Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 15. srpna 2013 Sp. zn.: 7246/2012/VOP/VBG Závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě ve věci pana P. L. A - Závěry šetření Předmětem šetření veřejného ochránce práv byl postup Magistrátu města Ostravy (dále též "Magistrát") a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále též "Krajský úřad") v souvislosti s odmítnutím informací, o které požádal pan P. L., novinář na volné noze (dále "stěžovatel"), podle informačního zákona[1]. Ve zprávě o šetření ze dne 11. února 2013 ochránce oběma úřadům vytkl, že nesprávně vyhodnotily hmotněprávní podmínky pro odepření informace (neexistence právního titulu pro zpřístupnění osobních údajů) a přesvědčivě neodůvodnily nezbytnost omezení práva na informaci v konkrétním případě (zhodnocení materiálních podmínek pro odepření informace). Podle závěrů ochránce měl Magistrát poskytnout osobní údaje o konkrétních funkcionářích, s nimiž vedl správní řízení pro podezření ze spáchání přestupku podle zákona o střetu zájmů, a to včetně informace o výsledku správního řízení. V případě porušení zákona měl také sdělit, jakým způsobem k tomuto porušení došlo a zda byla této osobě za toto porušení udělena sankce. B - Vyjádření úřadů Ke své zprávě obdržel ochránce v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv[2] vyjádření primátora statutárního města Ostravy a někdejšího ředitele Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. B.1 Vyjádření primátora statutárního města Ostravy Primátor statutárního města Ostravy ochránci sdělil, že jím vyslovený právní názor hodnotí magistrát jako relevantní pro svou budoucí rozhodovací praxi při vyřizování žádostí o poskytnutí informací tohoto charakteru. Zároveň konstatuje, že konkrétní žádost stěžovatele již byla vyřízena rozhodnutím o odmítnutí žádosti, a za této procesní situace je tedy možnost vyřízení žádosti závislá na dalším postupu krajského úřadu. B.2 Vyjádření ředitele Krajského úřadu Moravskoslezského kraje Ředitel Krajského úřadu PaedDr. Jaroslav Soural, CSc. (dále "ředitel"), zejm. namítá, že "není zdůvodněno, v čem je spatřován rozdíl v charakteru údajů o (ne)vině a o uložené sankci", kriticky se v tomto staví k vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů, označuje je za "velmi vágní a nekonkrétní" a ve zprávě postrádá "úvahu ochránce o stanovení kriterií ohledně možnosti poskytnutí informací o (ne)vině a nemožnosti poskytnutí informací o sankci ke konkrétnímu veřejnému funkcionáři". Ředitel Krajského úřadu vyslovuje názor, že "již samotné zveřejnění informací o způsobu porušení zákona o střetu zájmů veřejného funkcionáře v očích veřejnosti dostatečně viktimizuje, a není proto nutné zveřejňovat údaje o přestupku veřejného funkcionáře". Dále se domnívá, že by informace o přestupcích veřejných funkcionářů měla být zveřejňována buď jako celek bez dalšího, nebo vůbec, aniž by byly dělány rozdíly mezi jednotlivými částmi informace. Ve svém vyjádření dále polemizuje nad tím, zda je údaj o přestupku veřejného funkcionáře informací, u níž existuje reálná konstantní potřeba veřejnosti na jejím zveřejnění, a současně se domnívá, že na uvedený případ nelze aplikovat ustanovení § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů[3], a to z toho důvodu, že "údaj o (ne)spáchání přestupku veřejného funkcionáře nelze podřadit pod jeho veřejnou nebo úřední činnost", a současně uvádí, že "daný případ přímo nesouvisí s veřejnou činností veřejného funkcionáře, ale s jeho soukromou aktivitou - podnikáním". K vyjádření Ministerstva vnitra pak dodává, že "o metodickém působení ministerstva vnitra na tomto úseku veřejné správy není zdejšímu krajskému úřadu nic známo". Závěrem svého vyjádření nicméně ředitel krajského úřadu dodává, že přes své výhrady považuje stanovisko ochránce k dané věci "za velmi přínosné", a domnívá se, že "bude kvalifikovaným podkladem k širší diskuzi na toto téma". K tomu dodává, že zprávu předal odboru vnitra a krajskému živnostenskému úřadu jako podnět k úvaze o změně rozhodovací praxe Krajského úřadu. Současně nevyloučil, že v případě podání nové žádosti stěžovatelem jí Magistrát města Ostravy vyhoví a požadované informace poskytne. B.3 Nové posouzení žádosti stěžovatele Dne 2. května 2013 podal stěžovatel Magistrátu novou (obsahově totožnou) žádost o informace. Magistrát žádosti zčásti vyhověl a dne 14. května 2013 poskytl[4] stěžovateli informaci: "Oznámení o přestupku dle ust. § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 159/2006, o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚zákon o střetu zájmů'), kterého se měl dopustit Ing. Z. B. tím, že uvedl zjevně nepřesné, neúplné nebo nepravdivé údaje v prohlášení podle ust. § 9 až 11 a § 12 odst. 2 zákona o střetu zájmů, bylo v souladu s § 71 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚zákon o přestupcích'), s odkazem na ust. § 9 odst. 3 zákona o přestupcích, resp. s odkazem na ust. § 14 odst. 3 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, postoupeno mandátovému a imunitnímu výboru Senátu Parlamentu České republiky." Současně Magistrát rozhodl o odmítnutí informací k žádosti stěžovatele "Které další veřejné činitele úřad z výše jmenovaného důvodu řešil a s jakým výsledkem?" Z odůvodnění odmítavého rozhodnutí Magistrátu mj. vyplývá, že povinný subjekt měl vycházet z právního názoru ochránce prezentovaného ve zprávě o šetření ve věci stěžovatele, včetně stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů, podle nějž lze informace o tom, že konkrétní veřejný funkcionář neplní své povinnosti podle zákona o střetu zájmů a jak byl za porušení potrestán, poskytnout za podmínek stanovených § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů. Protože správní orgán věcně neřešil oznámení o přestupku senátora Ing. Z. B., pouze ho postoupil příslušnému orgánu k projednání v disciplinárním řízení, sdělil Magistrát stěžovateli výše uvedené informace (čistě procesního obsahu), aniž by tím byla podle jeho názoru zasažena oblast soukromí a osobních údajů jmenované osoby. Pokud ale jde o druhou část stěžovatelovy žádosti, Magistrát (s odkazem na stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů) uvádí, že "ochrana osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobních údajů při poskytování informací je u veřejných funkcionářů prolomena toliko v případě, že bylo shledáno, že se dotčený veřejný funkcionář přestupku dle zákona o střetu zájmů opravdu dopustil". Protože všechna v roce 2012 oznámená podezření z přestupku veřejného funkcionáře dle zákona o střetu zájmů Magistrát odložil dle § 66 odst. 3 písm. a) nebo e) zákona o přestupcích, tj. spáchání přestupku nebylo prokázáno, nejsou podle jeho názoru splněny podmínky pro zveřejnění osobních údajů jednotlivých veřejných funkcionářů, jichž se oznámení týkala. Ve zbytku odůvodnění Magistrát obhajuje své předešlé hodnocení, podle kterého při střetu práva na informace a práva na soukromí, je "obecně nutné ve většině případů upřednostnit ochranu osobnosti - mimo jiné už proto, že právo na ochranu osobnosti náleží mezi základní lidská práva a svobody, zatímco práva na přístup k informacím mezi tzv. politická práva". K čemuž se podle jeho názoru přiklání ve sporných případech i aplikační praxe. Z informací získaných od stěžovatele dále vyplynulo, že odvolání stěžovatele krajský úřad dne 31. 5. 2013 zamítl a rozhodnutí Magistrátu potvrdil. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu vyplývá, že se odvolací orgán držel námitek uvedených v odvolání. V něm stěžovatel odkazuje na zprávu o šetření ochránce ve své věci a dovozuje z ní, že mu měly být poskytnuty informace v plném rozsahu. Odvolací orgán naopak zastává (ve shodě s prvoinstančním orgánem) názor, že zásada uvedená v § 8a informačního zákona je prolomena toliko v případě, že bylo shledáno, že se dotčený funkcionář přestupku dle zákona o střetu zájmů dopustil. Protože o takový případ v záležitosti dotazovaných veřejných funkcionářů nešlo, nebylo ani podle názoru odvolacího orgánu namístě informaci poskytnout. Na adresu samotné zprávy o šetření, jejíž aplikace se stěžovatel ve svém odvolání dovolává, uvádí Krajský úřad v rámci odůvodnění svého rozhodnutí o odvolání, že zpráva není podkladem pro změnu dosavadní praxe, nadto obsahuje řadu problematických míst, ke kterým se k výzvě ochránce vyjádřil a očekává, jak budou připomínky zohledněny v závěrečném stanovisku ochránce. Pokud jde o závěrečné stanovisko, dovozuje Krajský úřad, že může mít v konečné podobě zcela jiný obsah než průběžná zpráva, a ani samotné stanovisko (obdobně jako zpráva) není závazným podkladem pro rozhodnutí odvolacího orgánu. C - Závěrečné hodnocení Veřejný ochránce práv využil své možnosti, dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv, přenést na mě některé oblasti své působnosti, mj. i oblast práva na informace a ochranu osobních údajů. Po seznámení se s obsahem poskytnutých vyjádření a novým posouzením žádosti stěžovatele konstatuji, že opatření úřadu nepovažuji za dostatečná. Předpokládám, že došlo ke shodě alespoň ohledně dílčího závěru, že povinný subjekt poskytne informaci o veřejném funkcionáři, který byl shledán vinným z přestupku dle zákona o střetu zájmů. Z rozhodnutí o nové žádosti stěžovatele a o jeho odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu však vyplývá, že závěry ochránce formulované ve zprávě o šetření nebyly správními orgány zohledněny zcela přiléhavě. Proto ve věci vydávám toto závěrečné stanovisko podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Součástí stanoviska je návrh opatření k nápravě. C.1 Střet dvou základních lidských práv Nejprve považuji za nutné reagovat na opakující se úvahu Magistrátu nad tím, které z práv, jež se v daném případě střetávají, má přednost. Spíše jen pro pořádek uvádím, že podle odborné literatury[5] je základem ochrany osobních údajů čl. 10 odst. 3 Listiny, který poskytuje ochranu "pouze" před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o určité osobě. Jediným omezením zákonodárce v tom směru, jaký typ nakládání s osobními údaji může prohlásit za oprávněný, jsou obecná úvodní ustanovení Listiny. Naproti tomu v případě práva na informace stanovuje čl. 17 odst. 4 Listiny, že je lze zákonem omezit pouze tehdy, "jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti". Nehodlám sice z tohoto porovnání dovozovat přednost práva na informace před právem na soukromí, nicméně úvahy opačné, totiž o přednosti a automatické nadřazenosti práva na soukromí, považuji za neodůvodněné a není mi zřejmé, na základě čeho dovozuje Magistrát závěr, že i aplikační praxe upřednostňuje právo na soukromí před právem na informace. Kromě judikatury Ústavního soudu ČR[6], na niž ochránce odkazoval již ve zprávě o šetření, poukazuji na judikaturu Ústavního soudu Slovenské republiky, který se ve svém nálezu Pl. ÚS 1/09-34 vyjádřil v tom smyslu, že dělení vycházející ze systematiky ústavního textu a názvů jednotlivých oddílů nepochybně odráží charakter uvedených základních práv, což však nic nemění na tom, že samotné zařazení základních práv v textu druhé hlavy Ústavy není možné považovat za výraz jejich vzájemné hierarchie. Už vůbec není možné připustit dělení na základní lidská práva a (pouze) politická práva z hlediska jejich vzájemného hierarchického vztahu, protože obě skupiny těchto práv stejným způsobem zaručují demokratický a právní charakter státu. Obdobně se vyjádřil Ústavní soud Slovenské republiky i v nálezu Pl. ÚS 22/06, ve kterém vyslovil názor, že základní práva a svobody jsou si navzájem rovnocenné. Koncepce materiálního právního státu vylučuje vytvoření "hierarchie" základních práv a svobod, ve které by se jednomu základnímu právu nebo svobodě přiznával větší význam, než jaký má jiné základní právo nebo svoboda. Základní práva a svobody se mohou dostat do konfliktu, a také se do konfliktu dostávají, ale každý takovýto konflikt je třeba řešit pomocí zásady spravedlivé rovnováhy, resp. pomocí teorie vážení zájmů (testu proporcionality/veřejného zájmu).[7] C.2 Informace o porušení zákona versus informace o projednání přestupku Ze samotného stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů[8] nelze v žádném případě usuzovat, že by se povinnost poskytnout informace o veřejně činné osobě vztahovala pouze na případy, kdy bude prokázáno, že se tato osoba dopustila přestupku. Stejně vyznívá i samotný závěr ochránce formulovaný ve zprávě (část D - Závěr): "Povinný subjekt měl v rozsahu celé žádosti poskytnout osobní údaje o konkrétních veřejných funkcionářích, s nimiž vedl správní řízení pro podezření ze spáchání přestupku podle zákona o střetu zájmů, a to včetně informace o výsledku správního řízení, tj. zda daná osoba porušila, či neporušila tento zákon. V kladném případě měl také sdělit, jakým způsobem došlo k porušení zákona (jakou povinnost vyplývající ze zákona o střetu zájmů tato osoba nesplnila) a zda jí za porušení zákona byla udělena sankce." Informace o tom, zda se veřejný funkcionář přestupku dopustil, resp. zda zákon porušil, stejně jako informace o tom, že se veřejný funkcionář přestupku nedopustil nebo zákon neporušil, má v případě "určeného nebo určitelného" veřejného funkcionáře povahu osobního údaje ve smyslu § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů. Proto pro jejich poskytnutí, či odepření musí obecně platit stejný režim, mj. tedy i § 8a informačního zákona. Osobní údaje lze obecně poskytnout se souhlasem subjektu údajů nebo na základě jiného právního titulu dle § 5 odst. 2 písm. a) - g) zákona o ochraně osobních údajů. V souladu s § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů lze osobní údaje o veřejně činné osobě či funkcionáři, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti, poskytnout bez souhlasu této osoby/funkcionáře. Z vyjádření ředitele Krajského úřadu jsem nabyl dojmu, že není sporu o tom, že informace, že veřejně činná osoba porušila zákon o střetu zájmů (včetně informace o způsobu porušení zákona), má povahu osobního údaje vypovídajícího o její veřejné nebo úřední činnosti a může být poskytnuta. Problematické se však krajskému úřadu zdá, zda osobním údajem vypovídajícím o veřejné nebo úřední činnosti veřejně činné osoby je i informace o tom, že se tato osoba porušením zákona dopustila přestupku podle zákona o střetu zájmů, a informace o případně uložené sankci. Ze způsobu, jakým oba úřady rozhodly o nové žádosti stěžovatele, rovněž usuzuji, že oba úřady nepřipisují tutéž povahu informaci, že se veřejně činná osoba porušení zákona nedopustila. Osobně považuji za zcela legitimní, aby žadateli byly poskytnuty vedle informace o tom, zda a jakým způsobem porušila konkrétní veřejně činná osoba zákon, zejména informace vypovídající o tom, jakým způsobem orgán veřejné správy postupoval v případě oznámeného (případně zjištěného) porušení zákona o střetu zájmů veřejně činnou osobou, neboť jsem přesvědčen, že zejména k poskytování tohoto typu informací má zákon o svobodném přístupu k informacím sloužit, pakliže má být nástrojem kontroly činnosti orgánů veřejné správy, mj. i z pohledu zachování stejného přístupu správního orgánu ke všem oznámením o přestupku.[9] V kontextu výhrady vznesené ředitelem krajského úřadu připouštím, že lze polemizovat o tom, jak široce je možné interpretovat informaci mající povahu "osobního údaje vypovídajícího o veřejné či úřední činnosti veřejně činné osoby/funkcionáře" ve smyslu § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů. Přestože nelze vyloučit, že budoucí judikatura bude inklinovat k vyšší restrikci, shodně s veřejným ochráncem práv vykládám aplikovanou právní úpravu takto: V souladu s ustanovením § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů lze poskytnout i bez souhlasu subjektu údajů osobní údaje vypovídající o veřejné nebo úřední činnosti veřejně činné osoby/funkcionáře. Těmito údaji jsou: a) informace o tom, zda se daná osoba (ne)dopustila porušení zákona o střetu zájmů a jakým způsobem, b) informace o tom, jak správní orgán naložil s oznámením přestupku (jak je meritorně/procesně vyřídil), včetně informace o případné (ne)vině a uložené sankci. Musím rovněž poukázat na jistou nekonzistentnost úřadů při vyřizování druhé žádosti stěžovatele. Magistrát na jedné straně poskytl informace vztahující se k osobě senátora Ing. Z. B., mj. i s odůvodněním (a dle mého názoru zcela správným), že poskytnutá informace čistě procesního charakteru není způsobilá přivodit újmu v soukromé sféře subjektu údajů. Informaci prakticky téže povahy však Magistrát odmítl poskytnout v případě dalších blíže neurčených subjektů údajů, na něž směřuje druhý dotaz stěžovatele. Za situace, kdy ani senátor Ing. Z. B. nebyl shledán vinným z přestupku v důsledku zjištěného porušení zákona o střetu zájmů, a přesto informace mající povahu osobního údaje povinný subjekt poskytl, neshledávám legitimní opodstatnění pro odepření téže informace v případě "neurčených" veřejných funkcionářů, na něž směřuje druhý dotaz stěžovatele. Obavy povinného subjektu z odtajnění identity osob, jichž se měla týkat oznámení o přestupku podle zákona o střetu zájmů[10] a na něž směřuje druhý dotaz stěžovatele, tudíž nepodporuji. V případě poskytování informací, které mají povahu osobního údaje dle ustanovení § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů (připomínám, že takovým údajem je i informace o tom, jak správní orgán naložil s obdrženým oznámením přestupku podle zákona o střetu zájmů), nevidím legitimní důvod pro odepření úplné informace, tj. včetně sdělení jména a příjmení veřejně činné osoby (funkcionáře), jíž se oznámení, resp. žádost o informace, týká. C.3 Informace o výši uložené sankce Vzhledem k tomu, že předmětem sporu v daném případě nebyla otázka, zda poskytnout, či neposkytnout konkrétní informaci o uložené sankci (k uložení žádné sankce v oznámených případech přestupků nedošlo), nebyla ani záměrně předmětem bližší pozornosti ochránce. Skutečnost, že se nakonec právě tato okolnost stala terčem výhrad krajského úřadu, svědčí o tom, že úřady jsou si obecně vědomy citlivosti této informace. Pokud ředitel krajského úřadu vyslovuje názor, že "již samotné zveřejnění informací o způsobu porušení zákona o střetu zájmů veřejného funkcionáře v očích veřejnosti dostatečně viktimizuje, a není proto nutné zveřejňovat údaje o přestupku veřejného funkcionáře", pak mohu jen pro pochopení uvést, že smyslem poskytování informací dle informačního zákona není "viktimizovat" osoby dotčené, ale informovat o činnosti veřejné správy, aby tak byla zajištěna kontrola její činnosti. Jsou-li v rámci těchto informací poskytnuty rovněž osobní údaje veřejných funkcionářů, nejedná se o jejich viktimizaci, nýbrž o důsledek zákonné výjimky z ochrany osobních údajů. Informace o přestupku podle zákona o střetu zájmů uvedené shora pod písm. b) jsou informací o veřejnomocenském působení správního orgánu vypovídající mj. o tom, jak bude úřad postupovat v případě obdobného porušení zákona o střetu zájmů. Informace o uložené sankci a její výši tvoří součást rozhodnutí správního orgánu o přestupku (o vině a trestu), proto ani tuto informaci není možné a priori vyloučit z jejího poskytnutí. Sankci v podobě udělené pokuty lze pak chápat jako projev prosazení veřejného zájmu při výkonu veřejné správy, neboť každá sankce má v sobě navíc jak hledisko správně-trestní vůči konkrétní (fyzické či právnické) osobě, tak hledisko preventivního působení na ostatní fyzické a právnické osoby. Tato funkce správního trestání by byla popřena, kdyby správní úřady odmítaly sdělit informaci o sankci a její výši. Na druhou stranu respektuji (byť blíže neodůvodněné) stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů, který v poskytnutí informace o výši udělené sankce spatřuje citelný zásah do osobního života dané osoby, a proto považuje s ohledem na § 10 zákona o ochraně osobních údajů[11] za legitimní odepřít tuto část informace o přestupku (konkrétní výši uložené pokuty). Z pohledu Úřadu pro ochranu osobních údajů pro účely zákona o střetu zájmů a informačního zákona postačí obecná informace. Je tedy zřejmé, že výklad Úřadu pro ochranu osobních údajů nepovažuji za jediný možný, nicméně s ohledem na skutkové okolnosti řešeného případu nepovažuji za nezbytné vyslovit se k této otázce z mé strany s konečnou platností. C.4 Přestupek funkcionáře a jeho soukromá/veřejná činnost Konečně nemohu souhlasit s argumentem, který ve svém vyjádření uvedl ředitel Krajského úřadu, tj. že na případ senátora Ing. Z. B. nelze aplikovat ustanovení § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů z toho důvodu, že "údaj o (ne)spáchání přestupku veřejného funkcionáře nelze podřadit pod jeho veřejnou nebo úřední činnost", neboť "daný případ přímo nesouvisí s veřejnou činností veřejného funkcionáře, ale s jeho soukromou aktivitou - podnikáním". Zákon o střetu zájmů ukládá veřejně činným osobám povinnosti právě na základě jejich veřejného působení. Tyto povinnosti by tedy těmto osobám nevznikly, pokud by veřejným funkcionářem dle tohoto zákona nebyly. Je to právě skutečnost, že osoba je veřejným funkcionářem, která zakládá její povinnost poskytovat údaje dle zákona o střetu zájmů. Porušení této povinnosti tedy přímo a úzce souvisí s jejím postavením coby osoby veřejně činné. Informace o výsledku projednávání tohoto typu přestupku tedy vypovídají o veřejné činnosti veřejného funkcionáře. D - Opatření k nápravě Magistrátu města Ostravy i Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje navrhuji, aby ve své budoucí praxi zohlednily právní názor formulovaný ve zprávě o šetření a v tomto stanovisku. Závěrečné stanovisko zasílám primátorovi statutárního města Ostravy Ing. Petru Kajnarovi a nynějšímu řediteli Krajského úřadu Moravskoslezského kraje Ing. Tomáši Kotyzovi a žádám je, aby mi v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv sdělili, zda splní mnou navržená opatření k nápravě. Odpověď očekávám v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení tohoto stanoviska. Na vědomí zasílám stanovisko i stěžovateli. Podle ustanovení § 20 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv mohu v případě, že úřad nepřijme navržená opatření k nápravě nebo jsou tato opatření nedostatečná, vyrozumět nadřízený úřad/vládu, případně o svých zjištěních informovat veřejnost včetně sdělení jmen osob oprávněných jednat jménem úřadu. JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. zástupce veřejného ochránce práv (stanovisko je opatřeno elektronickým podpisem) [1] zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů [2] zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů [3] zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů [4] čj.: SMO/161067/13/Vnižr./Dro [5] Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol.: Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s. 2012, s. 931; viz str. 187. [6] Srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 10. 1994, Pl. ÚS 4/94, obdobně také IV ÚS 154/97. [7] Způsobem blíže popsaným již ve zprávě o šetření. [8] Úřad pro ochranu osobních údajů ve svém stanovisku výslovně uvádí: "Podle názoru Úřadu zákon o ochraně osobních údajů nebrání tomu, aby na základě žádosti o poskytnutí informace příslušný povinný subjekt poskytl osobní údaje o tom konkrétním veřejném funkcionáři, s nímž vedl řízení pro možné porušení zákona o střetu zájmů, a to včetně informace o výsledku řízení, tedy zda daný veřejný funkcionář porušil, či neporušil tento zákon, jakým způsobem k případnému porušení zákona došlo, resp. jakou povinnost vyplývající ze zákona o střetu zájmů nesplnil, a zda mu za porušení zákona byla udělena sankce." [9] Žádost o informace jakožto nástroj kontroly činnosti veřejné správy má mj. sloužit k posouzení naplnění zásady předvídatelnosti správního rozhodování živnostenského úřadu ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu. [10] Mimochodem v tomto směru mi není zřejmé, z čeho Magistrát dovozuje, že se žádost stěžovatele týká jen oznámení došlých v roce 2012. [11] "Při zpracování osobních údajů správce a zpracovatel dbá, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbá na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů."