Poznámka/Výsledek případu

Text dokumentu

Příloha č. j. KVOP-56210/2019/S Připomínky veřejné ochránkyně práv k návrhu stavebního zákona (č. j. předkladatele 50497/2019-31) KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY A. K části první, Obecná ustanovení 1. K § 3 odst. 3 Návrh zavádí oprávnění stavebního úřadu rozhodnout ve prospěch soukromého zájmu na úkor zájmu veřejného. Stavební zákon předpokládá, že stavební úřad tak učiní pouze v odůvodněných případech, kdy nebude existovat jiné uspokojivé řešení a bude zajištěna ochrana dotčeného veřejného zájmu. Nicméně návrh stavebního zákona neuvádí, na kterém subjektu bude ležet důkazní břemeno předložit "jiné uspokojivé řešení". Takto formulované ustanovení považuji za značně problematické. Z obecných zásad správního procesu vyplývá závazek správního orgánu při posuzování konkrétního případu zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a nalézt takové řešení, které je souladné s veřejným zájmem (§ 2 odst. 4 ve spojení s § 50 odst. 3 správního řádu). Stavební úřad musí v rámci volného hodnocení důkazů provést tzv. test proporcionality práv, oprávněných zájmů a povinností účastníků řízení na straně jedné a veřejných zájmů na straně druhé, přičemž priorita je kladena ochraně zájmů veřejných. Pokud by předkladatel přesto setrval na znění § 3 odst. 3 stavebního zákona, pak navrhuji, aby je upravil v tom smyslu, že důkazní břemeno prokázat nezbytnost uspokojení soukromého zájmu na úkor zájmu veřejného leží na bedrech stavebníka (investora) jako žadatele o povolení stavebního záměru v území. Navrhuji proto ustanovení § 3 odst. 3 stavebního zákona vypustit. Tato připomínka je zásadní. K § 4 V rámci připomínkového řízení k věcnému záměru stavebního zákona jsem navrhovala, aby od začlenění agend dotčených orgánů do činností stavebních úřadů bylo upuštěno, neboť jsem se obávala ohrožení nestrannosti a nezávislosti dotčených orgánů a nedostatečného hájení příslušných veřejných zájmů. Nadále nesouhlasím s integrací dotčených orgánů. Jsem přesvědčena, že jde o zásadní slevení z ochrany složkových veřejných zájmů, které dnešní dotčené orgány hájí, a to zejména v kvalitě, odbornosti a nestrannosti takového posouzení. Jestliže je hlavním důvodem snaha o urychlení povolovacího procesu, jsem přesvědčena, že již nyní existují efektivní nástroje jak na průtahy a nečinnost úřadů reagovat, avšak nejsou důsledně využívány. Předkládaným návrhem stavebního zákona dochází v masivní míře k integraci agend dotčených orgánů do státní stavební správy. Proces vydávání povolení je přitom navíc natolik neformální, že se v průběhu řízení, možná až na některé výjimky, písemně neprojeví názor pracovníka vykonávajícího integrovanou agendu k předkládanému záměru a nebude součástí spisu do doby vydání povolení. Znát názor pracovníka vykonávajícího integrovanou agendu již v průběhu řízení však považuji za velmi důležité. Pokud by totiž takový pracovník nedostatečně chránil veřejný zájem, mohlo by to mít vliv také na práva účastníků řízení (např. v případě posuzování hlukových limitů). A jestliže účastníci řízení nebudou seznámeni s výsledkem posouzení věci již v průběhu řízení, nebudou moci řádně hájit svá práva. Pokud by navíc stavební úřad následně v odůvodnění svého rozhodnutí nevyjevil, jaké veřejné zájmy byly předmětem posuzování a s jakým konkrétním výsledkem (což se praxi často děje i dnes, kdy stavební úřad pouze konstatuje, že veřejné zájmy nebyly v řízení dotčeny), nebude řízení při současné úrovni státní správy i společnosti jako takové dostatečně transparentní a důvěryhodné. Jelikož předkládaný návrh stavebního zákona neposkytuje dostatečné záruky transparentního a řádného posouzení veřejných zájmů a staví účastníky řízení do nevýhodného postavení a zamezuje jim v efektivní ochraně jejich práv, navrhuji, aby od začlenění agend dotčených orgánů do činnosti stavebních úřadů bylo upuštěno. Současně upozorňuji, že návrh nezohledňuje všechny zájmy, které by měl stavební úřad, bez ohledu na (ne)integraci dotčených orgánů, chránit. Zejména mám na mysli ochranu architektury a urbanismu. Ve své činnosti se opakovaně setkávám s tím, že se boří architektonicky či urbanisticky hodnotné stavby, které sice nepožívají statusu památkové ochrany, přesto jsou pro zachování architektonického dědictví důležité. Je zřejmé, že stát nemůže formou památkového zákona chránit všechny historické, architektonicky zajímavé, osobité či autorsky ojedinělé stavby. Právě proto musí být stavební zákon klíčovým právním nástrojem ochrany hodnotné zástavby, přestože nejde o stavby požívající statut kulturní památky. Musím připomenout, že ochrana hodnotných staveb je jedním z klíčových bodů Politiky architektury a stavební kultury ČR schválené usnesením vlády č. 22 ze dne 14. ledna 2015, která řeší podporu rozvoje architektury a stavební kultury jako principu zvyšování kvality prostředí vytvářeného výstavbou. Odkazuji také na Davoskou deklaraci - high-quality Baukultur, kterou podepsali evropští ministři kultury 21. - 22. 1. 2018. Deklarace zdůrazňuje sdílenou odpovědnost politiky a občanské společnosti za životní prostředí a vyzývá evropské státy k vyvinutí maximálního úsilí k prosazení vysoce kvalitní stavební kultury. Pokud předkladatel neustoupí od integrace dotčených orgánů a § 4 v tomto směru nezmění, měl by text doplnit tak, že státní stavební správa chrání veřejné zájmy podle tohoto zákona a další veřejné zájmy zejména také v oblasti architektury a urbanismu. Tato připomínka je zásadní. 2. K části druhé, Státní stavební správa K § 9 odst. 1 Navrhuji, aby sídlem Nejvyššího stavebního úřadu bylo Brno. Vznik na samosprávě nezávislé státní stavební správy je příležitostí k další dekoncentraci státní moci, která se v podobě ministerstev a většiny ústředních správních úřadů soustřeďuje v hlavním městě Praze. Jsem přesvědčena, že umístěním sídla Nejvyššího stavebního úřadu mimo hlavní město lze přispět k větší nezávislosti tohoto úřadu. Na podporu umístění sídla Nejvyššího stavebního úřadu do Brna uvádím, že v Brně sídlí od roku 1994 Ústav územního rozvoje, který se jako organizační složka státu, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj, zabývá se metodickou činností na úseku územního plánování a stavebního řádu, což by měla být jedna z klíčových činností nově zřizovaného Nejvyššího stavebního úřadu. Pracovníci Ústavu územního rozvoje by mohli v rámci systemizace míst přejít do Nejvyššího stavebního úřadu. K tomu doplňuji, že dle mých poznatků a zkušeností samotné Ministerstvo pro místní rozvoj v poskytování metodické činnosti dlouhodobě selhává a roli ústředního orgánu státní správy v tomto ohledu řádně neplní. Vzhledem k tomu, že nový stavební zákon připravovala pro Ministerstvo pro místní rozvoj na základě memoranda o spolupráci Hospodářská komora ČR, nevidím žádný rozumný důvod pro to, aby pracovníci Ministerstva pro místní rozvoj v rámci systemizace služebních míst přešli automaticky na Nejvyšší stavební úřad, neboť jejich autorský podíl na tvorbě nové právní úpravy stavebního práva byl dle veřejně dostupných informaci minimální. Větší smysl vidím v přechodu pracovníků ministerstva na Stavební úřad pro hlavní město Praha, kterému návrh svěřuje významně širší agendu (§ 13 odst. 3 a 4). K zajištění těchto úkolů nepostačí přechod zaměstnanců dnešního Magistrátu hlavního města Prahy, ale Stavební úřad pro hlavní město Praha bude třeba významně personálně posílit. S ohledem na situaci na trhu práce v hlavním městě Praze to bude bez přechodu pracovníků Ministerstva jen stěží realizovatelný úkol. Tato připomínka je zásadní. K § 10 odst. 10 Ustanovení navrhuji vypustit. Předmětné ustanovení o kontaktních místech krajských stavebních úřadů de facto umožňuje zachování stávajícího systému malých stavebních úřadů, které se dlouhodobě potýkají s personálními problémy, a to zejména v těch případech, kdy jsou tyto úřady obsazeny pouze jedním pracovníkem, který je v podstatě nezastupitelný. Systém kontaktních míst by podle mého názoru opět generoval problémy v podobě nečinnosti stavebního úřadu například v důsledku enormního zatížení jednoho pracovníka nebo jeho dlouhodobé nepřítomnosti. Proto navrhuji, aby nový stavební zákon počítal výhradně s územními pracovišti krajského stavebního úřadu v obcích s rozšířenou působností. Tato připomínka je zásadní. 3. K části čtvrté, Územní plánování K § 24 odst. 1 Do uvedeného ustanovení navrhuji doplnit, že úkolem územního plánování je také ochrana architektonických a urbanistických hodnot zástavby. Odkazuji na připomínku k § 4 a na dokument Politika architektury a stavební kultury České republiky. Tato připomínka je zásadní. K § 28 odst. 1 Text ustanovení navrhuji doplnit tak, že územně analytické podklady jsou právně nezávaznými odbornými a informačními podklady sloužícími zejména k pořizování územně plánovací dokumentace a současně slouží jako podklad pro povolení záměru. Územně analytické podklady jsou svým obsahem důležitým dokumentem vypovídajícím o současném stavu a budoucím vývoji území, proto by k nim měl stavební úřad při povolení záměru přihlížet a zohlednit je jako důkazy v řízení. Tato připomínka je zásadní. K § 47 odst. 2 Navrhuji, aby při vymezení zastavěného území musel pořizovatel svolat místní šetření za účasti obce a dotčených orgánů hájících veřejné zájmy na úseku ochrany přírody a krajiny a státní památkové péče obligatorně. Vzhledem k tomu, že vymezení zastavěného území nahrazuje územní plán do doby jeho vydání, jde o klíčový dokument týkající se stavebního rozvoje obce. Proto by pořizovatel měl za účelem seznámení se stavem území vždy svolat místní šetření, kde by se v terénu případné nejasnosti o stavu a potřebách území s obcí a dotčenými orgány vyjasnily. Tato připomínka je zásadní. K § 47 odst. 4 Stavebnímu úřadu je svěřena pravomoc k tomu, aby vymezil zastavěné území nařízením. Ani v návrhu, ani v důvodové zprávě však není uvedeno, zda stavební úřad vydá nařízení ve formě opatření obecné povahy (§ 171 správního řádu), či právního předpisu (čl. 79 odst. 3 Ústavy). Není podle mého názoru žádný důvod odchýlit se od současné právní úpravy, která stanoví, že vymezení zastavěného území je opatřením obecné povahy. Navrhované ustanovení navrhuji dopracovat ve výše uvedeném smyslu. Tato připomínka je zásadní. K ustanovení § 51 odst. 2 [související ustanovení: § 109 písm. a); § 160 odst. 1 písm. b)] Návrh stavebního zákona posiluje význam tzv. plánovacích smluv, kterým se věnuje celá hlava VI. části čtvrté tohoto zákona. Z mého pohledu však nejde o pouhé posílení významu plánovacích smluv, ale zároveň také o nedůvodnou korekci soukromoprávního vztahu veřejnoprávní regulací. Občanský zákoník [1] zakotvuje, že "uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného". Platí, že "veřejné právo směřuje primárně k ochraně zájmů veřejných a soukromé právo primárně k ochraně zájmu jednotlivců". [2] Když už veřejné právo vstupuje do soukromoprávního vztahu, mělo by se tak dít na základě legitimního právního důvodu a v přiměřené míře. Jedním z nejpřiléhavějších příkladů ingerence veřejného práva do soukromoprávních vztahů je ochrana spotřebitele [3], kdy existuje legitimní důvod na ochraně slabší strany (kterou spotřebitel vždy je). Proto právní řád za účelem ochrany spotřebitele obsahuje kromě kogentních ustanovení občanského zákoníku též zákon o ochraně spotřebitele a s ním související působnost České obchodní inspekce, která do soukromoprávních vztahů vstupuje. V případě plánovacích smluv však neexistuje žádný legitimní důvod pro zvýšenou ochranu některé ze stran závazku. Stranám by proto měla postačovat klasická zásada "pacta sunt servanda", kterou občanský zákoník zakotvuje do ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) a dále případná odpovědnost za splnění závazku, která jde ruku v ruce s případnou odpovědností za náhradu škody vzniklé v důsledku porušení smluvní povinnosti. Nerozumím tedy tomu, proč by plánovací smlouva měla automaticky vylučovat možnost uplatňovat ve stavebním řízení návrhy, vyjádření a opravné prostředky, které by byly v rozporu s jejím obsahem. Domnívám se, že takové jednání by mělo být postižitelné pouze prostředky práva soukromého a nikoliv veřejného, neboť ustanovení § 51 odst. 2 navrženého stavebního zákona je typickým příkladem veřejnoprávního ustanovení, které hájí pouze soukromoprávní zájem, a to v tomto případě zájem investora (který bude navíc ve většině případů silnější stranou závazku z plánovací smlouvy). Lze si totiž jen stěží představit situaci, kdy by investor uzavřel plánovací smlouvu, jejímž předmětem bude realizace jeho stavebního záměru, a následně ve stavebním řízení jednal v rozporu s plánovací smlouvou proti svému záměru. Ustanovení § 51 odst. 2 a s ním související ustanovení § 109 písm. a) a § 160 odst. 1 písm. b) proto považuji za nadbytečná, neboť nedůvodně posilují postavení investorů vůči ÚSC. Citovaná ustanovení doporučuji z návrhu stavebního zákona vypustit. Tato připomínka je zásadní. K § 54 odst. 2 Navrhuji do textu doplnit nové písm. f) tak, že omezením v důsledku územně plánovací činnosti podle odstavce 1 je zejména vymezení území v zájmu zajišťování obrany a bezpečnosti státu. Veřejný zájem na zajištění obrany a bezpečnosti státu v řadě případů způsobí významné omezení vlastnických práv, kdy například vymezení území pro střelnici ozbrojených složek státu znemožní povolení nové výstavby na pozemcích, které by jinak zastavitelné byly. Tato připomínka je zásadní. 4. K části páté, Stavební právo hmotné K § 60 odst. 3 Požadavky na výstavbu se uplatní přiměřeně s ohledem na zájmy státní památkové péče u pozemků nebo staveb, které jsou kulturními památkami nebo se nacházejí v památkových rezervacích nebo památkových zónách. Navrhovatel v důvodové zprávě vysvětluje toto pravidlo konstatováním, že aplikační limity (požadavků na výstavbu) se uplatní i ve vztahu ke stavbám, které jsou chráněny veřejným zájmem na ochraně památkové péče. Ráda bych uvedla, že dle § 14 odst. 4 zákona o státní památkové péči se za území, v němž uplatňuje svůj zájem státní památková péče, považuje nejen památková rezervace a památková zóna, ale rovněž ochranné pásmo nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace a památkové zóny. Návrh stavebního zákona však u pozemků a staveb, které patří do ochranného pásma, nezavádí pravidlo, aby požadavky na výstavbu byly uplatňovány přiměřeně s ohledem na zájmy státní památkové péče. Navrhuji proto, aby ustanovení § 60 odst. 3 znělo: "U pozemků nebo staveb, které jsou kulturními památkami nebo se nacházejí v památkových rezervacích nebo památkových zónách nebo v ochranných pásmech nemovitých kulturních památek, nemovitých národních kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón, se požadavky na výstavbu uplatní přiměřeně s ohledem na zájmy státní památkové péče." Tato připomínka je zásadní. K § 62 K vymezení stavebního pozemku již nebude nutné trvat na dopravním napojení pomocí veřejně přístupné pozemní komunikace. Postačovat bude zajištění přístupu jiným způsobem. Zatímco u veřejně přístupné pozemní komunikace je stanoven požadavek, aby byla kapacitně vyhovující, u jiného přístupu k pozemku takový požadavek stanoven není. Je přitom zřejmé, že nebude-li jiný přístup k pozemku kapacitně vyhovující, nebude možné stavební pozemek vymezit. Navrhuji proto doplnit v ustanovení § 62 slova "kapacitně vyhovující" i ve vztahu k jinému přístupu. Tato připomínka je zásadní. K § 65 odst. 1 Ustanovení hovoří o tom, že prostupnost volné krajiny má být mimo zastavěné území zajištěna sítí účelových komunikací. S navrhovatelem souhlasím v tom, že zajištění prostupnosti je pro volnou krajinu klíčové. Ustanovení § 65 odst. 1 tak, jak je navrženo, však povede pouze ke zdvojení již existující ochrany, kterou účelovým komunikacím zajišťuje zákon o pozemních komunikacích. Návrh (poznámka pod čarou č. 32) poukazuje na § 63 zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle něj jsou jako součást přístupu do krajiny chráněny veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny. Považuji za žádoucí, aby znění obou právních předpisů, tj. stavebního zákona a zákona o ochraně přírody a krajiny, bylo totožné, s výjimkou zmíněných účelových komunikací, neboť ty jsou již dostatečně chráněny zákonem o pozemních komunikacích. Oproti tomu pravomoci, které správním orgánům plynou z § 63 zákona o ochraně přírody a krajiny, jsou k zajištění ochrany stezek a pěšin nedostatečné. Navrhuji proto, aby z § 65 odst. 1 byla vypuštěna slova "účelových komunikací" a nahrazena slovy "stezek a pěšin". Tato připomínka je zásadní. K § 66 Navrhuji doplnit text tohoto ustanovení o nový odstavec 4 v následujícím znění: "Změnou stavby nesmí být narušeny architektonické a urbanistické hodnoty zástavby. Odstranění architektonicky nebo urbanisticky významné stavby vymezené v územním plánu je možné pouze na základě povolení stavebního úřadu, a to za podmínky, že žadatel prokáže závažný veřejný zájem na jejím odstranění." Stavební zákon by měl chránit hodnotné stavby, které je třeba zachovat a chránit pro budoucí generace jako součást architektonického dědictví, přestože nejde o stavby požívající statut kulturní památky. Odkazuji na připomínku k § 4 a na dokument Politika architektury a stavební kultury České republiky. Tato připomínka je zásadní. K § 67 Odstavec první stanoví, že "Vzájemné odstupy staveb a odstupy staveb od hranice pozemku musí umožňovat splnění požadavků stanovených právními předpisy pro jednotlivé druhy staveb a požadavky urbanistické, architektonické a hygienické." Toto ustanovení považuji za nedostatečné, neboť neobsahuje další důležité veřejné zájmy, které jsou upraveny v ustanovení § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. (např. požadavky životního prostředí, ochrany povrchových a podzemních vod, bezpečnosti, zachování kvality prostředí a další). Dále není zřejmé, o jakých "požadavcích stanovených právními předpisy" se v tomto odstavci hovoří. V komparaci s ustanovením § 169 je totiž dáno, že Nejvyšší stavební úřad není zmocněn k vydání prováděcí vyhlášky k provedení tohoto zcela zásadního ustanovení. V druhém odstavci se navrhuje, že "Vzájemné odstupy staveb a odstupy staveb od hranice pozemku se uplatní výhradně při povolování staveb při hranici se sousedními zastavěnými pozemky a pozemky určenými k zastavění s výjimkou spojité zástavby nebo společně řešeného celku." Rozumím a oceňuji zahrnutí výjimky pro "spojitou zástavbu". Za zcela nevyhovující však považuji zřejmé vyhovění zájmům developerských společností a zakotvení výjimky pro "společně řešené celky". Z mé praxe, a ostatně i při pohledu na některé stávající satelity v okolí velkých aglomerací, je zřejmé, že takto zakotvená výjimka může vést k urbanisticky nevhodnému zhušťování zástavby na úkor kvality bydlení, která je základním cílem stanovených odstupů staveb, ale též na úkor uspokojivých sousedských vztahů. Nejsem ochotna přijmout ani případnou argumentaci, že bude následně na zájemcích o koupi nemovitosti, zda si takto realizované "králíkárny" zakoupí, či nikoliv. Hlavním důvodem je zejména úkol státní stavební správy zajistit ochranu veřejným zájmům. Toho úkolu se nemůže zbavovat ani za situace, kdy není schopna připravit kvalitní návrh právního předpisu a předá jej ke zpracování soukromému sektoru. Odstavec třetí zcela nepochopitelně stanoví, že "Odstupy staveb od hranic pozemků se neuplatní na hranici s veřejným prostranstvím." Tuto úpravu nepovažuji za vhodnou a jsem přesvědčena, že je i v přímém rozporu s nastavením úpravy a principů pro veřejné prostranství v § 63. Stejně tak mi není zřejmé, proč by při umístění záměru v bezprostřední blízkosti veřejného prostranství měla být dána přednost stavebnímu záměru před natolik silným veřejným zájmem, jakým je veřejné prostranství s jeho komunikační, urbanistickou a environmentální funkcí. Navrhuji proto, aby do odstavce 1 byly převzaty všechny zájmy a situace zahrnuté ve stávajícím ustanovení § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., a dále, aby bylo dáno zmocnění pro Nejvyšší stavební úřad k vydání prováděcí vyhlášky k provedení tohoto zcela zásadního ustanovení. U druhého odstavce požaduji vypuštění slov "společně řešeného celku". Třetí odstavec navrhuji vypustit. Tato připomínka je zásadní. K § 73 Bezodtoká odpadní jímka (žumpa) není nově jednoznačně pojata jako poslední možné řešení likvidace odpadních vod. Platná a účinná právní úprava stanoví podmínky pro umisťování bezodtokých jímek v prováděcím právním předpise. [4] Bezodtokou jímku lze v současnosti vybudovat pouze na místech, "kde splaškové odpadní vody nelze odvádět do kanalizace nebo kde vyčištěné odpadní vody v malé čistírně odpadních vod do ekvivalentu 500 obyvatel není možné vypouštět do vodního toku nebo do vod podzemních". Použití bezodtoké jímky určené k opakovanému vyvážení lze označit za nejméně ekologický způsob likvidace (splaškových) odpadních vod, který s sebou nese nemalá rizika (zejména průsaky do okolí, ale též potenciální riziko úmyslného neoprávněného vypouštění). Domnívám se, že by nová právní úprava měla zachovat kontinuitu ve vztahu k bezodtokým jímkám a jasně deklarovat, že jejich povolení připadá v úvahu až jako tzv. ultima ratio. S ohledem na skutečnost, že se navrhovatel zákona vydal cestou zakotvení požadavků na umisťování staveb přímo do stavebního zákona, měl by rovněž v zákoně jasně definovat určitou subsidiaritu použití bezodtokých odpadních jímek. Navrhuji proto úpravu textu § 73 odst. 2) takto: "Bezodtoká jímka nebo čistírna odpadních vod se umisťují tak, aby k nim byl umožněn přístup nebo příjezd pro vybírání jejich obsahu. Stavby se vybavují bezodtokou jímkou pouze v případě, že odpadní vody nelze likvidovat jiným způsobem." Tato připomínka je zásadní. 5. K § 81 Odstavec 3 zavádí základní pravidlo, že projektová dokumentace musí být vždy zpracována projektantem, tedy autorizovanou osobou. Odstavec 4 z tohoto určuje výjimku. Rozumím zachování požadavku, aby dokumentaci pro povolení, provádění a odstranění jednoduché stavby určené pro bydlení mohla zpracovat pouze autorizovaná osoba. Díky poslední větě odstavce 4 však nastává dle mého názoru zásadní a zcela nadbytečné zpřísnění zejména v případech, kdy občan nebude mít ke svému řádně povolenému rodinnému domu dochovanou původní dokumentaci. V praxi se jedná o velmi časté případy. Při pořízení "pasportu" takovéto stavby pro bydlení bude nově nucen občan využít služby autorizované osoby. Tuto úpravu nepovažuji za vhodnou. Navrhuji, aby dokumentaci skutečného provedení jednoduché stavby, jakož i dokumentaci stávajícího stavu stavby (tj. pasport) mohla i nadále zpracovat též osoba s příslušným vzděláním a praxí, nikoliv pouze projektant. Tato připomínka je zásadní. 6. K části sedmé, Stavební řád K § 93 + příslušná dotčená ustanovení jsou z důvodu přehlednosti připojena jako příloha tohoto materiálu (str. 21) Protože není jasné, jak bude vypořádána moje připomínka k § 4 návrhu zákona, aby od začlenění agend dotčených orgánů do činnosti stavebních úřadů bylo upuštěno, uplatňuji z opatrnosti rovněž tuto připomínku k § 93. Připomínka se vztahuje ke lhůtě a formě posouzení záměru dotčeným orgánem. Navrhovatel stanovil pro vydání "vyjádření" (neintegrovaného) dotčeného orgánu lhůtu 30 dní, která je z mého pohledu příliš krátká. Dotčený orgán musí předložený záměr vyhodnotit z pohledu řady odborných hledisek a 30 denní lhůta na něj bude vyvíjet nepřiměřený tlak. Neintegrované dotčené orgány se mají v rámci řízení vedených stavebním úřadem vyjadřovat k předloženému záměru, a to formou vyjádření. Od těchto vyjádření se může stavební úřad odklonit. Stát nejen zamýšlenou integrací agend dotčených orgánů, ale i nezávazností vyjádření neintegrovaných dotčených orgánů rezignuje na jednu ze svých primárních funkcí, a to ochranu veřejných zájmů. Nezávaznost vyjádření dotčených orgánů představuje nepřípustné riziko, že ochrana veřejných zájmů nebude zajištěna nebo bude ponížena. V důvodové zprávě se uvádí, že agendy, které nebyly integrovány do státní stavební správy, jsou vysoce komplexní a specifické a v některých případech relativně oddělitelné od procesů podle stavebního zákona. Je proto s podivem, že vyjádření těchto vysoce specializovaných a odborných dotčených orgánů, zaštiťujících ochranu zásadních veřejných zájmů, by mohl v průběhu řízení změnit, případně i zcela popřít stavební úřad, který nebude obsazen odborně způsobilou osobou pro danou oblast ochrany veřejného zájmu. Nesouhlasím proto s tím, aby vyjádření dotčených úřadů byla pro stavební úřad nezávazná. Navrhuji proto, aby posouzení záměru neintegrovanými dotčenými orgány mělo formu závazného stanoviska. Současně navrhuji, aby byla prodloužena lhůta, ve které je dotčený orgán povinen své stanovisko vydat. Tato připomínka je zásadní. K § 96 odst. 5 Pokud byl žadatel vyzván k odstranění vad návrhu, bude jej moci stavební úřad opětovně vyzvat k odstranění vad, které musely být zjevné již při předchozí výzvě, pouze s jeho souhlasem. Toto ustanovení vyvolá v praxi dvě možné situace. Bude-li stavebník s výzvou souhlasit, stavební úřad vymezí vady návrhu a stavebník je tak bude moci odstranit. Pokud stavebník s výzvou souhlasit nebude, žádost zůstane neúplnou a bude v rozporu s požadavky stavebního zákona. Dle § 101 odst. 2 pak bude stavební úřad povinen stavebníka o rozporu vyrozumět, tj. poučit jej, že návrh je neúplný. Tento postup bude v podstatě další výzvou k odstranění vad návrhu, kterou stavební úřad učiní bez ohledu na pravidlo dané ustanovením § 96 odst. 5. Nepovažuji za účelné vyloučit, aby stavební úřad v odůvodněných případech činil v zájmu odstranění vad záměru. Pokud totiž vady odstraněny nebudou, nebude možné o žádosti kladně rozhodnout. Navrhované řešení vnímám jako snahu o eliminaci chyb a nedůslednosti v postupech stavebních úřad, což je třeba řešit jinými nástroji (zejména pracovněprávními). Navrhuji proto, aby z tohoto ustanovení byla vypuštěna nadbytečná věta: "Pokud byl stavebník v průběhu řízení vyzván k odstranění vad návrhu, lze jej opětovně vyzvat k odstranění takových vad, které musely být stavebnímu úřadu zjevné již při předchozí výzvě, pouze s jeho souhlasem." Tato připomínka je zásadní. K § 97 Navrhovaná úprava neodpovídá soukromoprávní regulaci. V důvodové zprávě k návrhu je uvedeno, že "souhlas dle tohoto ustanovení je pouze pro účely veřejnoprávního řízení a vydání povolení; nenahrazuje jakýkoliv soukromoprávní titul, který by stavebníka opravňoval k realizaci záměru na dotčeném pozemku či stavbě." S takovou veřejnoprávní úpravou nemohu souhlasit, neboť bude v praxi vyvolávat pochybnosti o platné právní úpravě. Stále platí, že právní řád má být přehledný, srozumitelný a vnitřně nerozporný. Toho by se měl zákonodárce držet. Koncipované rozdělení v tomto ustanovení považuji za zmatečné a nepřípustné. Například dle návrhu § 97 odst. 2 věty první postačí v případě souhlasu vlastníka pozemku nebo stavby, která je v podílovém spoluvlastnictví, souhlas většiny podílových spoluvlastníků podle výše jejich podílů. Dle občanského zákoníku (viz § 1129) je však k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Navrhuji proto úpravu § 97 tak, aby byla v souladu s platnou právní úpravou soukromého práva. Tato připomínka je zásadní. K § 98 odst. 1 Stavební úřad vyrozumí dotčené orgány o zahájení řízení pouze tehdy, pokud se již k záměru nevyjádřily a pokud jejich stanoviska nebyla přiložena k návrhu. Upozorňuji, že v průběhu řízení, která stavební úřady povedou, budou dotčeným orgánům dle § 136 správního řádu i nadále stanoveny procesní práva i povinnosti. Dotčené orgány budou povinny poskytnout stavebnímu úřadu všechny informace, které jsou pro řízení důležité. V souvislosti s probíhajícím řízením budou oprávněny nahlížet do spisu a budou mít taktéž právo obdržet kopii materiálů ze spisů stavebních úřadů. Dotčené orgány budou mít právo vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí a podat podnět k zahájení přezkumného řízení. V okamžiku, kdy se dotčený orgán k záměru vyjádřil, tak jeho úkoly neskončí. Nelze proto říci, že pokud již své vyjádření učinil, není nutné jej o zahájení řízení informovat. V řízeních, která stavební úřady povedou, bude naopak zapotřebí umožnit dotčeným orgánům uplatnění dalších jejich procesních práv a povinností. Tato práva a povinnosti se vydáním vyjádření k záměru nevyčerpají. Dotčený orgán by navíc měl být sám nadán pravomocí zkontrolovat, zda stavebník předložil stavebnímu úřadu k povolení ten záměr, k němuž se předtím dotčený orgán vyjádřil. Bez vyrozumění o zahájení řízení nebude taková kontrola dotčenému orgánu umožněna. Navrhuji proto, aby z ustanovení § 98 odst. 1 byla slova "pokud se již nevyjádřily k záměru a nebyla jejich stanoviska přiložena k návrhu" vypuštěna. Tato připomínka je zásadní. K § 100 odst. 2 Tento odstavec odkazuje ve větě první na § 27 odst. 2 správního řádu, přestože § 94 návrhu stavebního zákona zavádí speciální úpravu účastenství odchylně od § 27 odst. 2 správního řádu. Odkaz na § 27 odst. 2 správního řádu v ustanovení § 100 odst. 2 tohoto návrhu považuji za chybný, neboť by měl odkazovat přímo na speciální úpravu účastenství uvedenou v § 94 návrhu. Z povahy věci vyplývá, že se hovoří o vyjádřeních a připomínkách účastníků řízení uvedených v § 94 písm. c). Proto doporučuji upravit ustanovení § 100 odst. 2 větu první tak, že odkaz na § 27 odst. 2 správního řádu bude vypuštěn a nahrazen odkazem na § 94 písm. c) tohoto návrhu stavebního zákona. Tato připomínka je zásadní. K § 106 Nedodrží-li stavební úřad lhůtu pro vydání rozhodnutí, dojde k automatickému povolení záměru. S přihlédnutím k tomu, že stavební zákon předpokládá povolení stavby v jediném řízení, považuji konstrukci automatického povolení za zcela nereálnou. Stavební zákon reguluje velkou škálu stavebních záměrů, které jsou vždy zásahem do území a do veřejných i soukromých zájmů. V tomto kontextu považuji princip automatického povolování záměru za zřejmě nešťastný. Znamená totiž, že za situace, kdy bude stavebnímu úřadu předložena (třeba i neakceptovatelná či neúplná) žádost o povolení záměru, bude záměr automaticky povolen. Vidím v tom ohrožení nejen soukromých, ale zejména veřejných zájmů. Proto setrvávám na připomínce, kterou jsem vznesla již v připomínkovém řízení k věcnému záměru zákona. Požaduji zcela upustit od možnosti automatického vygenerování rozhodnutí a zavést automatické vygenerování podnětu k uplatnění opatření proti nečinnosti. Za této situace by měl nadřízený úřad dostatečnou možnost aktivně zasáhnout. Tato připomínka je zásadní. K § 107 odst. 2) a 3) Domnívám se, že institut prodloužení platnosti povolení je v návrhu zákona upraven příliš benevolentně a vytváří nerovnost v právech stavebníka a dalších dotčených osob. Stavebník je novou úpravou zvýhodněn, neboť po něm již zákon nebude požadovat, aby svou žádost o prodloužení platnosti povolení náležitě zdůvodnil. Platná a účinná právní úprava umožňuje prodloužení územního rozhodnutí i stavebního povolení. V obou případech však stavebník musí podat odůvodněnou žádost a stavební úřad poté v rámci své správní úvahy zkoumá, zda jsou důvody na straně stavebníka dostatečné k tomu, aby platné povolení prodloužil. K (ne)důvodnosti žádosti o prodloužení povolení se opakovaně vyjádřil i Nejvyšší správní soud [5]. Soud v citované kauze souhlasil s krajským soudem, že "na základě ničím nepodložených důvodů žádosti o prodloužení územního povolení, že žadatel na realizaci záměru neměl a nemá peníze, přičemž neuvádí, kdy by je mohl mít, dále, že měl zatím jiné priority, přičemž neuvádí, že se tato situace změnila, a že je zde komplikované majetkové vypořádání, které ničím nedoložil, jakožto jediného podkladu pro rozhodnutí, nemohly být správní orgány v rámci svého správního uvážení schopny dospět k závěru, že nejenže platnost územního rozhodnutí prodlouží, ale rovněž, že tak učiní na maximální možnou dobu pěti let". Navržená právní úprava počítá s tím, že stavební úřad bude při žádosti o prodloužení platnosti povolení zkoumat pouze to, zda nedošlo ke změně podmínek, za kterých bylo povolení vydáno. Tato podmínka je samozřejmě logická, neboť platnost povolení je zákonem limitována především z důvodu možných změn v území, které poté odůvodňují nutnost navrhovanou stavbu znovu posoudit z hlediska cílů územního plánování. Stavební úřad by však měl kromě změn podmínek v území zkoumat také důvodnost žádosti o prodloužení povolení. V opačném případě totiž hrozí riziko "blokace" území na velmi dlouhou dobu pro záměr, který může být realizován například za 5 let, ale též za 10 let, 20 let, nebo také nikdy. Ustanovení § 107 v navrženém znění by mohlo vést k situacím, kdy stavebník vytvoří na části území jakousi "stavební kvaziuzávěru", například pouze z důvodu, že pro svůj odvážný projekt nakonec nedisponuje dostatkem financí. Navrhuji proto úpravu textu § 107 odst. 2 takto: "Dobu platnosti povolení může stavební úřad prodloužit na odůvodněný návrh stavebníka podaný před jejím uplynutím, a to i opakovaně, nejdéle však vždy o další 2 roky; doba platnosti povolení neskončí dříve, než bude rozhodnuto o návrhu." Zároveň navrhuji, aby z textu § 107 odst. 3, věty první bylo vypuštěno slovo "pouze". Tato připomínka je zásadní. K § 111 odst. 1 - 7 Pokud se navrhovatel rozhodne nevyhovět mé připomínce k ustanovení § 106 a setrvá na automaticky generovaném povolení, upozorňuji na chybnou konstrukci přezkumného řízení automatických rozhodnutí. Návrh počítá s tím, že nadřízený orgán zahájí do 30 dnů po nabytí právní moci automatického povolení přezkumné řízení, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že lze mít důvodně za to, že automatické povolení je v rozporu s právními předpisy. Podnět k provedení přezkumného řízení bude učiněn vždy, pokud se účastník řízení neodvolá. Za situace, kdy má odůvodnění automatického povolení obsahovat pouze informaci o tom, že se jedná o automatické povolení z důvodu uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí, je znění § 111 odst. 1 nesmyslné. Dle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu platí, že správní orgán je povinen v odůvodnění rozhodnutí uvést důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Odůvodnění správního rozhodnutí nemůže být pouze formální. Správní orgán musí popsat konkrétní důvody, proč byly aplikovány způsobem, který vedl k výslednému rozhodnutí. V opačném případě je rozhodnutí stiženo vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti vzhledem k nedostatku důvodů rozhodnutí. Automatické povolení bude vždy trpět nezákonností spočívající v nedostatečném odůvodnění. Nevidím tedy prostor pro úvahu nadřízeného správního orgánu v otázce zahájení přezkumného řízení. Nadřízený orgán bude povinen zahájit přezkumné řízení v každém případě automatického povolení a toto automatické povolení bude muset pokaždé zrušit nebo změnit. To je ostatně jeden z důvodů, proč myšlenku automatického rozhodnutí nepřijímám. Nadřízený správní orgán pak bude vždy rozhodovat jako prvostupňový orgán. Proto pokud nebude vyhověno mé připomínce k § 106, navrhuji změnit text § 111 následujícím způsobem. K ustanovení § 111 odst. 8 se vyjádřím v další připomínce. "(1) Nadřízený správní orgán vždy zahájí do 30 dnů po nabytí právní moci automatického povolení přezkumné řízení. (2) Nadřízený správní orgán přezkoumá soulad automatického povolení s právními předpisy, posoudí návrh na povolení záměru, provede potřebné dokazování a vypořádá případná vyjádření, která byla uplatněna v řízení o povolení záměru v prvním stupni. Nadřízený správní orgán nepřihlíží k vyjádřením, která byla uplatněna poprvé v přezkumném řízení, ačkoliv mohla být uplatněna v řízení o povolení záměru v prvním stupni. (3) Nadřízený správní orgán: a)automatické povolení nebo jeho část zruší a návrh nebo jeho část zamítne, nelze-li záměr povolit, nebo b)automatické povolení nebo jeho část změní. (4) Nadřízený správní orgán v přezkumném řízení postupuje jako stavební úřad v prvním stupni v řízení o povolení záměru a činí veškeré úkony, které jsou nezbytné k vydání rozhodnutí o celém návrhu. (5) Rozhodnutí v přezkumném řízení vydá správní orgán ve lhůtách podle § 102. Nebude-li v této lhůtě rozhodnuto, správní orgán o tom vyrozumí nadřízený správní orgán nejpozději do tří dnů po uplynutí lhůty; ustanovení § 106 se nepoužije." Protože nemohu dohlédnout, jak bude připomínka vypořádána, z opatrnosti uvádím také to, že v navrhovaném § 111 odst. 2 zůstal zcela opomenutý zájem na ochraně podzemních a povrchových vod. Pokud by tedy měl § 111 odst. 2 zůstat zachován, navrhuji, aby přezkumné řízení bylo vždy zahájeno také v případě automatických povolení týkajících se podzemních a povrchových vod. Tato připomínka je zásadní. K 111 odst. 8 Ustanovení § 111 odst. 8 stanovuje, že se proti rozhodnutí v přezkumném řízení o automatickém povolení nelze odvolat. Nadřízený správní orgán však v přezkumném řízení automaticky vygenerovaného rozhodnutí vystupuje jako stavební úřad v prvním stupni a činí veškeré úkony, které jsou nezbytné k vydání rozhodnutí o celém návrhu. Nemožnost odvolat se proti de facto prvostupňovému rozhodnutí je dle mého názoru neadekvátní zásah do procesních práv účastníků řízení, kteří již nebudou mít možnost se v rámci povolovacího procesu proti povolení záměru či zamítnutí návrhu jakkoliv bránit. Proto navrhuji, aby ustanovení § 111 odst. 8 znělo: "Proti rozhodnutí v přezkumném řízení o automatickém povolení se lze odvolat." Tato připomínka je zásadní. K § 130 Kolaudace Odstavec 1 zavádí základní pravidlo, že stavby lze užívat jen na základě kolaudačního rozhodnutí, přičemž počítá se třemi taxativně určenými výjimkami. Výhradu k vyloučení povolení užívání mám především ke stavbám uvedeným pod písmenem c), tj. podzemním stavbám technické infrastruktury s výjimkou kolektorů. Kolaudace staveb veřejné infrastruktury je pro ochranu veřejných zájmů naprosto důležitá. Jsem přesvědčena, že zákonodárce, ani přes případný nátlak zájmových skupin, nemůže ustoupit z tak důležitého zájmu, jakým je ověření způsobilosti užívání staveb, které budou sloužit široké veřejnosti a mohou mít též další závažné dopady (u podzemních staveb energetických sítí technické infrastruktury či jiných produktovodů například dopady environmentální). Navrhuji proto vypuštění ustanovení § 130 odst. 1 písm. c) za středníkem. Tato připomínka je zásadní. K § 131 Účastníkem kolaudačního řízení má být dle návrhu pouze stavebník a vlastník stavby. Účastníkem kolaudačního řízení dle současně platného stavebního zákona je stavebník, vlastník stavby, není-li stavebníkem, a rovněž vlastník pozemku, na kterém je stavba provedena, není-li stavebníkem a může-li být jeho vlastnické právo kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno. Zákonodárce zde jednoznačně vycházel z dřívější právní úpravy a zejména judikatury. Návrh účastenství v kolaudačním řízení je však z pohledu ústavně-právního značně diskutabilní. K dřívější úpravě veřejného stavebního práva (tj. zákon č. 50/1976 Sb.) se vyjádřil Ústavní soud [6], který dospěl k závěru, že "vyloučení vlastníka pozemků, na kterých je realizována cizí stavba, z kolaudačního řízení a v důsledku toho též z práva na soudní ochranu, považuje Ústavní soud za pochybení zákonodárce, které má ústavní rozměr." Proto bylo zrušeno ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (stavebního zákona), ve znění pozdějších předpisů, a to ke dni 31. 12. 2000. Ústavní soud v nálezu, mimo jiné, uvedl, že se vyloučením z kolaudačního řízení vlastník pozemků ocitá v nerovnoprávném postavení, když bez rozumných důvodů je mu přiznáno méně práv než stavebníkovi. Taková úprava navíc dle Ústavního soudu znamená, že cit. "majitel pozemku je vyloučen též z práva domáhat se soudní ochrany, neboť není-li účastníkem správního řízení, není ani aktivně legitimován k podání správní žaloby... Takový stav je dle názoru navrhujícího soudu v rozporu s principem rovnosti v právech dle čl. 1 Listiny základních práv a svobod." Jsem proto přesvědčena, že pokud bude přijata navrhovaná úprava a kolaudační rozhodnutí napadne dotčený vlastník pozemku u Ústavního soudu, naváže soud na svoji právní argumentaci a dříve vyslovený názor. Navrhuji proto účastenství v kolaudačním řízení zachovat dle současné právní úpravy, která je oproti předkládanému návrhu jednoznačně ústavně konformní (viz § 122a odst. 1 současného stavebního zákona). Tato připomínka je zásadní. K § 136 odst. 4 Zkušební provoz považuji za důležitý institut veřejného stavebního práva. Jeho prodlužování, třeba i opakované, však nemůže jít na úkor práv dotčených osob a musí vždy vycházet z účelu předmětného institutu. Tím je ověření funkčnosti či vybraných důležitých vlastností stavby. K časovému omezení zkušebního provozu se rovněž vztahuje judikatura správních soudů. [7] Nelze proto z důvodu ochrany zájmů sledovaných stavebním zákonem za žádných okolností připustit, aby byl zkušební provoz zaváděn, resp. prodlužován zcela bezdůvodně. Navrhuji proto, aby za slovo "může" byla v souladu s výše uvedeným doplněna slova "v odůvodněných případech". Tato připomínka je zásadní. K § 139 Návrh pracuje se slovy "stavba" a "terénní úprava" jako s rozdílnými pojmy. V § 139 však stavební zákon umožňuje stavebnímu úřadu rozhodnout pouze o nařízení odstranění stavby, nikoli již terénní úpravy. Pro takové omezení pravomoci a rozdílné pojetí stavby a terénní úpravy nespatřuji důvod. I provedení terénní úpravy může svým závadným stavem např. ohrožovat život nebo zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí anebo majetek třetích osob. Nebo může být terénní úprava prováděna či provedena bez povolení anebo v rozporu s ním. Navrhuji proto do § 139 doplnit, že stavební úřad nařídí vlastníkovi terénní úpravy odstranit terénní úpravu v případech, které platí pro nařízení odstranění stavby [§ 139 odst. 1 písm. a) až e)]. Ke zvážení dávám také doplnění možnosti nařídit odstranění zařízení [ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b)]. Tato připomínka je zásadní. K § 140 Setkávám se s případy, kdy se osoby, jimž stavební úřad dodatečně nepovolil stavební záměr, pokouší po nabytí právní moci rozhodnutí o odstranění stavby znovu iniciovat zahájení řízení o dodatečném povolení stavby dle ustanovení § 101 a násl. správního řádu. Ze znění současných předpisů, a ani z ustanovení § 140 jednoznačně nevyplývá, zda je takový postup možný, tj. zda je možné vydat nové rozhodnutí o dodatečném povolení stavby (§ 101 správního řádu) až po právní moci rozhodnutí o odstranění stavby. Rovněž v praxi stavebních úřadů činí tato otázka aplikační problémy a postupy úřadů nejsou jednotné. Navrhuji do ustanovení § 140 výslovně zakotvit, zda je možné požádat o dodatečné povolení stavby dle ustanovení § 101 a násl. správního řádu po nabytí právní moci rozhodnutí o odstranění stavby, či zda je tato možnost vyloučena. Tato připomínka je zásadní. 7. K části deváté, Přestupky K § 154 odst. 4 písm. c) Podle tohoto ustanovení lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč, d), jestliže pachatel užívá záměr uvedený v § 126 odst. 3 bez povolení stavebního úřadu. V § 126 odst. 3 jsou však uvedeny záměry, které povolení stavebního úřadu nevyžadují. Jedná se zřejmě o chybu v psaní. Navrhuji proto, aby ustanovení § 154 odst. 4 písm. c) bylo vypuštěno. Tato připomínka je zásadní. K § 155 odst. 2 písm. d) Stavebník se dopustí přestupku porušením povinnosti dle § 144 odst. 3 písm. b) nebo c). V tomto ustanovení však písm. b) nebo c) uvedeno není. Jedná se zřejmě o chybu v psaní. Navrhuji proto, aby z ustanovení § 155 odst. 2 písm. d) byla vypuštěna slova "podle § 144 odst. 3 písm. b) nebo c) nebo". Tato připomínka je zásadní. K § 155 odst. 4 Vlastník stavby se dopustí přestupku porušením povinnosti dle § 89 odst. 1 písm. e). V tomto ustanovení však písm. e) uvedeno není. Jedná se zřejmě o chybu v psaní. Navrhuji proto, aby z ustanovení § 155 odst. 4 byla vypuštěna slova "nebo e)". Tato připomínka je zásadní. 8. K části desáté, soudní přezkum Obecně Za účelem soudní ochrany veřejných subjektivních práv osob proti aktům vydávaným veřejnou správou je třeba zachovat co nejjednodušší jednotnou institucionální soustavu a jednotnou procesní úpravu, které budou přehledné a srozumitelné nejen pro odbornou veřejnost. Navrhovaná specifická procesní úprava správního soudnictví i nově zakotvená místní příslušnost několika vybraných krajských soudů jsou nežádoucí. Navrhuji část desátou zcela vypustit a ponechat právní úpravu zakotvenou v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "SŘS"). Přesto se dál v textu vyjádřím i k následujícím ustanovením. Tato připomínka je zásadní. K § 158 Vnímám snahu návrhu posílit procesní postavení stavebníka v soudním řízení, který tak prakticky získává mj. práva navrhovat důkazy a žádat o konání jednání. Návrh však na druhou stranu stavebníka k účasti na soudním řízení fakticky nutí, i kdyby o to z nejrůznějších důvodů nestál. Navrhuji toto ustanovení zcela vypustit. Zcela vyhovující je stávající právní úprava zakotvená v SŘS. V případě stavebníka lze využít procesního institutu osoby zúčastněné na řízení. Pro doplnění uvádím, že dlouhodobě zastávám názor, že by úřady měly účastníky řízení v rozhodnutích, která vydávají, povinně informovat o možnosti soudního přezkumu. Pokud by návrh takovou povinnost zavedl, půjde o krok správným směrem. Právo každého na projednání jeho věci nezávislým a nestranným soudem je zcela zásadní, a to zvláště za situace, kdy návrh počítá s urychlením řady procesních postupů stavebních úřadů a integrací dotčených orgánů. Tato připomínka je zásadní. K § 159 Zkrácení lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu na jeden měsíc je zcela nepřijatelné. Tato lhůta je nepřiměřeně krátká. Snaha co nejvíce urychlit rozhodování stavebních úřadů a samotnou výstavbu a posílit tak pozici investorů, nemůže být na úkor ochrany práv jiných osob a znevýhodňovat je. Navrhuji proto uvedené ustanovení zcela vypustit a zachovat lhůty pro podání správní žaloby tak, jak jsou uvedeny v SŘS. Tato připomínka je zásadní. K § 160 Ztotožňuji se s názorem Nejvyššího správního soudu, který už při uplatnění připomínek k návrhu věcného záměru stavebního zákona poukázal na to, že "některé otázky stavebního práva patří do působnosti čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jako "občanská práva a závazky". Vztahuje se na ně proto požadavek tzv. plné jurisdikce ve smyslu příslušné judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu [8] Omezovat přípustnost podání je neakceptovatelné. Navrhuji uvedené ustanovení zcela vypustit. Tato připomínka je zásadní. K § 161 Vzhledem k tomu, že § 161 o odmítnutí návrhu je provázán s ustanovením § 160 o nepřípustnosti žaloby, navrhuji § 161 zcela vypustit. Tato připomínka je zásadní. K § 162 Nesouhlasím, aby ve stavební agendě došlo ke změně obecné právní úpravy procesního institutu odkladného účinku, který se v praxi osvědčil. Žaloba, které byl přiznán odkladný účinek, má být podle stavebního zákona projednána a má o ní být rozhodnuto "přednostně s nejvyšším urychlením". Zákonodárce se zřejmě snaží i v této fázi posílit pozici investora a urychlit proces realizace stavby, avšak stanovená "lhůta" k projednání a rozhodnutí o žalobě, které byl přiznán odkladný účinek je neurčitá a lze s ní stěží spojit negativní důsledky v případě, že by k projednání a rozhodnutí nedošlo. Soudy by navíc takto stanovená lhůta mohla vést k tomu, že žalobám odkladný účinek přiznávat spíše nebudou. Navrhuji uvedené ustanovení zcela vypustit. Tato připomínka je zásadní. K § 164 Nemohu souhlasit s tím, aby se ustanovení o nepřípustnosti podání a odmítnutí žalobního návrhu použila obdobně na řízení o zrušení právního předpisu, jehož obsahem je územně plánovací dokumentace nebo na řízení o kasační stížnosti a obnově řízení. Navrhuji uvedené ustanovení zcela vypustit. Tato připomínka je zásadní. 9. Příloha č. 1, Drobné stavby K (2) písm. a) Předkladatel jasně nestanoví konkrétní parametry součástí a příslušenství drobných staveb. To by mohlo v praxi vyvolat nežádoucí stav, kdy např. v důsledku přístavby bude realizována drobná stavba přesahující parametry uvedené v odst. 1 Přílohy č. 1. Považuji tudíž za potřebné upravit vzájemný vztah mezi specifikovanými drobnými stavbami a jejich součástmi a příslušenstvím. Navrhuji proto úpravu textu odst. 2 písm. a) Přílohy č. 1 takto: "součásti a příslušenství drobných staveb, pokud nepřekročí parametry uvedené v odst. 1". Tato připomínka je zásadní. K (2) písm. b) Podle návrhu bude každá údržba stavby zařazena mezi stavby drobné, které lze provést bez povolení stavebního úřadu. Povolení bude vyžadovat pouze údržba stavby, která je kulturní památkou. Ustanovení nepočítá s tím, že řada udržovacích prací může být provedena způsobem, který negativně ovlivní veřejné zájmy chráněné dle § 4 stavebního zákona. Bude-li např. v rámci údržby změněn vzhled stavby, mohou být závažným způsobem ohroženy architektonické a urbanistické hodnoty zástavby. Bude-li v rámci údržby zasaženo do nosných konstrukcí stavby, může být ohrožena její stabilita a tím i zdraví či život osob, které ve stavbě přebývají. U těchto udržovacích prací musí stavební úřad ověřit, že jejich provedením nebudou veřejné zájmy negativně ovlivněny. Nelze proto připustit, aby všechny udržovací práce byly na základě § 5 odst. 7 stavebního zákona a jeho přílohy č. 1 zařazeny mezi drobné stavby a jako takové byly vyjmuty z procesu povolení stavebním úřadem. Navrhuji proto úpravu textu odst. 2 písm. b) Přílohy č. 1 takto: "údržba stavby, jejíž provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu, vzhled stavby, životní prostředí nebo bezpečnost při užívání, a pokud nejde o údržbu stavby, která je kulturní památkou." Tato připomínka je zásadní. Brno 20. prosince 2019 Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv Příloha Výčet příslušných právních předpisů a ustanovení v návaznosti na připomínku k § 93 Změna zákona o požární ochraně Bod 5. § 31 odst. 3 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 7. § 31 odst. 6 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Změna zákona o státní památkové péči Bod 6. § 11 odst. 2 - vypustit "nebo vyjádření" Bod 7. § 14 odst. 1 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 8. § 14 odst. 2 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 9. § 14 odst. 3 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 11. § 14 odst. 4 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko", "vyjádření" na "závazného stanoviska" a "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 19. § 26 odst. 3 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 22. § 28 odst. 2 písm. e) - vypustit "nebo vyjádření" Bod 23. § 29 odst. 2 písm. b) - vypustit "vyjádření" Bod 28. § 35 odst. 1 písm. e) - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" a "vyjádření" na slova "závazném stanovisku" Bod 29. § 35 odst. 1 písm. g) - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska", "vyjádření" na "závazném stanovisku" a "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 30. § 35 odst. 2 písm. b) - změnit "vyjádření na "závazného stanoviska" a "vyjádření" na "závazném stanovisku" Bod 31. § 39 odst. 1 písm. e) - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" a "vyjádření" na "závazném stanovisku" Bod 32. § 39 odst. 1 písm. g) - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska", "vyjádření" na "závazném stanovisku" a "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 33. § 39 odst. 2 písm. b) - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" a "vyjádření" na "závazném stanovisku" Bod 35. § 44a odst. 3 - změnit "vyjádřením" na "závazným stanoviskem" Změna horního zákona Bod 2. § 18 odst. 1 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Bod 3. § 19 odst. 1 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Bod 6. § 23 odst. 2 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Bod 11. § 42a - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Změna zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě Bod 1. § 20 odst. 1 - změnit "vyjádření" na "závazná stanoviska" Bod 3. § 32 odst. 1 - změnit "po vyjádření" na "na základě závazného stanoviska" a "Vyjádření" na "Závazné stanovisko" Bod 5 § 42 odst. 1 písm. j) - změnit "vyjádření" na "závazná stanoviska" Bod 6. § 41 odst. 4 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Změna zákona o geologických pracích Bod 2. § 13 odst. 2 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 3. § 13 odst. 2 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Změna zákona o ochraně zemědělského půdního fondu Bod 9. § 10 odst. 10 - změnit "po vyjádření" na "na základě závazného stanoviska" Bod 17. § 17 písm. d) - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Změna zákona o pozemních komunikacích Bod 3. § 10 odst. 5 - změnit "vyjádření Policie" na "závazné stanovisko Policie", "Policie České republiky nevydá vyjádření" na "Policie České republiky nevydá závazné stanovisko" a "jsou vyjádření" na "jsou vyjádření a závazné stanovisko" Bod 6. § 16 - změnit "vyjádření" na závazné stanovisko", vyjádření" na "závazné stanovisko", "vyjádření" na "závazné stanovisko" a "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 18. § 37 odst. 3 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko", "vyjádření" na "závazná stanoviska" a "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 20. § 38 odst. 3 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" a "vyjádření" na "závazné stanovisko" Změna veterinárního zákona Bod 1. § 48 odst. 1 písm. g) a § 49 odst. 1 písm. i) - změnit "vyjádření" na "závazná stanoviska" Bod 4. § 56 - změnit "Vyjádření" na "Závazné stanovisko" Bod 5. § 56 odst. 1 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 7. § 56 odst. 2 a 3 - změnit "Vyjádření pro stavby nebo zařízení" na "Závazná stanoviska ke stavbám nebo zařízením Bod 8. § 56 odst. 4 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 10. § 77a - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Změna zákona o integrovaném záchranném systému Bod 8. § 33 odst. 1 - změnit "Vyjádření vydávaná" na "Závazná stanoviska vydávaná", vypustit "jsou vyjádřením podle části čtvrté správního řádu a" a vypustit "ani závazným stanoviskem" Změna zákona o hospodaření energií Bod 15. § 13 odst. 1 - změnit "vyjádření" na závazné stanovisko" Změna zákona o pohřebnictví Bod 1. § 3 odst. 4 - změnit "vyjádření" na závazné stanovisko" a "Vyjádření" na "Závazné stanovisko" Změna zákona o státních hranicích Bod 2. § 17 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 3. § 17 odst. 2 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Změna lázeňského zákona Bod 8. § 37 odst. 3 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Bod 9. § 37 odst. 4 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Bod 10. § 37 odst. 6 - změnit "Závazné stanovisko ministerstva podle odstavce 2 písm. b), c), e) a f) a vyjádření ministerstva podle odstavců 3 a 4" na "Závazné stanovisko ministerstva podle odstavce 2 písm. b), c), e) a f) a odstavců 3 a 4" Bod 11. § 37 odst. 7 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 12. § 38 - změnit "ve vyjádření" na "v závazném stanovisku" Bod 13. § 43 odst. 2 - vypustit poslední větu "Vyjádření podle § 37 odst. 3 a 4 jsou vyjádřeními podle části čtvrté správního řádu." Změna zákona o odpadech Bod 28. § 79 odst. 4 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 30. § 82 odst. 2 - změnit vyjádření" na "závazné stanovisko" Změna zákona o nakládání s těžebním odpadem Bod 1. § 6 odst. 2 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Bod 6. § 8 odst. 1 - změnit "po vyjádření" na "na základě závazného stanoviska" Bod 16. § 10 odst. 1 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 21. § 17 odst. 3 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 24. § 22 odst. 4 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Změna zákona o ochraně ovzduší Bod 2. § 9 odst. 3 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Bod 5. § 11 odst. 1 písm. b) - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 11. § 11 odst. 5 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 12. § 11 odst. 7 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Bod 13. § 11 odst. 8 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Bod 14. § 11 odst. 9 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Bod 15. § 11 odst. 10 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Bod 17. § 12 odst. 1 - změnit "vyjádření" na "závazného stanoviska" Změna zákona o prevenci závažných havárií Bod 9. § 47 odst. 1 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Změna atomového zákona Bod 5. § 208 písm. p) - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" a "ve vyjádření" na "v závazném stanovisku" Bod 6. § 208 písm. q) a § 228 odst. 1 - změnit "vyjádření" na "závazné stanovisko" Bod 7. § 228 odst. 2 - změnit "Vyjádření" na "Závazné stanovisko" Bod 8. § 228 odst. 3 - změnit "ve vyjádření" na "v závazném stanovisku" [1] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. [2] Nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. I. ÚS 531/05. [3] Z dalších přiléhavých příkladů lze zmínit veřejnoprávní ochranu hospodářské soutěže, nebo zákonné pojištění odpovědnosti. [4] Vyhláška MMR č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. [5] Rozhodnutí ze dne 23. 8. 2017, č. j. 2 As 26/2017 - 44. [6] Nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2000, Pl. ÚS 2/99. [7] K tomu např. rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2015, čj. 2 As 37/2015-46, dle kterého musí jít o období dostatečné pro ověření vybraných vlastností stavby, avšak není jeho účelem, aby se stavba nacházela ve zkušebním provozu po celou předepsanou dobu. [8] Nález ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99.