Spisová značka 4073/2017/VOP
Oblast práva Služební poměry
Věc ostatní
Forma zjištění ochránce Zpráva o šetření - § 18
Výsledek šetření Pochybení zjištěno
Vztah k českým právním předpisům
Vztah k evropským právním předpisům
Datum podání 27. 06. 2017
Datum vydání 26. 03. 2018
Časová osa případu
Sp. zn. 4073/2017/VOP

Text dokumentu

Sp. zn. 4073/2017/VOP/DV Č. j. KVOP-13409/2018 Datum 26. března 2018 Vážená paní A., dovoluji si Vás informovat o uzavření svého šetření, které jsem zahájila na základě Vašeho podnětu. V rámci šetření jsem se zabývala otázkou, zda služební úřad může po státním zaměstnanci nebo zaměstnankyni požadovat přesnou adresu místa pobytu na dovolené a údaj o rodinném či osobním stavu. Ve Vaší věci jsem se třikrát obrátila se žádostí o vyjádření na osoby pověřené zastupováním ústředního ředitele České správy sociálního zabezpečení (dále také "zastupující ústřední ředitel"). Níže shrnuji svá zjištění a závěry. Místo pobytu dovolené Zastupující ústřední ředitel opíral povinnost uvádět místo pobytu dovolené o argument, že pokud může zaměstnavatel zaměstnance z dovolené odvolat, potřebuje znát alespoň přibližně místo pobytu na dovolené. Dále dodal, že v praxi postačuje, aby státní zaměstnanec či zaměstnankyně ve formuláři, kterým se o dovolenou žádá, vyplnili přibližné místo např. Česká republika, Evropa, zahraničí mimo Evropu. Současně dodal, že za neuvedení adresy místa pobytu na dovolené zaměstnanci nehrozí žádná sankce. Na uvedené jsem reagovala argumentací, že přibližné uvedení místa pobytu na dovolené vlastně nemá žádný smysl; má totiž nulovou informační hodnotu. Zaměstnanec či zaměstnankyně by měli buď uvést přesnou adresu, na kterou je možné mu prokazatelně doručit písemnost, nebo adresu žádnou. Vzhledem k tomu, že první varianta nemá oporu v právních předpisech a protože za neuvedení adresy nebo za uvedení chybné nebo falešné adresy nelze zaměstnance nebo zaměstnankyni postihnout, jeví se jako smysluplnější varianta druhá. Zastupující ústřední ředitel ve svém vyjádření uvedl, že dojde k úpravě pracovního i služebního řádu České správy sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení; formulář žádosti bude upraven tak, že uvedení adresy místa pobytu na dovolené se stane nepovinným údajem. Evidování rodinného či osobního stavu K problematice evidování rodinného stavu zastupující ústřední ředitel uvedl, že údaj o osobním či rodinném stavu je nezbytný pro správné posouzení překážek v práci a může mít vliv i na výpočet daně z příjmů fyzických osob (záloh). Povinnost zpracování tohoto údaje v rámci osobního spisu pro všechny služební úřady nepřímo vyplývá z čl. 5 odst. 3 písm. b) služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu, kterým se stanoví obsah osobního spisu státního zaměstnance a způsob jeho vedení.[1] Dané ustanovení totiž používá termín "osobní stav". Zastupujícímu ústřednímu řediteli jsem sdělila, že jím popsané důvody jsou pochopitelné v situaci, kdy státní zaměstnanec nebo zaměstnankyně překážku v práci namítají, resp. argumentují rodinným stavem v daňovém prohlášení. Pokud ale takovou motivaci nemají, postrádají popsané důvody smysl a služební úřad získává o zaměstnancích nadbytečné informace. Tento můj názor nepřímo potvrdil zastupující ústřední ředitel konstatováním, že za nevyplnění rodinného stavu nebo uvedené nepravdivého údaje nelze zaměstnance postihnout. Výjimkou je situace, kdy zaměstnanec či zaměstnankyně nepravdivě uvede, že má manžela či manželku, na něhož uplatňuje slevu na dani. V tomto případě jsem namítla, že případný postih by se řešil mimo rámec služebního poměru. Oporu pro názor zastupujícího ústředního ředitele jsem nenalezla ani ve služebním předpisu, kterým se stanoví obsah osobního spisu státního zaměstnance a způsob jeho vedení. Předmětné ustanovení služebního předpisu pouze upravuje, jak má státní zaměstnanec či zaměstnankyně postupovat, chce-li dosáhnout změny údaje o osobním stavu. Předmětné ustanovení ani žádné jiné ustanovení předpisu nepřikazuje služebnímu úřadu údaje o osobním stavu cíleně získávat. Z tohoto důvodu se lze domnívat, že by mělo být na úvaze zaměstnance, zda chce, či zda potřebuje, aby služební úřad informaci o jeho osobním či rodinném stavu měl. Zastupující ústřední ředitel se ztotožnil s mojí argumentací a uvedl, že Česká správa sociálního zabezpečení nebude při přijímání státních zaměstnanců a zaměstnankyň do služebního nebo pracovního poměru informaci o rodinném stavu vyžadovat. Dále slíbil, že při nejbližší novelizaci dojde k úpravě pracovního i služebního řádu České správy sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení, konkrétně se změní osobní dotazník, který je přílohou těchto vnitřních předpisů. Údaj o rodinném stavu bude v osobním dotazníku označen jako nepovinný. Závěr Vážená paní A., jelikož se zastupující ústřední ředitel s mými závěry ztotožnil a současně přijal i opatření k nápravě, své šetření končím v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv,[2] tj. služební orgán pochybil, ale své pochybení napravil. Současně jsem o závěrech svého šetření a obsahu vyjádření zastupujícího ústředního ředitele informovala ředitelku Okresní správy sociálního zabezpečení Mladá Boleslav. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] Služební předpis náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 6/2015, ze dne 18. září 2015, kterým se stanoví obsah osobního spisu státního zaměstnance a způsob jeho vedení. [2] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.