Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 12. května 2011 Sp. zn.: 4308/2010/VOP/JSV Zpráva o šetření veřejného ochránce práv ve věci užívání objektu B. č.p. xxx, U. v rozporu s kolaudačním rozhodnutím A - Obsah podnětu Dne 27. 8. 2010 obdržel veřejný ochránce práv podnět manž. S., manž. R. a manž. H. (dále "stěžovatelé"). Jmenovaní se na ochránce obrátili s žádostí o posouzení postupu odboru výstavby a územního plánování Městského úřadu Uničov (dále "stavební úřad") a odboru strategického rozvoje kraje Krajského úřadu Olomouckého kraje (dále "krajský úřad") ve věci areálu objektu č.p. xxx v k.ú. B. ve vlastnictví společnosti E., s.r.o. Podnět stěžovatelů volně navazuje na předchozí podnět manž. S. vedený Kanceláří veřejného ochránce práv pod sp.zn.: 6129/2006/VOP/JSV. Stěžejní námitkou stěžovatelů je neschopnost stavebního a krajského úřadu přimět společnost E., s.r.o., aby užívala objekt č.p. xxx v k.ú. B. v souladu s kolaudačním rozhodnutím, tj. jako vzdělávací středisko s poskytováním občerstvení formou "studené kuchyně" účastníkům školení, a nikoliv jako restauraci pro veřejnost. Okrajově se podnět stěžovatelů týká zpevněné plochy a nepovoleného zastřešení stávajících staveb dřevěného skladu a dřevěného přístřešku, vše ve dvorním traktu objektu č.p. xxx na pozemku p.č. yy v k.ú. B.. Stěžovatelé doložili nepravomocný rozsudek Okresního soudu v Olomouci č.j. 18 C 514/2009-254 ze dne 21. 5. 2010. Tímto rozsudkem Okresní soud v Olomouci uložil společnosti E., s.r.o., povinnost zdržet se obtěžování stěžovatelů (žalobců) imisemi - hlukem pocházejícím z najíždění vozidel na pozemek p.č. yy, pachy z jídel připravovaných v budově č.p. xxx a výfukovými plyny z motorových vozidel vjíždějících a vyjíždějících na pozemek p.č. yy, vše v k.ú. B.. V současně době je rozsudek ze dne 21. 5. 2010 předmětem odvolacího řízení u Krajského soudu v Olomouci. Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujala já, neboť veřejný ochránce práv využil své možnosti dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv[1] delegovat na mě některé oblasti své činnosti, do níž patří i výkon státní správy na úseku stavebního řádu. V následujícím textu budou nemovitosti uvedeny bez označení katastrálního území s tím, že se vždy jedná o katastrální území B.. B - Skutková zjištění Po posouzení podnětu z hlediska věcné působnosti jsem v souladu s ustanovením § 14 zákona o veřejném ochránci práv zahájila ve věci šetření. Dle ustanovení § 15 zákona o veřejném ochránci práv jsem požádala Bc. Ing. Libora Koláře, ředitele Krajského úřadu Olomouckého kraje, a Ing. Renátu Urbáškovou, vedoucí stavebního úřadu, o součinnost za účelem poskytnutí souvisejících informací a podkladů. Pověření zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv provedli dne 1. 4. 2011 šetření na místě samém a pořídili aktuální fotodokumentaci. Z písemností získaných od ředitele Krajského úřadu Olomouckého kraje, vedoucí stavebního úřadu, ze spisů stavebního úřadu, zjištění na místě samém a v neposlední řadě též z písemností doložených stěžovateli považuji pro posouzení podnětu za významné následující skutečnosti. Užívání objektu č.p. xxx v rozporu s kolaudačním rozhodnutím: Dne 30. 3. 2005 pod č.j. 12605/2004/VS/RO/Ze/05 stavební úřad společnosti E., s.r.o., povolil trvalé užívání části objektu čp. xxx na školicí středisko. Z výroku kolaudačního rozhodnutí, s odkazem na výkres č. 4 projektové dokumentace skutečného provedení stavby, měly místnosti označené 1.02 a 1.16 být užívány jako občerstvení a místnost označená 1.03 jako přípravna občerstvení. Podmínkou č. 6 výroku kolaudačního rozhodnutí stavební úřad stavebníka zavázal k poskytování občerstvení v souladu s vyjádřením Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje č.j. 2003/1672/611 ze dne 10. 7. 2003, formou "studené kuchyně" pro frekventanty školicího střediska. Kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci (dle doložky na něm vyznačené) dne 30. 3. 2005. Ze shromážděných podkladů vyplývá, že stavebník započal prakticky od okamžiku kolaudace část objektu č.p. xxx užívat v rozporu s ní jako restauraci pro veřejnost. Jednání stavebníka iniciovalo na straně stavebního úřadu kroky, kterými usiloval o nastolení právního stavu věci. Stavební úřad dle ustanovení § 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona[2] zahájil z moci úřední vůči společnosti E., s.r.o., několik řízení o správním deliktu za to, že užívala (a dosud užívá) část stavby č.p. xxx v rozporu s kolaudačním rozhodnutím jako restauraci pro veřejnost. V roce 2007 a v roce 2009 stavební úřad pravomocně uložil jmenované společnosti pokuty při dolní hranici zákonem stanovené sazby (viz rozhodnutí stavebního úřadu č.j. 10859/VS/RO/Ze/06 ze dne 19. 6. 2007 ve spojení s rozhodnutím krajského úřadu č.j. KUOK/86687/2007-2/500 ze dne 19. 9. 2007, v právní moci dne 3. 10. 2007, a rozhodnutí stavebního úřadu č.j. 3168/VS/RO/Ja/09 ze dne 17. 4. 2009 ve spojení s rozhodnutím krajského úřadu č.j. KUOK/50809/2009-2/7349 ze dne 4. 6. 2009, v právní moci dne 9. 6. 2009). Obě uložené sankce společnost zaplatila. V roce 2010 stavební úřad opět uložil společnosti E., s.r.o., pokutu při dolní hranici zákonem stanovené sazby za užívání části objektu č.p. xxx v rozporu s kolaudací (viz rozhodnutí stavebního úřadu č.j. 16059/VS/Ja/10 ze dne 26. 11. 2010). V současné době je rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 11. 2010 předmětem odvolacího řízení u krajského úřadu. Krom toho stavební úřad provedl několik kontrolních prohlídek dle ustanovení § 134 a násl. stavebního zákona. Dne 1. 2. 2010 adresoval společnosti E., s.r.o., výzvu ke zjednání nápravy ve věci způsobu užívání objektu č.p. xxx. Jelikož společnost výzvu nerespektovala, stavební úřad dne 9. 3. 2010 pod č.j. 19743/VS/RO/Ja/09 vydal rozhodnutí, kterým jí uložil (nařídil) ve lhůtě do 30. 4. 2010 zjednat nápravu. V odvolacím řízení krajský úřad rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9. 3. 2010 zrušil a řízení zastavil (viz rozhodnutí krajského úřadu č.j. KUOK 72828/2010 ze dne 9. 7. 2010, v právní moci dne 15. 7. 2010). Stavební úřad sankcionoval společnost E., s.r.o., za to, že včas nesplnila výzvu stavebního úřadu ze dne 1. 2. 2010 dle ustanovení § 180 odst. 2 stavebního zákona (viz rozhodnutí stavebního úřadu o správním deliktu č.j. 4890/VS/RO/Ja/10 ze dne 19. 5. 2010). V odvolacím řízení krajský úřad svým rozhodnutím č.j. KUOK 85753/2010 ze dne 19. 8 2010 rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 19. 5. 2010 zrušil a řízení zastavil. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že krajský úřad dovodil, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení sankce, když výzva ke zjednání nápravy ze dne 1. 2. 2010 je neurčitá, jelikož neobsahuje způsob zjednání nápravy. Stěžovatelé se v této věci opakovaně obraceli na krajský úřad, naposledy dopisem ze dne 19. 5. 2010. Krajský úřad shledal jejich námitky zčásti důvodnými a vyrozuměl je, že přikázal stavebnímu úřadu, aby ve stanovené lhůtě učinil opatření vedoucí ke zjištění, zda společnost E., s.r.o., dobrovolně splnila jeho rozhodnutí ze dne 9. 3. 2010. Krajský úřad poučil stěžovatele, že pokud vlastník stavby č.p. xxx bude nečinný, měl by stavební úřad přikročit k výkonu rozhodnutí (viz sdělení krajského úřadu č.j. KUOK 69631/2010 ze dne 30. 6. 2010). Pověření zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv na místě samém zdokumentovali, že část objektu č.p. xxx je užívána jako restaurace s nabídkou teplých jídel pro veřejnost. Uvedené potvrdil i pan P., provozní objektu. Zpevněná plocha z kamenných kostek na pozemku p.č. yy: Rozhodnutím stavebního úřadu č.j. 3018/VS/RO/Ze/07 ze dne 7. 2. 2008 ve spojení s rozhodnutím krajského úřadu č.j. KUOK/32418/2008-2/612 ze dne 22. 5. 2008, v právní moci dne 30. 5. 2008, bylo společnosti E., s.r.o., nařízeno odstranit specifikovanou část zpevněné plochy z kamenných kostek na pozemku p.č. yy a současně ji bylo uloženo upravit tuto část pozemkové parcely tak, aby nedocházelo ke zvýšení prašnosti nad míru obvyklou a ke zhoršení odtokových poměrů v lokalitě. Dne 11. 11. 2008 stavební úřad výkonem kontrolní prohlídky ověřil, že povinný (společnost E., s.r.o.) v souladu s jím vydaným rozhodnutím ze dne 7. 2. 2008 odstranil předmětnou zpevněnou plochu z kamenných kostek. O zjištění na místě samém pořídil stavební úřad fotodokumentaci. V roce 2010 stavební úřad opakovaně, na základě podnětů stěžovatelů, prověřoval záležitost části pozemku p.č. yy. Stavební úřad sdělením č.j. 12573/VS/SD/Urb/2010 ze dne 26. 7. 2010 stěžovatele vyrozuměl, že společnost E., s.r.o., v souladu s demoličním rozhodnutím ze dne 7. 2. 2008 odstranila zpevněnou plochu z kamenných kostek a pozemek upravila v souladu s podmínkami demoličního rozhodnutí. Stavební úřad taktéž stěžovatele vyrozuměl, že stávající stav pozemku p.č. yy (poté, co byla odstraněna zpevněná plocha z kamenných kostek) nepodléhá projednání v režimu řízení o změně využití území dle ustanovení § 80 odst. 2 písm. c) a f) stavebního zákona, když se nejedná o manipulační plochu, prodejní plochu ani tržiště, a stávající úprava pozemku nemá vliv na vsakování vody. Stěžovatelé ke svému podnětu přiložili fotodokumentaci z let 2007 - 2010 dokumentující odstavení motorových vozidel na pozemku p.č. yy (na části pozemku po odstranění kamenných kostek). Při místním šetření dne 1. 4. 2011 stěžovatelé sdělili, že nerozporují závěr stavebního úřadu, že povinný splnil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 7. 2. 2008 a odstranil v souladu s podmínkami rozhodnutí zpevněnou plochu z kamenných kostek. Stěžovatelé rozporují postup stavebního úřadu, který toleruje, že tato plocha slouží jako odstavná a manipulační plocha pro osobní automobily. V době konání místního šetření na ní byly odstaveny dva osobní automobily. Dřevěný sklad a dřevěný přístřešek na pozemku p.č. yy: Stavební úřad svým rozhodnutím č.j. 8999/VS/RO/Pi/09 ze dne 26. 8. 2009 nařídil společnosti E., s.r.o., odstranit nepovolenou změnu stavby spočívající v zastřešení staveb dřevěného skladu a přístřešku na pozemku p.č. yy. Stavby dřevěný sklad a dřevěný přístřešek byly realizovány na základě sdělení k ohlášení stavebního úřadu ze dne 9. 8. 2005. Demoliční rozhodnutí ze dne 26. 8. 2009 je rozhodnutím nepravomocným, protože stavebník se odvolal, a v průběhu odvolacího řízení podal žádost o dodatečné povolení zastřešení. Krajský úřad usnesením č.j. KUOK 19630/2010 ze dne 2. 3. 2010 odvolací řízení přerušil do doby ukončení řízení o žádosti stavebníka o dodatečné povolení zastřešení dřevěného skladu a přístřešku. Žádost o dodatečné povolení změn stavby společnost E., s.r.o., podala u stavebního úřadu dne 15. 2. 2010. Dle vyjádření vedoucí stavebního úřadu by v nejbližších týdnech mělo být rozhodnuto o žádosti stavebníka o dodatečné povolení zastřešení. Manž. S. jako mezující sousedé jsou účastníky řízení o odstranění změn staveb dřevěného skladu a přístřešku, resp. řízení o žádosti stavebníka o jejich dodatečné povolení. C - Právní hodnocení Úvodem právního hodnocení bych chtěla uvést, že se ve svém hodnocení soustředím na otázku užívání objektu č.p. xxx v rozporu s kolaudačním rozhodnutím ve vazbě na postup stavebního a krajského úřadu a jejich možnosti, které mají tyto správní úřady k odstranění současného stavu bezmála šestiletého provozování objektu v rozporu s kolaudací jako restaurace pro veřejnost. Záležitost zpevněné plochy a záležitost staveb dřevěného skladu a dřevěného přístřešku, vše na pozemku p.č. yy, jsou ve vztahu k ilegálnímu užívání objektu č.p. xxx jako restaurace pro veřejnost záležitostmi sekundárního charakteru, neboť jejich řešení je fakticky odvislé od zajištění užívání objektu č.p. xxx v souladu s kolaudací. Užívání objektu č.p. xxx v rozporu s kolaudačním rozhodnutím: Materiály, které jsem ve věci shromáždila, dokumentují, že vlastník objektu č.p. xxx, společnost E., s.r.o., bezmála 6 let nerespektuje právní předpisy na úseku veřejného stavebního práva. Tato obchodní společnost prakticky od okamžiku právní moci kolaudačního rozhodnutí ze dne 30. 3. 2005 užívá část objektu č.p. xxx v rozporu s kolaudací a podmínkami v ní uvedenými, když ji užívá jako restauraci pro veřejnost. Ze shromážděných podkladů dále vyplývá, že vlastník objektu č.p. xxx je si vědom soustavného porušování zákona. Tlak, který na něj dosud úřady vyvinuly, především ukládáním peněžitých sankcí, jej nepřiměl k jednání v souladu s právem. Nemohu nezmínit, že společnost E., s.r.o., svým několikaletým nezákonným jednáním zatěžuje orgány veřejné správy na úseku stavebního řádu, kterým nezbývá, než řešit její stavební nekázeň. Při odpovědi na otázku, zda dotčené správní úřady využily všech právních nástrojů k tomu, aby přiměly společnost E., s.r.o., k užívání objektu č.p. xxx v souladu s kolaudačním rozhodnutím ze dne 30. 3. 2005, musím zohlednit následující aspekty věci. Za situace, kdy osoba neplní povinnosti vyplývající ze stavebního zákona, konkrétně užívá část stavby v rozporu s pravomocným kolaudačním rozhodnutím, stavební zákon poskytuje stavebnímu úřadu prostředky k tomu, aby takovou osobu přiměl k respektování stavební kázně spočívající v povinnosti užívat stavby v souladu s kolaudací. Donucovací prostředky, kterými stavební úřad disponuje, lze vzájemně kumulovat. Stavební zákon v ustanovení § 180 a násl. zakládá právnické osobě deliktní odpovědnost za porušení povinností na úseku stavebního řádu. Právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že užívá změnu stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, za což jí hrozí uložení pokuty do výše 500.000,- Kč.[3] Stavební úřad vedl vůči společnosti E., s.r.o., celkem pět řízení o správním deliktu z důvodu naplnění skutkové podstaty užívání změny objektu č. p. xxx v rozporu s kolaudací, z toho dvě řízení o správním deliktu byla pravomocně ukončena uložením pokut, které společnost E., s.r.o., uhradila. Jedno rozhodnutí stavebního úřadu o správním deliktu je v současné době předmětem odvolacího řízení u krajského úřadu. Se zřetelem k uvedenému proto nepovažuji postup stavebního úřadu jako nečinnost v pravém slova smyslu. Je zřejmé, že stavební úřad opakovaně pokutoval společnost E., s.r.o., za její protiprávní jednání. Avšak poněkud problematické vnímám výši pokut, kterou stavební, a potažmo i krajský úřad, uložily společnosti E., s.r.o. Ačkoliv ustanovení § 181 písm. b) stavebního zákona umožnuje uložit pokutu za užívání změny stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím až do výše 500.000,- Kč, správní orgány uložily pokuty vždy při dolní hranici této sazby. V tomto směru mám za to, že stavební úřad v plném rozsahu při ukládání výše pokut vlastníkovi objektu č.p. xxx nedostál rámci ustanovení § 182 odst. 2 stavebního zákona obsahující pravidla pro stanovení výše pokuty. To se zřetelem k tomu, že společnost E., s.r.o., svým jednáním opakovaně naplnila a naplňuje skutkovou podstatu správního deliktu užívání změny stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. Doplním, že platná právní úprava správního procesu[4] nevylučuje, aby krajský úřad v případném odvolacím řízení proti prvoinstančnímu rozhodnutí o správním deliktu zvýšil právnické osobě uloženou pokutu. Připomínám, že užívání stavby (části stavby) v rozporu s kolaudačním rozhodnutím je tzv. trvacím správním deliktem a stavebnímu úřadu svědčí právo a současně i povinnost opakovaně sankcionovat subjekt, který se správního deliktu dopustil. Krom uložení peněžité sankce za naplnění skutkové podstaty ustanovení § 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona, stavebnímu úřadu svědčí oprávnění provést ve věci objektu č.p. xxx státní dozor a vůči společnosti E., s.r.o., jako vlastníkovi této nemovitosti uplatnit nástroje státního dozoru dle ustanovení § 171 stavebního zákona. Podle odst. 3 citovaného ustanovení, zjistí-li stavební úřad nedostatky, je jeho povinností vyzvat vlastníka objektu ke zjednání nápravy nebo mu rozhodnutím uložit povinnost nápravu zjednat. Současně stavební úřad může v rozhodnutí o uložení povinnosti zjednat nápravu pozastavit nebo omezit výkon činnosti, při níž dochází k porušování právní povinnosti. V duchu ustanovení § 171 stavebního zákona svědčí stavebnímu úřadu oprávnění uložit společnosti E., s.r.o., povinnost zjednat nápravu (zajistit užívání objektu č.p. xxx v souladu s kolaudačním rozhodnutím) spolu s rozhodnutím o omezení či pozastavení výkonu restaurační činnosti do doby zjednání nápravy. Taktéž je namístě, aby stavební úřad posoudil splnění podmínek daných ustanovením § 85 správního řádu, které jej opravňuje vyloučit případnému odvolání proti rozhodnutí dle ustanovení § 171 odst. 3 stavebního zákona odkladný účinek. Jedním ze zákonných důvodů pro vyloučení odkladného účinku odvolání představuje existence naléhavého veřejného zájmu, který lze spatřovat i v zájmu společnosti na dodržování stavební kázně spočívající v užívání stavby jen k povolenému účelu. Závěrem doplním, že rozhodnutí o uložení povinnosti zjednat nápravu ve smyslu ustanovení § 171 odst. 3 stavebního zákona je vykonatelné (ustanovení § 103 a násl. správního řádu). Zjištění, které jsem v průběhu šetření učinila, nenasvědčují tomu, že by se stavební úřad ve výše naznačeném směru otázkou užívání části objektu (změny stavby) č.p. xxx zabýval, a vydal rozhodnutí o zjednání nápravy spolu s uložením povinnosti omezit či pozastavit výkon restaurační činnosti do doby zjednání nápravy. V tomto směru vidím prostor k uplatnění pravomoci stavebního úřadu se touto záležitostí ještě zabývat. To uvádím i s vědomím toho, že rozhodnutí o pozastavení výkonu protiprávní činnosti je významným zásahem do vlastnického práva společnosti E., s.r.o. Nicméně nemohu přehlédnout fakt, že tato společnost řadu let ilegálně provozuje restauraci a vědomě porušuje povinnost vlastníka stavby respektovat právní stav stavby založený kolaudačním rozhodnutím. Krom opatření dle ustanovení § 171 stavebního zákona, které jsou pojaty poměrně široce, svědčí stavebnímu úřadu oprávnění provádět ve veřejném zájmu, kterým je bezesporu požadavek, aby stavba byla užívána jen k povolenému účelu, kontrolní prohlídky stavby ve smyslu ustanovení § 132 a násl. stavebního zákona. Není-li stavba užívána k povolenému účelu a stanoveným způsobem, je povinností stavebního úřadu vyzvat vlastníka stavby, aby ve stanové lhůtě zjednal nápravu. Nebude-li výzvě vyhověno, vydá stavební úřad rozhodnutí, kterým zjednání nápravy vlastníkovi stavby nařídí. Rozhodnutí, které stavební úřad vydá je prvním úkonem v řízení a případné odvolání proti němu nemá odkladný účinek (oproti rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 171 odst. 3 stavebního zákona, jemuž musí předcházet "klasické" správní řízení). Jde tudíž o operativní nástroje, které stavební zákon svěřuje stavebnímu úřadu pro nápravu závad na stavbě zjištěných při kontrolní prohlídce (ustanovení § 134 odst. 2 a odst. 3 stavebního zákona), jež by měly vést k urychlenému nastolení stavební kázně. Doplním, že rozhodnutí stavebního úřadu ve smyslu ustanovení § 134 odst. 3 stavebního zákona je exekuovatelné. Nadto neuposlechnutí výzvy stavebního úřadu, vydané v rámci kontrolní prohlídky, zakládá sankční odpovědnost vlastníkovi stavby (právnické osobě) ve smyslu ustanovení § 180 odst. 2 stavebního zákona pod pokutou do výše 200.000,- Kč. V konkrétní kauze stavební úřad reagoval na stavební nekázeň společnosti E., s.r.o., postupem předvídaným ustanovením § 134 odst. 2 a odst. 3 stavebního zákona, když po vlastníkem objektu nesplněné výzvě ze dne 1. 2. 2010 mu rozhodnutím ze dne 9. 3. 2010 uložil povinnost zjednat nápravu spočívající v zajištění užívání části stavby č.p. xxx k účelu vymezenému v kolaudačním rozhodnutí ze dne 30. 3. 2005. Nicméně stavební úřad se dopustil procesních vad, které zmařily jeho úsilí nastolit právní stav věci. V odvolacím řízení krajský úřad svým rozhodnutím ze dne 9. 7. 2010 zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9. 3. 2010, a rozhodnutím ze dne 19. 8. 2010 zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 19. 5. 2010. Ve vazbě na předchozí bych k rozhodnutí krajského úřadu ze dne 9. 7. 2010 učinila několik následujících poznámek. Krajský úřad svým opatřením ze dne 30. 6. 2010, č.j. KUOK/69631/2010, reagoval na podání stěžovatelů ze dne 19. 5. 2010, přičemž ve svém opatření citoval výzvu stavebního úřadu ze dne 1. 2. 2010 a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9. 3. 2010. Již v tomto okamžiku měl krajský úřad seznat, že výzva stavebního úřadu ze dne 1. 2. 2010 a rozhodnutí ze dne 9. 3. 2010 trpí procesními vadami. Za této situace měl krajský úřad poskytnout stavebnímu úřadu jako jemu instančně podřízenému správnímu orgánu kvalifikovanou metodickou pomoc ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) zákona o krajích[5] formou individuální konzultace. Pokud by této legitimní možnosti krajský úřad využil a upozornil stavební úřad na vady jím vydané výzvy a rozhodnutí, které vydal v rámci výkonu kontrolní prohlídky objektu č.p. xxx, předešel by tomu, že následné úkony stavebního úřadu včetně rozhodnutí stavebního úřadu o správním deliktu ze dne 19. 5. 2010 trpěly procesními vadami odůvodňujícími jejich zrušení pro nesprávnost v odvolacím řízení. Se zřetelem k výše uvedenému stran stavebního úřadu očekávám, že ve věci užívání objektu č.p. xxx provede opět kontrolní prohlídku a využije právních nástrojů kontrolní prohlídky dle ustanovení § 134 odst. 2 a odst. 3 stavebního zákona (výzva a rozhodnutí ke zjednání nápravy) včetně sankční odpovědnosti dle ustanovení § 180 odst. 2 stavebního zákona (odstranění závady zjištěné při kontrolní prohlídce stavby ve lhůtě stanovené ve výzvě stavebního úřadu). Zpevněná plocha z kamenných kostek na p.č. yy: Ze shromážděného spisového materiálu včetně fotodokumentace, kterou pořídili pověření zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv na místě samém dne 1. 4. 2011, nespatřuji důvod rozporovat závěr stavebního úřadu, že společnost E., s.r.o., v souladu s demoličním rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 26. 8. 2009 včetně podmínek v něm uvedených odstranila zpevněnou plochu z kamenných kostek na části pozemku p.č. yy. K námitce stěžovatelů, že pozemek (po odstranění kamenných kostek) je odstavnou a manipulační plochou pro automobily sděluji. Stavební úřad ve svém sdělení ze dne 26. 7. 2010 konstatoval, že stávající stav pozemku p.č. yy (poté, co byla odstraněna zpevněná plocha z kamenných kostek) nepodléhá projednání v režimu řízení o změně využití území, když se nejedná o manipulační plochu, prodejní plochu ani tržiště, a stávající úprava pozemku nemá vliv na vsakování vody. Závěr stavebního úřadu, že část pozemku p.č. yy (po odstranění kamenných kostek) není manipulační plochou, která by vyžadovala projednání v režimu řízení o změně využití území dle ustanovení § 80 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, považuji za nepřezkoumatelný z důvodu absence argumentů, jimiž by svůj právní závěr odůvodnil. Stavebnímu úřadu proto navrhuji, aby podal stěžovatelům doplňující vysvětlení k posouzení otázky manipulační, odstavné plochy na části pozemku p.č. yy (po odstranění kamenných kostek) ve vazbě na fotodokumentaci stěžovatelů a zjištění pověřených zaměstnanců Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 1. 4. 2011. Dřevěný sklad a dřevěný přístřešek na pozemku p.č. yy: Postup krajského úřadu, který vyhodnotil žádost společnosti E., s.r.o., o dodatečné povolení změn (zastřešení) staveb dřevěného skladu a dřevěného přístřešku na pozemku p.č. yy, jako předběžnou (prejudiciální) otázku pro výsledek odvolacího řízení ve věci demoličního rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 8. 2009, vnímám jako postup nevybočující z rámce ustanovení § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. V obecné rovině lze uvést, že nepovolené zastřešení staveb dřevěného skladu a přístřešku lze dodatečně povolit, pokud společnost E., s.r.o., jako stavebník splní současně tři hmotně-právní podmínky specifikované v ustanovení § 129 odst. 2 stavebního zákona, prokáže, že změny staveb nejsou umístěny v rozporu se záměry územního plánování, nejsou provedeny na pozemku, kde to zvláštní zákon zakazuje nebo omezuje, a nejsou v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. K tomu odkazuji na judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, č.j. 7 As 46/2009-88, www.nssoud.cz, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, dále cituji: "Postup, kdy by dodatečné nepovolení stavby bylo jakýmsi "trestem" za neetické či možné budoucí neetické či protiprávní jednání stavebníků, kteří přitom prokázali splnění zákonem stanovených požadavků, je v právním státě zcela nepřijatelný." S přihlédnutím k citovanému judikátu lze přijmout závěr, že stavebník (byť nepovolené stavby či její části), který splní zákonem stanovené požadavky pro dodatečné povolení stavby, může očekávat legalizaci takovéto stavby včetně práva ji trvale užívat. Nicméně na straně druhé je stavební úřad povinen vyvodit vůči subjektu sankční odpovědnost za provádění změny stavby v rozporu s povolením (ohlášením). Stran stavebního úřadu proto očekávám, že na základě zjištěného skutkového stavu věci rozhodne v nebližší době o žádosti společnosti E., s.r.o., o dodatečné povolení změn staveb dřevěného skladu a dřevěného přístřešku ze dne 15. 2. 2010. Pokud stavební úřad dospěje k závěru, že stavebník nesplnil zákonné podmínky pro dodatečné povolení změn staveb, rozhodne o zamítnutí žádosti stavebníka. Současně od stavebního úřadu očekávám, že posoudí okolnosti rozhodné pro zahájení řízení o správním deliktu vůči společnosti E., s.r.o., za to, že provedla změny staveb dřevěného skladu a přístřešku v rozporu s ohlášením stavebního úřadu. D - Závěry Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí v tomto zákonu uvedených, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. Na základě provedeného šetření společného podnětu manž. S., manž. H. a manž. R. nemohu označit postup stavebního a krajského úřadu, které za dobu bezmála 6 let nepřiměly vlastníka objektu č.p. xxx, aby respektoval právní stav stavby tím, že ji bude užívat v souladu s účelem užívání vymezeným v kolaudačním rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 30. 3. 2005 č.j. 12605/2004/VS/RO/Ze/05 za postup naplňující principy dobré správy, zejména princip předvídatelnosti. Za předpokladu, že správní orgány v rozumném a přiměřeném čase vyřídí věc (ukončí řízení), naplňují tím současně legitimní očekávání účastníků řízení domoci se v reálném časovém horizontu svých práv či oprávněných zájmů. Povinností stavebního úřadu je důsledně využít všech právní prostředků stavebního zákona k tomu, aby přiměl vlastníka stavby stavbu užívat v souladu s rozhodnutími a opatřeními stavebního úřadu. V podrobnostech k hodnocení postupu stavebního a krajského úřadu odkazuji na právní argumentaci obsaženou v části C této zprávy. V souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv vydávám tuto zprávu o šetření a tímto žádám dotčené správní úřady, aby se s jejím obsahem seznámily a v zákonné 30denní lhůtě od jejího doručení mi zaslaly vyjádření, jehož součástí budou opatření k nápravě. Tuto zprávu zasílám Bc. Ing. Liboru Kolářovi, řediteli Krajského úřadu Olomouckého kraje, Bc. Daliboru Horákovi, starostovi města U., a také manž. Smrčkovým, manž. Hronovým a manž. Rábkovým. RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv [1] zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů [2] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů [3] Ustanovení § 180 odst. 1 písm. h) ve spojení s ustanovením § 181 písm. b) stavebního zákona [4] Ustanovení § 90 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 a odst. 4 správního řádu [5] Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů