Poznámka/Výsledek případu

Právní věty

Text dokumentu

Sp. zn. 3159/2018/VOP/AK Č. j. KVOP-38514/2019 Datum 3. září 2019 Vážená paní Mgr. Marie Benešová ministryně Ministerstvo spravedlnosti Vyšehradská 424/16 128 10 Praha 2 Vážená paní ministryně, obracím se na Vás v souvislosti se šetřením týkajícím se agendy svobodného přístupu k informacím. Na podnět pana A. (dále také "stěžovatel") jsem zahájil šetření postupu Okresního soudu v Tachově při vyřizování žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím zasílaných prostřednictvím e-mailu. [1] Ani na základě mého závěrečného stanoviska předsedkyně Okresního soudu v Tachově Mgr. Michaela Řezníčková nepřijala opatření k nápravě, proto plním svou povinnost a vyrozumívám Vás o tom podle § 20 odst. 2 písm. a) zákona o veřejném ochránci práv. [2] V šetření jsem konstatoval, že Okresní soud v Tachově pochybil, když nezaslal požadované rozsudky na e-mailovou adresu, jejímž prostřednictvím stěžovatel žádost podal, ale poštou. V závěrečném stanovisku jsem v návaznosti na zákonnou úpravu [3] a instrukci Ministerstva spravedlnosti k zajištění jednotného postupu podle zákona o svobodném přístupu k informacím [4] navrhl jako opatření k nápravě změnu praxe při vyřizování žádostí o informace. Podá-li žadatel žádost o informaci prostřednictvím e-mailu bez zaručeného elektronického podpisu, není třeba, aby od něj soud vyžadoval identifikační údaje vždy, ale pouze pokud jejich absence brání vyřízení žádosti. Pokud soudu nic nebrání poskytnout informaci žadateli, měl by mu ji poskytnout zasláním na e-mail, ze kterého žádost obdržel, neuvede-li žadatel jiný způsob poskytnutí informace. Podrobně své závěry ze šetření a zjištěná pochybení shrnuji v přiložené zprávě o šetření a závěrečném stanovisku. Předsedkyně soudu Mgr. Michaela Řezníčková mě informovala, že ke změně praxe nepřistoupí a mnou navrhované opatření neprovede. Uvedla, že zákon o poskytování informací považuje za jakýsi (nedokonalý) minimální standard a poskytování informací posuzuje v kontextu celého právního řádu. Má za to, že sdělování citlivých informací obsažených v rozsudku je možné pouze konkrétní identifikované osobě. To s ohledem na její předchozí vyjádření v šetření znamená, že pokud je žádost o informaci podána prostřednictvím e-mailu bez zaručeného elektronického podpisu a neobsahuje veškeré identifikační údaje, jsou tyto nejdříve dožádány. V případě doplnění je informace poskytnuta poštou označené osobě. Byť chápu snahu předsedkyně soudu o zajištění práva na informace způsobem, který současně respektuje práva a oprávněné zájmy účastníků řízení, mám za to, že jí zvolený postup nemá oporu v zákoně o svobodném přístupu k informacím ani v instrukci Ministerstva spravedlnosti. Ze zákona má každý právo na informace. Řádná identifikace žadatele slouží zejména k tomu, aby povinný subjekt věděl, komu má požadované informace poskytnout. Pokud neexistuje zákonný důvod pro odepření informace a poskytnutí informace nic nebrání, není pro vyřízení žádosti nezbytná další identifikace žadatele zahrnující doručení poštou na doručenku. Vyvážení práva na informace a chráněných práv dotčených osob reflektuje samotný informační zákon, a to zejména v ustanoveních § 8a až 11. V případě poskytování rozsudků, o které šlo v předmětném šetření, se to projevuje zejména anonymizací osobních údajů, případně dalších informací o soukromí fyzických osob nebo jejich majetkových poměrech. Ochrana práv a chráněných zájmů účastníků řízení je tak zajištěna zejména rozsahem poskytované informace. Jsem proto přesvědčen, že dodatečná opatření spočívající v zasílání informace v listinné podobě na doručenku nejsou nezbytná. V obecné rovině uznávám, že povinné subjekty by měly informace doručovat primárně prostřednictvím datové schránky, a tam, kde to není možné do vlastních rukou s využitím služby potvrzující doručení. [5] S ohledem na posuzovaný případ jsem ale přesvědčen, že postup povinného subjektu spočívající v tom, že informaci poskytne výhradně zasláním na doručenku, přestože žadatel požádal o informaci prostřednictvím e-mailu a požadoval zaslání e-mailem, nemá zcela oporu v informačním zákoně. Informační zákon jasně preferuje poskytování informací v elektronické podobě, je-li to možné s přihlédnutím k povaze podané žádosti a způsobu záznamu požadované informace. [6] V případě poskytování rozsudků k žádostem podaným elektronicky (s uvedením elektronické adresy pro doručování) je nepochybné, že povaha žádosti i povaha informace umožňovaly poskytnutí informace elektronicky. Nebylo-li možné žadateli doručovat prostřednictvím datové schránky, bylo zaslání na e-mailovou adresu uvedenou v žádosti zcela namístě. Nutno rovněž dodat, že takový postup je v praxi povinných subjektů rozšířen, neboť se jedná o rychlejší a jednodušší způsob komunikace pro obě strany, a odpovídá tak "neformálnímu" přístupu k informacím, na němž je mj. informační zákon založen. Současně platí, že je to žadatel, kdo obsahem své žádosti určí, v jaké formě a jakým způsobem ji povinný subjekt poskytne - zvolený způsob povinný subjekt respektuje. [7] Jiný způsob poskytnutí informace volí povinný subjekt, až není-li způsob určený žadatelem možný nebo pokud by představoval nepřiměřenou zátěž. [8] O tuto situaci ale v předmětném případě nešlo. V neposlední řadě nemohu odhlédnout od skutečnosti, že poskytnutí informací v elektronické podobě přináší i snížení nákladů spojených s odesláním informace. Vážená paní ministryně, v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona o veřejném ochránci práv se proto na Vás obracím a prosím, abyste se vyjádřila k postupu příslušného okresního soudu a napomohla ke zjednání nápravy. Uvítám, pokud Vaše vyjádření obdržím do 30 dnů ode dne doručení tohoto dopisu. Jsem si vědom toho, že již nyní instrukce ministerstva obsahuje postup, který je v souladu s mými závěry. S ohledem na stávající případ odlišné praxe nechám na Vašem zvážení, zda otázku formy poskytování informací nezařadit na některou z porad s předsedy soudů. Dovoluji si současně informovat, že šetření stěžovatelova podnětu tímto formálně uzavírám. Děkuji za spolupráci. S pozdravem JUDr. Stanislav Křeček v. r. zástupce veřejné ochránkyně práv (dopis je opatřen elektronickým podpisem) Přílohy 1. Zpráva o šetření ze dne 15. dubna 2019, č. j. KVOP-17996/2019 2. Vyjádření předsedkyně Okresního soudu v Tachově ke zprávě o šetření ze dne 7. května 2019, sp. zn. 17 Spr 400/2018 3. Závěrečné stanovisko ze dne 10. června 2019, č. j. KVOP-26262/2019 4. Vyjádření předsedkyně Okresního soudu v Tachově k závěrečnému stanovisku ze dne 8. července 2019, sp. zn. 17 Spr 400/2018 [1] Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále také "informační zákon"). [2] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [3] Viz zejména § 14 odst. 2 a 5 informačního zákona. [4] Viz § 3 odst. 2 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. července 2009, č. 13/2008-SOSV-SP, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů: "Informace se poskytuje v souladu se žádostí, tedy způsobem, který je v žádosti uveden. Není-li v žádosti uveden způsob poskytnutí informace a nebrání-li tomu okolnosti, upřednostní povinný subjekt poskytnutí informace v elektronické podobě, jinak ji poskytne v takové podobě, jakou byla učiněna žádost. [...]" [5] Srov. § 67 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a změně některých zákonů. [6] Srov. § 4a odst. 1 poslední věta informačního zákona. [7] Srov. § 4a věta první a § 4a odst. 2 informačního zákona. [8] Srov. § 4a odst. 3 informačního zákona.