Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 9. prosince 2011 Sp. zn.: 3992/2010/VOP/PN 3993/2010/VOP/PN 3996/2010/VOP/PN Závěrečné stanovisko k postupu orgánů státní správy Obvodního soudu pro Prahu 5 při vyřizování stížností na nevhodné chování soudkyně A - Závěry šetření Dne 8. 9. 2011 jsem vydal zprávu o šetření podnětů Mgr. M. Š., JUDr. J. M. a T. H. Zprávu jsem zaslal k vyjádření předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 5 JUDr. Tome Frankičovi. Ve zprávě jsem provedl rozbor několika aspektů právní úpravy vedení soudního řízení ve vazbě na instituty nevhodného chování soudce a narušování důstojnosti soudního řízení. Svá základní zjištění a názory uvedené ve zprávě o šetření mohu shrnout následovně: - soudce by se neměl dotazovat osob na důvod pořizování zvukového záznamu ze soudního jednání; uvedený dotaz by se však stal opravdu problematickým, pokud by pro odepření odpovědi byly dotčené osoby sankcionovány (např. vyvedením z jednací místnosti) nebo by jim bylo zakázáno pořízení zvukového záznamu; - soudce se může dotazovat osob přítomných v jednací síni na jejich poměr k projednávané věci (účastník, zmocněnec, svědek, zástupce veřejnosti atd.); pokud zástupce veřejnosti dobrovolně sdělí své jméno, je možno ho uvést v protokolu; - uvedení popisu vzezření osob přítomných v jednací síni nelze nikterak rozumně odůvodnit; hlasitým diktováním popisu osob přítomných v jednací síni došlo v předmětném případě k narušení důstojnosti soudního jednání; v zájmu pečlivého prošetření stížnosti na nevhodné chování soudních osob nebo narušení důstojnosti řízení by měl orgán státní správy soudu požádat o předložení zvukového záznamu, je-li mu známo, že si účastník řízení nebo zástupce veřejnosti daný záznam pořizoval.- Na základě mého šetření jsem dospěl k závěru, že místopředseda soudu se dopustil částečného pochybení při vyřizování stížností týkajících se soudního jednání konaného dne 22. 6. 2009. Jednak měl požádat stěžovatele o poskytnutí zvukového záznamu ze soudního jednání, jednak měl jejich stížnosti uznat za důvodné v části vztahující se k protokolaci vzezření osob. V podrobnostech odkazuji na text zprávy, kterou má předseda soudu i stěžovatelé k dispozici. B - Vyjádření předsedy soudu ke zprávě JUDr. Frankič mi ve svém vyjádření ke zprávě, které mi bylo doručeno dne 25. 10. 2011, sdělil následující skutečnosti. Vyžadování zvukového záznamu je dle jeho názoru nadbytečné, jelikož "záznamy pořizované účastníky jsou velmi špatné technické kvality, a navíc kvůli ruchům v jednací síni a vzdálenosti od nahrávacího zařízení je nejméně slyšitelný projev soudce." Uvedený záznam může být rovněž účelově upraven. Předseda soudu nepokládá za problematické diktování vzezření osob, které se dle jeho mínění nemůže dotknout důstojnosti daných osob. Pokud osoba nesdělí své jméno, lze pak alespoň na základě vzezření určit, zda se již účastnil jako zástupce veřejnosti jednání v průběhu daného soudního řízení. To pak může mít význam, pokud by byla daná osoba předvolána jako svědek. JUDr. Frankič zastává stanovisko, že k veřejnému použití zvukového záznamu ze soudního jednání je potřebný souhlas, jelikož by jinak došlo změnou reálného času přenosu na pozdější prezentaci záznamu k obcházení nutnosti souhlasu k provádění zvukového nebo obrazového přenosu. Veřejné použití zvukového záznamu má být možné teprve po dodatečném souhlasu všech dotčených osob. S mými závěry byl seznámen místopředseda soudu, jakož i vyřizující soudkyně, přičemž byli upozorněni na nedostatky uvedené v mé zprávě. Předseda soudu bude mé stanovisko prezentovat také ostatním soudcům na nejbližší pracovní poradě. K otázce plynulosti řízení JUDr. Frankič uvedl, že spis ve věci sp. zn. 7 C 703/2007 byl a je kontrolován v rámci pravidelných čtvrtletních kontrol spisů starších časových řad. V předmětné věci byla vyřizující soudkyni udělena dne 26. 5. 2011 výtka, protože při přípravě na soudní den 2. 5. 2011 nezjistila, že "projednávaná věc není uvedena na přehledu ústních jednání a nebyl vypraven referát o obeslání protistrany a ústní jednání nemůže být konáno a žalující stranu o tom neinformovala ani před ústním jednáním a ani v termínu ústního jednání." Poslední kontrola "proběhla dne 4. 10. 2011 a nebyly shledány průtahy zaviněné soudkyní, když ve věci samé byl vynesen rozsudek dne 29. 9. 2011." C - Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv Po obdržení této reakce si dovoluji příznivě ohodnotit kroky předsedy soudu vůči místopředsedovi soudu a vyřizující soudkyni, jakož i seznámení všech soudců s mými poznatky v rámci pracovní porady. Uvedené kroky považuji za odpovídající intenzitě pochybení. Argumenty předsedy soudu a jeho postoje k obecnějším právním otázkám mi však neposkytují dostatečnou záruku, zda se pochybení orgánu státní správy soudu nebude opakovat v budoucnu. To byl také hlavní důvod vydání závěrečného stanoviska v posuzované záležitosti. C.1 - K povinnosti orgánu státní správy soudu opatřit si zvukový záznam za účelem řádného vyřízení stížnosti Dle mého názoru je předseda/místopředseda soudu povinen vždy požádat účastníka řízení nebo zástupce veřejnosti (je-li mu jeho identita známá) o poskytnutí zvukového záznamu ze soudního jednání, jakmile se dozví, že daný záznam byl pořízen. Poté, co se seznámí s uvedeným záznamem, může rozhodnout, zda se jedná o použitelný prostředek k pečlivému vyřízení stížnosti. Z důvodu rozporu se zásadou materiální pravdy (§ 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů) je však chybný postup, kdy orgán státní správy soudu bez dalšího odmítá použití potenciálně cenného zdroje poznatků, a to s odkazem na situace, které sice mohou nastat (nízká kvalita a srozumitelnost záznamu, důvodné podezření na manipulaci se záznamem atd.), ale určitě tomu tak není v každém případě. C. 2 - Podrobný popis zástupců veřejnosti v protokolu z jednání Jsem přesvědčen, že diktování, protokolování nebo komentování vzezření osob přítomných v jednací síni zasahuje do jejich lidské důstojnosti, a zároveň snižuje i důstojnost soudního jednání. Protokolaci vzezření nelze odůvodnit ani skutečnostmi uvedenými ve vyjádření předsedy soudu. Na základě všeobecného popisu vzhledu totiž nelze určitou osobu zcela bezpečně identifikovat. Ostatně i uvedení jména zástupce veřejnosti (které ovšem nelze jakkoliv vynucovat) v protokolu má informační hodnotu jedině tehdy, vyjdeme-li z předpokladu, že dotčená osoba sdělila pravdivý údaj. Dovoluji si podotknout, že na základě informací získaných v průběhu mého šetření lze považovat chování stěžovatelů rovněž za nevhodné, přičemž jejich vystupování mělo potenciál přispět ke snížení celkové důstojnosti soudního jednání. Domnívám se však, že by každý soudce měl disponovat morální autoritou a charakterovými rysy, díky nimž by měl být schopen ustát veškeré tenze při jednání. Dodávám, že platná právní úprava nebrání svědkům, resp. osobám, které by byly v pozdějších fázích řízení navrženy za svědky, být přítomni při soudním jednání. Pokud se soud domnívá, že předchozí přítomnost dané osoby má negativní vliv např. na věrohodnost její výpovědi, má tuto skutečnost zohlednit při hodnocení důkazů. Námitku s obdobným obsahem může také vznést kterýkoliv účastník řízení. Připomínám, že zákonem č. 30/2000 Sb. došlo k novelizaci ustanovení § 117 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, které do 31. 12. 2000 zakazovalo přítomnost svědků na soudním jednání. S ohledem na ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR je pak soudce, jakožto osoba nadaná výkonem státní moci, povinen pohybovat se v mezích stanovených právními předpisy, respektovat tedy příslušné změny právní úpravy.[1] Pokud omezuje právo veřejnosti na přítomnost na soudním jednání, musí šetřit podstaty a smyslu tohoto práva.[2] C. 3 - Veřejné užití záznamu z jednání Otázka veřejného použití zvukového záznamu sice nepředstavovala stěžejní část šetření, přesto však považuji s ohledem na právní názor zastávaný předsedou soudu za potřebné zaujmout podrobnější stanovisko k dané otázce. Při posuzování předpokladů veřejného použití zvukového záznamu ze soudního jednání je třeba odlišovat dva aspekty dané problematiky. První se týká ingerence soudu do pořízení zvukového záznamu, druhý pak možných (soukromoprávních) následků veřejného použití tohoto záznamu. V první řadě je třeba uvést, že oprávnění pořídit si zvukový záznam je jedním z projevů zásady veřejnosti soudního řízení. Ústavní soud ČR se vyjádřil k ústavněprávní dimenzi přítomnosti veřejnosti v soudní síni prostřednictvím audiovizuální techniky v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2672/07, v němž uvedl, že veřejnost jednání (včetně pořizování příslušných záznamů) má především umožňovat kontrolu řádného výkonu soudnictví, zabraňovat vzniku "utajené", tzv. kabinetní justice, a umožnit, aby se veřejnost přesvědčila o tom, že soudce nejedná a nerozhoduje pod nějakým viditelným dohledem či nátlakem. "Vylučování některé formy veřejnosti soudního jednání přitom musí vždy být propojeno s legitimním cílem, jinak se jedná o svévoli, která se zcela míjí s cílem principu veřejnosti soudního řízení, jímž je především "kontrola" soudní činnosti ze strany veřejnosti skrze reálné poučení o tom, jak soudnictví funguje, a tím budování důvěry veřejnosti v nezávislost a kvalifikovanost výkonu soudní moci."[3] Podrobnější právní úprava pořizování zvukového záznamu je obsažena v ustanovení § 6 odst. 3 zákona o soudech a soudcích,[4] dle něhož "uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy a pořizovat obrazové záznamy v průběhu soudního jednání lze jen s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo samosoudce. S vědomím předsedy senátu nebo samosoudce lze pořizovat zvukové záznamy; kdyby způsob jejich provádění mohl narušit průběh nebo důstojnost jednání, může předseda senátu nebo samosoudce jejich pořizování zakázat." Právní názor předsedy soudu, dle něhož je veřejné použití zvukového záznamu[5] možné teprve po získání souhlasu všech dotčených osob (tedy patrně nikoliv pouze soudce, ale také účastníků řízení a dalších přítomných osob), by vedl k závažnému zásahu do principu veřejnosti soudního řízení stanovením přísnějších podmínek, než jaké vyplývají z příslušného ustanovení zákona o soudech a soudcích. Dle mého soudu lze za zvukový přenos považovat pouze živé vysílání ze soudního jednání. Následné vysílání ze záznamu nebo zpřístupnění záznamu veřejnosti[6] pak již nelze podřadit pod pojem přenos. Z uvedeného důvodu je možno zvukový záznam ze soudního jednání pořídit vždy bez souhlasu, a to bez ohledu na to, zda bude či nebude později zveřejněn. Je třeba však poznamenat, že zvukový záznam může být pořízen legálně pouze za předpokladu, že soud je uvědomen o záměru pořídit daný záznam, jakož i o jeho pořizování. Tajné pořizování zvukových nahrávek je proto v rozporu se zákonem. Na případné zveřejnění zvukového záznamu pak navazují potenciální konflikty s osobnostními právy, resp. s ochranou osobních údajů dotčených osob. Domnívám se, že tuto otázku nemá řešit soud ve fázi pořizování záznamu; eventuální zákaz pořízení zvukového záznamu je totiž omezen na potencialitu narušení průběhu nebo důstojnosti soudního jednání, nikoliv na možné zásahy do osobnostních a dalších práv dotčených osob. Při zveřejnění záznamu je třeba v první řadě zvažovat, zda lze na konkrétní případ vztáhnout ustanovení § 12 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), dle něhož se mohou zvukové záznamy pořídit a přiměřeným způsobem použít bez svolení fyzické osoby pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Pokud se na předmětné zveřejnění nevztahuje tzv. zpravodajská licence, přichází v úvahu potřeba získání souhlasu dotčených osob před zveřejněním nahrávky. Domnívám se, že v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 23/05-2 lze po každé osobě spravedlivě požadovat strpění vyšší ingerence do svých projevů učiněných v sociální sféře, do níž patří sféra společenská, občanská a profesionální, přičemž pronesení projevů u soudu lze jednoznačně označit za takový projev. Při snaze o získání souhlasu, a zejména pak při rozhodování o namítaných zásazích do osobnostních práv podle ustanovení § 13 občanského zákoníku z důvodu zveřejnění nahrávky bez předchozího souhlasu, je třeba brát výše uvedené názory Ústavního soudu ČR v úvahu. Dodávám, že uvedené konotace se z povahy věci nemohou týkat soudců, státních zástupců, případně jiných osob vystupujících u soudu z titulu výkonu veřejné moci. Je třeba také pamatovat na to, že za splnění určitých podmínek (učiněním úkonů se záznamem, např. jeho zveřejněním na své internetové stránce, blogu) se může pořizovatel zvukového záznamu stát správcem osobních údajů ve smyslu ustanovení § 4 písm. j) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V tomto případě musí respektovat další povinnosti uložené předmětným právním předpisem. Předmětný zákon pamatuje na situace, kdy jsou údaje zpracovány bez souhlasu osob. Musí však existovat právem předvídaný důvod pro takový postup. V úvahu dle mého názoru přichází zpracování oprávněně zveřejněných osobních údajů v souladu se zvláštním předpisem (§ 5 odst. 2 písm. d/ zákona). Zákonodárce však vzápětí dodává, že takovým zpracováním není dotčeno právo na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů. Korektorem informační svobody a práva na ochranu soukromí je pak Úřad pro ochranu osobních údajů, případně správní soudy, nikoliv orgán státní správy soudu. S ohledem na výše uvedené zastávám názor, že pořízení zvukového záznamu nepodléhá souhlasu soudu za žádných okolností, přičemž případné poučení soudu by se mělo omezit pouze na upozornění o právní úpravě osobnostních práv a ochrany osobních údajů a o potřebě dodržovat příslušné předpisy při dalším nakládání se zvukovým záznamem. C. 4 - Hodnocení plynulosti řízení Na tomto místě považuji za podstatné vzhledem k vyjádření JUDr. Frankiče zdůraznit, že při prověrkách spisu by se předseda nebo místopředseda soudu měl vedle subjektivních faktorů (zejména nevhodný nebo neúčelný postup vyřizujícího soudce) zaměřit vždy také na objektivní okolnosti potenciálně přispívající k průtahům. Jak totiž vyplývá z relevantní judikatury Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva, z hlediska existence průtahů je irelevantní, zda mají svůj původ v jednání soudce nebo v objektivních okolnostech, jako např. nedostatečné personální obsazení soudu.[7] Uvedený přístup se ostatně promítl i do Instrukce o vyřizování stížností na postup soudů podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.[8] V souladu s ustanovením § 7a odst. 1 uvedené instrukce je stížnost na průtahy v řízení "důvodná nebo částečně důvodná i tehdy, došlo-li k závadám v plynulosti řízení v důsledku objektivních okolností na straně soudu," přičemž těmito okolnostmi se rozumí zejména "nadměrný nápad podání, vysoký počet nedodělků, nedostatečné personální a technické vybavení soudů a dlouhodobější pracovní neschopnost soudních osob."[9] D - Opatření k nápravě V souladu s ustanovením § 19 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejném ochránci práv"), proto vyzývám orgány státní správy Obvodního soudu pro Prahu 5, aby: 1) při vyřizování stížností na nevhodné chování soudních osob a narušování důstojnosti řízení vždy požadovaly předložení zvukového záznamu, mají-li informace o jeho pořízení a existenci; 2) jasně instruovaly soudce na svém úseku, že protokolace vzezření osob přítomných v jednací síni není právně přípustná; 3) při posuzování průtahů v řízení přihlížely vedle subjektivních důvodů také k objektivním skutečnostem potenciálně přispívajícím k prodlužování soudního řízení. E - Závěr Orgán státní správy soudu je povinen při prošetřování stížností na nevhodné chování soudních osob a narušování důstojnosti řízení vždy požádat účastníka řízení nebo zástupce veřejnosti o poskytnutí zvukového záznamu ze soudního jednání, jakmile se dozví, že daný záznam byl pořízen. Uvedený záznam pak má být posuzován v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.1. Zvukový záznam ze soudního jednání možno pořídit vždy bez souhlasu soudu, a to bez ohledu na to, zda bude či nebude později zveřejněn, jelikož za zvukový přenos (podléhající souhlasu soudu) lze považovat pouze živé vysílání ze soudního jednání, nikoliv následné vysílání nebo zpřístupnění záznamu veřejnosti.2. Otázku možných konfliktů zveřejnění zvukového záznamu s osobnostními právy, resp. s ochranou osobních údajů dotčených osob nemá řešit soud ve fázi pořizování záznamu; eventuální zákaz pořízení zvukového záznamu je totiž omezen na potencialitu narušení průběhu nebo důstojnosti soudního jednání, nikoliv na možné zásahy do osobnostních a dalších práv dotčených osob.3. Soud může poskytnout pořizovateli zvukového záznamu přiměřené poučení o právní úpravě osobnostních práv a ochrany osobních údajů a o potřebě dodržovat příslušné předpisy při dalším nakládání se zvukovým záznamem.4. Závěrečné stanovisko zasílám předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 5 a také stěžovatelům. Předsedu soudu vyzývám, aby mi v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv sdělil, zda opatření k nápravě provedl, a to do 30 dnů ode dne obdržení tohoto závěrečného stanoviska. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv [1] Ke stejnému závěru pak vede i ustanovení čl. 2 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen "Listina"), dle něhož lze státní moc "uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví." [2] Viz ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny. [3] Viz zejména odst. 10 až 13 uvedeného nálezu. [4] Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. [5] V tomto směru je třeba poznamenat, že zákon o soudech a soudcích neoperuje s pojmem "veřejné použití." [6] Definici pojmu zpřístupnění se věnovala moje zástupkyně RNDr. Seitlová v rámci šetření sp. zn. 4244/2009/VOP/PPO: "Citované ustanovení hovoří o dvou základních způsobech zpracování: 1) zpřístupňování a 2) zveřejňování. Tyto způsoby zpracování je třeba od sebe důkladně odlišovat. V případě zpřístupnění se s obsahem dokumentu či archiválie seznámí konkrétní osoba (např. badatel v archivu), v případě druhém se jedná o operaci směřující vůči neurčitému počtu osob (širší veřejnosti)." [7] O této otázce jsem již ostatně komunikoval s JUDr. Frankičem v rámci mého šetření vedeného pod sp. zn. 2832/2011/VOP/PN (č. j. Obvodního soudu pro Prahu 5: 60 Spr 1107/2011). [8] Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR č. 106/2001-OSM, o vyřizování stížností na postup soudů podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších změn. [9] Viz ustanovení § 7a odst. 2 Instrukce o vyřizování stížností na postup soudů podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.