Text dokumentu

V Brně dne 5. února 2015 Sp. zn.: 1610/2014/VOP/MV Zpráva o šetření ve věci předložení cestovního dokladu občana České republiky s dvojím státním občanstvím při hraniční kontrole Mgr. T. L. N. (dále také "stěžovatelka") se dopisem ze dne 11. 3. 2014 obrátila, kromě veřejného ochránce práv, celkem na pět různých institucí v České republice s žádostí o stanovisko ve věci dvojího občanství a povinnosti občana České republice použít při vycestování z České republiky výhradně cestovní doklad České republiky. A - Předmět šetření Stěžovatelka ve svém podání uvedla, že její děti H. L. (nar. 2006) a I. L. (nar. 2010) mají dvojí státní občanství (české a jihokorejské). Při odletu do Korejské republiky předložila dne 9. 3. 2014 na letišti v Praze při pasové kontrole jejich korejské pasy, české pasy s sebou neměla. Cizinecká policie dětem neumožnila odletět a tvrdila, že občané České republiky, přestože mají dvojí občanství, musejí "dle zákona" vycestovat z České republiky pouze na české cestovní doklady. V důsledku postupu cizinecké policie měla stěžovatelka vyšší výdaje kvůli změně termínu odletu. Dcery přitom předtím několikrát s otcem, který je korejským občanem, na korejské pasy bez problémů z Prahy do Jižní Koreje odcestovaly. Vedoucí oddělení Kanceláře veřejného ochránce práv vyzvala stěžovatelku k doplnění podnětu o kopie odpovědí všech institucí, na něž se obrátila. Na základě opakované výzvy stěžovatelka podnět doplnila o odpovědi Policie ČR - Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie (dále také "ŘSCP"), Ministerstva spravedlnosti, odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra a odboru správních činností Ministerstva vnitra. Ředitel ŘSCP v odpovědi stěžovatelce ze dne 24. 3. 2014[1] uvedl, že policisté dne 9. 3. 2014 při zamezení odletu jejich dcer linkou společnosti Emirates postupovali v souladu s obecně závaznými právními předpisy. I když stěžovatelka v doplnění podnětu uvedla, že dospěla k závěru, že nápravy se stejně nedomůže a že k takovým věcem bude docházet i nadále, na základě jejího podnětu jsem zahájila dne 9. 10. 2014 šetření podle § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. Vedoucí oddělení Kanceláře veřejného ochránce práv se z mého pověření obrátila na ředitele ŘSCP plk. Mgr. Milana Majera. Sdělila mu, že je mi známo, že vydal dne 14. 8. 2014 pokyn[2] k hraniční kontrole osob s více státním občanstvím, že vydání tohoto pokynu pokládám za dostatečné opatření k nápravě a žádám o sdělení, zda nadále pokládá za správnou svoji odpověď stěžovatelce ze dne 24. 3. 2014. B - Skutková zjištění Stěžovatelka, která je českou státní občankou, chtěla dne 9. 3. 2014 na Letišti Václava Havla v Praze odletět se společností Emirates se svými dětmi H. L. (nar. 2006) a I. L. (nar. 2010), které mají dvojí státní občanství (české a jihokorejské), do Korejské republiky. Při pasové kontrole předložila korejské pasy dětí, načež se jí policistka Inspektorátu cizinecké policie dotázala, zda děti mají i české občanství. Po kladné odpovědi ji policistka vyzvala k předložení českých pasů, které však stěžovatelka s sebou neměla. Příslušníci cizinecké policie stěžovatelce po ověření údajů v registru sdělili, že s dětmi nemůže odletět, neboť jako čeští občané musejí vycestovat z České republiky pouze na české cestovní doklady. Není sporu o tom, že policisté Inspektorátu cizinecké policie dne 9. 3. 2014 zamezili odletu dcer stěžovatelky, ani o tom, že téhož dne téměř současně propustili k odletu nejmladší (tříměsíční) dceru Z., kterou doprovázel otec, státní občan Korejské republiky.[3] Rovněž tak není sporu o tom, že policisté při hraniční kontrole neprověřují, zda cestující je státním občanem i jiné země než té, jejíž doklad předložil. C - Hodnocení věci ochránkyní Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, ukládá ochránci působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. Ředitel ŘSCP plk. Mgr. Milan Majer dne 24. 3. 2014 v odpovědi stěžovatelce uvedl, že policisté dne 9. 3. 2014 postupovali v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Podle § 33 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, pokud mají občané České republiky dvojí občanství, hledí se na ně jako na občany České republiky. Ředitel ŘSCP zmínil také výkladové stanovisko odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra ze dne 15. 8. 2013, dle něhož se v těchto případech k jinému státnímu občanství nepřihlíží. Podle ředitele ŘSCP musí občan České republiky v souladu s § 3 odst. 1 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, při překračování hranic předložit cestovní doklad České republiky. Ředitel ŘSCP uvedl, že policisté při provádění hraniční kontroly nemají za povinnost prověřovat, zda je cestující občanem i jiné země než té, jejíž doklad předložil. Mgr. Martina Kadlecová z mezinárodního odboru civilního Ministerstva spravedlnosti stěžovatelce odpověděla, že § 28 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém,[4] na popsanou situaci nedopadá, neboť upravuje postavení českých občanů a cizinců v soukromoprávních vztazích. Při překračování hranic republiky jde o záležitost veřejnoprávní. Vedoucí oddělení státního občanství a matrik odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra JUDr. Kateřina Guluškinová stěžovatelce dne 29. 4. 2014 sdělila, že problematika vydávání cestovních dokladů a vycestování z území České republiky nespadá do působnosti odboru všeobecné správy a že garantem této agendy je odbor správních činností Ministerstva vnitra. JUDr. Guluškinová dále v odpovědi stěžovatelce uvedla, že z § 28 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, vyplývá, že na státní občany České republiky, kteří mají i cizí státní občanství, se hledí jako by měli pouze české státní občanství a k jejich jinému státnímu občanství se nepřihlíží. Vedoucí oddělení státního občanství a matrik dále upozornila, že údaj o státním občanství České republiky je veden v informačních systémech veřejné správy (základním registru obyvatel a v agendovém informačním systému evidence obyvatel) a prostřednictvím těchto evidencí může být při kontrole na mezinárodním letišti v souvislosti s opuštěním území České republiky ověřeno. Vedoucí oddělení občanských průkazů a cestovních dokladů odboru správních činností Ministerstva vnitra JUDr. Zdeňka Tomášová, CSc., odpověděla stěžovatelce dne 21. 5. 2014. Podle jejího názoru je problém ve způsobu prováděné kontroly. Policisté zpravidla umožní vycestování z České republiky občanovi České republiky na cestovní pas jiného státu, jehož je také občanem, pokud tento cestovní pas předloží ke kontrole. Policie přitom zjišťuje, zda osoba, která se prokázala cestovním pasem cizího státu, má české státní občanství, nahodile pouze podle informace, které jí tato osoba sdělí. České státní občanství ověřuje v příslušných evidencích až po obdržení této informace. Pokud tento český státní občan nemá platný český cestovní doklad, neumožní mu vycestování s odvoláním na § 3 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, podle něhož se vyžaduje k překročení vnější hranice platný cestovní doklad. Podle názoru vedoucí oddělení občanských průkazů a cestovních dokladů Ministerstva vnitra je takový postup diskriminační. Jestliže policie tomuto občanovi dříve umožnila vycestování na cestovní pas cizího státu, znamená to faktické omezení svobody pohybu a pobytu z důvodu nejednotného přístupu k provádění kontrol na státních hranicích. Vedoucí oddělení dále uvedla, že to má za následek, že osoba s dvojím státním občanstvím nemůže vycestovat do státu, jehož je také občanem. Vedoucí oddělení občanských průkazů a cestovních dokladů odboru správních činností Ministerstva vnitra JUDr. Zdeňka Tomášová, CSc., v závěru své odpovědi stěžovatelce uvedla, že odbor správních činností upozorní na tuto skutečnost ŘSCP a požádá o přijetí potřebných opatření vedoucích k tomu, aby se takové případy neopakovaly. Z mojí činnosti je mi známo, že ředitel ŘSCP plk. Mgr. Milan Majer vydal k hraniční kontrole osob s více státními občanstvími dne 14. 8. 2014 pokyn,[5] jímž stanovil následující postup. Osoba je považována za státního příslušníka té země, jejímž cestovním dokladem se prokazuje. Pokud policista při hraniční kontrole zjistí, že osoba má i státní příslušnost České republiky, avšak předloží cestovní doklad vydaný jiným státem, může vycestovat/vstoupit z/na území i s tímto dokladem. Ředitel ŘSCP plk. Mgr. Milan Majer na výzvu k podání vysvětlení podle § 15 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv stručně odpověděl, že vyrozumění ze dne 14. 3. 2014 o prošetření podání stěžovatelky odpovídalo v době jeho sepsání plně platné legislativě, a není tedy namístě je dodatečně měnit. Ředitel ŘSCP však ve své odpovědi nijak nevysvětlil, proč policisté dne 9. 3. 2014 zamezili dcerám stěžovatelky vycestovat na pasy Korejské republiky z České republiky, kdežto po 14. 8. 2014, za nezměněné právní úpravy, by jim to umožnili. Pokyn ředitele ŘSCP ze dne 14. 8. 2014 pokládám za dostatečné opatření k nápravě, aby k podobné situaci, s níž se stěžovatelka setkala dne 9. 3. 2014, napříště nedošlo. Z odpovědí, které stěžovatelka na své podání ze dne 11. 3. 2014 obdržela, je mému pohledu nejbližší stanovisko vedoucí oddělení občanských průkazů a cestovních dokladů odboru správních činností Ministerstva vnitra JUDr. Zdeňky Tomášové, CSc. Podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod[6] je svoboda pohybu a pobytu zaručena. Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České republiky, má právo svobodně je opustit. Tyto svobody mohou být podle Listiny základních práv a svobod omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých. Občan České republiky má podle § 3 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, použít při překročení státní hranice České republiky platný cestovní doklad České republiky. Nesplnění tohoto příkazu není však v zákoně sankcionováno neumožněním překročení státní hranice. Toto omezení je možné pouze z důvodů stanovených Listinou základních práv a svobod. Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, např. výslovně stanoví, že policie neumožní překročení vnější hranice s občanským průkazem, jestliže občan má podle zvláštního právního předpisu (trestního řádu) uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. Není-li pro to dán zákonný důvod, cizinecká policie nesmí omezovat občana v překročení státní hranice. Překročí-li občan České republiky vnější hranici bez platného cestovního dokladu České republiky a není-li současně státním občanem jiné země a držitelem jejího cestovního dokladu, vystavuje se samozřejmě riziku, že mu cizí stát odepře vstup na své území. Občanu České republiky, který je držitelem platného cestovního pasu cizího státu, však takové nebezpečí nehrozí. Shodně s vedoucí oddělení občanských průkazů a cestovních dokladů odboru správních činností Ministerstva vnitra vidím problém také v nahodilém způsobu provádění kontrol na státních hranicích. Jestliže stěžovatelčiny děti několikrát odcestovaly z Prahy do Koreje bez problémů na korejské pasy, stěžovatelka nemohla očekávat, že tomu bude jinak. Postup cizinecké policie dne 9. 3. 2014 byl pro ni nepředvídatelný. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že policisté dne 9. 3. 2014 na Letišti Václava Havla v Praze pochybili, když zamezili stěžovatelčiným dětem H. a I. v odletu do Korejské republiky. Stěžovatelčiny děti byly omezeny ve svobodě pohybu a pobytu, aniž pro to byl dán zákonný důvod. Svoji odpověď stěžovatelce ze dne 24. 3. 2014 by měl ředitel ŘSCP přehodnotit a za postup policistů cizinecké policie ze dne 9. 3. 2014 se omluvit. Zprávu o šetření zasílám řediteli ŘSCP plk. Mgr. Milanu Majerovi a žádám jej, aby se ke zjištěnému pochybení v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení zprávy vyjádřil. Zpráva shrnuje moje dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko. Zprávu zasílám rovněž stěžovatelce, kterou v průvodním dopisu informuji o možnosti uplatnit u Ministerstva vnitra nárok na náhradu škody za nesprávný úřední postup. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv [1] Čj. CPR-4652-3/ČJ-2014-930001. [2] Čj. CPR-8634-11/ČJ-2014-930302. [3] Jelikož stěžovatelka nejmladší dceru kojila, nemohla ji s manželem nechat odletět. V doprovodu policisty došla k místu nástupu do letadla, odkud odvedla svého manžela a dítě zpět. Do Koreje by mohla odletět pouze ona a manžel, ale bez dětí, což nebylo možné. Vzhledem ke změně termínu odletu museli za letenky doplatit 22.560,- Kč. Za vydání cestovního pasu České republiky pro nejmladší dceru stěžovatelka zaplatila správní poplatek 1.000,- Kč. [4] Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, byl s účinností od 1. 1. 2014 zrušen zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Ustanovení § 28 zákona č. 91/2012 Sb. je však prakticky shodné s § 33 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. [5] Čj. CPR-8634-11/ČJ-2014-930302. [6] Vyhlášena usnesením České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku České republiky.