Právní věty

Text dokumentu

Vaše značka S-ST-VZP-23-04081597-A44A, OK-256/2023 Sp. zn. 2690/2023/VOP/IR Č. j. KVOP-3692/2024 Datum 29. ledna 2024 Vážený pan Ing. Zdeněk Kabátek ředitel Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR Orlická 2020/4 130 00 Praha 3 Vážený pane řediteli, vyrozumívám Vás o výsledku šetření podnětu pana A., nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného jeho matkou (opatrovnicí) paní B. (stěžovatelka). Stěžovatelka nesouhlasí s vyměřeným přeplatkem na německém příspěvku na péči vyplaceném jejímu synovi. Šetřením jsem dospěl k závěru, že Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR nesprávně stanovila okamžik, od kterého syn stěžovatelky začal podléhat českým právním předpisům sociálního zabezpečení. Přijměte prosím následující vysvětlení. Skutková zjištění Podnět stěžovatelky Syn stěžovatelky pobíral od června 2016 německý příspěvek na péči. Jeho otec v té době pracoval v Německu. Stěžovatelka nebyla ekonomicky aktivní, pečovala o syna. Celá rodina proto byla zdravotně pojištěná v Německu a podléhala německým předpisům sociálního zabezpečení. Na konci října 2021 stěžovatelka požádala německou zdravotní pojišťovnu, aby jejímu synovi ke dni 30. 11. 2021 přestala vyplácet příspěvek na péči. Německá zdravotní pojišťovna o tom vyrozuměla VZP. Ta následně syna stěžovatelky zdravotně pojistila v České republice, a to zpětně od 1. 9. 2020 (tj. po konci prázdnin po posledním doloženém roce studia). [1] Dne 1. 12. 2021 stěžovatelka požádala o český invalidní důchod pro syna. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) mu v březnu 2022 přiznala od dosažení věku 18 let (tj. od 19. 6. 2017) tzv. invalidní důchod z mládí [2]. [3] Od ledna 2022 syn stěžovatelky pobírá také český příspěvek na péči pro závislost na pomoci jiné osoby ve stupni IV (úplná závislost). [4] Stěžovatelka uvedla, že dne 24. 3. 2023 obdržela rozhodnutí německé zdravotní pojišťovny, kterým jejímu synovi vyměřila přeplatek na německém příspěvku na péči za dobu od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2021. Důvodem bylo to, že syn stěžovatelky nebyl od 31. 8. 2020 zdravotně pojištěný v Německu, a neměl proto na dávku nárok. [5] Stěžovatelka věc neúspěšně řešila s VZP a Úřadem práce ČR, krajskou pobočkou v Karlových Varech, kontaktním pracovištěm Aš. [6] Vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí a VZP Pro určení, odkdy syn stěžovatelky začal podléhat českým právním předpisům sociálního zabezpečení, je rozhodné, odkdy se nepovažuje za nezaopatřené dítě. Pravidla pro posouzení nezaopatřenosti dítěte stanoví § 11 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Z této úpravy se vychází i pro účely zdravotního pojištění. [7] Podle § 11 odst. 3 zákona o státní sociální podpoře se dítě nepovažuje za nezaopatřené, pokud je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Pojem "poživatel důchodu" zákon o státní sociální podpoře nedefinuje. Protože jsem se setkal s dvojím výkladem tohoto právního pojmu, požádal jsem o vyjádření Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je ústředním orgánem státní správy pro oblast státní sociální podpory. Ministerstvo mi odpovědělo, že dlouhodobě setrvává na stanovisku, že dítě se považuje za poživatele invalidního důchodu až ode dne, kdy poprvé obdrželo výplatu invalidního důchodu. Není přitom rozhodné, zda šlo o běžnou splátku důchodu, zálohu na důchod nebo doplatek důchodu. [8] Po obdržení vyjádření ministerstva jsem se obrátil na VZP a dotázal se, zda je jí známo předmětné stanovisko, a pokud ano, z jakého důvodu se od něj odchýlila v případě syna stěžovatelky. VZP uvedla, že dané stanovisko ministerstvo vydalo na žádost Kanceláře veřejného ochránce práv (Kancelář) a že nemá k dispozici podklady, na jejichž základě tak učinilo. I proto se stanoviskem vyjádřila nesouhlas. Podle VZP je pro posouzení nezaopatřenosti syna stěžovatelky určující, odkdy má nárok na výplatu důchodu, a nikoliv to, kdy mu ČSSZ důchod fakticky vyplatila. Zdůraznila, že s okamžikem skutečné výplaty důchodu, na rozdíl od vzniku nároku na výplatu důchodu, zákon o důchodovém pojištění nepracuje. Také poukázala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2018, č. j. 78 Ad 25/2017-35, ve kterém se soud zabýval přeplatkem na sirotčím a vdoveckému důchodu z důvodu zániku nezaopatřenosti dítěte v důsledku přiznání invalidního důchodu třetího stupně. Krajský soud dovodil objektivní odpovědnost za přeplatek na těchto důchodech ode dne přiznání invalidního důchodu. Hodnocení postupu VZP Rozumím argumentům VZP, přikláním se však k výkladu, jenž zastává ministerstvo, protože ten zajišťuje ochranu práv osob migrujících mezi členskými státy Evropské unie. Mám za to, že syn stěžovatelky měl být považován za nezaopatřeného, a tedy podléhat německým předpisům sociálního zabezpečení, až do dne, kdy obdržel první měsíční splátku invalidního důchodu, případně doplatek zpětně přiznaného důchodu (podle toho, která platba proběhla dříve), a to z následujících důvodů: (1) Zaopatřeným se příjemce důchodu stává až faktickou výplatou důchodu Invalidní důchod nahrazuje pojištěnci příjem z výdělečné činnosti, kterou nemůže zcela nebo částečně vykonávat kvůli svému postižení. Výše procentní výměry [9] invalidního důchodu se obecně odvíjí od dosažené doby pojištění a získaných výdělků před vznikem invalidity. U pojištěnců, kteří se stali invalidními ve třetím stupni již před 18. rokem věku (tzv. invalidita z mládí), se však výše invalidního důchodu určuje jiným způsobem. Při výpočtu jejich důchodu se zohledňuje, že před vznikem invalidity nemohli vůbec nebo v dostatečné míře pracovat a vydělávat. Výše procentní výměry jejich invalidního důchodu se proto odvozuje od průměrné měsíční mzdy. [10] Nezaopatřené děti požívají zvýšené ochrany a podpory, protože kvůli svému věku a neúplně rozvinutým rozumovým a fyzickým schopnostem zpravidla nejsou schopny se o sebe plně postarat a materiálně zabezpečit. [11] Mladý dospělý, který dostává invalidní důchod třetího stupně, má, na rozdíl od svých nezaopatřených vrstevníků, příjem, z něhož může pokrýt výdaje na své potřeby. Proto je odůvodněné ho považovat za zaopatřeného. To ale až od okamžiku, kdy reálně dostane důchod, tj. po obdržení první výplaty důchodu. Do té doby nedisponuje prostředky na zajištění své obživy a dalších potřeb. (2) Syn stěžovatelky nemůže zpětně získat český příspěvek na péči U dávek v nemoci (mezi které spadá i příspěvek na péči) koordinační nařízení [12] nestanoví speciální pravidla pro předávání žádostí mezi členskými státy (na rozdíl například od rodinných dávek [13]). Úřad práce v Aši proto nemohl synovi stěžovatelky zpětně přiznat český příspěvek na péči na základě žádosti o obdobnou německou dávku. Zpětné čerpání dávky neumožňuje ani zákon o sociálních službách, který upravuje poskytování českého příspěvku na péči. Ten připouští přiznání příspěvku nejdříve od měsíce, ve kterém o něj žadatel požádal. [14] Stěžovatelka požádala o český příspěvek na péči pro svého syna dne 24. 1. 2022. Úřad práce v Aši mu ho proto mohl přiznat až od ledna 2022. Vyměřený přeplatek na německém příspěvku na péči proto stěžovatelka musela patrně uhradit z doplatku invalidního důchodu svého syna, ačkoli jde o dávku, která se poskytuje z jiného důvodu a k jinému účelu. Příspěvek na péči slouží k zajištění potřebné péče. Tato péče přitom může být velmi náročná a nákladná, a to především u vážně nemocných lidí, kteří mnohdy vyžadují i 24hodinovou péči. To je i případ syna stěžovatelky. Ten v Německu pobíral příspěvek na péči v 5. nejvyšším stupni v částce 901 euro (tj. cca 22 200 Kč) měsíčně. Stěžovatelka kvůli náročnosti péče o syna nemohla pracovat. Příspěvek tedy fakticky částečně nahrazoval i její příjem. (3) Nemožnost čerpání příspěvku na péči představuje překážku volného pohybu osob Podle čl. 21 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) má každý občan Evropské Unie právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených v SFEU, ve Smlouvě o Evropské unii a v opatřeních přijatých k jejich provedení. Článek 45 odst. 1 SFEU garantuje volný pochyb pracovníků uvnitř Evropské Unie. Článek 48 odst. 1 SFEU pak obsahuje zmocnění k přijetí opatření v oblasti sociálního zabezpečení, která jsou nezbytná k zajištění volného pohybu pracovníků a jejich rodinných příslušníků. Cílem čl. 48 SFEU je umožnit naplnění svobody pohybu osob v rámci Evropské Unie jakožto jedné ze čtyř základních svobod vnitřního trhu. [15] Tohoto cíle však nelze dosáhnout, pokud migrující pracovníci a jejich rodinní příslušníci v důsledku využití práva na volný pohyb ztratí sociální výhody, které jim zaručují právní předpisy členského státu. Takový důsledek je totiž bude odrazovat od výkonu tohoto práva. [16] Syn stěžovatelky oprávněně čerpal německý příspěvek na péči, protože jeho otec - živitel rodiny - pracoval v Německu. [17] V důsledku zpětného přiznání českého invalidního důchodu však musí vrátit část této dávky (ve výši 13 515 euro, tj. přes 330 000 Kč), a přitom nemůže získat obdobnou dávku z českého sociálního systému. Domnívám se, že pokud by stěžovatelka věděla o možném vzniku přeplatku na německé dávce, požádala by o přiznání invalidního důchodu pro svého syna již v době, kdy dosáhl věku 18 let, přestože byl v té doby studentem. Tím by nedošlo k souběhu dávek, protože syn stěžovatelky by se stal poživatelem důchodu ihned a nevznikl by mu přeplatek na německém příspěvku na péči. Výklad, který zastává VZP, tedy poškozuje děti migrujících pracovníků s těžkým zdravotním postižením, pokud o invalidní důchod požádají později než při dosažení věku 18 let. Vede u nich ke zpětnému zadlužení a nemožnosti čerpat českou dávku dlouhodobé péče ode dne vzniku nároku na invalidní důchod do dne zahájení jeho výplaty. Takový výklad pojmu poživatel důchodu představuje překážku volného pohybu osob, a je tudíž zapovězen čl. 45 odst. 1 SFEU. (4) Ministerstvo zastává stanovisko k ukončení nezaopatřenosti dítěte dlouhodobě VZP vyslovila jisté výhrady k vyjádření ministerstva k určení okamžiku zániku nezaopatřenosti dítěte, které se stalo poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Upozornila, že neměla k dispozici podklady, na jejichž základě ministerstvo vydalo požadované vyjádření. Ministerstvo ve svém vyjádření výslovně uvedlo, že svůj výklad zastává dlouhodobě. Poskytnutým vyjádřením pouze potvrdilo své dosavadní stanovisko. Při jeho vypracování nicméně znalo základní skutkové okolnosti šetřeného případu. S těmi jsem ho stručně (v anonymizované podobě) seznámil v žádosti o vyjádření. Kopii dopisu ministerstvu přikládám. Žádné další podklady jsem ministerstvu nezasílal. (5) Rozsudek citovaný VZP není přiléhavý k případu stěžovatelky Rozsudek Krajského soudu v Ústní nad Labem, který citovala VZP ve svém vyjádření, dopadá na zcela odlišnou situaci, než je případ stěžovatelky a jejího syna. Stěžovatelka, i kdyby byla vdova, by nemusela vracet vyplacený vdovský důchod, protože její syn pobírá příspěvek na péči pro závislost na pomoci jiné osoby ve IV. stupni. [18] Pokud jde o sirotčí důchod, výklad soudu, který rozšířil objektivní odpovědnost za přeplatek i na tento důchod, je ústavně nepřípustný. Ustanovení § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, obsahuje obecnou úpravu odpovědnosti za přeplatek na důchodu. Odstavec 2 je speciálním ustanovením, které vymezuje konkrétní případy objektivní odpovědnosti, tj. zakládá příjemci, který se nachází ve vymezené situaci, povinnost vrátit vyplacený důchod bez ohledu na jeho jednání a zavinění. Takové ustanovení není možné analogicky rozšiřovat na případy, na něž přímo nedopadá. [19] Opačný postup by odporoval článku 2 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky, resp. čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Současně dodávám, že i kdyby citovaný rozsudek dopadal na případ stěžovatelky, nemohla by z něj VZP vycházet, protože jeho závěry odporují právu Evropské Unie [viz bod (3)]. SFEU je mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10 Ústavy. Je tedy součástí právního řádu ČR a má aplikační přednost před zákonem. Závěr Vážený pane řediteli, podle § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, bych Vás rád požádal, abyste se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto dopisu vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. S pozdravem JUDr. Stanislav Křeček veřejný ochránce práv Příloha Dopis Ministerstvu práce a sociálních věcí ze dne 9. 6. 2023 [1] Tuto skutečnost upřesnila ve svém vyjádření VZP. [2] Podle § 42 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. [3] Rozhodnutí ze dne 11. 3. 2022, č. j. R-11.3.2022 - 427/xxxx. [4] Rozhodnutí ze dne 30. 3. 2022, č. j. 9604/2022/ASS. [5] Rozhodnutí ze dne 16. 3. 2023, vydané pod značkou L747098546. [6] VZP stěžovatelce odpověděla, že jí nemůže pomoci, a odkázala ji na okresní správu sociálního zabezpečení, úřad práce a německou zdravotní pojišťovnu. Úřad práce stěžovatelce sdělil, že věc nespadá do jeho působnosti, a doporučil jí, aby se opětovně obrátila na VZP. [7] Srov. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. [8] Shodně Vránová, Lucie. § 11 (Nezaopatřené dítě). In: Břeská, Naděžda, Eva Burdová, Michaela Kepková a Lucie Vránová. Státní sociální podpora: s komentářem a příklady. 14. aktualizované vydání. ANAG, 2012, s. 64. [9] Invalidní důchody se skládají ze základní výměry, která je stejná pro všechny příjemce důchodu, a procentní výměry (srov. § 41 zákona o důchodovém pojištění). [10] Srov. § 42 odst. 2 ve spojení s § 17 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. [11] Srov. Koldinská, Kristina. Sociální právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 85. [12] Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, ze dne 29. dubna 2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. [13] Srov. čl. 68 odst. 3 písm. b) nařízení č. 883/2004. [14] Ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. [15] Článek 26 odst. 2 SFEU. [16] Srov. například rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 4. 10. 1991, Elissavet Paraschi, C-349/87, EU:C:1991:372, bod 22, curia.europa.eu. [17] Srov. čl. 11 odst. 3 písm. a) nařízení č. 883/2004. [18] Srov. § 50 odst. 2 písm. b) a odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. [19] Viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/2007-118, bod 32, nssoud.cz.