případě nechci dovozovat. Mám za to, že Vězeňská služba České republiky měla ve vlastním šetření pokračovat teprve poté, co by bylo ze strany GIBS rozhodnuto, že v uvedeném případě nejde o podezření z trestného činu příslušníky Vězeňské služby České republiky. Pokud byla věc GIBS oznámena a šetření ze strany věznice pokračovalo až po vyrozumění od GIBS, musím konstatovat, že i v tomto případě trvám na tom, že šetření ze strany věznice nebylo provedeno řádně. Již v minulosti veřejná ochránkyně práv požadovala, aby ředitel věznice důsledně a neodkladně prošetřil každé oznámení týkající se porušení práv vězněných osob a aby přijal účinná opatření k zabránění v pokračování porušování práv. [10] Zaměstnanci Vězeňské služby České republiky jsou povinni dbát na zachování práv, která obvinění mají ve výkonu vazby. [11] Mezi tato práva nepochybně patří i řádné a včasné vyřízení stížnosti a zamezení jakémukoli fyzickému nebo psychickému nátlaku a ponižování lidské důstojnosti. Stěžovatel oznámil údajné napadení příslušníkem Vězeňské služby České republiky nejen lékaři dva dny poté, kdy k němu mělo dojít, [12] ale i prostřednictvím svého právního zástupce, a to dne 12. 10. 2020, [13] nikoli až 14. 10. 2020, jak uvádí ředitel věznice. Stěžovatel - osoba zbavená svobody a cizinec - dle mého názoru využil dostupných možností, když jím tvrzené napadení příslušníkem Vězeňské služby České republiky oznámil svému právnímu zástupci, byť se tak stalo 14 dnů po události. Nevím, proč stěžovatel neučinil oznámení bezprostředně, ale mohl k tomu mít důvody. Z hlediska reakce věznice na stížnost je bezvýznamné a nelze to stěžovateli přičítat k tíži, že událost nenahlásil dříve kterémukoli jinému zaměstnanci věznice. Je třeba vzít v úvahu, že stěžovatel nehovoří dobře česky a svou roli mohla tedy sehrát i jazyková bariéra. Každopádně časový odstup mezi událostí a oznámením sice mohl mít vliv na úspěšnost objasnění věci, ale neznamenal, že by se za daných okolností nedalo (tím či oním orgánem) oznámení prošetřit. Proto není namístě, aby ředitel věznice vznášel tuto námitku, natož aby spekuloval, co měl stěžovatel uvést jako důvod do žádanky k lékaři. Co se týká dodání kamerových záznamů, je nepodstatné, co způsobilo jejich pozdní dodání na oddělení prevence a stížností. Stále se jedná o kamerové záznamy, kterými disponuje jedna věznice. V případě, že se jedná o oznámení, že byla vězněná osoba napadena příslušníkem Vězeňské služby České republiky, mělo by být i v zájmu Vězeňské služby České republiky, aby tento incident byl co nejdříve vyšetřen. Současně mám za to, že se ředitel věznice nemůže zbavit odpovědnosti za pozdní zahájení šetření stěžovatelova oznámení pouhým odkazem na chybu zaměstnance Vězeňské služby České republiky, který je oprávněn nakládat s kamerovými záznamy, pokud je tento zaměstnanec současně jeho podřízeným. Dále trvám i na tom, že věznice pochybila, pokud nebyla schopna identifikovat příslušníka Vězeňské služby České republiky na kamerovém záznamu. Oznámení stěžovatele tedy nebylo prošetřeno řádně. Jedná se o zásadní pochybení, které může mít vliv na výsledek šetření. Znovu si dovolím zopakovat, že věznice disponuje seznamem příslušníků, kteří v konkrétní den měli službu. Není, dle mého názoru, možné, aby nikdo nebyl schopen identifikovat svého kolegu nebo aby se konkrétní osoba sama nepřihlásila, že v uvedenou dobu byla před celou stěžovatele. Mám za to, že kdyby věznice zahájila šetření včas, pak by identifikace dalšího příslušníka Vězeňské služby České republiky nebyl problém. K údajné špatné interpretaci textu týkajícího se vydání, nebo nevydání stravy si dovoluji doplnit, že pokud oba příslušníci uvedli, že jídlo bylo vydáno do náhradních misek, domnívala jsem se, že toto sdělení mělo význam právě pro danou chvíli a vztahovalo se k době tvrzeného napadení. Ze služebních záznamů příslušníků Vězeňské služby České republiky ani nevyplývá, že by se výdej jídla mohl vztahovat k jinému dni. Ppor. B. přímo uvádí: "Myslím, že tenkrát jsem se s obviněným nedomluvil a po chvíli dohadování jsem mu jídlo dal do erárních misek, které mám v kanceláři." [14] Souhlasím nicméně s ředitelem věznice, že výdej jídla do náhradních misek není pro celou záležitost podstatný. Objasnění toho, zda jídlo bylo, nebo nebylo stěžovateli vydáno, nemůže napravit pochybení v postupu věznice. Nic z toho, co ředitel věznice uvedl v reakci na moji zprávu, nevyvrací můj závěr, že věznice pochybila. Vyjádření uznání chyby v šetření postrádá, ačkoli sám ředitel věznice potvrzuje skutečnosti, na jejichž základě jsem ke svému závěru dospěla. Těžištěm vyjádření je pouze obhajoba oddělení prevence a stížností, nikoli kritické zhodnocení věci ze strany ředitele věznice. Samo vyjádření věznice vzbuzuje vážné obavy, že vedení věznice nechápe vlastní úkoly, neboť věznice se považovala za povinnou "důsledně prověřit" tvrzení stěžovatele, což ale není její role v případech tvrzeného napadení příslušníkem, nýbrž je to role GIBS. Vzhledem k tomu, že ředitel věznice se mnou nesouhlasil a neprovedl žádná opatření k nápravě, vydávám své závěrečné stanovisko podle § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Součástí stanoviska jsou návrhy opatření k nápravě. D. Opatření k nápravě Řediteli Vazební věznice Praha-Pankrác navrhuji, aby: (A) věznice v případě, že vězeň vznese stížnost na napadení nebo ponižování příslušníkem Vězeňské služby České republiky nebo zaměstnancem České republiky zařazeným k výkonu práce ve vězeňské službě, zajistila posouzení věci z hlediska existence hájitelného tvrzení o špatném zacházení a podle výsledku věc případně bez odkladu postoupila k šetření Generální inspekci bezpečnostních sborů a další kroky šetření stížnosti provedla až na základě koordinace s GIBS, (B) do budoucna věznice prováděla šetření stížností neodkladně a s větší pečlivostí, s využitím všech dostupných důkazních prostředků, (C) se věznice stěžovateli omluvila za to, že svým postupem porušila jeho základní právo na provedení účinného vyšetřování ze strany státu a věci nevěnovala náležitou péči. Závěrečné stanovisko zasílám řediteli Vazební věznice Praha-Pankrác a žádám, aby mi podle § 20 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv sdělil, zda provede navržená opatření k nápravě. Odpověď očekávám v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení stanoviska. Stanovisko zasílám také stěžovateli. Pokud ředitel věznice nepřijme navržená opatření k nápravě nebo provedená opatření nebudu považovat za dostatečná, podle § 20 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv vyrozumím generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, případně mohu o svých zjištěních informovat veřejnost včetně sdělení jmen osob oprávněných jednat jménem věznice. Nad rámec výše uvedeného si dovoluji upozornit na to, že stěžovatel uvedl do žádanky k lékaři žaludeční potíže. Věznice se proti tomuto odůvodnění ohradila, když se dozvěděla, že namísto žaludečních potíží stěžovatel lékaři sdělil, že byl napaden příslušníkem Vězeňské služby České republiky. Na tomto místě tedy žádám ředitele věznice, aby prověřil, zda dozorci nepožadují od vězněných osob informace o jejich zdravotním stavu, když zprostředkovávají zdravotnímu středisku požadavky o ošetření. Brno 3. listopadu 2021 Mgr. Monika Šimůnková zástupkyně veřejného ochránce práv [1] Ředitel věznice ve vyjádření k závěru ZVOP ze dne 9. 7. 2021, č. j. VS-191645-19/ČJ-2020-800210-SR, uvedl, že si stěžovatel prostřednictvím právního zástupce stěžoval ve věznici dne 14. 10. 2020. [2] Stěžovatel se nahlásil k lékaři dne 29. 9. 2020. V žádance je žádost o návštěvu lékaře odůvodněna zažívacími potížemi. [3] Citovaný text vychází z dokumentu "Podnět k prošetření na postup vězeňské služby, žádost o sdělení výsledků" ze dne 24. 2. 2021, č. j. VS-191645-12/ČJ-2020-800210-SR, str. 6. [4] Ustanovení čl. 7 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1992 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 3 sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších předpisů. [5] Srov. např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kummer proti České republice ze dne 25. července 2013, stížnost č. 32133/11, § 80 a násl. a dále rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bureš proti České republice ze dne 18. října 2012, stížnost č. 37679/08, § 122 a násl. [6] Pojem "účinné vyšetřování" znamená šetření v širokém slova smyslu, nikoli jen některou fázi trestního řízení podle trestního řádu. [7] Srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 10. listopadu 2020, sp. zn. IV. ÚS 1559/20, bod 30. [8] Srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 2. března 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14, bod 55. "Hájitelnost tvrzení nelze zaměňovat s existencí skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (§ 158 odst. 3 trestního řádu)." [9] Podle § 12 odst. 2 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. [10] Srov. např. Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 7165/2016/VOP; dostupné z https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/6310. [11] Ustanovení § 20 odst. 5 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů. [12] Zdravotní záznam ze dne 30. 9. 2020. [13] Přípis adresovaný právnímu zástupci stěžovatele ze dne 3. března 2021, č. j. VS-191645-14/ČJ-2020-800210-SR, nazv. Podnět k prošetření na postup Vězeňské služby České republiky. [14] Služební záznam ppor. B. ze dne 14. 1. 2021.