Spisová značka 23/2019/SZD
Oblast práva Územní, stavební řízení, užívání stavby
Věc ostatní
Forma zjištění ochránce Doporučení ke změně předpisů - § 22
Výsledek šetření Nezjišťuje se
Vztah k českým právním předpisům 500/2004 Sb., § 33 odst. 2 písm. b), § 33 odst. 2 písm. d)
Vztah k evropským právním předpisům
Datum podání 10. 04. 2019
Datum vydání 17. 01. 2020

Poznámka/Výsledek případu

Ministerstvo vnitra na základě doporučení veřejného ochránce práv přijalo a zveřejnilo metodické stanovisko, ve kterém doporučuje správním orgánům, aby v řízeních vedených podle správního řádu akceptovaly generální plnou moc udělenou advokátovi a aby na ní nevyžadovaly úředně ověřený podpis, bude-li jim taková generální plná moc předložena v rámci konkrétního řízení.

Text dokumentu

Vaše značka MV-133579-2/LG-2019 Sp. zn. 23/2019/SZD/JMI Č. j. KVOP-2632/2020 Datum 17. ledna 2020 Vážený pan Jan Hamáček ministr Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3 170 34 Praha 7 Vážený pane ministře, dopisem ze dne 19. 9. 2019 jsem se na Vás ve smyslu ustanovení § 22 zákona o veřejném ochránci práv[1] obrátila s doporučením k vydání metodického pokynu, který by sjednotil dosavadní nejednotný postup úřadů při aplikaci správního řádu v rozsahu zastoupení na základě plné moci.[2] Odpověď na doporučení jsem obdržela dne 22. 10. 2019. Sdělil jste mi, že po prostudování zaslaných materiálů nepovažujete za potřebné vydat navržený metodický pokyn. K tomuto závěru Vás vede v prvé radě skutečnost, že z mého provedeného šetření vyplývá, že drtivá většina správních orgánů, které se výzkumu zúčastnily, generální plnou moc udělenou advokátovi akceptuje. To podle Vašeho soudu svědčí o jednotné praxi. Dále jste uvedl, že skutečnost, že nepanuje jednotný názor na to, zda je generální plná moc udělená advokátovi plnou mocí podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu,[3] nebo plnou mocí podle § 33 odst. 2 písm. d) správního řádu,[4] nemá vliv na posuzování přípustnosti plné moci předložené v konkrétním řízení. K tomuto závěru jste doplnil, že vydání metodického pokynu považujete za účelné v případech, kdy určitá otázka není v praxi posuzována jednotně a zároveň není k dispozici jiné sjednocující stanovisko. Uvedl jste, že v případě posuzování generální plné moci udělené advokátovi je k dispozici závěr č. 113 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu a správnímu trestání ze dne 10. 4. 2012[5], který potvrdil možnost použití generální plné moci v řízení vedeném podle správního řádu podle § 33 odst. 2 písm. d) správního řádu. Ani skutečnost, že tento závěr zpochybnila judikatura Nejvyššího správního soudu, Vás nevede k přesvědčení, že je potřeba vydat v této otázce metodický pokyn. Posuzování generální plné moci udělené advokátovi tudíž nepovažujete za problematiku, která by v praxi činila problémy a vyvolávala potřebu sjednocujícího metodického pokynu nad rámec již existujícího závěru poradního sboru. Rozdílný právní názor na ustanovení, o které se akceptování generální plné moci opírá, není podle Vašeho názoru bez dalšího důvodem pro vydání metodického pokynu, neboť nemá žádné praktické důsledky. Vážený pane ministře, se závěry, které jste mi v této otázce zaslal, nemohu souhlasit. Skutečnost, že 94 % dotázaných odborů generální plnou moc udělenou advokátovi akceptuje, podle mého názoru skutečně nepoukazuje na jednotnost praxe. V rámci svého šetření jsem se rozhodla oslovit 152 odborů, které v rámci své činnosti vedou správní řízení. Dotazník vyplnilo 109 odborů. Z nich 6 % generální plnou moc advokáta odmítá akceptovat - tedy zhruba 7 odborů. Toto číslo však může být i vyšší vzhledem ke skutečnosti, že ne všechny dotázané subjekty se výzkumu zúčastnily. Drtivá většina dotázaných odborů se s generální plnou mocí udělenou advokátovi při své činnosti setkává (77 % respondentů). Výsledky mého výzkumu naopak vypovídají o tom, že se ročně může jednat o desítky řízení, ve kterých správní orgány odepřou možnost využití řádného opravného prostředku, jelikož správní orgány zamítnou odvolání podaná takto zmocněnými advokáty jako nepřípustná. Při zvážení závažnosti možných následků se nedomnívám, že se jedná o zanedbatelné množství řízení, kde v důsledku nejednotnosti a nejasnosti praxe přijde účastník řízení (navíc zastoupen advokátem) o možnost uplatnit svá procesní práva. Právě s ohledem na možné následky neakceptování generální plné moci udělené advokátovi se domnívám, že je nezbytné jednoznačně metodicky stanovit, že tuto plnou moc je třeba akceptovat. Ztotožnit se nemohu ani s Vaším tvrzením, že je irelevantní, podle kterého ustanovení správního řádu posuzují správní orgány generální plnou moc udělenou advokátovi. Pouze argument, že aplikace nesprávného ustanovení nemá žádný vliv na akceptování generální plné moci advokáta, nemůže podle mého názoru obstát. Základními zásadami právního státu a práva obecně je právní jistota a předvídatelnost práva. Situace, kdy se na správné aplikaci práva neshodují ani odbory v rámci jednoho správního orgánu, podle mého názoru právní jistotě nenasvědčuje. Právní jistotě nenasvědčuje ani skutečnost, že ve svých závěrech nadále odkazujete na závěr poradního sboru ministra vnitra, který je však již prokazatelně judikatorně překonán, což ostatně i Vy sám ve svém dopisu potvrzujete. I přesto, že judikatura závěr poradního sboru č. 113 překonala, vychází z něj při své aplikační praxi stále 50 % respondentů. Odůvodňovat nepotřebnost přijetí metodického pokynu závěrem poradního sboru, který byl již judikaturou překonán, nepovažuji za přesvědčivé. Navíc 23 % respondentů uvedlo, že posuzují generální plnou moc advokáta podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu.[6] Podle tohoto ustanovení musí být podpis na předložené plné moci vždy úředně ověřen. Jelikož generální plná moc udělená advokátovi nemůže být posuzována podle tohoto ustanovení, dokládá to, že správní orgány vyžadují po účastnících řízení povinnost, kterou jim zákon nestanovuje. Generální plná moc totiž nemusí být úředně ověřena. Zbytečně se tak zvyšuje administrativní zátěž a náklady účastníků řízení. Uvedené je dalším z důvodů, proč s Vámi nemohu souhlasit ani v tom, že je irelevantní, podle kterého ustanovení správního řádu posuzují správní orgány plnou moc udělenou advokátovi. Jsem přesvědčena, že je i v zájmu ministra vnitra (gestora správního řádu) pracovat na tom, aby nedocházelo k dalšímu a nadbytečnému byrokratickému a finančnímu zatěžování účastníků správních řízení. S názorem, že není nutné metodický pokyn vydat, bych mohla souhlasit pouze za situace, že by mé šetření prokázalo, že neakceptování generální plné moci udělené advokátovi, nebo nesprávná aplikace ustanovení správního řádu, je pouze ojedinělý exces, který by bylo možné řešit s takto postupujícími správními orgány individuálně. Mé šetření však ukázalo, že jde o systémový problém, který individuální řešení neumožňuje. Vážený pane ministře, věřím, že se mi tentokrát podařilo úskalí nesprávné správní praxe úřadů při nakládání s generálními plnými mocemi advokátů dostatečně vysvětlit. Dovoluji si Vás požádat, abyste přehodnotil svůj názor a vydal metodický pokyn, který by sjednotil postup správních orgánů v této záležitosti. Vaše vyjádření bych ráda obdržela ve lhůtě 60 dnů. I nadále Vám může poskytnout bližší informace k šetření pověřený právník Kanceláře veřejného ochránce práv Mgr. Jindřich Mikuláštík (tel. č. 542 542 458, e-mail jindrich.mikulastik@ochrance.cz). Děkuji Vám za spolupráci. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [2] Ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. [3] Plná moc udělená pro celé řízení. [4] Plná moc udělená v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona. [5] Závěr č. 113 Použití generální plné moci advokáta v řízení podle správního řádu ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 10. 4. 2014; dostupné z http://www.mvcr.cz/soubor/113-2012-pouziti-generalni-plne-moci-advokata-v-rizeni-podle-spravniho-radu.aspx. [6] Plná moc udělená pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem.