Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 6. prosince 2010 Sp. zn.: 4976/2010/VOP/DS Zpráva o šetření postupu Městského úřadu Bučovice ve správních řízeních souvisejících s umístěním kamene na příjezdovou cestu na p.č. ... v k.ú. Bučovice a postupu Městského úřadu Bučovice a Krajského úřadu Jihomoravského kraje v řízení o odstranění stavby "Garáž o dvou stáních, technické zázemí" na p.č. ... v k.ú. Bučovice A - Obsah podnětu Svým podnětem se na mě dne 13. 10. 2010 obrátili manželé S., a žádali mě o prošetření postupu Městského úřadu Bučovice (dále také "městský úřad") jako: - orgánu příslušného k vedení správního řízení o ochraně pokojného stavu, - silničního správního úřadu, - stavebního úřadu. Z podkladů, které mi předložili, vyplynulo, že dne 9. 3. 2010 umístil pan P. balvan na křižovatku cest označovaných stěžovateli za veřejně přístupné účelové komunikace, a znemožnil (ztížil) tak dopravní obsluhu rodinných domů čp. ... a čp. .... Balvan se nachází na této cestě v místech cípu pozemku p.č. ... k.ú. Bučovice, který je ve vlastnictví pana P. Tyto skutečnosti oznámili stěžovatelé Městskému úřadu Bučovice dopisem ze dne 11. 3. 2010, přičemž dopis označují v jeho úvodu jako "podnět na vyřešení situace, která vznikla umístěním pevné překážky na veřejně přístupnou účelovou komunikaci". V závěru dopisu žádají o "zjednání nápravy a obnovení pokojného stavu". Dále pak stejná osoba provedla černou stavbu "Garáž o dvou stáních, technické zázemí" na téže p.č. ... v k.ú. Bučovice, kterou je povinen řešit opět Městský úřad Bučovice jako věcně a místně příslušný stavební úřad. Předložený případ se tedy týká tří právních agend (agenda ochrany pokojného stavu, agenda pozemních komunikací a agenda stavebního úřadu), které pouhou shodou okolností všechny vykonává Městský úřad Bučovice, a proto bude také každá kapitola této zprávy rozčleněna do tří oddílů. Z předložených dokumentů jsem dále zjistil, že je nutné prověřit, jak se ohledně řešení výše uvedené nepovolené stavby garáže zachoval Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále také "krajský úřad"), který byl do případu vtažen podáním stěžovatelů ze dne 30. 7. 2010. Vůči krajskému úřadu však bylo vedeno šetření výhradně ohledně jeho výkonu stavebněprávní agendy. B - Skutková zjištění Po posouzení podnětu z hlediska věcné působnosti jsem se rozhodl v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále také "zákon o veřejném ochránci práv"), ve věci zahájit šetření, v jehož rámci jsem požádal o stanoviska městský i krajský úřad. Dne 5. 11. 2010 mi bylo doručeno vyjádření krajského úřadu, dne 11. 11. 2010 pak také vyjádření městského úřadu. Z obou vyjádření a dokladů, které doplnily informace a dokumenty poskytnuté již stěžovateli, bylo možno rekonstruovat úplný skutkový stav. V rámci této zprávy bude nadále pojednáno o jednotlivých agendách (agenda ochrany pokojného stavu, agenda pozemních komunikací a agenda stavebního úřadu) vždy v samostatných oddílech. 1) Ochrana pokojného stavu Městský úřad naložil s dopisem stěžovatelů ze dne 11. 3. 2010 jako se žádostí o ochranu pokojného stavu (ve smyslu ustanovení § 5 občanského zákoníku) a vydal dne 8. 4. 2010 správní rozhodnutí čj. 916/2010/sekr-2, kterým a) zakázal zasahovat do práva pokojného užívání a b) uložil odstranit balvan do tří dnů od právní moci rozhodnutí. K odvolání protistrany však rozhodl Krajský úřad Jihomoravského kraje dne 15. 7. 2010, čj. JMK 73300/2010, tak, že uvedené prvoinstanční rozhodnutí zrušil pro řadu procesních nedostatků (nedodržení nutných postupů dle správního řádu) a věc vrátil městskému úřadu k novému projednání. Dle stěžovatelů byl od této doby městský úřad v řízení o ochraně pokojného stavu nadále zcela nečinný. Městský úřad mi doložil, že obdržel kompletní spis s odvolacím zrušujícím rozhodnutím v právní moci od odvolacího orgánu dne 19. 8. 2010. Důvod, pro který až dne 5. 11. 2010 vyrozuměl[1] účastníky o pokračování správního řízení o ochraně pokojného stavu a nařídil ústní jednání spojené s místním ohledáním na den 16. 11. 2010, podrobně neobjasnil. Uvedl pouze, že "pozdní termín byl stanoven z důvodu dlouhodobého pobytu pana P. mimo ČR". 2) Překážka na tvrzené účelové komunikaci Dne 9. 3. 2010 zasahovala při umisťování balvanu také městská policie, která následně dne 10. 3. 2010 předala zjištěné skutečnosti městskému úřadu, jenž je také věcně a místně příslušným silničním správním úřadem ve věcech místních a účelových komunikaci na území obce. Taktéž již zmíněný dopis stěžovatelů ze dne 11. 3. 2010 označuje balvan jako překážku na účelové komunikaci, která spadá do působnosti silničního správního úřadu. Silniční správní úřad dle kopií spisu, jež jsem obdržel, učinil jediné, a sice vyloučil ze správního řízení jak příslušnou oprávněnou úřední osobu (pana Kučeru), tak vedoucího odboru dopravy (Ing. Kolaju). Stalo se tak dvěma usneseními ze dne 30. 3. 2010. Důvodem byla skutečnost, že paní S. (stěžovatelka) je zaměstnankyní zařazenou na odbor dopravy a výše uvedené úřední osoby k ní mají úzký vztah. Toto vyloučení stejných osob poté úřad zopakoval usneseními ze dnů 13. 7. 2010 a 14. 7. 2010 a požádal krajský úřad o změnu místní příslušnosti. Protože z hlediska práva pozemních komunikací nebyla situace městským úřadem v období březen až květen 2010 vůbec řešena, obrátili se stěžovatelé na krajský úřad v roli nadřízeného silničního správního úřadu. Ten pokynem doručeným dne 23. 7. 2010 přikázal městskému úřadu, aby do pěti pracovních dnů zahájil správní řízení o odstranění pevné překážky (ustanovení § 29 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) a správní řízení o přestupku nebo správním deliktu (ustanovení § 42a nebo § 42b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Krajský úřad také nevyslyšel žádost městského úřadu o přidělení věci jinam, když přípisem doručeným dne 26. 7. 2010 městskému úřadu sdělil, že k vyřízení věci lze v rámci městského úřadu určit jiné osoby (i mimo odbor dopravy). Dne 28. 7. 2010 proto rozhodl tajemník městského úřadu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 4 a určil oprávněnou úřední osobu z jiného odboru k provedení obou správních řízení na úseku pozemních komunikací (pana Bárka). Žádný další úkon ve věci nebyl učiněn (nepočítáme-li nadbytečné usnesení o postoupení věci, neboť v rámci jednoho městského úřadu se případy nepostupují ve smyslu ustanovení § 12 správního řádu, protože městský úřad je jedním správním orgánem jakožto celek a je pouze funkčně členěn na odbory). Teprve dne 12. 10. 2010 vydal městský úřad pozvánku k ústnímu jednání spojenému s místním šetřením nařízeným na den 16. 11. 2010. 3) Stavba garáže Po neúspěšných pokusech[2] stavebníka P. získat územní rozhodnutí a stavební povolení na stavbu "Garáž o dvou stáních, technické zázemí" na p.č. ... v k.ú. Bučovice, realizoval stavebník počínaje dnem 18. 6. 2010 celou stavbu bez příslušných správních rozhodnutí. Po oznámení realizace černé stavby zahájil městský úřad v roli stavebního úřadu řízení o odstranění výše popsané nepovolené stavby dne 24. 6. 2010 (čj. 667/10/výst/NO). Zároveň usnesením z téhož dne čj. 667b/10/výst/NO "určil lhůtu k podání žádosti o dodatečné povolení stavby". Dále rozhodl o "předběžném opatření" (čj. 667c/10/výst/NO) a uložil nepokračovat ve stavebních pracích. Deliktní řízení nebylo zahájeno vůbec. Navzdory upozorněním stěžovatelů, že stavba pokračuje každým dnem, byl nadále stavební úřad nečinný. Stěžovatelé podali dne 2. 8. 2010 podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti Krajskému úřadu Jihomoravského kraje. Krajský úřad si dne 10. 8. 2010 vyžádal od městského úřadu předložení spisového materiálu, a to ve lhůtě 15 dnů (o čemž stěžovatele vyrozuměl). Věc urgoval telefonicky ve dnech 6. 9. 2010 a 22. 9. 2010, následně dne 6. 10. 2010 žádal přímo tajemníka městského úřadu o zjednání nápravy (o čemž stěžovatele opět vyrozuměl). V mezidobí byla černá stavba zcela dokončena. Z vyjádření obou úřadů vyplývá, že městský úřad s výjimkou několika návštěv stavby neprovedl nic. Stavebník požádal dne 6. 10. 2010 o dodatečné povolení stavby. Tato žádost však údajně opět neobsahovala všechny potřebné náležitosti (chybí kupř. projektová dokumentace). Městský úřad teprve dne 6. 10. 2010 zahájil správní řízení o přestupku dle ustanovení § 178 odst. 1 písm. k) - provádění stavby bez stavebního povolení. Po obdržení spisové dokumentace od městského úřadu (po řadě urgencí) vyřídil krajský úřad podnět stěžovatelů dopisem ze dne 29. 10. 2010. K otázce průtahů městského úřadu v řízení o odstranění černé stavby krajský úřad uvedl, že není oprávněn zasahovat do neukončeného správního řízení vedeného podřízeným městským úřadem. Nečinnost v rámci přecházejících povolovacích řízení (zejm. druhé územní řízení) pak krajský úřad nepovažuje za možné zpětně řešit, když tato řízení byla zastavena z důvodů stanovených zákonem. K řízení o odstranění stavby krajský úřad zkritizoval městský úřad za stanovení šestiměsíční lhůty, která neměla žádnou oporu ve stavebním zákoně, nicméně vzhledem k již učiněné žádosti stavebníka o dodatečné povolení stavby považuje vydané usnesení za konzumované (jeho účinky pominuly). Z tohoto důvodu nevidí krajský úřad prostor pro uplatnění opatření proti nečinnosti dle ustanovení § 80 správního řádu. Dle vyjádření stěžovatele S. ze dne 22. 11. 2010 (adresováno krajskému úřadu i ochránci) dnes stavebník již i užívá dosud stále nepovolenou stavbu. Stěžovatel dále poukazuje na skutečnost, že krajský úřad místo aby nečinnost podřízeného úřadu odstranil, sám byl nečinný, neboť nevyvinul dostatečnou iniciativu. Dále rozporuje uskutečnění některých kontrolních prohlídek stavby městským úřadem. Dle jeho názoru musí dnes stavební úřad prvého stupně navzdory vydanému (a nezákonnému) usnesení o šestiměsíční lhůtě pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby nařídit odstranění celé stavby, kterou podle stěžovatele nelze dodatečně povolit. C - Právní hodnocení Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. V této části zprávy o šetření proto zhodnotím postup správních orgánů v šetřeném řízení z hlediska dodržení právních předpisů a principů dobré správy. 1) Ochrana pokojného stavu Velmi pozitivně hodnotím snahu Městského úřadu Bučovice (tedy konkrétně přímo tajemníka Ing. Jiřího Frolce) vypořádat se důstojně s předloženou žádostí na ochranu pokojného stavu, což bohužel nebývá v těchto správních řízeních vedených menšími městy pravidlem. Přestože tedy úřad samozřejmě pouze plnil svoji zákonem uloženou povinnost rozhodnout ve správním řízení, k němuž je věcně a místně příslušný, lze počáteční aktivní přístup tajemníka úřadu ocenit. Bohužel však nebyly dodrženy všechny procedury požadované ve správním řádu, přičemž na tom, že je správní řád třeba dodržet i v řízeních o ochraně pokojného stavu (navzdory požadavkům rychlosti na ně kladeným), se shoduje jak teorie, tak také drtivá většina správní praxe. Krajský úřad byl proto nucen pro procesní nedostatky původní rozhodnutí zrušit. Pouze na okraj chci poznamenat, že vedení odvolacího řízení u krajského úřadu považuji za poněkud dlouhé, nicméně není v možnostech této zprávy zabývat se detailněji ještě i tímto aspektem již tak dost složitého a mnohovrstevnatého případu. Pokud dne 19. 8. 2010 obdržel městský úřad odvolací spis nazpět s pravomocným odvolacím rozhodnutím k dalšímu řízení, není již bohužel zřejmé, proč k prvému dalšímu úkonu ve věci došlo až dne 5. 11. 2010, tedy téměř po třech měsících. Tato prodleva je zjevně vybočující z principů dobré správy a je také porušením mezní zákonné lhůty stanovené správním řádem pro vydání rozhodnutí [60 dnů dle ustanovení § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu]. Hodlá-li se úřad hájit dlouhodobou nepřítomností pobytu odpůrce mimo ČR, musel by v prvé řadě doložit, že tato osoba byla skutečně od srpna do listopadu 2010 v zahraničí. Správní řízení o ochraně pokojného stavu, které mělo být pravomocně vyřešeno během několika málo měsíců a následně ihned exekuováno (samozřejmě pouze v případě shledání narušení pokojného stavu a dobrovolného nerespektování správního rozhodnutí ze strany odpůrce), tak bohužel běží do dnešních dnů. Je tak popřen jeho základní smysl - ošetřit pokojné soužití mezi lidmi a napravit svémocné řešení bez ohledu na právní pozadí kauzy, a to do doby, než rozhodne příslušný orgán (v tomto případě silniční správní úřad v řízení o odstranění překážky z tvrzené účelové komunikace). Úřad je nicméně povinen správní řízení o ochraně pokojného stavu meritorně ukončit i nyní, a to patrně bez ohledu na souběžně běžící řízení u silničního správního úřadu o odstranění pevné překážky. Dochází tak k jakémusi zdvojení procesu, resp. k řešení jednoho předmětu (kamene) ve dvou samostatných řízeních, která však nelze sloučit, neboť obě řízení pracují se zcela odlišnou právní úpravou. S ohledem na následující hodnocení agendy pozemních komunikací a agendy stavební (zásadní pochybení) však v dnešní době považuji otázku ochrany pokojného stavu za méně podstatnou, a budu se proto blíže věnovat zejména zbývajícím částem případu. 2) Překážka na tvrzené účelové komunikaci Domnívám se, že podáním stěžovatelů ze dne 11. 3. 2010 bylo u Městského úřadu Bučovice vedle řízení o ochraně pokojného stavu zahájeno také správní řízení o odstranění pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace. Vyplývá to totiž z obsahu podnětu, kde stěžovatelé výslovně hovoří o "umístění pevné překážky na veřejně přístupnou účelovou komunikaci" a žádají její řešení. V souladu s převažující právní praxí a publikovanou soudní judikaturou[3] je řízení o odstranění překážek z pozemní komunikace možno vést nikoliv pouze z úřední povinnosti, nýbrž též na žádost osoby, která užívá komunikaci z nezbytné komunikační potřeby, a má tedy zájem na jejím zachování. Skutečnost, že při umisťování balvanu zasahovala také městská policie, která již dne 10. 3. 2010 předala zjištěné skutečnosti městskému úřadu, sama o sobě nevedla k zahájení správního řízení z úřední povinnosti (úřad takové zahájení dle ustanovení § 46 správního řádu neprovedl). Správní řízení tak bylo řádně zahájeno ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 správního řádu dnem podání žádosti stěžovatelů (11. 3. 2010). Postup úřadu tedy musím hodnotit jako chybný, jelikož překročil lhůtu pro vydání správního rozhodnutí stanovenou v ustanovení § 71 správního řádu (ve speciálních případech max. 60 dnů ode dne podání žádosti). Zejména od dubna do poloviny července 2010 nekonal vůbec. Dále pak navzdory závaznému příkazu nadřízeného krajského úřadu z července 2010 (konat ve lhůtě 5 dnů) nepokračoval ve správním řízení o odstranění překážky až do října 2010. Jestliže je tedy dle ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu mezní lhůta pro vydání rozhodnutí šedesátidenní, překročil silniční správní úřad tuto lhůtu již o 6 měsíců. Ohledně deliktního řízení pak nedoložil, že by provedl jakýkoliv úkon až doposud. Dovoluji si upozornit městský úřad, že je nezbytné bezodkladné vydání rozhodnutí ve věci překážky na pozemní komunikaci a dále stejně bezodkladné zahájení sankčního řízení s osobou, která tuto překážku umístila. 3) Stavba garáže Patrně nejzávažnější selhání městského úřadu však spatřuji v agendě stavebněprávní. Skutečnost, že stavební úřad zcela nečinně přihlíží započetí, výstavbě i dokončení černé stavby, je v rozporu se základními principy výkonu veřejné moci, kterou stát svěřil územním samosprávným celkům. Správný postup městského úřadu (v roli úřadu stavebního) v této kauze bohužel končí tím, že po oznámení realizace černé stavby zahájil oznámením ze dne 24. 6. 2010 řízení o odstranění nepovolené stavby (písemnost čj. 667/10/výst/NO). Tímto správně započal postup dle ustanovení § 129 stavebního zákona, který podrobně upravuje řízení o odstraňování staveb, terénních úprav a zařízení: "(1) Stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby a) která svým závadným stavem ohrožuje život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí anebo majetek třetích osob a její vlastník přes rozhodnutí stavebního úřadu ve stanovené lhůtě neodstranil závadný stav stavby; jde-li o stavbu nebo zařízení, které jsou kulturní památkou, postupuje se podle zvláštního právního předpisu 32), b) prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, nebo c) u níž bylo stavební povolení zrušeno podle § 176 odst. 5 a stavbu nelze zachovat. (2) Stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. (3) U stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle § 111 až § 115. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví." Stavební úřad je dle předložené právní úpravy povinen vést a dokončit řízení o odstranění stavby v zákonem stanovené lhůtě (ustanovení § 71 správního řádu - maximálně 60 dnů). Pouze pokud stavebník v průběhu tohoto řízení požádá o dodatečné povolení stavby a "předloží všechny potřebné podklady"(!), stavební úřad řízení přeruší a vede řízení o podané žádosti[4]. Z tohoto pohledu je tedy evidentně nezákonným (avšak patrně bohužel nepřezkoumatelným) usnesení ze dne 24. 6. 2010, čj. 667b/10/výst/NO, které "určuje lhůtu k podání žádosti o dodatečné povolení stavby". Takto to vnímá taktéž krajský úřad. Jestliže se městský úřad ve vyjádření, jež mi zaslal, odvolává na "dřívější krajskou metodiku", není zřejmé, o jaký dokument se jedná. Žádná taková metodika mi nebyla předložena, takže věc nemohu hodnotit jinak než jako hrubé porušení stavebního zákona (bez polehčujících okolností v podobě konkrétního pokynu nadřízeného úřadu). Také rozhodnutí o "předběžném opatření" (čj. 667c/10/výst/NO) je nestandardním postupem, když správně měl městský úřad postupovat dle ustanovení § 134 odst. 4 stavebního zákona a vyzvat stavebníka k bezodkladnému zastavení prací. Po případném nevyhovění této výzvě měl nařídit zastavení prací na stavbě. Zároveň mohl již ukládat pokutu za nerespektování výzvy dle ustanovení § 178 odst. 3 písm. c), ve výši až 200.000,- Kč, a pokusit se tak stavebníka ukáznit. Zvolil-li městský úřad jiný a pro mě neobvyklý postup, a sice skrze institut předběžného opatření, nedokázal stejně ani tímto způsobem zákonem stanovený cíl naplnit. Vydané rozhodnutí o předběžném opatření totiž nijak nevynucoval navzdory skutečnosti, že byl povinen postupovat dle ustanovení § 103 a násl. správního řádu a zabezpečit exekuci jím vydaného předběžného rozhodnutí o zastavení prací, čímž by se alespoň pokusil zabránit dokončení černé stavby. Exekuci bylo možno vést přímým vynucením (ustanovení § 120 správního řádu), eventuálně při naplnění podmínek ustanovení § 129 správního řádu donucovacími pokutami. Dále se měl obrátit[5] také na Policii České republiky s podezřením ze spáchání trestného činu, konkrétně maření výkonu úředního rozhodnutí dle ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) nového trestního zákona[6]. Městský úřad se tedy dopustil řady závažných procesních pochybení, neboť nevyužil nástrojů daných mu platnou právní úpravou (stavební zákon, správní řád a v krajním případě též trestní předpisy), aby zastavil provádění nepovolených stavebních prací. Vzhledem k tomu, že oprávněnou úřední osobou byl sám vedoucí stavebního úřadu s letitou praxí a odbornou způsobilostí, lze se přinejmenším dotazovat, zda se jednalo o "pouhou" hrubou nedbalost vyvěrající z neznalosti základních procesů stavebního práva, či přímo o úmyslné jednání napomáhající černému stavebníkovi. Opět se tak nabízí úvaha nad trestněprávním rozměrem celého případu (tentokrát ve vztahu k oprávněné úřední osobě), konkrétně nad naplněním skutkové podstaty maření úkolu úřední osoby z nedbalosti (ustanovení § 330 odst. 1 nového trestního zákona[7]). K činnosti krajského úřadu pak musím uvést, že také jeho přístup k celé věci nevnímám jako bezchybný, přestože nedostatky v žádném případě nedosahují závažnosti chyb úřadu městského. Navzdory opakované snaze získat spisový materiál je skutečností, že krajský úřad nedodržel lhůtu 30 dnů pro informování stěžovatelů, zda opatření k nápravě nečinnosti učiní, či nikoliv. Tato lhůta nejen analogicky vyplývá z ustanovení § 42 správního řádu, nýbrž ji lze dovodit již z principů dobré správy. Jestliže je podán podnět k řešení nečinnosti, má být opatření učiněno, jakmile se o tom nadřízený úřad dozví (ustanovení § 80 odst. 1 správního řádu). Vyřizování podnětu, který namítal nečinnost úřadu tolerujícího pokračující nezákonné jednání stavebníka, po dobu dalších téměř tří měsíců považuji za nepřípustné[8]. Po takto dlouhém prověřování nečinnosti se pak okolnosti změnily natolik, že samotné opatření k nápravě již skutečně nebylo možno učinit, neboť původní územní řízení bylo formálně zastaveno, stavebník černou stavbu dostavěl a požádal si o její dodatečné stavební povolení. Mám-li zhodnotit dnešní právní stav, domnívám se, že stavební úřad dnes musí respektovat stavební zákon a jednat dle jeho ustanovení § 129 odst. 3. Pokud tedy stavebník nebo vlastník požádal o dodatečné povolení stavby (byť ve lhůtě poskytnuté mu nezákonně) a předložil podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad musí přerušit řízení o odstranění stavby a vést řízení o dodatečném povolení stavby, v němž jsou účastníky i stěžovatelé, a mohou tak hájit svá práva a oprávněné zájmy. Stavební úřad doložil, že stavebník dne 6. 10. 2010 o dodatečné povolení stavby skutečně požádal. Nedoložil však, že by žádost obsahovala podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení (např. chybějící projekt). Pokud byla podaná žádost skutečně takto neúplná, nemůže stavební úřad po uplynutí šestiměsíční lhůty (kterou již stavebníkovi poskytl) činit jinak než zamítnout žádost o dodatečné povolení stavby a pokračovat v řízení o odstranění stavby a bezodkladně rozhodnout o odstranění stavby[9]. V již zahájeném deliktním řízení ohledně provádění stavby bez stavebního povolení očekávám, že městský úřad uloží adekvátní, a tedy nikoliv symbolickou pokutu. Pokuta by měla odrážet nejen započetí provádění stavby bez povolení, nýbrž i její úplné dokončení navzdory existujícímu rozhodnutí stavebního úřadu, které přikazovalo ukončit stavební práce. Dále očekávám, že stavební úřad prověří a řádně zdokumentuje, zda skutečně dochází k užívání nepovolené stavby. V případě, že ano, je opět povinen vést další samostatné deliktní řízení pro neoprávněné užívání stavby. D - Závěr Své šetření končím dle ustanovení § 18 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, s tím závěrem, že jsem v postupu správního úřadu, tj. Městského úřadu Bučovice, shledal závažné nedostatky, jež jsou popsány v předcházející části této zprávy a jež spočívají zejména v nečinnosti ve správním řízení o ochraně pokojného stavu a nečinnosti při řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace. Jako nejvážnější pak vnímám úplné selhání stavebního dozoru a procesně chybné postupy stavebního úřadu v řízení o odstranění černé stavby, kdy Městský úřad Bučovice nebyl schopen zabránit měsíce trvající realizaci nevelké černé stavby. Taktéž Krajský úřad Jihomoravského kraje se dopustil několika formálních chyb popsaných výše. Dále se pak domnívám, že mohl být celkově aktivnější v rámci řešení nečinnosti podřízeného stavebního úřadu. Šetření ve věci uzavírám touto zprávou, jež shrnuje mé dosavadní poznatky, které budou po vyjádření dotčených správních úřadů podkladem pro mé závěrečné stanovisko ve věci. Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, jsem požádal oba úřady, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této zprávy k mým zjištěním vyjádřily a informovaly mě, jaké přijaly kroky ke zjednání nápravy. Zprávu o šetření zasílám na vědomí také stěžovatelům. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý veřejný ochránce práv [1] Písemnost Městského úřadu Bučovice ze dne 5. 11. 2010, čj. 916/2010/sekr-2. [2] Zahájení prvého řízení bylo oznámeno dne 29. 4. 2009 (čj. 281/09výst./NO). Zahájení druhého řízení se shodným (či obdobným) předmětem bylo oznámeno dne 28. 1. 2010 (čj. 1214/09výst./NO). [3] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 6Ans 2/2007, uveřejněný pod č. 1486/2008 Sb. NSS. [4] V mimořádně obtížných případech (např. velké stavební celky) si navzdory jasné právní úpravě umím představit, že projeví-li stavebník alespoň elementární sebereflexi a o dodatečné povolení stavby alespoň požádá, byť neúplnou žádostí, bude stavební úřad postupovat dle ustanovení § 45 odst. 2 a § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu, vyžádá doplnění neúplné žádosti a řízení na přiměřenou dobu přeruší. Toto se však v šetřeném případě ani náznakem nestalo. [5] Viz ustanovení § 8 odst. 1, věta druhá trestního řádu: [6] "Kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta." [7] "Úřední osoba, která při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestána odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti." [8] Vzhledem k již tak velké obšírnosti této zprávy pouze na okraj upozorňuji krajský úřad na teoreticko-právní a dle mého názoru správný výklad k otázce "samostatnosti řízení nadřízeného úřadu o žádosti účastníka ve věcech nečinnosti" obsažený v publikaci Vedral, J.: Správní řád - komentář, 1. vydání, Praha, vydavatel RNDr. Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, 2006, str. 477 a 478. Přestože se jádro písemnosti stěžovatelů ze dne 30. 7. 2010 týká řízení o odstranění stavby, kde tito neměli postavení účastníků, a jde tedy pouze o "podnět" dle ustanovení § 42 správního řádu, obsahuje jejich podání také žádost o řešení nečinnosti ve dvou správních řízeních, kde měli postavení účastníků správních řízení. V této části je pak jejich podání "žádostí" dle ustanovení § 45 správního řádu a mělo o ní být rozhodnuto v zákonné lhůtě (ustanovení § 71 správního řádu) usnesením, jak ukládá § 80 odst. 6 věta druhá správního řádu. Není tedy pravdou paušální tvrzení krajského úřadu, že "ve věci přijetí opatření proti nečinnosti se nevede samostatné správní řízení, ale pouze se zodpovídají a řeší procesní otázky řízení vedeného u první instance". Naopak podání ve věcech nečinnosti může být jak podnětem neúčastníka prvoinstančního řízení, tak také řádnou procesní žádostí účastníka prvoinstančního řízení, o němž je třeba zákonnou formou a v zákonné lhůtě rozhodnout. [9] Na vysvětlení pro stěžovatele dodávám, že rozumím jejich rozhořčení nad vývojem celého případu, nicméně vydané usnesení o poskytnutí šestiměsíční lhůty je stále platné a nelze jej zrušit z úřední povinnosti (např. v přezkumném řízení to vylučuje ustanovení § 94 odst. 3 správního řádu). Pokud tedy toto usnesení nenapadl odvoláním sám stavebník, což logicky neučinil, je třeba je respektovat, byť nemělo oporu v platné právní úpravě.