Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 23. července 2015 Sp. zn.: 2485/2014/VOP/VBG Závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě ve věci poskytování informací orgány veřejné státní správy Městského soudu v Brně A - Závěry šetření Šetřením jsem dospěl k přesvědčení, že se orgány státní správy Městského soudu v Brně (dále jen "Městský soud") dopustily pochybení spočívajícího v porušení povinností vyplývajících ze zákona o svobodném přístupu k informacím[1] (dále jen "informační zákon"). Městský soud pochybil v tom, že: 1. neposkytl stěžovateli informace o znalecké činnosti požadované žádostí ze dne 7. srpna 2012[2] s odkazem na ustanovení § 2 odst. 4[3] informačního zákona jako neexistující informace, přestože požadované informace by alespoň částečně měly být dohledatelné v informačním systému administrativy soudů (ISAS), 2. žádal po stěžovateli za poskytnutí informací zálohu na mimořádně vynaložené prostředky při zpracování informací, ačkoliv takový postup informační zákon neumožňuje, 3. žádosti ze dne 17. dubna 2013[4], 1. a 6. února 2014[5] nevyřídil v souladu s informačním zákonem[6]. Při této příležitosti jsem upozornil, že poskytnutí informaci nebrání skutečnost, že určité informace (zde informace o uložených výtkách soudkyni) jsou součástí osobního spisu. Stejně tak neopodstatněná je výhrada o absenci oprávnění žadatele k nahlížení do osobního spisu s poukazem na § 312 odst. 2 zákoníku práce, když stěžovatel nežádá o nahlížení, ale o poskytnutí informace. Nadto jsem se pozastavil nad tím, že stěžovateli místopředseda (posléze předseda) soudu nejprve sdělil, že dané soudkyni byla uložena jedna výtka, k další žádosti již uvedl, že se jednalo o 4 výtky. Šetřením vyvstaly pochybnosti i o postupu Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") v souvislosti s odmítnutím informací o znalecké činnosti.[7] Mám za to, že informace o znalecké činnosti by měly být zjistitelné prostřednictvím databáze ISVKS, kterou vedou krajské soudy v souvislosti se správou znalecké činnosti. Dále jsem šetřením zjistil průtahy na straně Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") při vyřizování podání, která stěžovatel učinil na obranu svého práva na informace. B - Vyjádření úřadů B.1 stanoviska úřadů k neposkytnutí informací o znalecké činnosti Předseda městského soudu považuje mé tvrzení, že stěžovatelem požadované informace o znalečné činnosti jsou dohledatelné v informačním systému administrativy soudu (ISAS) za (cit.) "mylné, vycházející z neznalosti věci, a je do jisté míry iluzorní". Upozornil mě, že informační systém ISAS byl u Městského soudu zaveden v roce 2003. Informace o datu jmenování znalců Městský soud vůbec nevede. Dále uvedl následující skutečnosti: "V případě formuláře AAZ022F se jedná o ustanovení znalce a tlumočníka, tento neslouží pro evidenci znalců a znaleckých posudků v rámci soudu, ale záznamy se vztahují vždy k jednotlivým spisovým značkám. Je třeba zažlutit, tedy zadat kritéria pro dotaz v dotazovacím režimu pouze v horním bloku, tedy v poli spisové značky a předmětu řízení. Údaje o znalci a o oboru znaleckého posudku jsou odděleny v dalších blocích, takže se na ně nelze zeptat. Formulář nelze využít ani pro hromadný dotaz, který by se dal vyexportovat do Excelu pro potřeby dalšího podrobnějšího hledání, protože dotaz vyhledá všechny spisové značky na soudě a do Excelu je vyexportuje pouze horní blok se spisovou značkou a polem předmětu řízení (seznam spisových značek bez informace o znalcích)." Z dosud uvedeného předseda soudu dovozuje, že můj závěr uvedený bodě C.l odst. 2 zprávy o šetření není správný, a údaje tedy nejsou soudu dostupné a bylo by třeba je dohledat vždy jednotlivě ke každé konkrétní spisové značce. Podle předsedy soudu "dalším formulářem, kterým systém ISAS disponuje, je formulář AAZ046F-výpis věcí pro osobu, kde se lze dotázat na jednotlivé znalce a v dolním bloku téhož formuláře se lze dotázat na roli v řízení "znalec". Tento soupis lze vyexportoval do Excelu, nicméně jedná se pouze o přehled spisových značek, ve kterých byl ten který znalec ustanoven jako znalec s tím, že tato skutečnost neznamená, že skutečně byl v téže věci i vypracován znalecký posudek." Podle vyjádření předsedy soudu "tedy nelze dohledat informaci, že byl případně znalec odvolán a místo něj ustanoven jiný znalec atd.". Pokud by měla být informace, kterou požadoval stěžovatel soudem vyhledána, domnívá se předseda soudu, že "i za situace, že Městský soud v Brně nedisponuje údaji o tom, kdy ten který soudní znalec byl vůbec jmenován znalcem {pozn. - někteří znalci vykonávají znaleckou činnost i více jak 20 let), a omezil by se pouze na období od roku 2003 dosud, ruční vyhledávání této informace v délce 50 hod. pro jednoho pracovníka při ceně 200,- Kč je naprosto minimalistickým časovým úsekem." Předseda krajského soudu uvedl, že aplikace ISAS je informační systém pro okresní soudy, krajské a vrchní soudy pracující v aplikaci ISVKS. V souvislosti se správou znalecké činnosti jsou v informačním systému pouze obecné informace o tom, kolik který znalec odevzdal za daný rok znaleckých posudků a kolik jich bylo vyžádáno orgány veřejné moci a ostatními právnickými a fyzickými osobami. Evidence údajů o tom, která konkrétně instituce či osoba vypracování znaleckého posudku zadala, není v informačním systému vedena. Informace o počtu zadaných posudků zdejším soudem by bylo možné ověřit pouze ze znaleckého deníku znalce, který však krajský soud nemá trvale k dispozici a je mu předkládán ke kontrole jednou ročně a po skončení kontroly se vrací zpět. Současně předseda krajského soudu připustil, že informace lze získat jinak, tj. nikoliv ze "zdrojových" údajů získaných při vedení znalecké agendy. Jde však o nikoliv jednoduchou, mechanickou lustraci v systému ISKVS, ale o další zpracování údajů v něm obsažených. V aplikaci ISVKS lze v jednotlivých agendách výkonu soudnictví přes dotazovaný systém vyhledat konkrétního znalce. K zadanému znalci se zobrazí přehled spisových značek věcí, v nichž je v systému zapsán. Zda byl znalcem skutečně ustanoven, je přitom možné dohledat dalším "rozklikáním" jednotlivých spisových značek; u starších věcí však rozhodnutí o ustanovení (přibrání) znalce není v systému uloženo, ale je založeno pouze ve spisu vedeném v papírové podobě. Popsaným způsobem je možné dohledat informace od roku 2006, kdy byla aplikace ISKVS na krajském soudě uvedena do ostrého provozu. Předseda krajského soudu je tedy přesvědčen, že krajský soud informacemi o znalcích v požadované podobě nedisponuje a ani nemá povinnost jimi disponovat (nejde o "zdrojové" informace jednoduše zjistitelné pouze na základě lustrace údajů získaných při správě znalecké agendy). Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") jako odvolací orgán se po vydání zprávy o šetření v obou případech ztotožnilo s postupem Městského soudu v Brně i Krajského soudu v Brně a odvolání stěžovatele zamítlo. Ve svých rozhodnutích ze dne 20. 10. 2014, č. j. MSP-518/2012-OT-OSV/4, a ze dne 21. 10. 2014, č. j. MSP-501/2012-OT-OSV/3, dospělo k závěru, že požadované informace nejsou v informačním systému snadno dohledatelné. Sledovaným údajem v rámci znalecké a tlumočnické agendy v systému ISVKS je celkový počet podaných znaleckých posudků konkrétního znalce. Dále uvádí, že v systému ISVKS se nesledují informace o tom, která konkrétní instituce či osoba vypracování znaleckého posudku zadala. Poukazuje také na to, že podle ustanovení § 9 zákona o znalcích a tlumočnících[8] je možné, aby znalec vykonával svou činnost i mimo obvod krajského soudu, u kterého je zapsán. Požadované informace by bylo možné vyčíst ze znaleckých deníků. Ke znaleckým deníkům nemá vůbec Městský soud přístup vůbec. Krajský soud má deníky k dispozici pouze v rámci jejich kontroly prováděné jednou za rok. Jediným způsobem, jak by mohl soud informace získat, by bylo buď vyžádání si všech znaleckých deníků a prověření jednotlivých záznamů - takový postup by však představoval vytváření nové informace dle § 2 odst. 4 informačního zákona. Obdobné vytváření nových informací by podle ministerstva představovalo i sestavování přehledu požadovaných informací z evidence stvrzenek o platbách, jak navrhuje stěžovatel, neboť je nade vši pochybnost, že finanční částky vyplacené soudním znalcům jsou pouze jednou z mnoha položek, které se v této evidenci objevují. Poslední možností, jak požadované informace získat, zůstává prověření veškerých spisů soudu, u nichž by bylo třeba zjistit, zda si dotázaný soud v této věci vyžádal znalecký posudek a u kterého znalce. I tento postup je však podle ministerstva vytvořením nové informace. Ministerstvo přitom odkazuje na dva rozsudky Nejvyššího správního soudu. Konkrétně na rozsudek ze dne 9. 2. 2012, č. j. 1 As 141/2011-67, a rozsudek ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 As 9/2013-30. Z prvního rozsudku vyplývá, že je třeba rozlišovat situaci, kdy je povinný subjekt schopen požadované informace sestavit ze "zdrojových" informací, kterými disponuje, v zásadě mechanickým způsobem, a situacemi, v nichž sestavení požadované informace překračuje rámec takových jednoduchých úkonů. V novějším rozhodnutí řeší soud situaci, kdy pro vyhovění žádosti nepostačovalo pouze mechanické shromažďování údajů obsažených ve spisech, ale bylo nezbytné provést jejich zpracování (prostudování spisů, vyhodnocení informací v nich obsažených a následné sestavení evidence). Taková činnost představuje podle názoru soudu vytváření nových informací. B.2 poskytování informací o uložených výtkách soudkyni JUDr. J. K. z pohledu předsedy městského soudu a ministerstva Předseda soudu uznal pochybení místopředsedy soudu v rozdílně podaných informacích o počtu uložených výtek. Vyrozuměl jsem, že správné jsou údaje o čtyřech výtkách. K pochybení došlo dle předsedy soudu "tak, že si místopředseda soudu hned při první odpovědi neověřil informaci, které se mu ústně dostalo od administrativního aparátu soudu, a spoléhal na správnost těchto údajů." Pochybení předseda soudu místopředsedovi soudu ústně vytkl. Na odepření konkrétních textů jednotlivých výtek předseda soudu nadále trvá. Byť uznává, že "formálně vzato místopředseda soudu pochybil, když nevydal rozhodnutí o odmítnutí informace", je přesvědčen o správnosti odepření a nesouhlasí s poskytnutím informací z osobního spisu. Podle něj "není správný můj názor, že stěžovatel nežádá nahlížení do osobního spisu, ale pouze poskytnutí dílčích informací". Podle něj nemůže překročit ustanovení § 312 odst. 2 zákoníku práce, pokud je tato dílčí informace (písemná výtka) součástí osobního spisu daného zaměstnance (soudce). V tomto směru tedy předseda soudu avizoval, že "žádné informace stěžovateli poskytovat nehodlá a nebude; zvláště za situace, kdy tyto informace konkrétnímu stěžovateli slouží výhradně a toliko k tomu, aby jimi disponoval v rámci řízení, které on sám vede u zdejšího soudu, či jiní tzv. občanští aktivisté, s cílem dehonestovat osobu projednávajícího soudce, v tomto případě JUDr. K. s jednoznačným cílem dosáhnout jejího vyloučení z projednávání dané věci a v konečném důsledku protahování řízení". Předseda soudu je přesvědčen, že je "povinen chránit osobní údaje soudkyně JUDr. K., které se nacházejí v osobním spisu, a tyto údaje stěžovateli neposkytne". Dále uvádí, že "je dán zákonný důvod pro odmítnutí informace, aniž by uváděl konkrétní ustanovení zákona, tj. kde spatřuje důvod odepření". Zmiňuje se v této souvislosti o konkurenci zákonů, a to informačního zákona na jedné straně a zákona na ochranu osobních údajů a zákoníku práce na straně druhé. Setrvává tedy na svém stanovisku, že "údaje, které jsou součástí osobního spisu, se nemají a nemohou stěžovatelům sdělovat, neboť se nejedná o osoby oprávněné nahlížet do osobního spisu dle § 312 odst. 2 zákoníku práce". Pokud jde o vytýkané nedodržení zákonem předepsaného (formálního) postupu při odepření informací dle § 15 informačního zákona, ujistil mě předseda soudu, že upozornil všechny místopředsedy Městského soudu v Brně na potřebu formálně dodržet postup předepsaný zákonem. Ministerstvo jako nadřízený orgán rozhodnutím ze dne 23. 10. 2014, č. j. MSP-161/2014-OT-OSV/3, shledalo stížnost stěžovatele důvodnou. Ministerstvo uvádí, že orgán prvního stupně nepostupoval v souladu s informačním zákonem a pochybil v tom, že rozhodnutí o odmítnutí nemá předepsané náležitosti.[9] Soud svůj výrok řádně neodůvodnil, v rozhodnutí chyběly důvody pro odmítnutí, podklady pro vydání odmítnutí a také úvahy, kterými se soud řídil při hodnocení a při výkladu právních předpisů.[10] Za odůvodnění nelze považovat pouhé odkázání na související ustanovení. Rozhodnutí neobsahuje ani poučení o opravných prostředcích a lhůtách, v nichž je lze podat. Ministerstvo obdobně jako já poukazuje na nesprávné posouzení důvodů pro odmítnutí žádosti, kdy uvádí, že "při porovnání ústavního práva na ochranu osobnosti a soukromí a ústavního práva na přístup k informacím nelze bez dalšího tvrdit, že InfZ na osobní údaje zaměstnance nemůže být uplatněn." S poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05, v němž soud vyslovil obecný právní názor, že profesionální sféra a informace o ní, včetně údajů o profesní minulosti osob působících ve veřejném životě, tedy i soudců, náleží do sféry veřejné. Profesní sféru přitom dle Ústavního soudu netvoří pouze úzce formální výčet dosud zastávaných profesních funkcí, ale veškeré aspekty soudce objektivně způsobilé mít souvislost s výkonem jeho funkce. Ministerstvo stejně, jako jsem činil já ve zprávě o šetření, upozorňuje, že případnou konkurenci dvou základních práv je třeba řešit za použití testu proporcionality, který soud neprovedl. Ministerstvo uložilo Městskému soudu povinnost řádně stěžovatelovu žádost vyřídit. B.3 Poznatky o činnosti ostatních krajských soudů V návaznosti na odmítavý postoj předsedů obou posuzovaných soudů jsem za účelem posouzení možností soudů, pokud jde o vyhledání informací o znalecké činnosti a náročnosti procesu vyhledání informací, oslovil všechny krajské soudy a požádal je, aby mě seznámily s tím, jak by podobnou žádost řešily a jakým způsobem evidují informace o znalcích. Většina dotázaných soudů se shodla, že by odpověď na žádost kolik znaleckých posudků zadal krajský soud znalci (jméno a příjmení) za období od jejich jmenování ke dni podání této žádost poskytla. Některé soudy by poskytnutí informací podmínily zaplacením mimořádně vynaložených výdajů. Pouze Městský soud v Praze by odmítl informaci poskytnout. Soudy shodně uvedly, že by mohly požadované informace zjistit ze znaleckých deníků nebo ze systému ISVKS. Připomenuly mi, že nemají povinnost archivovat znalecké deníky, znalci je předkládají soudu jednou ročně ke kontrole. Některé soudy mají k dispozici deníky úplně popsané nebo od znalce, který již nevykonává svou činnost; tato praxe ale není zavedena na všech soudech.[11] Krajský soud v Praze potvrdil, že elektronicky jsou údaje o znalecké činnosti vedeny u všech krajských soudů od roku 2004. Z ISVKS by bylo možné zjistit konkrétní údaje o počtu ustanovení (zadání posudku) Krajským soudem v Praze již od roku 2005. Informace o znalecké činnosti lze v systému ISVKS dohledat pomocí několika "kliknutí" s využitím funkcionality "dotazový systém" prostřednictvím zadání jména znalce. Systém vygeneruje spisové značky jednotlivých řízení, v nichž daný znalec vystupuje. V rámci jednotlivých řízení lze lustrací jednotlivých úkonů vyhledat, kdo konkrétně znalci zadal vypracování znaleckého posudku. Obdobně by tyto údaje měly být zjistitelné přes program ISAS u okresních soudů, a to prostřednictvím formuláře ACCC021V/F skrze zadání jména znalce a příznakového pole "Zn" nebo formuláře SAJ007V/F skrze příznakové pole "věci osoby" a zadání jména znalce. Lustrací vygenerovaných spisovných značek lze opět zjistit konkrétního zadavatele znaleckého posudku. Závěr, že lze z evidenčního systému ISVKS čerpat informace o počtu znaleckých posudků zadaných krajským soudem znalci za sledované období potvrdil i Krajský soud v Českých Budějovicích a Krajský soud v Ústí nad Labem. Naopak možnost dohledat informace z ISVKS vyloučil předseda Městského soudu v Praze. Podle něj je z ISVKS možné získat pouze údaj o tom, kolik posudků znalec vypracoval celkově, nikoliv kým byl posudek zadán. Zadavatele posudku je možno zjistit pouze ze znaleckého deníku, který by bylo nutno od znalce vyžádat k předložení - činný znalec má znalecký deník u sebe, předkládá jej pouze k pravidelným kontrolám správnosti jeho vedení a až po ukončení znalecké činnosti. Výsledek by tedy záležel na ochotě znalce ke spolupráci. Podle předsedy Krajského soudu v Hradci Králové lze požadované informace dohledat pouze ze znaleckých deníků. Současně však připustil možnost získání údajů o počtu znaleckých posudků vypracovaných znalci zapsanými v seznamu vedeném krajským soudem od roku 2003, je-li zadavatelem soud, ve struktuře dle jednotlivých druhů řízení. Místopředseda Krajského soudu v Ostravě uvedl, že podané žádosti by musel vyhovět, neboť neexistuje zákonný důvod pro odepření. Byť krajský soud neeviduje počty zadaných posudků jednotlivým znalcům konkrétními soudy, informace by primárně zjišťoval nahlédnutím do znaleckých deníků (o ně soud žádá po ukončení znalecké činnosti), případně nahlédnutím do všech spisů za určité období. Mimořádné vyhledávání by zpoplatnil. Obdobně by postupoval i Krajský soud v Plzni. Podle jeho předsedy nelze informace dohledat v informačním systému LOTUS, v němž se vede agenda znalců a tlumočníků; nevyloučil však možnost dohledat údaje v příslušných agendových rejstřících a následně ručně ve spisech s možností zpoplatnění mimořádného vyhledávání. C - Závěrečné hodnocení Ministerstvo odstranilo vytýkanou nečinnost rozhodnutím ze dne 20. 10. 2014, č. j. MSP-518/2012-OT-OSV/4, a rozhodnutím ze dne 21. 10. 2014, č. j. MSP-501/2012-OT-OSV/3. Z věcného hlediska se však neztotožňuji s jeho rozhodnutími, jimiž potvrdilo názor Městského soudu a krajského soudu, že vyhledání informací o počtu zadaných znaleckých posudků soudem konkrétním patnácti znalcům představuje vytváření nových informací a na orgány státní správy soudů se nevztahuje povinnost takovou informaci poskytnout. Souhlasím toliko s rozhodnutím ministerstva ze dne 23. 10. 2014, č. j. MSP-161/2014-OT-OSV/3, jímž obdobně, jako jsem učinil i já, Městskému soudu vytklo, že jeho postup při poskytování informací nebyl v souladu se zákonem[12] a vyzval ho k vydání řádného rozhodnutí. Městský soud uznal mé výtky, pouze co se týče nedodržení formální stránky rozhodování (absence rozhodnutí o odepření informace). Opatření ministerstva jakož i Městského soudu nepovažuji za dostatečná. Vydávám proto své závěrečné stanovisko podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Součástí stanoviska je návrh opatření k nápravě. C.1 Poskytování informací o znalecké činnosti Shromážděné poznatky svědčí o tom, že informacemi o činnosti znalců soudy fakticky disponují minimálně od data spuštění jednotlivých systému (ISVKS, ISAS), tj. od roku 2003 Městský soud, od roku 2006 krajský soud. Minimálně za toto časové období mohou soudy informace o zadaných posudcích dohledat. Není přitom sporu o tom, že jde současně o informace vztahující se k jejich působnosti ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť jde o informace, které (kromě toho, že vypovídají o činnosti znalců jako soukromých subjektů) vypovídají o rozhodovací činnosti soudů jako zadavatelů znaleckých posudků. Argument, že tyto informace soud není povinen mít, zde ve světle rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu neobstojí[13] v kontextu skutečnosti, že tyto informace mohou soudy dohledat a že se jedná o informace vztahující se k jejich působnosti. Lichý se mi jeví i argument, že nejde o tzv. "zdrojové informace", jakkoliv nerozumím tomu, jaké informace lze považovat za "zdrojové". Povaha informace, dle mého názoru, nehraje roli, důležitá je spíše "dostupnost" informace, tj. skutečnost, že daná informace existuje, resp. soud ji může dohledat. Možnost dohledat požadované informace přitom nevyloučilo ani ministerstvo, ani předsedové dotčených soudů. Příčina problému s poskytnutím daných informací tedy tkví v tom, že relevantními informacemi nedisponují soudy v podobě, v jaké požaduje stěžovatel, ale je potřeba učinit řadu dílčích úkonů ("kliknutí") k jejich dohledání v systému (blíže část B.1). Jádro rozporu, panujícího mezi mnou na straně jedné a Městským soudem, krajským soudem a ministerstvem na straně druhé, nadále přetrvává toliko v otázce, zda postup soudu při vyhledání informací požadovaných stěžovatelem je ještě "vyhledáním" nebo již "vytvářením nové informace" podle ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona. C.1.1 Přehled judikatury k výkladu pojmu "vytváření nových informací" Výkladem pojmu "vytváření nových informací" podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím se nejprve zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 9. 2. 2012, č. j. 1 As 141/2011. Podle Nejvyššího správního soudu sleduje § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím (v souvislosti s podmínkami pro omezení práva na informace uvedené v čl. 17 odst. 5 Listiny) legitimní cíl, a to vyvážit právo jednotlivců na poskytování informací veřejným zájmem na ochraně povinných subjektů před nepřiměřenou zátěží, kterou by pro ně znamenalo vytváření zcela nových informací, k jejichž tvorbě či evidenci nejsou jinak povinny. Nejvyšší správní soud vychází z důvodové zprávy k zákonu č. 61/2006 Sb., kterým bylo do zákona o svobodném přístupu k informacím (s účinností 23. 3. 2006) vloženo výše citované ustanovení, z níž vyplývá, že "povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona - zvláště časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání - k vypracovávání takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu. Pokud má být taková povinnost stanovena, musí tak učinit zvláštní zákon samostatnou úpravou (např. § 139 zákona č. 500/2004 Sb.). Naopak, pokud již povinný subjekt určitý dokument vypracoval, a má tedy informace k dispozici, je povinen ji poskytnout. Podobně nebrání toto ustanovení vyhovět žádostem o výtahy z databází či části dokumentů." Podle Nejvyššího správního soudu je při výkladu zákonné výluky z povinnosti poskytovat informace, které by bylo nutno nově vytvářet (§ 2 odst. 4 informačního zákona), "nutno rozlišovat mezi situacemi, kdy výtahy z existujících dokumentů představují pouze jednoduchou operaci, a případy, kdy k vytvoření odpovědi na žádost nestačí pouhé mechanické vyhledání a shromáždění údajů, které má povinný subjekt k dispozici, a je tak nezbytné s těmito údaji provádět další zpracovávání nad rámec prostého ‚vtělení' do odpovědi na žádost. Nelze přitom vycházet toliko z pracnosti či doby, která by byla potřebná pro přípravu odpovědi na žádost (shromáždění informací). Tyto faktory zákon zohledňuje institutem mimořádně rozsáhlého vyhledání informací (§ 17 odst. 1 citovaného zákona)." Z uvedeného je patrné, že Nejvyšší správní soud za vytváření nové informace považuje analytickou činnost, při které dochází k vytváření právních analýz, hodnocení či zpracování smluv a dokumentů, nikoliv tzv. mechanickou činnost při procesu zpracování informace, tedy pouhé mechanické vyhledávání v databázích či částech dokumentů a jejich uzpůsobení pro poskytnutí žádosti. Podle odborné literatury[14] se rozlišování, do jaké míry se jedná ještě o zpracování odpovědi na žádost, tj. vyhledání informací a jejich uzpůsobení pro poskytnutí žadateli, a kdy již o "vytvoření nové informace", odvíjí od "intelektuální náročnosti" činnosti nutné pro přípravu odpovědi. K otázce, do jaké míry je povinný subjekt povinen pořizovat různé soupisy, seznamy, statistiky apod. z informací, které má k dispozici, se autoři zmíněného komentáře vyslovují následně: "I zde je tuto míru nutné hledat, bohužel v poněkud neostrém kritériu spočívajícím v míře zátěže a složitosti přípravy odpovědi na žádost. Typicky se tento rozdíl projeví v souvislosti s dotazy na výsledky určitých řízení týkajících se povinného subjektu nebo jím prováděných (např. v kolika případech udělil povinný subjekt pokutu za spáchání určitého přestupku v daném roce), případně v souvislosti se žádostmi o sdělení základních informací týkajících se těchto řízení (např. informace o tom, jaká byla výše jednotlivých pokut). Za předpokladu, že půjde o pouhé mechanické shromáždění dat z jednotlivých spisů, pak se nebude jednat o vytvoření nové informace ve smyslu § 2 odst. 4, protože zde dochází jen k formálnímu zpracování (shromáždění) informací existujících (jedná o prosté zpracování odpovědi na žádost), a případný čas strávený vyhledáním informace bude možné zohlednit stanovením úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání podle § 17. To však platí jen za podmínky, že vytvoření ‚souhrnu dat' nebude pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží ve smyslu výše uvedeném, tedy jestliže jeho vytvoření nebude vyžadovat ‚přidanou hodnotu' ze strany povinného subjektu; pokud by tomu tak bylo, zřejmě by se již jednalo o vytvoření nové informace (např. sdělení počtu vydaných stavebních povolení jistě nebude nepřiměřenou zátěží, vypracování podrobné statistiky z jednotlivých správních spisů např. z jakých důvodů bylo určitým způsobem rozhodnuto ve vazbě na výši pokuty a osobu přestupce však již vytvořením nové informace bude)." Obdobně vyznívá i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 As 9/2013-30. Rozhodujícím se jeví být, zda se jedná o pouhé výtahy informací z podkladových dokumentů či jejich části a k vytvoření odpovědí by postačilo pouhé mechanické vyhledání a shromáždění údajů, nebo zda se informace musí zpracovávat jinak než je pouze vtělit do odpovědi. Za takové "nadrámcové" zpracování a shromáždění informací by se dala považovat situace, kdy se spis musel prostudovat, zjištěné informace vyhodnotit a následně sestavit evidenci. Nejvyšší správní soud zde posuzoval do značné míry srovnatelnou situaci, kdy žadatel o informace žádal po Útvaru organizovaného zločinu (dále jen "Útvar") informace týkající se pobytu cizinců na území České republiky za účelem ochrany a pobytu cizinců na našem území. Útvar žalobci informace neposkytl s odůvodněním, že kvantitativní přehled použití předmětného ustanovení a konkrétní informace požadované žalobcem nepatří mezi statisticky sledované ukazatele a nejsou evidovány v žádné databázi. Povinnost vést databázi zmiňovaných ukazatelů žádný zákon neukládá a jejich sledování by nebylo pro potřeby Útvaru efektivně využitelné. Útvar nedisponuje ani dalšími navazujícími informacemi, o které žalobce žádal. Odpověď na žádost žalobce by byla vytvářením nových informací, na které se povinnost poskytovat informace nevztahuje (§ 2 odst. 4 informačního zákona). Útvar poukazoval na to, že nemá zákonem danou povinnost žalobcem požadované informace evidovat a soud zde musel také rozhodnout, zda by poskytnutí informace znamenalo vytvoření nové informace. Soud dal v tomto případě Útvaru za pravdu, když rozhodl, že by se jednalo o vytváření nové informace s přihlédnutím k vylíčenému postupu, jak informaci zjistit[15], neboť by nešlo o pouhé mechanické vyhledávání informace, ale už o její zpracování. C.1.2 Závěrečné hodnocení - vyhledávání informací Nahlížím-li na svá zjištění týkající se možnosti soudu vyhledat informace o znalecké činnosti optikou citovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, setrvávám na svém závěru, že vyhledávání informací o znalecké činnosti v systémech ISAS a ISVKS není možné považovat za vytváření nové informace. Uznávám, že proces samotného vyhledání informací pro stěžovatele by bezpochyby byl časově náročnou záležitostí. Náročnost procesu vyhledání je však primárně dána množstvím znalců, na které se stěžovatel táže, a délkou období znalecké činnosti, jež má být zmapováno. Jiná situace by byla, pokud by se žadatel zajímal o jediného znalce, který zahájil svou znaleckou činnost např. v loňském roce. Domnívám se rovněž, že situace právě posuzovaná se od případu řešeného Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 As 9/2013-30 liší v tom, že co do náročnosti vyhledání informací se po povinném subjektu nepožaduje žádná "analytická činnost", která by např. vyžadovala prostudování spisu či kvalifikované vyhodnocení splnění nějakých podmínek. Podstatou vyhledávání v informačních systémech soudů je provedení řady dílčích jednoduchých úkonů "kliknutí" v jednotlivých systémech (ISAS, ISVKS). Popsanou činnost si dovolím klasifikovat jako činnost mechanickou, intelektuálně nenáročnou, tj. bez přidané hodnoty (nadrámcové činnosti). O vytvoření nové informace by, podle mého názoru, šlo, pokud by bylo pro získání informace nutné nastudovat konkrétní spis či jeho část týkající se znaleckého činnosti, získané informace vyhodnotit či jinak dále zpracovat. Časová náročnost a kvantitativní stránka vyhledání je faktorem, který lze zohlednit institutem mimořádně rozsáhlého vyhledávání informace podle § 17 odst. 1 informačního zákona. Jedině informace o znalecké činnosti z doby před zavedením elektronické evidence, jež soud není schopen dohledat z informačního systému a ze znaleckých deníků, pokud je nemá k dispozici, je povinný subjekt oprávněn odmítnout s poukazem na ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona. Ponechávám přitom stranou možnost, kterou naznačilo ministerstvo - získání informací prostřednictvím pomocné agendy vypláceného znalečného přes pokladnu soudu. Dovoluji si však učinit poznámku, že je mi známo, že stěžovateli byly již v roce 2011 poskytnuty někdejší předsedkyní Městského soudu v Brně informace o vyplaceném znalečném v letech 2009-2011, a to 18 jmenovaným znalců, za úhradu 1.500,- Kč. Šetřením jsem přitom nezjistil žádné skutečnosti, z nichž bych mohl usuzovat, že informacemi, které stěžovateli byly poskytnuty v roce 2011, by Městský soud již neměl disponovat, a nemohl je tedy z tohoto důvodu poskytnout. C.2 Poskytování informací z osobních spisů I se zřetelem k obsahu rozhodnutí ministerstva ze dne 23. 10. 2014 s č. j. MSP-161/2014-OT-OSV/3, jímž ministerstvo Městskému soudu vytklo, že jeho postup při poskytování informací nebyl v souladu se zákonem a vyzvalo ho k vydání řádného rozhodnutí, setrvávám na svém předchozím závěru, že problematiku poskytování o uložených výtkách je nutné řešit jako střet práva na informace a práva na soukromí (osobních údajů). Předpokladem ústavně konformního řešení takového střetu je provedení testu proporcionality. [16] Ani z následného rozhodnutí místopředsedy Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2014, Si 82/2014, nevyplývá, že by provedl test proporcionality v rozsahu požadovaném soudu, tj. že by bylo zkoumáno i kritérium vhodnosti a potřebnosti. Při poměřování závažnosti v kolizi stojících práv (práva na informace a práva na soukromí) se místopředseda soudu nedostatečně vypořádal s otázkou (ne)existence veřejného zájmu na poskytování informací o profesních pochybeních soudce "nezahlazených" výtek.[17] Znovu a, dle mého názoru, nepřiléhavě argumentuje právem nahlížení do osobního spisu dle § 312 odst. 2 zákoníku práce, byť stěžovatel nežádá o nahlížení spisu ani mu nejde o poskytnutí informací z osobních spisů, ale ze Spr spisů. Z rozhodnutí je spíše zřejmé, že základním důvodem odmítnutí informací je obava ze zneužití informací stěžovatelem s poukazem na četnost předchozích žádostí, stížnosti a dotazů a jejich urážlivý obsah. Protože nejsem podrobně seznámen s okolnostmi, jež vedou předsedu soudu k obavě o zneužití informací, omezím se pouze na konstatování, že odepření informací z důvodu "zneužití práva" přichází obecně v úvahu, byť informační zákon "zneužití práva" jako důvod pro odepření informace nezmiňuje. Vždy je však pečlivě zkoumat, zda výkon práva na informace (samotné podání žádosti o informace) je skutečně v rozporu s jeho smyslem a účelem a odepření je nutné řádně odůvodnit.[18] Současně nemohu přehlédnout, že jiný soud stěžovateli obdobné informace (informace o počtu výtek uložených dle § 88a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích a důvodech - např. průtahy v trestním řízení) poskytl. D - Opatření k nápravě Ministrovi spravedlnosti a předsedům obou soudů navrhuji, aby opětovně zvážili mnou předestřené poznatky a hodnocení povahy "vyhledávání" informací o znalecké činnosti. Současně je žádám, aby mi v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv sdělili svůj konečný názor na předestřenou problematiku "vyhledávání" informací o znalecké činnosti. S ohledem na princip předvídatelnosti výkonu státní správy se domnívám, že primárně by výsledkem mého šetření mělo být sjednocení postupů jednotlivých soudů, pokud jde o vyhledávání informací o znalecké činnosti, neboť jak, vyplynulo z mého šetření, praxe jednotlivých soudů není jednotná. Ujednocení postupů při vyřizování žádostí dle zákona o svobodném přístupu k informacím, ať už cestou metodického usměrnění, či proškolení (v oblasti aplikace zákona č. 106/1999 Sb. a systémů ISAS a ISVKS), by mělo být primárně úkolem Ministerstva spravedlnosti. Odpověď očekávám v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení stanoviska. Stanovisko zasílám také stěžovateli. JUDr. Stanislav Křeček v. r. zástupce veřejné ochránkyně práv [1] Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších předpisů. [2] Vedeno soudem pod značkou Si 426/2012. [3] "Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací." [4] Sp. zn. Si 278/2013. [5] Sp. zn. Si 82/2014. [6] Soud žadateli neposkytnul veškeré informace, které žádal a nevydal při tom rozhodnutí o odmítnutí části žádosti ve smyslu § 15 odst. 1 informačního zákona nebo žádost neodložil podle § 14 odst. 5 písm. c) téhož zákona. [7] Viz žádost stěžovatele ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. Si 464/12. [8] Ustanovení § 9 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících: (1) Znalci (tlumočníci) jsou oprávněni vykonávat znaleckou (tlumočnickou) činnost i mimo obvod krajského soudu, v jehož seznamu jsou zapsáni. (2) Orgány veřejné moci ustanovují zpravidla znalce (tlumočníky), kteří jsou zapsáni v seznamu toho krajského soudu, v jehož obvodu má orgán veřejné moci sídlo nebo pracoviště, a to po předchozím projednání se znalcem (tlumočníkem). [9] Ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád: "Rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků." [10] Ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. [11] Ustanovení § 8 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících: (1) Znalci a tlumočníci založí a vedou o provedených znaleckých (tlumočnických) úkonech deník. Znalecký (tlumočnický) deník se skládá z průběžně číslovaných a pevně spojených listů. Krajský soud opatří deník pečetí s uvedením počtu listů deníku. (2) Krajský soud se přesvědčuje občasnými prohlídkami, zda deníky jsou řádně vedeny. Dohled nad prováděním těchto prohlídek vykonává Ministerstvo spravedlnosti. [12] Informační zákon a správní řád. [13] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2009, č. j. 1 As 29/2009-59, www.nssoud.cz, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2009, č. j. 5 As 68/2008-60, www.nssoud.cz, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2010, č. j. 4 As 16/2010-61, www.nssoud.cz. [14] Viz FUREK, Adam. Zákon o svobodném přístupu k informacím a související předpisy: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2012, 1031 s. ISBN 978-80-7201-868-0. s. 82-84. [15] Postup, jak požadované informace zjistit, líčí Nejvyšší správní soud takto: 25. Útvar uvedl, že v případě splnění všech zákonných podmínek postupuje podle § 42e zákona o pobytu cizinců. Tento postup se uplatní v případech, kdy cizí státní příslušník je pravděpodobnou obětí trestného činu obchodování s lidmi, nebo osobou, pro kterou bylo organizováno anebo umožněno nedovolené překročení státní hranice, nebo osobou, které bylo napomáháno k neoprávněnému pobytu na území, jejíž svědectví je významné pro odhalení pachatele nebo organizované skupiny zabývající se organizováním anebo umožněním nedovoleného překročení státní hranice nebo napomáháním k neoprávněnému pobytu na území. Pokud osoba splňující uvedené podmínky spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení na trestním řízení vedeném o podezření ze spáchání tohoto trestného činu a nespolupracuje s podezřelým ze spáchání tohoto trestného činu, může požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území (§ 42e odst. 1 zákona o pobytu cizinců). 26. S ohledem na obsah, povahu a formu informací požadovaných stěžovatelem (viz výše bod 1) by jediným způsobem, jak zjistit tyto údaje, bylo vyhledat ve spisech vedených Útvarem v letech 2008 a 2009 případy, v nichž vystupovali jako svědci osoby, u nichž byl Útvar povinen použít § 42e zákona o pobytu cizinců. Tedy posoudit, kteří svědci vystupující v řízeních vedených Útvarem v rozhodném období splňovali všechny výše uvedené podmínky. Pouze cizinec podle § 42e odst. 1 zákona o pobytu cizinců (nikoliv každý cizinec) totiž musí být poučen orgánem činným v trestním řízení nebo ministerstvem o právu požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území (§ 42e odst. 2 téhož zákona). Teprve z takto získaných a vyhodnocených údajů by bylo možné sestavit evidenci obsahující informace, kdy bylo skutečně využito postupu podle § 42e uvedeného zákona. [16] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2014 čj. 1 As 78/2014-41, www.nsssoud.cz. [17] V daném případě se týká sp. zn. Spr 1307/2012, 1538/2012 a 2586/2012. [18] Srov. zpráva o šetření veřejného ochránce práv ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 7108/2013/VOP/DS, dostupná: http://kvopap:81/KVOPEsoSearch/Nalezene/Edit/5823. Obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008-74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2014, č. j. 6 As 68/2014-24, www.nssoud.cz.