Poznámka/Výsledek případu

Právní věty

Text dokumentu

Brno 16. září 2019 Sp. zn.: 7532/2015/VOP/EHŠ Č. j.: KVOP-40429/2019 Závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě ve věci změny místní příslušnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí A. Závěry šetření Na základě podnětu pana A. A. (dále také "stěžovatel" či "otec") jsem zahájila šetření Úřadu městské části Praha 1 (dále také "ÚMČ Praha 1) a Magistrátu hlavního města Prahy (dále také "MHMP") ve věci změny místní příslušnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Ve zprávě o šetření ze dne 19. 3. 2018 jsem konstatovala, že: * Existují důvodné pochybnosti o nepodjatosti sociálních pracovnic Úřadu městské části Praha 1, pro které by měly být vyloučeny z poskytování sociálně-právní ochrany nezletilým Štefanovi A. a Markovi A. * I když v rámci poskytování sociálně-právní ochrany dítěti nevede orgán sociálně-právní ochrany dětí správní řízení, je možné uplatnit námitku podjatosti, neboť se jedná o postup správního orgánu podle části čtvrté správního řádu, která stanoví obdobné užití § 14 správního řádu. * Úřad městské části Praha 1 i Magistrát hlavního města Prahy pochybily nesprávným rozhodnutím o námitce podjatosti stěžovatele. * Magistrát hlavního města Prahy měl na základě podnětu tajemníka Úřadu městské části Praha 1 ke změně příslušnosti OSPOD ze dne 1. 7. 2015 a žádostí stěžovatele o změnu příslušnosti OSPOD z května a června 2015 provést pro důvodné pochybnosti o nepodjatosti sociálních pracovnic OSPOD povinnou delegaci, tzn. výkonem sociálně-právní ochrany Štefana A. a Marka A. pověřit sousední OSPOD i bez ohledu na to, že tajemník Úřadu městské části Praha 1 předtím nerozhodl o vyloučení sociálních pracovnic Úřadu městské části Praha 1 pro podjatost. Takto měl dle mého názoru Magistrát hlavního města Prahy postupovat z vlastní iniciativy i v době vydání zprávy o šetření a provést povinnou delegaci. * Úřad městské části Praha 1 měl za situace dlouhodobé nespolupráce stěžovatele s Úřadem městské části Praha 1 a narušených vztahů zvažovat postoupení věci z důvodu vhodnosti na jiný OSPOD. Nepověří-li Magistrát hlavního města Prahy sousední OSPOD výkonem sociálně-právní ochrany Štefana A. a Marka A. z důvodu vyloučení sociálních pracovnic Úřadu městské části Praha 1 pro podjatost, měl by Úřad městské části Praha 1 věc postoupit z důvodu vhodnosti jinému věcně příslušnému správnímu orgánu (s jeho předchozím souhlasem). B. Vyjádření úřadů Ve zprávě o šetření jsem požádala úřady o vyjádření ke zjištěným pochybením a informaci o přijatých opatřeních k nápravě. Tajemník Úřadu městské části Praha 1 Mgr. Ing. František Dvořák sdělil, že vyčkává, zda Magistrát hlavního města Prahy využije navržené řešení aplikace § 131 odst. 4 správního řádu. Magistrát hlavního města Prahy mimo jiné uvedl, že od roku 2015 došlo v obsazení orgánu sociálně-právní ochrany dětí k personálním změnám, kdy dnešní personální obsazení je prakticky zcela odlišné od původního stavu, a požádal o prodloužení lhůty k vyjádření z důvodu nutnosti seznámit se s kompletní spisovou dokumentací nezletilých dětí. Vyjádření jsem dosud ani přes opakované urgence neobdržela, což pokládám za zcela nepřijatelné. C. Závěrečné hodnocení S ohledem na nepřijetí opatření k nápravě vydávám své závěrečné stanovisko podle § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Součástí stanoviska je návrh opatření k nápravě. Podrobná argumentace je obsažena ve zprávě o šetření ze dne 19. 3. 2018. Ve stručnosti shrnuji následující. MHMP obdržel podnět tajemníka ÚMČ Praha 1 ze dne 1. 7. 2015, reagující na žádost stěžovatele o výměnu OSPOD, učiněnou vůči tajemníkovi stěžovatelem dne 19. 6. 2015. Tajemník uvedl, že stěžovatel podal na úřednice ÚMČ Praha 1 trestní oznámení a také že ÚMČ Praha 1 podal na stěžovatele podnět k zahájení trestního řízení ze dne 17. 4. 2015. Tajemník požádal MHMP, aby znovu posoudil, zda nedošlo k naplnění podmínek uvedených v ustanovení § 131 odst. 4 nebo odst. 5 správního řádu, přičemž změnu správního orgánu doporučil. MHMP k uvedenému před vydáním zprávy o šetření sdělil, že jedná-li se o podaná trestní oznámení, tak k jejich podání v jakékoliv věci na kohokoliv je, s vědomím možných následků za neoprávněné podání, oprávněn kdokoliv. Podal-li tedy otec na pracovnice OSPOD trestní oznámení, je to jeho nezadatelné právo. S tím lze samozřejmě souhlasit, přestože tento závěr nekonvenuje Stanovisku Ministerstva práce a sociálních věcí. [1] Stanovisko zmiňuje, že pokud je rodičem na sociálního pracovníka podáno trestní oznámení v souvislosti s výkonem sociálně-právní ochrany, mohou vzniknout důvodné pochybnosti o nepodjatosti sociálního pracovníka, a že z důvodu podání trestního oznámení na všechny sociální pracovníky příslušného OSPOD by mohlo dojít k vyloučení všech úředních osob. I já se však stejně jako MHMP domnívám, a vyjádřila jsem to ve zprávě o šetření, že podjatost úřední osoby nelze dovozovat bez dalšího jen ze skutečnosti, že účastník řízení podá na úřední osobu stížnost či trestní oznámení. [2] Nemohu se však ztotožnit s vyjádřením MHMP, že shodná (pozn. jako situace ohledně trestního oznámení otce na sociální pracovnice OSPOD) je i situace ohledně trestního oznámení podaného ze strany OSPOD na otce v dubnu 2015. Podle mého názoru se jedná o odlišnou situaci. MHMP uvedl, že OSPOD má zákonem, konkrétně podle § 51 odst. 5 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí, [3] přímo stanovenou povinnost oznamovat orgánům činným v trestním řízení skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán na dítěti trestný čin. Mají-li tedy důvodné podezření, že byl takový čin spáchán a spáchal ho otec, musí takové oznámení učinit bez ohledu na možné následky. Podle MHMP je dále na straně soudu (pokud mu bude orgány činnými v trestním řízení věc k rozhodnutí vůbec předložena), aby konstatoval a podložil, zda se otec směrem k dětem nějakého trestného činu dopustil. Potud nemám vůči sdělením MHMP výhrady. Z obsahu trestního oznámení OSPOD na otce však vyplývá, že OSPOD se zmiňuje nejen o zanedbání povinné výživy, ale vyjadřuje se i o pokračování otce v trestné činnosti, a to pomluvě matky spočívající v jejím obviňování na různých institucích a v nebezpečném pronásledování matky, a maření úředního rozhodnutí tím, že otec i přes zákaz nadále kontaktuje matku. Mám za to, že takové hodnocení jde nad rámec oznamovací povinnosti zakotvené v ustanovení § 51 odst. 5 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. OSPOD nepřísluší suplovat trestní oznámení matky a de facto se stavět do role jejího zástupce či obhájce. Tím popsané jednání stěžovatele, pokud by se prokázalo, nijak nebagatelizuji, ale naznačuji, že trestní oznámení OSPOD na otce oprávněně mohlo vzbudit důvodnou pochybnost o nepodjatosti sociálních pracovnic, resp. minimálně podepsané vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Úřadu městské části Praha 1 Ing. Renaty Banzetové (která tuto svou funkci vykonává nadále a může se stát, že místo ní nebude možné určit jinou úřední osobu, která k ní není ve vztahu podřízenosti). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu důvodem pro vyloučení úřední osoby pro podjatost není, pokud tato osoba podá na (zástupce) účastníka řízení trestní oznámení, v němž nepřekročí pracovní a neosobní rámec. [4] Dospěla jsem však k závěru, že trestní oznámení OSPOD na otce tento rámec překročilo a tuto skutečnost nelze zdůvodnit ani extenzivním výkladem § 51 odst. 5 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Správní řád nevyžaduje jistotu ani přiměřenou pravděpodobnost existence nežádoucího vztahu úřední osoby k věci či k účastníkům řízení, postačí již, jestliže o nepodjatosti lze pochybovat. Tedy již při vzniku pochybnosti o nepodjatosti úřední osoby má být tato osoba z projednávání a rozhodování věci vyloučena. Podle metodické pomůcky Ministerstva vnitra [5] musí účastník domnělou podjatost konkrétně odůvodnit a podložit. Není ovšem nutné, aby prokázal skutečný poměr úřední osoby k rozhodované věci, ale postačí, vzniká-li na základě nějakého objektivně vnímatelného projevu vůle či jednání poměrně nízká míra podezření. Stejně tak Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi, podrobněji zmíněné ve zprávě o šetření, uvádí, že musí existovat objektivní okolnosti, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o nezaujatém poměru úřední osoby k věci, nebo jinými slovy rozumné a z reality vycházející důvody k domněnce, že zde může existovat nežádoucí vztah. I podle Ministerstva práce a sociálních věcí je základní podmínkou pro přenesení příslušnosti vždy důvodnost existence podjatosti, tedy stav, kdy takové rozhodnutí je odůvodněno objektivními skutečnostmi, které jsou zejména v otázce podjatosti doložitelné a přezkoumatelné. Jsem přesvědčena, že trestní oznámení OSPOD na otce jako objektivně vnímatelný projev jednání v části překračující rámec oznamovací povinnosti minimálně nízkou míru podezření vzbuzuje a vede k legitimním pochybnostem o nepodjatosti úředních osob. Kromě toho, v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, k trestnímu oznámení OSPOD na otce přistupuje i řetězec dalších objektivních skutečností, popsaných ve zprávě o šetření, které představují relevantní důvod ke vzniku důvodných pochybností o nepodjatosti sociálních pracovnic. Ohledně procesních aspektů souvisejících s podjatostí odkazuji v plném rozsahu na zprávu o šetření ze dne 19. 3. 2018. Nadřízený správní orgán si může úsudek o splnění podmínek pro provedení povinné delegace (pověření jiného věcně příslušného podřízeného správního orgánu výkonem sociálně-právní ochrany) učinit sám z vlastní iniciativy, popř. na základě jiného podnětu, než jaký předpokládá § 14 odst. 5 správního řádu. Není proto nutné, aby se nejprve rozhodovalo o námitce podjatosti podle § 14 odst. 3 či aby svou podjatost oznámila podle § 14 odst. 4 sama úřední osoba či osoby, kterých se to týká. Na základě toho jsem ve zprávě o šetření dospěla k závěru, že MHMP měl provést povinnou delegaci podle § 131 odst. 4 správního řádu, a to i bez ohledu na to, zda byla pro podjatost vyloučena jakákoliv z oprávněných úředních osob. S ohledem na absentující vyjádření MHMP ke zprávě o šetření mi není znám aktuální stav věci ani skutečnost, zda je v současné době důvodné pro pochybnosti o nepodjatosti sociálních pracovnic OSPOD provést povinnou delegaci. Pokud se situace výrazně od doby vydání zprávy o šetření nezměnila a stále existují důvodné pochybnosti o nepodjatosti sociálních pracovnic ÚMČ Praha 1, měl by MHMP z vlastní iniciativy provést povinnou delegaci. Pokud MHMP nepověří výkonem sociálně-právní ochrany nezletilých Štefana A. a Marka A. sousední OSPOD, měl by ÚMČ Praha 1 věc postoupit z důvodu vhodnosti jinému věcně příslušnému správnímu orgánu (s jeho předchozím souhlasem). D. Opatření k nápravě Magistrátu města hlavního města Prahy navrhuji, aby: (A) provedl povinnou delegaci podle § 131 odst. 4 správního řádu, tzn. pověřil výkonem sociálně-právní ochrany Štefana a Marka A. sousední OSPOD. Pokud Magistrát hlavního města Prahy neprovede povinnou delegaci, navrhuji Úřadu městské části Praha 1, aby: (B) postoupil věc z důvodu vhodnosti podle § 131 odst. 5 správního řádu jinému věcně příslušnému správnímu orgánu (s jeho předchozím souhlasem). Závěrečné stanovisko zasílám pověřené ředitelce Magistrátu hlavního města Prahy Ing. Zdeně Javornické a starostovi městské části Praha 1 Mgr. Pavlu Čižinskému a žádám, aby mi podle § 20 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv sdělili, zda provedli navržená opatření k nápravě. Odpověď očekávám v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení stanoviska. Stanovisko zasílám také stěžovateli. Pokud Magistrát hlavního města Prahy a Úřad městské části Praha 1 nepřijme navržená opatření k nápravě nebo provedená opatření nebudu považovat za dostatečná, podle § 20 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv vyrozumím nadřízený úřad, případně mohu o svých zjištěních informovat veřejnost včetně sdělení jmen osob oprávněných jednat jménem Magistrátu hlavního města Prahy a Úřadu městské části Praha 1. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv [1] Stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí k vyřizování námitek podjatosti vůči zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany dětí ze dne 20. 2. 2012, dostupné na https://www.mpsv.cz/files/clanky/12556/2800_001.pdf. [2] Shodně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 190/2015 ze dne 10. 8. 2016, dostupný na www.nssoud.cz. [3] Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. [4] Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 80/2008 ze dne 26. 6. 2009, dostupný na www.nssoud.cz. [5] Metodická pomůcka Ministerstva vnitra k § 14 správního řádu ze dne 9. 5. 2017, dostupná na www.mvcr.cz/soubor/metodika-systemova-podjatost.aspx.