Právní věty

Text dokumentu

Sp. zn.: 7546/2018/VOP/MKL Č. j.: KVOP-424/2019 Brno 4. ledna 2019 Zpráva o šetření ve věci neschválení přerušení trestu Na základě podnětu odsouzeného A., nar. xxx (dále jen "stěžovatel") jsem se zabývala rozhodnutím ředitele Věznice Odolov o neschválení přerušení výkonu trestu odnětí svobody stěžovatele. Stěžovatel usiloval o přerušení výkonu trestu ve dnech 10. - 12. prosince 2018 z toho důvodu, že by neměl kdo pečovat o jeho dvě děti (jednoletá dcera a dvouletý syn) v době operačního zákroku u jeho družky. A. Shrnutí závěrů Věznice Odolov pochybila tím, že neuvedla odůvodnění v rozhodnutí o neschválení povolení opustit věznici (v podrobnostech viz část C.). B. Skutková zjištění Blíže neurčeného dne podal vychovatel Věznice Odolov návrh na povolení opustit věznici - přerušení výkonu trestu dle § 56 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb.[1] ve prospěch stěžovatele (dále také jen "povolení opustit věznici" nebo "přerušení výkonu trestu"). Přerušení výkonu trestu vychovatel navrhoval z důvodu plánovaného operačního zákroku u družky stěžovatele, kdy v této době neměl kdo jiný pohlídat jejich dvě děti. Dne 27. listopadu 2018 zasedla odborná komise, která vydala nedoporučující stanovisko k povolení opustit věznici. Z deseti členů odborné komise zaujal kladné stanovisko pouze vychovatel, ostatní členové komise nedoporučili povolení opustit věznici s odůvodněním, že se nejedná o závažnou rodinnou situaci. Ředitel Věznice Odolov rozhodl bez bližšího odůvodnění dne 28. listopadu 2018, že neschvaluje stěžovateli povolení opustit věznici. Téhož dne byl stěžovatel s rozhodnutím ředitele seznámen. Stěžovatel také dne 13. listopadu 2018 žádal o rozhovor s ředitelem. Dne 21. listopadu 2018 s ním provedl pohovor zástupce ředitele. Stěžovateli sdělil, že institut přerušení výkonu trestu je vzhledem k jeho výjimečnosti udělován velmi zřídka. Doporučil stěžovateli, aby věc řešil se sociální pracovnicí věznice. Toto měl stěžovatel odmítnout. V telefonickém hovoru s pracovníkem Kanceláře veřejného ochránce práv upřesnil zástupce ředitele, že stěžovateli doporučil využití sociálních institucí k péči o děti. C. Právní hodnocení Pro naléhavé rodinné důvody může ředitel věznice přerušit odsouzenému výkon trestu až na 10 dnů během kalendářního roku.[2] Při rozhodování o návrhu ředitel věznice uváží, zda lze důvodně předpokládat, že odsouzený povolení opustit věznici nezneužije.[3] Při využívání jednotlivých institutů pobytu odsouzených mimo věznici musí být k odsouzeným přistupováno individuálně a k jejich aplikaci lze přikročit teprve v případě, že nelze důvodně předpokládat možná bezpečnostní rizika související s opuštěním věznice (např. páchání další trestné činnosti, zneužití možnosti opuštění věznice apod.). Při hodnocení bezpečnostních rizik by měla věznice vycházet především z chování odsouzeného a z hodnocení odborných zaměstnanců, kteří s odsouzeným pracují.[4] Stěžovatel je zařazen do věznice s ostrahou do oddělení se středním stupněm zabezpečení. Z návrhu vychovatele na přerušení výkonu trestu je patrné, že stěžovatel je zařazen na pracoviště s volným pohybem mimo věznici, navštěvuje aktivity programu zacházení, dlouhodobě plní program zacházení, doposud byl jednou kázeňsky odměněn, je zařazen do první skupiny vnitřní diferenciace a má funkční sociální zázemí - pravidelný kontakt s družkou i dětmi. Z vyjádření zástupce ředitele Věznice Odolov pak vyplývá, že stěžovatel je ve výkonu trestu již potřetí a v současné době vykonává trest za trestný čin zanedbání povinné výživy. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ředitele o neschválení povolení opustit věznici neobsahuje žádné odůvodnění, mohu o důvodech zamítnutí návrhu pouze spekulovat. Z uvedeného hodnocení vychovatele, s ohledem na trestnou činnost, pro kterou je stěžovatel ve výkonu trestu, a vzhledem k tomu, že žádný z členů odborné komise nenamítal nemožnost povolení opustit stěžovateli věznici z toho důvodu, že by u něj hrozilo bezpečnostní riziko, dovozuji, že ředitelova úvaha o neschválení přerušení trestu nebyla vedena nebezpečností stěžovatele. Naopak mám za to, že ředitel rozhodl na základě doporučení odborné komise a s přihlédnutím k názorům členům odborné komise, že v případě stěžovatele nejde o naléhavé rodinné důvody. Vyvstává tedy otázka, zda lze hodnotit operaci družky, resp. nemožnost zajištění péče o děti, jako naléhavý rodinný důvod, odůvodňující schválení nebo neschválení povolení opustit věznici. Komentář k výkonu trestu odnětí svobody uvádí, že "naléhavými rodinnými důvody mohou být náhlé závažné onemocnění, úraz či úmrtí v rodině, návštěva umírajícího blízkého, přírodní katastrofa (např. požár, povodeň), která postihla obydlí odsouzeného a jež vyžaduje jeho pomoc při odstraňování ničivých následků, popř. potřeba okamžitého řešení jiné naléhavé a závažné situace, která vyžaduje osobní přítomnost odsouzeného. Jedná se tedy zejména o skutečnosti, které hluboce zasahují do citových vztahů odsouzeného k členům rodiny, popř. k nejbližším příbuzným, a které zároveň vyžadují neodkladnou přítomnost obviněného."[5] Situaci zajištění péče o děti během operace družky stěžovatele byla řešitelná i bez osobní přítomnosti stěžovatele umístěním dětí do některého ze zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě žádosti družky odsouzeného.[6] Lze však předpokládat, že děti by i s ohledem na svůj nízký věk (1 a 2 roky) lépe snášely péči svého otce, se kterým jsou dle vyjádření vychovatele v pravidelném kontaktu, než péči neznámých osob v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, byť po relativně krátkou dobu. V zájmu dětí by ústavní péče měla být až poslední možností. S ohledem na zájem dětí, kdy jim hrozila pouze ústavní péče, jsem přesvědčena, že situaci bylo možné vyhodnotit jako naléhavou. Vyhodnocení situace a odpovědnost za konečné rozhodnutí o povolení nebo nepovolení opuštění věznice však nese ředitel věznice. Ředitel věznice má široký prostor pro uvážení, jak rozhodne, své rozhodnutí však vždy musí odůvodnit. Právní předpisy upravující výkon trestu odnětí svobody explicitně nestanoví povinnost odůvodňovat zamítnutí žádosti odsouzeného o přerušení výkonu trestu,[7] bez odůvodnění však nelze naplnit základní zásady činnosti správních orgánů, totiž zásadu zákazu zneužití správního uvážení (legitimní cíl a nezbytnost) a zásadu legitimního očekávání. Rozhodnutí o nepovolení opustit věznici by mělo být odůvodněno tím spíše, že rozhodnutí o povolení přerušení výkonu trestu již odůvodnění obsahuje.[8] Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem dospěla k přesvědčení, že se Věznice Odolov dopustila pochybení spočívajícího v absenci dostatečného odůvodnění zamítnutí návrhu na povolení opustit věznici. D. Informace o dalším postupu Věznice Odolov pochybila tím, že neuvedla odůvodnění v rozhodnutí o neschválení povolení opustit věznici. Zprávu zasílám Věznici Odolov a podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv žádám, aby se ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřila ke zjištěným pochybením a informovala mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. [2] Ustanovení § 56 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. [3] Ustanovení § 17 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 46/2017, o postupu při přerušení výkonu trestu odnětí svobody nebo trestního opatření odnětí svobody, opuštění věznice v souvislosti s návštěvou nebo programem zacházení a povolování účasti odsouzených na akcích konaných mimo věznici. [4] Zpráva o šetření veřejného ochránce práv ze dne 9. listopadu 2011, sp. zn. 2181/2011/VOP/MS, dostupné z: http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/6350. [5] KALVODOVÁ, Věra. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody. Komentář. In: ASPI pro Windows verze 8.0. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 12. 2018]. [6] Ustanovení § 42 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. [7] Ustanovení § 56 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 16 a § 17 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 46/2017, o postupu při přerušení výkonu trestu odnětí svobody nebo trestního opatření odnětí svobody, opuštění věznice v souvislosti s návštěvou nebo programem zacházení a povolování účasti odsouzených na akcích konaných mimo věznici. [8] Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. 1640/2016/VOP/PD, dostupné z: http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/4676.