Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 22. listopadu 2006 Sp. zn.: 3589/2006/VOP/VBG Zpráva o šetření podnětu pana J.M. A Obsah podnětu Pan J.M. (dále jen "stěžovatel"), ve svém podnětu vyslovuje nesouhlas s neposkytnutím jím požadovaných informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 106/1999 Sb."), Městským úřadem Tábor, obecní živnostenský úřad (dále jen "obecní živnostenský úřad"), a Krajským úřadem Jihočeského kraje, odbor krajský živnostenský úřad (dále jen "krajský živnostenský úřad"). Stěžovatel se dožadoval dopisem ze dne 5. 4. 2006 poskytnutí informace, kdy byla provedena kontrola podnikatelky E.S. podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, k čemuž také dal stěžovatel podnět, a dále, jak vysoká pokuta byla podnikatelce udělena. Obě informace úřady odmítly poskytnout. V záležitosti postupu obou úřadů jsem v souladu s § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zahájil šetření a požádal oba úřady o zdůvodnění jejich postupu. B Skutková zjištění Z podkladů předložených obecním živnostenským úřadem k posouzení vyplynulo, že stěžovatel byl dopisem ze dne 12. 4. 2006 vyrozuměn o tom, že jeho "oznámení o závažném porušení zákona č. 159/1999 Sb." ze dne 4. 3. 2006 bylo přijato jako podnět ke kontrole podnikatelky E.S. s tím, že o výsledku kontroly nebude moci být seznámen, neboť to neumožňuje ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů[1]. S tímto odůvodněním také nebyly stěžovateli jím požadované informace o tom, kdy byla provedena kontrola a jak vysoká pokuta byla udělena, poskytnuty[2]. Stěžovatel podal proti rozhodnutí odvolání, které obecní živnostenský úřad postoupil k posouzení krajskému živnostenskému úřadu. Společně s postoupeným odvoláním vyslovil obecní živnostenský úřad mj. názor, podle nějž je "oblast informací poskytovaných živnostenskými úřady procesně upravena přímo samotným živnostenským zákonem (§ 60 odst. 4 a násl.), a lze se tak důvodně řídit zásadou, že i při poskytování informací získaných v souvislosti s výkonem své činnosti platí speciální předpis upravující danou problematiku a nelze v takovém případě použít obecnou právní normu". Krajský živnostenský úřad rozhodnutí obecního živnostenského úřadu v zásadě potvrdil, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na skutečnost, že informace o podnikatelích lze získávat za podmínek upravených v § 60 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, kdy informace o uložených pokutách je neveřejnou informací, kterou lze poskytnout jen za předpokladu, že žadatel osvědčí právní zájem (§ 60 odst. 5 zákona). Dále ve svém odůvodnění krajský živnostenský úřad odkazuje na ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., dle něhož se neposkytují informace, které získal povinný subjekt od třetích osob při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící před zveřejněním nebo zneužitím. Za zvláštní zákon je přitom nutné považovat např. i zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého živnostenské úřady živnostenskou kontrolu vykonávají. C Právní hodnocení Po zhodnocení předložených vyjádření dotčených úřadu vyslovuji tento závěr. Mlčenlivost, kterou s odvoláním na § 6 odst. 2 zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů, oba úřady argumentují, se týká zaměstnanců (jednotlivých fyzických osob), nikoliv úřadu jako povinného subjektu, a proto poskytování informací na základě zákona č. 106/1999 Sb. není v tomto směru ve střetu s mlčenlivostí podle zvláštních právních předpisů[3]. Zmiňovaná mlčenlivost podle § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se navíc vztahuje jen na informace získané od třetích osob, tj. informace, které přímo s plněním činnosti nesouvisí, ale které měl úřad možnost zjistit. Poskytování informací, které přímo s plněním úkolu souvisí, za něž je třeba považovat informace, které při plnění úkolů povinného subjektu vznikly (např. různé kontrolní protokoly, závěry, uložené sankce a opatření k nápravě) však z naznačeného důvodu omezovat nelze[4]. Vyslovenou námitku krajského úřadu je proto nutné odmítnout, neboť stěžovatel se nedožadoval žádných informací, které živnostenský úřad získal od třetích osob (např. od podnikatelky či dalších osob, které byly kontrole přítomny), ale jeho dotaz směroval výslovně na činnost živnostenského úřadu. Informace o tom, že u fyzické osoby podnikající podle živnostenského zákona byla konkrétního dne provedena kontrola živnostenským úřadem, vypovídá o činnosti státního orgánu podle § 2 zákona č. 106/1999 Sb., podobně jako informace o tom, zda živnostenský úřad uložil v souvislosti s kontrolními zjištěními kontrolovanému subjektu sankci. Pokud jde o poskytnutí informace o uložené sankci a o její výši, je z podnětu stěžovatele nepochybné, že jeho zájmem je především kontrola obecního živnostenského úřadu, zda v podobných věcech rozhoduje obdobně a zda se v jeho případě nejednalo o úřednický exces - podle stěžovatele mu byla uložena příliš vysoká pokuta, vzhledem k charakteru a závažnosti protiprávního jednání, jehož se dopustil. V naznačených snahách stěžovatele o poskytnutí informace lze sledovat obecný zájem na předvídatelnosti správního rozhodování, jenž je jednou ze zásad činnosti správních orgánů[5]. Připouštím také, že na informaci o uložené pokutě lze nahlížet i optikou preventivně-informační, kdy uložení příslušné sankce je možné připisovat určitý poučovací či dokonce "odstrašující" účinek na ostatní adresáty veřejnosprávního působení. Zmíněná preventivní role ukládaných sankcí jako jednoho z důležitých rozměrů demokratického správního trestání by byla antipublicitou sankce velice silně a nelogicky negována. V této souvislosti mám dále také za to, že přiměřené informace o veřejnosprávních sankcích udělených adresátovi veřejnosprávního působení (na úseku realizace veřejné kontroly)[6] nespadají pod institut ochrany osobnosti či ochrany osobních údajů[7]. K výhradě o přednostní aplikaci živnostenského zákona je následně nutné uvést, že ustanovení zákona č. 106/1999 Sb. se neuplatní pouze za podmínek zde uvedených (srov. § 2 odst. 3 zákona), tj. pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Za zvláštní zákon, který by měl přednost před zákonem č. 106/1999 Sb., lze považovat toliko zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. D Závěr V souladu s ustanovením § 18 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, uzavírám své šetření podnětu pana J.M. s konstatováním pochybení v postupu Obecního živnostenského úřadu v Táboře a Krajského živnostenského úřadu Jihočeského kraje a oba úřady žádám, aby se v zákonné třicetidenní lhůtě vyjádřily k vysloveným výhradám. Jako opatření k nápravě navrhuji poskytnutí požadovaných informací stěžovateli. Zprávu obdrží pan J.M., Ing. Radek Urbánek, vedoucí odboru krajský živnostenský úřad, a Ing. Karel Bureš, vedoucí obecního živnostenského odboru. JUDr. Otakar Motejl veřejný ochránce práv [1] Zaměstnanci obcí, krajů a státu zařazení do živnostenských úřadů jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem své činnosti. Porušením povinnosti mlčenlivosti není plnění povinností vůči příslušnému orgánu podle zvláštního právního předpisu o boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo zvláštního právního předpisu o provádění mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu. [2] Blíže rozhodnutí o odmítnutí žádosti ze dne 5. 6. 2006. [3] V podrobnostech odkazuji přímo na § 19 zákona č. 106/1999 Sb., podle něhož "umožnění přístupu k informacím nebo poskytnutí informací za podmínek a způsobem stanoveným tímto zákonem není porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost uložené zvláštními zákony", a dále na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 33 Ca 100-103/2001 ze dne 30. 4. 2002. [4] Blíže stanovisko Úřadu na ochranu osobních údajů č. 5/2006 - Poskytování osobních údajů při kontrolní činnosti. [5] Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. [6] Např. uvedení ustanovení a právního předpisu, podle kterého byla sankce ukládána (o porušení jaké právní povinnosti se v daném případě jednalo) a přiblížení výše sankce (např. zda se jedná o pokutu řádově v tisících či desetitisících atd.). [7] Srov. Kužílek, O. in http://www.otevrete.cz/forum/viewtopic.php?t=468 [citováno dne 21.11. 2006]