Spisová značka 6573/2019/VOP
Oblast práva Ostatní oblasti ochrany životního prostředí, činnost Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí
Věc ostatní
Forma zjištění ochránce Odložení
Výsledek šetření Nezjišťuje se
Vztah k českým právním předpisům 291/2015 Sb.
Vztah k evropským právním předpisům
Datum podání 25. 10. 2019
Datum vydání 12. 02. 2020

Text dokumentu

Sp. zn. 6573/2019/VOP/HK Č. j. KVOP-6875/2020 Datum 12. února 2020 Vážený pane předsedo, odpovídám Vám na Vaše e-maily, v nichž mě seznamujete s informacemi souvisejícími se zaváděním mobilních sítí 5G a prosíte mě o podporu v podobě podpisu petice české vládě za zákaz jejich zavádění. Rozsah mých oprávnění (a povinností) určuje zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. K peticím se proto nepřipojuji ani ve věcech, jimiž se podle zákona mám zabývat, protože tehdy využívám právě svých zákonných oprávnění a tomu odpovídajících nástrojů. V minulosti se na mě již několik občanů v záležitosti zvyšujících se limitů pro neionizující záření obracelo, mohu Vás tedy seznámit se svým postojem a kroky, které jsem v této věci činila. Již v roce 2000 přikročilo Ministerstvo zdravotnictví (dále jen "ministerstvo") k několikanásobnému legislativnímu zvýšení hygienických limitů pro neionizující záření bez předchozího projednání tohoto kroku s odbornou a laickou veřejností. Ministerstvu jsem vytýkala, že obyvatelé České republiky zůstávají v nevědomosti, pokud jde o možná rizika spojená s užíváním zařízení vyzařujících neionizující záření (zejména mobilních telefonů). Proto jsem následně uplatnila připomínky k návrhu nařízení vlády [1], které se týkalo dalšího zvýšení limitů. Ministerstvu jsem vytkla, že opět zavádí méně přísné limity, aniž přizvalo externí odborníky k diskusi o možném zdravotním riziku. Mé doporučení nezvyšovat limity bez předchozí odborné diskuse bohužel přijato nebylo a nařízení vlády limity znovu zvýšilo. Současně ministerstvo i přes doporučení Rady Evropy neseznámilo veřejnost s možnými riziky, spojenými s užíváním zařízení vyzařujících neionizující záření (zejména mobilními telefony). To byl také důvod, proč jsem po ministerstvu požadovala, aby problematiku neionizujícího záření s možnými zdravotními riziky vysvětlilo široké veřejnosti. Ministerstvo přislíbilo nápravu a přijalo akční plán zaměřený na snižování zdravotních rizik z životního a pracovního prostředí na období 2015 - 2020. Ten počítá se seznamováním veřejnosti s principem fungování neionizujícího záření a s možnými zdravotními riziky. V akčním plánu se hovoří o tom, že relevantní informace budou obsahem volně dostupné knižní publikace a dále bude připravena publikace pro obvodní a pracovní lékaře. Jak jsem v loňském roce zjistila, tyto publikace nejsou dosud vydány [2]. Ministerstvo zdravotnictví podle svého vyjádření počítá s vydáním publikace pro lékaře a aktualizací publikace pro veřejnost poté, co budou publikovány tři vědecké práce - novelizace doporučení Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením organizace (ICNIRP - International Commission on Non-Ionizing Radiation Protection) v rámci expozice v oblasti vysokých frekvencí, dále zpráva o projektu MOBIkids a zpráva o projektu ARIMORA. Dále jsem v minulosti vyvinula snahu zjistit u Světové zdravotnické organizace (dále jen "WHO") závěry hodnocení výsledků provedených studií v rámci projektu, jehož úkolem bylo získat dostatek poznatků k definitivnímu rozhodnutí, zda kromě dvou zjištěných krátkodobých účinků expozice elektromagnetickému poli ve frekvenčním intervalu 0 Hz - 300 GHz existují účinky jiné, právě například dlouhodobé, vyvolávající závažná onemocnění jako je rakovina, Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba. Kancelář WHO v České republice bohužel na mou žádost neodpověděla. Podle § 1 zákona o veřejném ochránci práv se má působnost na tuto organizaci nevztahuje, proto jsem nemohla dále jednat. Podle dostupných informací od Akademie věd České republiky předpokládají unijní orgány další výzkum v této oblasti s tím, že v případě nových podložených vědeckých poznatků na ně budou reagovat. Do té doby však i Evropská unie vychází z předpokladu, že nikdy nebylo prokázáno poškození zdraví expozicí elektromagnetickému poli, která nepřekročila limity stanovené Mezinárodní komisí pro ochranu před neionizujícím zářením. Zda již byl výzkum proveden, mi není známo. V loňském roce jsem se dále v souvislosti s množícími se podněty týkajícími se sítě 5G dotazovala ministerstva, zda počítá s tím, že bude občany seznamovat s principy fungování této sítě a svými postoji. Ministerstvo potvrdilo, že i Národní referenční laboratoř pro neionizující elektromagnetické pole a záření Státního zdravotního ústavu (dále jen "NRL") zaznamenala podobné dotazy z řad občanů. Informace související s neionizujícím zářením zveřejňuje NRL na stránkách Státního zdravotního ústavu, konkrétně zde http://szu.cz/tema/pracovni-prostredi/informace-nrl. K problematice zaváděné sítě 5G následně NRL vydala v srpnu 2019 informaci č. 20/2019, s níž se můžete seznámit zde http://szu.cz/uploads/CHPPL/NRL_20.pdf. Trvám tedy na tom, že je potřebné, aby v budoucnu, bude-li ministerstvo přehodnocovat výši limitů pro neionizující záření, o těchto krocích diskutovalo s odbornou veřejností (externími odborníky), a to např. s univerzitami zabývajícími se neionizujícím zářením jak po fyzikální, tak po lékařské stránce (vliv záření na veřejné zdraví). Mé názory však nejsou právně vynutitelné ani závazné. Již v minulosti jsem konstatovala, že se v případě neionizujícího záření jedná o téma, k němuž lze dohledat protichůdné odborné závěry [3] a není v mé pravomoci a možnostech tyto vysoce odborné závěry přezkoumávat, natožpak vyslovit závěry o míře jeho škodlivosti či rozporovat publikovaná odborná zjištění. I nyní mě občané ve svých podnětech informují o tom, že řada vědců se zaváděním sítě 5G nesouhlasí, protože ji nepovažuje za bezpečnou. Nejednotnost odborných názorů na tuto problematiku tedy přetrvává, stejně tak jako šířící se nejistota mezi občany ohledně vlivu této technologie na lidské zdraví. Z informací uvedených na internetu vyplývá, že některé státy jsou při zavádění nových technologií opatrnější (právě s ohledem na princip předběžné opatrnosti). Francie např. již v roce 2015 přijala zákon, který neumožňuje bezdrátová zařízení jako Wi-Fi v jeslích a jiných centrech péče o děti do 3 let, k technologii 5G se postavilo velmi rezervovaně i město Brusel [4]. Domnívám se, že stávající situace, kdy je toto téma vystavováno určitému tlaku, je pro konečné řešení věci přínosná. Z debaty totiž mohou vyjít na světlo další informace, které strach v občanech buď zklidní a přetaví do pocitu alespoň nezbytné úrovně důvěry v bezpečné soužití s touto technologií, nebo naopak pomohou rozkrýt potenciální rizika a hledat řešení jiná. Je bezesporu, že lidé mohou mít v obecné rovině zdravotní potíže i proto, že se něčeho dlouhodobě bojí, neboť vzniklý stres může vést v lepším případě k nespavosti, neklidu apod. Tímto však v žádném případě nechci situaci bagatelizovat, neboť jsem si vědoma závažnosti tématu a považuji za potřebné, aby občané měli možnost získat co nejvíce informací, které umožní problematice porozumět. [5] Rozumím tedy obavám občanů a vnímám je jako přirozené, neboť mnoho z nás si klade otázky, do jaké míry je technický pokrok přijatelný a pro lidstvo bezpečný. Ve všech podáních týkajících se sítí 5G vnímám snahu zachovat takovou rovnováhu, ve které bude pro lidstvo bezpečný prostor pro život, tedy jednu ze základních potřeb každého člověka. I já bych byla ráda, kdyby existoval jasný důkaz o bezpečnosti nové technologie. Jsem si však vědoma toho, že jednoznačný důkaz neškodnosti budeme i vzhledem k rozdílným názorům odborníků hledat těžko, minimálně ještě nějaký čas. A ani tento případný důkaz nemusí být navždy platný, neboť vývoj vědy může samozřejmě v budoucnu přinést důkazy jiné. Šířící se volání občanů po zastavení zavedení sítě 5G vnímám zejména jako volání po sjednocení odborného názoru týkajícího se zdravotních dopadů této technologie na lidské zdraví, neboť lidé by byli patrně ochotni jasnému názoru odborníků věřit. Tak jako názory běžných občanů jsou i názory odborníků na nové technologie rozdílné, roli zde jistě hraje i osobnostní nastavení jedinců, zejména jejich otevřenost či uzavřenost k novotám apod. I přesto, že se snažím o co největší informovanost občanů v této záležitosti, jsem si na druhou stranu vědoma skutečnosti, že vzhledem k vysoké odbornosti tohoto tématu je patrně nemožné, abychom jako laici pronikli do nejmenších detailů a odstranili tak veškeré v nás přirozeně hlodající pochybnosti. Je však na každém z nás (a v tomto směru se jedná o naši vlastní volbu), jaký postoj k neionizujícímu záření a 5G vnitřně zaujmeme - uvědomíme-li si naši rozdílnou osobní schopnost porozumět a uspořádat nové odborné informace a schopnost pracovat s přetrvávajícími nejistotami a z nich se rodícím strachem. Ten můžeme buď dále nekontrolovaně přiživovat, nebo je možné přijmout fakt, že i případné závěry odborníků mohou být v budoucnu zpochybněny. Určitou cestu (možná efektivnější než prosazování celostátního zákazu sítí 5G) možná naznačují světová města, která podle informací na internetu technologii 5G odmítla. Dělo se tak však na místní, nikoliv celostátní úrovni. Je tedy možné, aby i v České republice občané své názory diskutovali především na obecní úrovni. V případě, že občané získají na svou stranu některé členy zastupitelstva či rady obce, mohou tito zástupci postoj občanů v zastupitelstvu či radě prosazovat. Případně je možné využít podpisové akce k postupu ve smyslu ustanovení § 16 odst. 2 písm. f) zákona o obcích [6] - tj. projednání záležitosti radou nebo zastupitelstvem. Pokud by se podařilo posbírat dostatečné množství podpisů, je možné docílit toho, že by zastupitelstvo města muselo projednat konkrétní požadavek občanů týkající se sítí 5G (např. požadavek na podporu rozvoje kabelového připojení namísto bezdrátového). Zákon požaduje podpisy alespoň 0,5 % občanů celého města. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv (dopis je opatřen elektronickým podpisem) [1] Nařízení vlády č. 291/2015 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, ve znění pozdějších předpisů. [2] Resp. existuje publikace Neionizující záření: expozice a zdravotní rizika z roku 2006 (https://www.knihovny.cz/Record/caslin.SKC01-002933471/Holdings?referer=aHR0cHM6Ly93d3cua25paG92bnkuY3ovU2VhcmNoL1Jlc3VsdHM_ZmlsdGVyJTVCJTVEPWNvbnNwZWN0dXNfc3RyX212OiUyMjEvRnl6aWthJTIwYSUyMHAlQzUlOTklQzMlQURidXpuJUMzJUE5JTIwdiVDNCU5QmR5L01hZ25ldGlzbXVzLiUyMEVsZWt0cm9tYWduZXRpc211cy8lMjI#tabnav). [3] Např. to byly na jedné straně závěry Vědeckého výboru pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika Evropské komise (SCENIHR), podle kterých dosavadní výsledky vědeckých výzkumů ukazují, že nebyly prokázány žádné zjevné nežádoucí účinky na zdraví, pokud expozice neionizujícího záření zůstává pod úrovní hodnot doporučených Evropskou unií. Na druhou stranu mi byl znám text výzvy vědců z celého světa "International Appeal - Scientists call for Protection from Non-ionizing Electromagnetic Field Exposure" k OSN a WHO, která mimo jiné poukazuje na to, že limity stanovené ICNIRP nejsou z hlediska ochrany veřejného zdraví dostačující. [4] https://stop5g.cz/stop5g-cz-brussels-pozastavil-5g/. [5] V případě přetrvávajících nejasností totiž může nastat stav, kdy i v prokazatelně zdraví neohrožujícím prostředí může být člověk stresován z důvodu špatného porozumění situaci či mylných představ o závadnosti určitých jevů. [6] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpis Veřejný ochránce práv, Údolní 39, 602 00 Brno, tel.: (+420) 542 542 888, fax: (+420) 542 542 112