Právní věty

Text dokumentu

Sp. zn.: 6938/2015/VOP/JKV Č. j.: KVOP-25500/2017 Brno 18. září 2017 Zpráva ve věci poskytování dopravních služeb osobám na vozíku Na základě podnětu jsem se zabývala cestováním městskou hromadnou dopravou v Kladně. Obrátil se na mě vozíčkář (dále také "stěžovatel"), který dle svých slov denně cestuje do zaměstnání a s dětmi do školy a školky. Vzhledem ke svému hendikepu využívá autobusů umožňujících přepravu cestujících na vozíku, které jezdí na určených linkách asi jednou za hodinu. Stěžoval si, že se pravidelně stává, že je místo obsazené kočárkem. V ranní a odpolední špičce jsou místa určená pro vozík obsazena stojícími lidmi. Stěžovatel řešil věc se společností ČSAD MHD Kladno, a. s. (dále také "dopravní společnost"), která městskou hromadnou dopravu zajišťuje, a dotazoval se, zda mají vozíčkáři nárok na vyhrazené místo. Dostalo se mu odpovědi, že pokud je místo již obsazeno, není možné, aby jako vozíčkář nastoupil, neboť cestující zabírající místo není možné vyloučit z přepravy. Na základě zákona o veřejném ochránci práv[1] působím k ochraně osob před jednáním úřadů[2] a dále také v oblasti práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací.[3] Situací stěžovatele jsem se proto zabývala jako možným porušením antidiskriminačního zákona.[4] Posuzovala jsem také postup České obchodní inspekce, na kterou se stěžovatel taktéž obrátil. A. Shrnutí závěrů A.1 Nepřímá diskriminace osob na vozíku při přepravě Dopravci mají povinnost vytvářet podmínky pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace.[5] Podmínky přepravy osob na vozíku a umístění vozíku ve vozidle upravuje přepravní řád,[6] který odkazuje na smluvní přepravní podmínky dopravců.[7] Ve vztahu k osobám se zdravotním postižením mají dále dopravci závazek zdržet se jakékoliv diskriminace.[8] Antidiskriminační zákon definuje diskriminaci přímou[9] a nepřímou,[10] kterou se rozumí znevýhodnění osoby na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe, ledaže by takové ustanovení, kritérium nebo praxe bylo objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení, by byly přiměřené a nezbytné. Poskytovatelé služeb jsou dále povinni ve vztahu k osobám se zdravotním postižením přijímat přiměřená opatření, aby osoba se zdravotním postižením mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení.[11] Dopravní společnost se dopustí nepřímé diskriminace, pokud odmítne přepravu osoby na vozíku v bezbariérovém autobusu s odůvodněním, že je vozidlo plně obsazeno nebo je místo určené pro přepravu osob na vozíku obsazeno cestujícím s kočárkem. Jedná se o zdánlivě neutrální praxi, na základě které je osoba se zdravotním postižením znevýhodněna ve srovnání s ostatními. Protože neexistuje legitimní cíl, který by mohl znevýhodnění ospravedlnit, dopravní společnost by měla zavést ve smluvních přepravních podmínkách pravidla pro přednost osob na vozíku při obsazování míst pro ně určených. Aby dopravní společnost dostála povinnosti přijímat přiměřená opatření pro osoby se zdravotním postižením, měla by vhodným způsobem organizovat odbavení včetně ukládání pokynů ostatním cestujícím, aby osoby na vozíku mohly obsadit místa pro ně určená. Proto doporučuji, aby: - dopravní společnost změnila smluvní přepravní podmínky, v nichž by zakotvila výslovnou přednost pro osoby na vozíku při obsazování míst pro ně určených, - zajistila instruování a proškolení zaměstnanců a zaměstnankyň, aby osobám na vozíku při obsazování určených míst poskytli pomoc a podporu. A.2 Postup České obchodní inspekce Česká obchodní inspekce vykonává dozor nad dodržováním povinností uložených zákonem o ochraně spotřebitele,[12] který stanoví, že prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat.[13] Pokud v posuzovaném případu hraje roli některý z důvodů dle antidiskriminačního zákona,[14] je nutné, aby při kvalifikaci možné diskriminace Česká obchodní inspekce vycházela z antidiskriminačního zákona, i pokud jde o formy diskriminace. Příslušný inspektorát nejprve posuzoval soulad postupu dopravní společnosti s vlastními smluvními přepravními podmínkami. V návaznosti na žádost o provedení úkonů dozoru provedl kontrolu, v rámci níž však pracoval s nesprávným předpokladem, že přeprava kočárků a vozíků stojí na rovnocenné úrovni, a nevěnoval se vyhodnocení možné nepřímé diskriminace osob se zdravotním postižením. Česká obchodní inspekce (dále také "ČOI") se dopustila pochybení spočívajícího v nesprávném vyhodnocení možné nepřímé diskriminace osob se zdravotním postižením, a to jak obecné nepřímé diskriminace, tak i opomenutí přijímat přiměřená opatření ve vztahu k osobám se zdravotním postižením, aby mohly využít služeb určených veřejnosti. B. Skutková zjištění B.1 Praxe dopravní společnosti Smluvní přepravní podmínky Smluvní přepravní podmínky dopravní společnosti konkretizují předpisy v oblasti dopravy a přepravy[15] a vyplývá z nich následující. Dle smluvních přepravních podmínek[16] je možné přepravu osob na vozíku uskutečnit pouze s vědomím řidiče, dovoluje-li to obsazení vozidla.[17] Cestující s omezenou schopností pohybu a orientace mají přednost při obsazování vyhrazených míst k sezení.[18] Osoby na vozíku pro invalidy se mohou přepravovat v označených vozidlech a řidiči mohou odmítnout jejich přepravu, pokud je prostor pro přepravu vozíků nebo celé vozidlo plně obsazeno.[19] Přednost pro osoby se zdravotním postižením při obsazování míst určených pro přepravu vozíků ve smluvních přepravních podmínkách stanovena není. Výňatek ze smluvních přepravních podmínek je jako informace pro cestující zveřejněn na internetových stránkách společnosti.[20] Vyjádření ředitele dopravní společnosti Předseda představenstva dopravní společnosti na dotazy pověřeného zaměstnance[21] Kanceláře veřejného ochránce práv uvedl,[22] že současná legislativa ani technické a provozní podmínky neumožňují upřednostnit jednu skupinu cestujících na úkor druhé a tu vykázat z přepravy. Dopravní společnost používá celkem 49 autobusů, přičemž ve všech je minimálně jedno místo pro vozík nebo pro kočárek, 24 autobusů je bezbariérových. Od roku 2007 přitom dopravní společnost nakupuje pouze a jen nízkopodlažní autobusy s bezbariérovým přístupem. Cestující s kočárkem a cestující na vozíku jsou přepravováni bezplatně a nastupují druhými dveřmi. Nástup do vozidla probíhá po vyklizení dveřního prostoru vystupujícími cestujícími, souběžně nastupují ostatní skupiny cestujících předními dveřmi, kde jsou odbavováni řidičem autobusu. Z 24 bezbariérových vozidel je 21 vybaveno plošinou pro nájezd, obsluhu plošiny zajišťuje řidič, je-li o to požádán, po odbavení cestujících. Řidič odmítne přepravu vozíku, pokud je vozidlo plně obsazeno cestujícími nebo je vyhrazený prostor obsazen kočárkem nebo vozíkem z předchozích zastávek. Proto se může stát, že se vozíčkář do autobusu nedostane. Dle dopravní společnosti není rozdíl, jestli je místo obsazeno cestujícími, kočárkem či vozíkem. Místa označená jako místa pro vozík nebo kočárek se neliší. Stanovení přednosti pro osoby na vozíku mohlo dle vyjádření dopravní společnosti vyvolat negativní a konfliktní situace při nastupování a mohla by být ohrožena plynulost a rychlost odbavování v rámci městské hromadné dopravy. Uvádí též, že by mohla být narušena operativita, neboť v městské hromadné dopravě jsou linky vedeny v krátkém intervalu a kapacita některých zastávek by v případě prodloužení prostoje vozidla organizováním přednosti zbrzdila odbavení dalších spojů. Předseda představenstva dále připomněl, že dopravce nemá oprávnění vykázat z přepravy cestujícího, který uzavřel přepravní smlouvu a neporušuje přepravní řád a smluvní přepravní podmínky. Za současné právní úpravy dle něj nelze osoby na vozíku upřednostnit. Případná změna právní úpravy by přitom mohla mít za následek prodloužení nástupní doby a stání autobusu v zastávce, nutnost většího počtu autobusů na nejvytíženějších linkách, prodloužení vybraných nástupišť apod. Závěrem uvedl, že v městské hromadné dopravě cestuje velký počet cestujících s kočárky a vozíky. Ke zlepšení by mělo dojít po výměně všech starších středněpodlažních vozidel za bezbariérová. B.2 Postup České obchodní inspekce Na dotaz stěžovatele odpověděl ředitel příslušného inspektorátu,[23] že při obsazení kapacity vyhrazených míst je odmítnutí invalidního vozíku v souladu se smluvními přepravními podmínkami, z čehož vyvozuje, že vzniklou situaci nelze posuzovat jako diskriminační jednání ze strany přepravce. Na ředitele inspektorátu se následně obrátil pověřený zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv[24] s žádostí o provedení úkonů dozoru.[25] Následně ČOI provedla dozor dopravní společnosti a při kontrole se zaměřila na podezření na možnou nepřímou diskriminaci osob se zdravotním postižením. Ve své odpovědi ČOI vyšla ze zhodnocení předpisů týkajících se přepravy[26] a došla k závěru, že přeprava kočárků a vozíků stojí na rovnocenné úrovni. Uvedla též, že s posuzováním nepřímé diskriminace osob se zdravotním postižením ve formě nepřijetí přiměřených opatření je minimum zkušeností. Proto ředitel inspektorátu navrhl obecně projednat problematiku přepravy osob na vozíku ve veřejné dopravě a jejich možné nepřímé diskriminace na úrovni problémem dotčených orgánů,[27] zástupců přepravců a zástupců osob se zdravotním postižením. C. Právní hodnocení C.1 Přeprava osob, povinnosti dopravců ve vztahu k osobám se zdravotním postižením a hodnocení možné diskriminace Pokud dopravní společnost uplatňuje pravidlo, podle kterého nemůže osoba na vozíku nastoupit do bezbariérového autobusu v případě, že je místo určené pro přepravu osob na vozíku obsazeno cestujícím s kočárkem nebo stojícími cestujícími, dopouští se nepřímé diskriminace osob se zdravotním postižením. K legitimnímu ospravedlnění znevýhodnění nepostačí možný vznik praktických problémů při vymáhání pravidla ani riziko vzniku zpoždění a narušení plynulosti dopravy. Pokud by dopravní společnost po zavedení přednosti osob na vozíku při obsazování míst pro ně určených nezajistila náležitou asistenci osobám se zdravotním postižením včetně ukládání pokynů ostatním cestujícím, dopustila by se nepřímé diskriminace osob se zdravotním postižením ve formě nepřijetí přiměřených opatření ve vztahu k osobám se zdravotním postižením. C.1.1 Právní úprava přepravy osob a zákazu diskriminace Podmínky přepravy osob se zdravotním postižením Dopravci mají podle zákona o silniční dopravě [28] povinnost vytvářet podmínky pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Podmínky přepravy osob na vozíku stanoví přepravní řád, [29] podle něhož dopravce přepraví cestujícího na vozíku v bezbariérovém vozidle nebo dovoluje-li to technické provedení vozidla a jeho obsazenost též v jiném vozidle.[30] Přepravu cestujících na vozíku dopravce zajistí na spojích, které jsou v jízdním řádu označeny též pro přepravu cestujících na vozíku.[31] V podrobnostech o podmínkách přepravy osob na vozíku a o umístění vozíku ve vozidle přepravní řád odkazuje na smluvní přepravní podmínky dopravců.[32] Dopravci, kteří mají smlouvu uzavřenou s obcí,[33] musejí splnit podmínku určitého počtu vozidel, která musejí umožňovat přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace.[34] Osoby se zdravotním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP, mají nárok na vyhrazené místo k sezení ve veřejných dopravních prostředcích a na bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob.[35] Podmínky přepravy kočárků s dětmi Podmínky přepravy dětských kočárků stanoví přepravní řád,[36] podle něhož může cestující vzít do vozidla dětský kočárek s dítětem, jestliže to technické provedení a jeho obsazenost dovolují, a to jako ruční zavazadlo nebo spoluzavazadlo podle smluvních přepravních podmínek dopravce.[37] Podmínky nástupu a výstupu cestujícího s dětským kočárkem s dítětem, umístění kočárku s dítětem ve vozidle a podrobnosti podmínek přepravy stanoví dopravce ve smluvních přepravních podmínkách.[38] Cestující bez kočárku by přitom neměli mít při nastupování přednost před cestujícími s kočárkem.[39] Uzavření smlouvy o přepravě a možnost vyloučení z přepravy Závazky ze smluv o přepravě obecně upravuje občanský zákoník,[40] podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.[41] V podrobnostech ohledně přepravy osob občanský zákoník odkazuje na přepravní řády.[42] Podle přepravního řádu je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující s jízdním dokladem nastoupí do vozidla.[43] Přepravní smlouva je též uzavřena, umožní-li dopravce cestujícímu nastoupení do vozidla bez jízdenky a jízdné cestující zaplatí bezodkladně po nástupu do vozidla.[44] Přepravní smlouva je následně splněna řádným provedením přepravy ve smluveném rozsahu.[45] Za splnění přepravní smlouvy se považuje rovněž provedení přepravy v jiném než ve smluveném rozsahu, došlo-li k oprávněnému vyloučení cestujícího z přepravy.[46] Řidič či jiná osoba pověřená dopravcem je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících.[47] Vyloučit cestujícího z přepravy[48] může řidič či jiná osoba pověřená dopravcem, pokud přes upozornění nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby, ruší klidnou přepravu cestujících nebo cestující jinak obtěžuje. Vyloučením z přepravy však nesmí být ohrožena bezpečnost a zdraví cestujícího. Řidič či jiná pověřená osoba dále může nepřipustit k přepravě nebo vyloučit z přepravy zavazadlo cestujícího, pokud je překážkou bezpečné a pohodlné přepravy cestujících nebo pokud jejich přepravu neumožňují přepravní podmínky, zejména obsaditelnost vozidla.[49] Diskriminace osob se zdravotním postižením Ve vztahu k osobám se zdravotním postižením mají dále dopravci závazek zdržet se jakékoliv diskriminace.[50] Antidiskriminační zákon definuje diskriminaci přímou[51] a nepřímou,[52] kterou se rozumí znevýhodnění osoby na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe, ledaže by takové ustanovení, kritérium nebo praxe bylo objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení by byly přiměřené a nezbytné. Kromě obecné definice nepřímé diskriminace upravuje i zvláštní definici nepřímé diskriminace osob se zdravotním postižením.[53] Nepřímou diskriminaci osob se zdravotním postižením tak představuje i odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby osoba se zdravotním postižením mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení. Na rozdíl od obecné povinnosti nediskriminovat má povinnost přijmout přiměřené opatření aktivní charakter a současně se jedná o opatření, které má individuální povahu a je závislé na konkrétní situaci.[54] Naplnění této povinnosti nespočívá v tom, aby poskytovatel služeb předjímal všechny možné budoucí situace a preventivně je vyřešil.[55] Jde spíše o povinnost adekvátně reagovat na těžkosti a požadavky osob se zdravotním postižením při využívání služby.[56] Při rozhodování o tom, zda konkrétní opatření představuje nepřiměřené zatížení, je třeba vzít v úvahu: - míru užitku pro osobu se zdravotním postižením, - finanční únosnost opatření pro fyzickou nebo právnickou osobu, která je má realizovat, - dostupnost finanční a jiné pomoci k realizaci opatření a - způsobilost náhradních opatření uspokojit potřeby osoby se zdravotním postižením.[57] Za nepřiměřené zatížení se nepovažuje opatření, které je dopravce povinen uskutečnit podle zvláštního právního předpisu.[58] Vyhodnocení, zda dopravce dostál své povinnosti přijímat přiměřená opatření ve vztahu k osobám se zdravotním postižením, je nezávislé na plnění povinností dle zvláštních právních předpisů. C.1.2 Exkurz: rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojeného království ve věci přístupnosti dopravy pro osoby na vozíku Britské soudy měly možnost vyjádřit se k otázce, pro koho je určeno místo využitelné pro vozíky a kočárky v nízkopodlažních vozidlech. Pan Paulley potřeboval[59] cestovat z města Wetherby v Yorkshire do asi 20 km vzdáleného města Leeds,[60] odkud měl pokračovat do Stalybridge.[61] Celá cesta měla zabrat asi 2 hodiny. Místo pro vozíčkáře v autobusu společnosti FirstGroup, do něhož chtěl pan Paulley nastoupit ve Wetherby, však bylo obsazeno kočárkem se spícím dítětem, řidič autobusu požádal ženu, která jej doprovázela o uvolnění místa, ale žena odmítla. Proto pan Paulley nemohl do autobusu z Wetherby nastoupit, odjel pozdějším spojem, zmeškal navazující vlak z Leeds a na místo dorazil o hodinu později, než měl v plánu. Soud prvního stupně[62] konstatoval diskriminaci z důvodu zdravotního postižení.[63] Dopravní společnost se odvolala a odvolací soud[64] prvostupňové rozhodnutí zrušil.[65] Letos v lednu[66] ve věci rozhodl Nejvyšší soud Spojeného království,[67] který se jasně vyslovil v tom smyslu, že v oblasti dopravy nelze ve vztahu k osobám se zdravotním postižením uplatňovat pravidlo, podle kterého má na místo nárok ten, kdo je obsadí první.[68] Dopravci by se měli aktivně snažit vyhovět potřebám osob se zdravotním postižením, jejichž situace je obecně obtížnější. Právo osob na vozíku na obsazení místa sice nejvyšší soud neshledal jako absolutní, jasně se ale vyjádřil k tomu, že by osoby se zdravotním postižením měly mít na vyhrazených místech přednost před cestujícími bez postižení.[69] Na základě tohoto případu ve Spojeném království pokračuje diskuse o požadavku osob se zdravotním postižením na výslovnou právní úpravu přednosti pro osoby se zdravotním postižením a zavedení výslovné povinnosti zveřejňovat v dopravních prostředcích informace o povinnosti uvolnit místo, pokud je potřebuje osoba na vozíku. C.1.3 Hodnocení podmínek přepravy dopravní společnosti[70] Podmínky přepravy osob na vozíku ve vozidlech dopravní společnosti Ze smluvních přepravních podmínek i vyjádření dopravní společnosti vyplývá, že místo v nízkopodlažních vozidlech určené pro kočárky a osoby na vozíku chápe jako místo, které může využít osoba na vozíku nebo osoba s kočárkem s dítětem, pokud je místo zrovna volné. Řidiči mohou odmítnout přepravu kočárku nebo vozíku, pokud je vůz zcela obsazen nebo je určené místo obsazeno kočárkem nebo vozíkem z předchozích zastávek. Mezi vozíkem a kočárkem dopravní společnost nevnímá rozdíl. Podle dopravní společnosti není možné vyloučit cestující z přepravy ve prospěch uvolnění místa pro cestujícího na vozíku, neboť s cestujícími, kteří do vozu již nastoupili, byla uzavřena smlouva o přepravě, již musí dopravní společnost dodržet. Dle stěžovatele se v dopravní špičce stává, že nemůže do nízkopodlažního vozidla s vozíkem nastoupit. Nemůže přitom využít dalšího spoje, který jede cca za 12 minut jako ostatní cestující, neboť další nízkopodlažní spoj přijíždí zhruba za hodinu. Situace cestujících na vozíku a cestujících s kočárkem s dítětem Pro přepravu dětských kočárků je obdobně jako pro cestující na vozíku stanoven zvláštní režim. Ačkoliv cestující na vozíku a cestující s kočárky mohou využívat stejných míst v nízkopodlažních vozech, jejich situace není srovnatelná. Osobám cestujícím s dětmi v kočárku je třeba věnovat pozornost, protože by se mohly stát obětí diskriminace z důvodu rodičovství.[71] Ve srovnání s osobami se zdravotním postižením však mohou volit, zda se rozhodnou cestovat s dětmi v kočárku nebo zda použijí např. pomůcky určené k nošení dětí.[72] I v případě, že zvolí cestování s kočárkem, mohou využít i jiná vozidla než ta nízkopodlažní. Používat nízkopodlažní vozy je pro cestující s kočárky "pouze" pohodlnější a nevyžaduje pomoc další osoby. Cestující na vozíku naproti tomu obvykle nemohou vozík odložit[73] ani cestovat v jiných než nízkopodlažních bezbariérových vozech. Znevýhodnění cestujících na vozíku Vozíčkáři mohou ke své dopravě použít téměř výhradně nízkopodlažní vozy. Znevýhodnění osob se zdravotním postižením vyplývá již ze skutečnosti, že ne všechny vozy jsou bezbariérové. Vzhledem k tomu, že zajištění bezbariérových vozů na všech linkách městské hromadné dopravy by bylo spojeno se značnými investicemi, je přijatelným hospodárným řešením zařazení pouze některých bezbariérových vozů, které jsou v jízdním řádu označeny. Požadavku respektování práv osob se zdravotním postižením v dopravě vyhovuje i skutečnost, že při postupné obměně jsou všechna nově zařazovaná vozidla nízkopodlažní a do budoucna se počítá s tím, že všechna používaná vozidla budou nízkopodlažní. Než budou všechna vozidla nízkopodlažní, musejí osoby na vozíku přizpůsobit svoje aktivity časům, v nichž mohou dopravních služeb využít. Pokud řidič může odmítnout přepravu vozíčkáře z důvodu celkové obsazenosti vozidla či obsazení místa pro vozíky kočárkem, jedná se o zdánlivě neutrální praxi, která negativně dopadá na vozíčkáře, jejichž možnost využít služby je limitována. Je nutné rozlišovat mezi cestujícími s kočárkem a cestujícími na vozíku ve prospěch osob se zdravotním postižením, neboť osoby na vozíku nemají možnost využít jiné než nízkopodlažní vozidlo, a tím jsou při poskytování dopravních služeb znevýhodněny. Ve vztahu k osobám se zdravotním postižením mají dopravci zvláštní povinnosti a měli by se aktivně snažit vycházet jim vstříc. Nejde přitom pouze o zařazování nízkopodlažních vozů k přepravě cestujících. Toto opatření je jistě důležité, neboť je základním předpokladem pro to, aby osoby zcela odkázané na vozík mohly přepravy využít. Pokud ale dopravce nezajistí, aby mohly osoby na vozíku určeného místa využít v konkrétním spoji, stala by se možnost přepravy cestujících na vozíku na označených spojích pouze teoretickou. Přednost pro osoby na vozíku Aby se zabránilo znevýhodnění osob na vozíku v dopravě, je třeba zajistit, aby mohly místa v nízkopodlažních vozech využít. Toho je možné dosáhnout pouze upravením přednosti pro osoby na vozíku při obsazování pro ně určených míst. V praxi pak může nastat několik situací, které se mohou dotknout ostatních cestujících: - místo pro přepravu vozíku je obsazeno stojícími cestujícími, kteří se mohou přemístit na jiná místa ve vozidle určená pro stání nebo sezení, - místo pro přepravu vozíku je obsazeno cestující/m s kočárkem, který/á by museli vystoupit z vozu, aby místo opustili, - místo pro přepravu vozíku je obsazeno stojícími cestujícími, kteří se z důvodu obsazenosti vozu nemohou nikam přemístit a museli by vůz zcela opustit, aby místo pro vozík uvolnili. Pokud jde o první zmíněnou situaci, neměla by v praxi způsobovat problémy, v následujících dvou situacích by mohlo docházet ke konfliktům, které by dle vyjádření dopravní společnosti mohly ohrozit plynulost a rychlost dopravy. Vzhledem k tomu, že dopravní společnost disponuje nástroji, kterými může případným konfliktům předcházet, není možné potenciální ohrožení plynulosti a rychlosti dopravy shledat legitimním cílem, který by mohl ospravedlnit znevýhodnění osoby se zdravotním postižením.[74] Dopravní společnost by měla za účelem vyloučení nepřímé diskriminace osob se zdravotním postižením upravit přednost osob na vozíku při obsazování míst pro ně určených ve smluvních přepravních podmínkách a vhodným způsobem o této úpravě informovat přímo ve vozidlech městské hromadné dopravy. Pro zajištění plynulosti a maximální obsazenosti vozidel je žádoucí, aby místa určená pro přepravu vozíků mohla být obsazena i jinými cestujícími. Cestující, kteří by toto místo využili k přepravě kočárku s dítětem nebo ke stání, by si však měli být vědomi toho, že v případě potřeby budou muset místo uvolnit. Dopravní společnost by dále mohla upravit možnost využít jízdenku v jiném spoji pro případ, že cestující musel uvolnit místo osobě na vozíku a opustit vozidlo.[75] Odmítnutí přepravy osoby na vozíku by tak mělo být možné v zásadě pouze v případě, že je místo pro vozík již obsazeno jiným vozíkem. Protože vyloučením z přepravy nesmí být ohrožena bezpečnost vylučovaného cestujícího, výjimečnou situací by dále bylo např., pokud by hrozilo vyloučení dítěte z přepravy nebo cestujících s dětmi (v kočárku i bez) v ne zcela bezpečné části města apod. Zajištění bezpečnosti cestujících je totiž nutné shledat legitimním cílem, který může ospravedlnit situaci, v níž vzniká podezření na nepřímou diskriminaci. Protože i osoba na vozíku je sama zodpovědná za to, kde nastupuje, není možné přednost vnímat absolutně, ale v souvislosti s konkrétními okolnostmi. K podobným situacím by však mělo docházet pouze výjimečně. Zajištění místa pro osoby na vozíku Dopravci mají dále povinnost přijímat přiměřená opatření, aby osoby se zdravotním postižením mohly využít služeb určených veřejnosti. Osobám na vozíku tak musí být zajištěna náležitá asistence při nástupu, pokud ji potřebují. Přednost pro vozíčkáře při obsazování určených míst by taktéž měla dopravní společnost vhodným způsobem organizovat. Řidiči a jiné oprávněné osoby mohou cestujícím ukládat pokyny a upozorňovat je na dodržování smluvních přepravních podmínek, proto mají nástroje k tomu, aby mohli zajistit i přednostní obsazení prostoru určeného pro vozíčkáře. Pokud by byla přednost pro vozíčkáře upravena ve smluvních přepravních podmínkách, mohlo by být neuposlechnutí upozornění řidiče důvodem pro vyloučení z přepravy. Hodnocení, zda je v konkrétním případě přiměřené vyloučit cestující bez postižení z přepravy, by bylo nutné učinit na základě konkrétních okolností. Vzhledem k tomu, že řidiči a jiné pověřené osoby běžně řeší situace, které se týkají např. bezpečnosti cestujících ve vozidle, nemělo by jim činit potíže nalézt vhodné řešení i ve složitějších situacích týkajících se přepravy osob na vozíku. Přiměřená opatření by dopravní společnost nebyla povinna přijmout, pokud by pro ni představovala nepřiměřené zatížení. Vzhledem k tomu, že zajištění přednosti osob na vozíku při obsazování jim určených míst nevyžaduje žádné mimořádné investice a jiné opatření, které by uspokojilo potřeby osob se zdravotním postižením, není dostupné, nelze si představit, z jakých důvodů by vymáhání přednosti pro osoby na vozíku mohlo být pro dopravní společnost nepřiměřeně zatěžující. Shrnutí Opatření, která je nutné v daném případě přijmout, aby nedocházelo k diskriminaci osob se zdravotním postižením, jsou: - zakotvení pravidla ve smluvních přepravních podmínkách, podle něhož má osoba na vozíku nárok na obsazení místa určeného pro vozík v nízkopodlažních vozech, pokud již není obsazeno jiným vozíkem, - upravení povinnosti uvolnit místo, pokud by bylo obsazeno kočárkem nebo stojícími cestujícími, ve prospěch osoby na vozíku, - aby bylo možné minimalizovat případné spory a vznik zpoždění, bylo by vhodné umístit přímo ve vozidlech viditelnou informaci o nutnosti uvolnit místo, pokud si osoba na vozíku bude přát nastoupit do vozu, - proškolení zaměstnanců a zaměstnankyň dopravní společnosti o právech osob se zdravotním postižením, aby v případě nutnosti byli schopni přiměřeným způsobem zasáhnout, - za účelem minimalizace zásahu do práv cestujících, kteří by byli nuceni opustit vozidlo, by bylo vhodné zakotvit též možnost pokračovat v cestě jiným vozidlem na stejnou jízdenku. Vzhledem k tomu, že situace v městské hromadné dopravě se může v jednotlivých místech lišit, považuji za důležité uvést, že není nezbytná změna právní úpravy, neboť upravení přednosti pro osoby na vozíku ve smluvních přepravních podmínkách je v souladu se zákonem o silniční dopravě i s přepravním řádem. S ohledem na odlišné místní podmínky je třeba řešit přepravu osob na vozíku právě ve smluvních přepravních podmínkách. C.2 Postup České obchodní inspekce Česká obchodní inspekce se dostatečně nezabývala otázkou, zda dopravní podnik nezavedl praxi, která může nepříznivě dopadat na osoby se zdravotním postižením a zda realizoval dostatečná opatření k tomu, aby osoby se zdravotním postižením mohly využít nabízených dopravních služeb. ČOI se dopustila pochybení spočívajícího v nesprávném vyhodnocení nepřímé diskriminace a povahy povinnosti přijímat přiměřená opatření ve vztahu k osobám se zdravotním postižením v oblasti poskytování služeb určených veřejnosti. C.2.1 Činnost České obchodní inspekce v oblasti diskriminace Česká obchodní inspekce vykonává dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele.[76] Zákon o ochraně spotřebitele stanoví, že prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat.[77] Poruší-li prodávající tento zákaz, dopouští se tím správního deliktu.[78] Česká obchodní inspekce je jakožto dozorový orgán povinna řádně prošetřit podezření ze spáchání správního deliktu. Protože zákon o ochraně spotřebitele neobsahuje bližší definice zakázané diskriminace, je nutné hledat obsah tohoto pravidla především v antidiskriminačním zákoně. Za diskriminaci rozpornou se zákonem o ochraně spotřebitele je tak nutno považovat přímou diskriminaci, nepřímou diskriminaci i opomenutí či odmítnutí prodávajícího přijmout přiměřená opatření ve vztahu k osobám se zdravotním postižením. C.2.2 Postup České obchodní inspekce při posouzení podnětu stěžovatele Inspektorát na podnět stěžovatele posuzoval soulad postupu dopravní společnosti s vlastními smluvními přepravními podmínkami. Tento postup nepovažuji za vhodný, neboť bylo třeba posoudit samotné podmínky - zda nepřispívají k možné diskriminaci osob se zdravotním postižením. V návaznosti na žádost o provedení úkonů dozoru[79] provedl inspektorát kontrolu zaměřenou na podezření na možnou nepřímou diskriminaci osob se zdravotním postižením. V rámci hodnocení však pracoval s nesprávným předpokladem, že přeprava kočárků a vozíků stojí na rovnocenné úrovni. Nedomnívám se, že by bylo nezbytné, abychom problematiku řešili ve spolupráci s dotčenými ministerstvy,[80] zástupci přepravců a osob na vozíku. Ačkoliv lze souhlasit, že k vymahatelnosti práv osob se zdravotním postižením by přispělo zakotvení výslovné úpravy přednosti vozíků v bezbariérových vozidlech přímo v přepravním řádu, závěr o nepřímé diskriminaci osob se zdravotním postižením lze vyslovit již po důsledném vyhodnocení, zda dopravní společnost neselhala v povinnosti přijmout přiměřená opatření ve vztahu k osobám se zdravotním postižením. D. Informace o dalším postupu Zprávu zasílám dopravní společnosti, České obchodní inspekci a stěžovateli. Dopravní společnost žádám o vyjádření, zda zapracuje moje doporučení změnit smluvní přepravní podmínky. Česká obchodní inspekce pochybila tím, že náležitě nevyhodnotila, zda dopravní společnost nepřímo nediskriminuje osoby se zdravotním postižením. Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv žádám ředitele příslušného inspektorátu, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení zprávy vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje moje dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. V případě, že by dopravní podnik nezapracoval do smluvních přepravních podmínek moje doporučení, mohl by se stěžovatel po odmítnutí přepravy domáhat upuštění od nepřímé diskriminace a přijetí přiměřených opatření soudní cestou.[81] Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [2] Ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv. [3] Ustanovení § 1 odst. 5 ve spojení s § 21b zákona o veřejném ochránci práv. [4] Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [5] Dle § 18 písm. i) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. [6] Ustanovení § 18b zákona o silniční dopravě, ustanovení § 13 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu přepravního řádu. [7] Ustanovení § 13 odst. 4 přepravního řádu. [8] Dle § 1 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [9] Ustanovení § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona. [10] Ustanovení § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona. [11] V ustanovení § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona. [12] Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. [13] Ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele. [14] Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [15] Zákon o silniční dopravě, přepravní řád. [16] Smluvní přepravní podmínky pro MHD Kladno a Středočeskou integrovanou dopravu IDS SID ze dne 1. ledna 2013. [17] Čl. 10 odst. 2 Smluvních přepravních podmínek. [18] Čl. 10 odst. 1 Smluvních přepravních podmínek, který je shodný s § 12 odst. 1 přepravního řádu. [19] Čl. 10 odst. 6 Smluvních přepravních podmínek. [20] Dostupné z http://www.csadkladno.cz/uploads/downloads/prepravni_rad_mhd_sid.pdf. [21] Zaslané dopisem ze dne 22. července 2016. [22] V dopisu ze dne 15. srpna 2016, zn. 4/2016/K-H. [23] Dopisem ze dne 8. února 2016, sp. zn. P 138298/15/1000. [24] Dopisem ze dne 3. června 2016. [25] Na základě § 15 odst. 2 písm. e) zákona o veřejném ochránci práv. [26] Zákon o silniční dopravě, přepravní řád. [27] Tj. Ministerstva dopravy, veřejného ochránce práv, Ministerstva průmyslu a obchodu a České obchodní inspekce. [28] Ustanovení § 18 písm. i) zákona o silniční dopravě. [29] Ustanovení § 18b zákona o silniční dopravě, ustanovení § 13 přepravního řádu. [30] Ustanovení § 13 odst. 1 přepravního řádu. [31] Ustanovení § 13 odst. 2 přepravního řádu. [32] Ustanovení § 13 odst. 4 přepravního řádu. [33] Dle § 8 a 9 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [34] Jedná se o 1 z každých 10 vozidel, pokud rozsah veřejné služby v přepravě cestujících nepřekročí 70 000 km za rok, resp. polovinu z vozidel, pokud předpokládaný rozsah veřejných služeb v přepravě cestujících překročí 70 000 km za rok. Viz § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 63/2011 Sb., o stanovení minimálních hodnot a ukazatelů standardů kvality a bezpečnosti a o způsobu jejich prokazování v souvislosti s poskytováním veřejných služeb v přepravě cestujících, ve znění nařízení vlády č. 49/2015 Sb. [35] Ustanovení § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [36] Dle § 18b zákona o silniční dopravě. [37] Dle § 11 odst. 1 přepravního řádu. [38] Dle § 11 odst. 3 přepravního řádu. [39] Veřejný ochránce práv se tak vyjádřil ve zprávě ze dne 7. února 2013, sp. zn. 138/2012/DIS; dostupné z http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1778, a ve zprávě ze dne 2. března 2012, sp. zn. 191/2011/DIS; dostupné z http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1802. [40] Ustanovení § 2550 až 2585 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. [41] Ustanovení § 2550 občanského zákoníku. [42] Ustanovení § 2551 občanského zákoníku. [43] Ustanovení § 3 odst. 2 přepravního řádu. [44] Ustanovení § 3 odst. 3 přepravního řádu. [45] Ustanovení § 3 odst. 4 přepravního řádu. [46] Ustanovení § 3 odst. 5 přepravního rádu. [47] Dle § 18a odst. 1 zákona o silniční dopravě. [48] Dle § 18a odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě. [49] Ustanovení § 18a odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě. [50] Dle § 1 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 1 odst. 3 antidiskriminačního zákona. [51] Ustanovení § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona. [52] Ustanovení § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona. [53] V ustanovení § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona. [54] KVASNICOVÁ, Jana, ŠAMÁNEK, Jiří a kol. Antidiskriminační zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. ISBN 978-80-7478-879-6, str. 177, bod 23, str. 178, bod 25. [55] Tamtéž, str. 180, bod 36. [56] Nedomnívám se přitom, že by přijetí přiměřeného opatření v oblasti poskytování služeb muselo být vždy spojeno s velkými finančními náklady, jak uvádí KVASNICOVÁ, Jana, ŠAMÁNEK, Jiří a kol. Antidiskriminační zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. ISBN 978-80-7478-879-6, str. 180, bod 37. [57] Viz § 3 odst. 3 antidiskriminačního zákona. [58] Ustanovení § 3 odst. 4 antidiskriminačního zákona. [59] Dne 24. února 2012, v 9.35 h. [60] Jihozápadně od Wetherby. [61] V hrabství Velký Manchester, asi 40 km jihozápadně od Leeds. [62] The Leeds County Court, Recorder Paul Isaacs. [63] Doug Paulley (Claimant) and First Grou Plc [2013] 2YL85558; dostupný z https://www.disabilityrightsuk.org/sites/default/files/pdf/firstbusjudgment.pdf. [64] The Court of Appeal, Civil Division. [65] Firstgroup Plc v Paulley [2014] EWCA Civ 1573 (08 December 2014); dostupný z http://www.bailii.org/ew/cases/EWCA/Civ/2014/1573.html. [66] Dne 18. ledna 2017. [67] FirstGroup Plc (Respondent) v Paulley (Appellant) [2017] UKSC 4; dostupný z https://www.supremecourt.uk/cases/docs/uksc-2015-0025-judgment.pdf. [68] Tzv. "first come, first served" policy. [69] Tzv. "Paulley principle". [70] ČSAD MHD Kladno, a. s. [71] Viz zpráva veřejného ochránce práv ze dne 7. února 2013, sp. zn. 138/2012/DIS; dostupné z http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1778, a zpráva veřejného ochránce práv ze dne 2. března 2012, sp. zn. 191/2011/DIS; dostupné z http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1802. [72] S nimiž cestující nezaberou víc místa, než kdyby cestovali sami. [73] I skupina vozíčkářů může být značně rozmanitá. Může zahrnovat osoby, které se i přes hendikep mohou např. přemístit z vozíku na sedačku a vozík následně složit, až po osoby plně odkázané na elektrický vozík bez možnosti pohybu bez vozíku. [74] Dle § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona, věty druhé. [75] To se netýká cestujících s kočárky, protože ti mají dopravu ve městě zdarma. [76] Ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. [77] Ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele. [78] Ustanovení § 24 odst. 14 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. [79] Dopis pověřeného zaměstnance Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 3. června 2016. [80] Ministerstvo dopravy a Ministerstvo průmyslu a obchodu. [81] Dle § 10 antidiskriminačního zákona.