I. Z práva dítěte na ochranu před špatným zacházením (podle čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) vyplývá, že zásadně nemá být hospitalizováno společně s dospělými, a pokud je hospitalizace na jednom oddělení nevyhnutelná, pak je zranitelnost dítěte důvodem pro preventivní opatření a zvýšenou bdělost personálu vůči náznakům konfliktů či zneužívání mezi pacienty. II. Z práva dítěte vyjadřovat se k zamýšleným zdravotním službám a podle okolností také poskytovat souhlas nebo zamýšlené služby odmítnout (§ 35 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů) vyplývá, že také v souvislosti s psychiatrickou hospitalizací a péčí musí být poskytovatel připraven poskytovat dítěti informace a zjišťovat a zohledňovat jeho názor. III. Z práva pacienta (i dětského) na soukromí [§ 28 odst. 3 písm. a) zákona o zdravotních službách] vyplývá, že důvěrná komunikace mezi pacientem a terapeutickým týmem (typicky vizita) musí být prováděna v podmínkách zajišťujících diskrétnost; tomu nevyhovuje vizita prováděná po ložnicích za přítomnosti jiných pacientů.