Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 24. května 2013 Sp. zn.: 7108/2012/VOP/PŠ Zpráva o šetření ve věci výkonu sociálně-právní ochrany nezletilé L.K., nar. 2000, nezletilého D.K., nar. 2001 a nezletilého D.K., 2003 A − Obsah podnětu Dne 4. 11. 2012 byl do Kanceláře veřejného ochránce práv doručen podnět manželů K. (dále jen "stěžovatelé"), kterým napadli výkon sociálně-právní ochrany svých nezletilých dětí L., D. a D. K. Městským úřadem Lysá nad Labem, odborem školství, sociálních věcí, zdravotnictví a kultury (dále jen "OSPOD"), a zároveň výkon sociálně-pedagogické činnosti vedoucí tábora Fondu ohrožených dětí (dále jen "FOD") ve Sloupech v Čechách PhDr. Zdeňky Terasové, místopředsedkyně FOD. Stížnost byla následně doplněna dne 7. 11. 2012 při osobním jednání stěžovatelů s právničkou Kanceláře veřejného ochránce práv Mgr. Ing. Doubravovou. Stěžovatelé se svým podnětem domáhali "navrácení" dětí z Klokánku, kam byly umístěny (až na nezl. L. − na jejím návratu poručníci netrvali), příp. přemístění dětí blíže místa jejich bydliště. Dále chtěli pro L. zajistit znovuobnovení terapie, která byla přemístěním do Klokánku přerušena, vyjednat propustky pro děti na vánoční svátky, a docílit změny místně příslušného OSPOD, jelikož v práci MÚ v Lysé nad Labem, podle svého vyjádření, již ztratili důvěru. Stěžovatelé rovněž uvedli, že náhradní rodinnou péči (dále pouze "NRP") vykonávají dlouhodobě - 22 let, že postupně přijali 9 dětí a že v současné době mají do své péče svěřeno celkem 6 nezletilých dětí − 1x adopce: J. (16 let); 2x pěstounství: D. (15 let), B. (7 let); 3x poručnictví: L. (12 let), D. (10 let), D. (9 let). Všechny jmenované děti odjely dne 14. 7. 2012 na letní tábor ve Sloupu v Čechách, organizovaný FOD, na kterém měly pobývat do 28. 7. 2012. Ve dnech 22. 7. - 25. 7. 2012, tj. po 4 dny, byla nezl. L. hospitalizována v nemocnici v České Lípě, o čemž však stěžovatelé ze strany vedoucích tábora nebyli nikterak informováni, a to i přesto, že na tábor opakovaně volali a na své děti se pravidelně ptali. Dne 25. 7. 2012 byli nezl. L. a D. vyšetřeni psycholožkou FOD PhDr. H. a na základě jejího posudku byl informován OSPOD v Lysé nad Labem. Dne 26. 7. 2012 na tábor přijeli pracovníci OSPOD, paní I.R. a pan Ing. T.N., kteří hovořili se všemi dětmi stěžovatelů. Na základě těchto pohovorů se rozhodli podat návrh na vydání předběžného opatření a svěření nezl. L. a D. do Klokánku v Janovicích nad Úhlavou. Následně za vedoucí tábora údajně přišel také nezl. D. s tím, že chce také do Klokánku. Dne 27. 7. 2012 v 9:00 hod. ráno byli nezl. L., D. a D. přímo z tábora odvezeni do Klokánku v Janovicích nad Úhlavou, tj. 182 km od jejich bydliště, a to pravděpodobně ještě před vydáním předběžného opatření soudem, jehož návrh byl, podle sdělení stěžovatelů, na soud podán v 9:50 hod. téhož dne. Současně bylo na stěžovatele podáno trestní oznámení pro podezření z týrání. Stěžovatelé, jakožto zákonní zástupci nezletilých dětí, nebyli ze strany OSPOD ani FOD o jejich převozu informováni. Tuto skutečnost se měli dozvědět až dne 28. 7. 2012 po příjezdu autobusu z letního tábora, nicméně o tom, co se stalo, byli informováni ostatními dětmi přímo z tábora ještě před jeho skončením. Dne 30. 7. 2012 stěžovatelé požádali o schůzku OSPOD; sešli se s pracovníkem OSPOD panem Ing. T. N., který jim přiblížil a objasnil postup a pohled OSPOD na vzniklou situaci. Od srpna 2012 byla situace ze strany OSPOD řešena sociální pracovnicí J.N. (pozn.: u odebrání dětí nebyla přítomna z důvodu čerpání dovolené, jinak s rodinou stěžovatelů pracuje dlouhodobě). Dne 13. 8. 2012 na půdě OSPOD hovořila s dětmi (B., D., J.), s každým zvlášť, a potom i se stěžovateli. Policie ČR tyto děti, další, již zletilé děti, a oba stěžovatele vyslechla dne 27. 8. 2012. Dne 15. 8. 2012 byly sociální pracovnicí J. N. navštíveny v Klokánku umístěné děti (L., D., D.). Při této návštěvě děti uvedly, že jsou v Klokánku spokojené a chtějí zde zůstat (proběhly taktéž výslechy dětí za účasti Policie ČR, psycholožky a sociální pracovnice). V době od 8. 8. do 20. 8. 2012, z rozhodnutí vedoucí zařízení Klokánku, bylo stěžovatelům zakázáno s dětmi telefonicky komunikovat. Důvodem bylo zabránění ovlivňování dětí jako účastníků trestního šetření. Ve dnech 7. 9. a 12. 9. 2012 proběhlo soudní jednání ve věci výchovy nezl. D. a D., resp. jednání o nařízení ústavní výchovy. Toto jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckých posudků z oboru dětské psychologie, psychiatrie a psychologie dospělých. Psychologické a psychiatrické vyšetření stěžovatelů proběhlo dne 30. 11. 2012 v Pardubicích. Vyšetření nezl. dětí se uskutečnilo v Klokánku dne 7. 12. 2012. Stěžovatelé rovněž zmínili, že první návštěvu v rodině od doby, kdy byli nezl. L., D. a D. odebráni, sociální pracovnice paní J. N. vykonala až dne 22. 10. 2012. S ohledem na výše popsané události, v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů,[1] zahájil veřejný ochránce práv dne 4. 12. 2012 vůči OSPOD své šetření. O zahájení šetření byli dopisem ze dne 7. 12. 2012 informováni tajemník i starosta Městského úřadu Lysá nad Labem; oběma byl současně v souladu s ustanovením § 15 zákona o veřejném ochránci práv sdělen termín místního šetření na jejich úřadě. B - Skutková zjištění Po provedení šetření, podrobném prostudování všech mě dostupných podkladů (písemností a doplnění od stěžovatelů, vyjádření pracovníků OSPOD a kompletní spisové dokumentace Om) k případu uvádím následující (pozn.: uvádím pouze některé, zásadní skutečnosti pro posouzení postupu Městského úřadu Lysá nad Labem ve věci). Podle ustanovení § 15 odst. 1 a 2 zákona o veřejném ochránci práv bylo pověřenými pracovníky Kanceláře veřejného ochránce práv dne 17. 12. 2012 provedeno místní šetření − proběhlo osobní jednání s pracovníky OSPOD (Ing. T. N. a paní J. N.) a byla vyžádána kompletní spisová dokumentace Om k prostudování na místě, přičemž část dokumentace byla pracovníky OSPOD na požádání okopírována a následně zaslána do spisu zn.: 7108/2012/VOP/PŠ. Při místním šetření bylo zjištěno, že: - O hospitalizaci nezl. L. v době pobytu na táboře OSPOD taktéž nebyl informován, zjistil to až zpětně z dokumentace, podle lékařské zprávy (až sociální pracovníci přijeli za dětmi na tábor); dále to již neřešil. - Bylo potvrzeno, že podnětem příjezdu pracovníků OSPOD na tábor bylo oznámení FOD, že děti (konkrétně L. a D.) samy požádaly o umístění do Klokánku. Všech šest dětí při rozhovorech vedených o samotě sociálním pracovníkům potvrdilo, že mezi dětmi jsou činěny rozdíly a že jsou doma trestány, považovaly to za normální.[2] - Po individuálních rozhovorech s dětmi se OSPOD rozhodl, že nařízení předběžného opatření bude navrhováno pouze u těch dětí stěžovatelů, které o umístění do Klokánku samy požádaly a vyslovily nesouhlas s návratem do náhradní rodiny (L., D., D.). Místo umístění dětí (tj. Janovice nad Úhlavou, cca 182 km od místa bydliště dětí) bylo zvoleno FOD, jelikož jinde údajně v dané době nebylo místo. - Projednána byla také psychiatrická léčba nezl. L., která v dané době probíhala formou dojíždění nezl. k její původní lékařce MUDr. S., jelikož léčba u MUDr. B. nedaleko Klokánku neprobíhala v pořádku. - Dne 13. 11. 2012 bylo provedeno šetření pracovnicí OSPOD v Klokánku v Janovicích. V individuálních rozhovorech jí zde děti sdělily, že se ke stěžovatelům vrátit nechtějí, že se jim v Klokánku líbí víc než v náhradní rodině. Potvrdily však, že se stěžovateli pravidelně telefonicky komunikují a že je stěžovatelé byli osobně navštívit. Odjet s nimi však rozhodně nechtěli. - Pracovníci OSPOD se vyjádřili také k pobytu dětí na Vánoce v rodině stěžovatelů. Děti v listopadu prý nejevily o tuto možnost zájem, následně se však D. vyjádřil v tom smyslu, že by chtěl ke stěžovatelům jet, ale nikoliv přes noc ani na delší dobu. Následně chlapci změnili názor a na období mezi 22. 12 a 29. 12. 2012 dostali dovolenky. Pokud jde o nezl. L., ta na Vánoce do náhradní rodiny nejela − zejm. stěžovatel s jejím pobytem doma nesouhlasil. - Dne 6. 12. proběhlo soudní jednání o nařízení ústavní výchovy u nezl. L.. Ta byla nezl. L. soudně nařízena a stěžovatelé byli zproštěni funkce společných poručníků. Podle vyjádření sociální pracovnice "už L. ví, že na Vánoce nepojede domů a že nemůže zůstat ani v Klokánku, že půjde do DgÚ a pak do ústavní výchovy". Sociální pracovnice už ale nevěděla, kdo tuto informaci nezl. L. sdělil, a zda a jak jí danou situaci vysvětlil − OSPOD tak neučinil. - U D. a D. byly prozatím nařízeny znalecké posudky, dne 7. 12. 2012 s dětmi hovořil znalec z Pardubic. OSPOD při šetření dále uvedl, že byl kolizním opatrovníkem dětí ve všech řízeních a podpořil návrhy stěžovatelů v případě svěření dětí do náhradní rodinné péče. Dle názoru sociální pracovnice probíhala svěření do náhradní rodinné péče velmi rychle za sebou, a z toho důvodu bylo trochu "uspěchané". To pociťovala hlavně v souvislosti s L., která zřejmě potřebovala na seznámení se s prostředím a zabydlení v rodině více času. OSPOD rovněž zmínil, že v rodině stěžovatelů často pobývají či fakticky žijí ještě další 3 zletilé osoby, dříve v náhradní rodinné péči: E. (23 let, bydlí s přítelem v Praze, dojíždí na návštěvy), D. (21 let, učí se jako pečovatel, přes týden bývá na internátě, přes víkendy doma, má dg. středně těžkou MR) a M. (20 let, biologická sestra D., učí se na cukrářku, bydlí doma a dojíždí na učiliště do Prahy, má dg. lehkou MR). Dále OSPOD k věci sdělil, že se stěžovateli jednal po odebrání dětí. Ti striktně odmítli jakékoliv fyzické trestání dětí i jejich zesměšňování, nadávky či jiné psychické týrání. V rodině OSPOD nikdy před tím nezaznamenal žádný problém, a to i přes pravidelné návštěvy a doprovázení ze strany psycholožky z neziskové organizace Rozum a cit. Stěžovatelé byli vedeni jako vzorní pěstouni, což potvrzovalo i množství dobrozdání z nejrůznějších organizací. Sociální pracovnice však přiznala, že nikdy nemluvila s dětmi o samotě, jelikož nic nesignalizovalo nějaký problém či podezření, a neměla tak pro to důvod, jak sama uvedla. V době šetření OSPOD čekal na vyhotovení znaleckých posudků k nezl. chlapcům umístěným v Klokánku. Domníval se však, že se chlapci vrátí zpět do náhradní rodiny. Problém spatřoval v tom, že stěžovatelé jsou pouze poručníky nezl. dětí, proto nad nimi nelze stanovit dohled. Z psychologického a psychiatrického znaleckého posudku PhDr. R. M. a MUDr. E. Č., ze dne 18. 12. 2012, vyplývá, že: "Výchovné schopnosti poručníků jsou determinovány neúměrně velkým počtem dětí ve výchově a z tohoto důvodu dochází k nepřiměřenému a v mnohých ohledech až rigidnímu dodržování denního řádu a stanovených pravidel v rodině, který v jistých ohledech vede k oslabení požadovaných citových vazeb v rámci rodinného systému." Z posudku je dále zřejmé, že nezl. D., D. a L. trpěli mimo jiné "nepřiměřeným tlakem pěstounů v početné rodině ve formě fyzických trestů, hlavně ze strany pěstounky, hlukem v rodině a nadávkami ze strany pěstounky". Oba znalci pokládají výpovědi nezl. dětí "za spíše věrohodné, a to zejména s ohledem na skutečnost, že vypovídaly o trestání ze strany pěstounů způsobem, který se jeví jako odpovídající reálným podmínkám v rodině. Všechny děti vypovídaly víceméně konstantně a ve vzájemné shodě, nikoliv však s projevy naučené, tj. kolovrátkové, výpovědi". Znalci rovněž hovoří o tom, že moderní psychologie u dětí v náhradní rodinné péči vnímá používání fyzických trestů jako jednoznačně nevhodné. Fyzické trestání z pedopsychiatrického a pedopsychologického hlediska u vyšetřených nezl. dětí považují za nevhodné, zvláště facky, bití vařečkou, nadávky devalvující cenu dítěte, o čemž děti shodně vypovídaly. Tento způsob výchovy podle znaleckého vyjádření formuje u dětí nevhodný sebeobraz, který se bude významnou měrou podílet na formování osobnosti těchto dětí v dospělosti. Ve vztahu ke stěžovatelce znalci hovoří o zhoršení citového kontaktu nebo horší přizpůsobení se realitě, což může být dáno zvýšeným stresem a vyhořením. Dále pak uvádí celkově zvýšenou sebekontrolu, silně zapojené obranné mechanismy či jejich vymizení, vysoce pravděpodobné citové otupění, vyhoření. Dne 23. 1. 2013 proběhlo odročené soudní jednání ve věci nezl. D. a D. o nařízení ústavní výchovy. Na základě znaleckých posudků a výslechu znalců bylo řízení o nařízení ústavní výchovy zastaveno a ještě týž den bylo zrušeno předběžné opatření o svěření nezl. chlapců do Klokánku Janovice nad Úhlavou. Následující den byli chlapci stěžovateli převezeni z Klokánku zpět do rodiny. Trestní věc − podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby, kterého se měli dopustit stěžovatelé, byla usnesením Policie ČR, ze dne 31. 12. 2012, odložena. Proti tomu podal Městský úřad Lysá nad Labem dne 11. 1.2013 stížnost. C - Právní hodnocení I. Právní rámec Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv, působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, čímž přispívá k ochraně základních práv a svobod. S ohledem na toto vymezení svých kompetencí jsem se v rámci šetření nezabýval stížností manželů K. na výkon sociálně-pedagogické činnosti vedoucí tábora FOD ve Sloupech v Čechách PhDr. Z. T., místopředsedkyně FOD, tj. na postup FOD jako občanského sdružení na pomoc týraným, zanedbávaným, zneužívaným, opuštěným nebo jinak sociálně ohroženým dětem. V této souvislosti považuji za důležité rovněž zdůraznit, že mi nepřísluší hodnotit, do jaké míry jsou výpovědi nezl. dětí pravdivé a věrohodné a zda k jejich týrání či nepřiměřenému trestání ze strany stěžovatelů docházelo. Jsem oprávněn posuzovat toliko postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí a formy či způsoby a kvalitu jeho sociální práce s dětmi a s rodinou. Nejvyšší kategorií a nejdůležitějším hlediskem posuzování jakékoliv otázky týkající se dítěte je nejlepší zájem dítěte; v jakém kontextu je třeba zájem dítěte chápat specifikuje Úmluva o právech dítěte. Také podle ustanovení § 5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění platném ke dni 31. 12. 2012,[3] je předním hlediskem sociálně-právní ochrany dětí zájem a blaho dítěte. Za stěžejní pro daný případ dále považuji ustanovení § 1 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 písm. b), e) a odst. 2, § 7, § 8, § 10 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a) a b), § 16, § 18, 19 odst. 1 a 5, § 42 odst. 2 d), zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Pokud jde o zákon o rodině, tj. zákon č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů,[4] zdůraznila bych především ustanovení § 80 odst. 1 a § 81. II. Hodnocení postupu Městského úřadu Lysá nad Labem při podání návrhu na předběžné opatření a poté Z vývoje událostí v daném případě je zřejmé, že pracovníci OSPOD se na dětský tábor organizovaný FOD dostavili až na výzvu pracovníků FOD, která byla učiněna v návaznosti na obsah psychologických posudků PhDr. H., psycholožky FOD, týkající se podezření z týrání dětí v náhradní rodině a na základě žádosti nezl. dětí o umístění do Klokánku, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pokud tedy jde o hospitalizaci L. na neurologii v důsledku nervového afektu, o této skutečnosti OSPOD nevěděl − dozvěděl se o ní až dne 26. 7. 2012 a nemohl tudíž stěžovatele jako zákonné zástupce informovat. S postupem FOD v tomto ohledu, když o zdravotním stavu L. a její hospitalizaci neuvědomil ani zákonné zástupce ani OSPOD, se však naprosto nemohu ztotožnit. O tom, k čemu na táboře poté došlo, tj. o psychologických vyšetřeních dětí, o jejich převozu z tábora do Klokánku a o podání návrhu na vydání předběžného opatření, však již OSPOD měl povinnost stěžovatele jakožto zákonné zástupce nezl. dětí informovat a neponechat takovéto závažné sdělení na okamžik návratu dětí z tábora nebo na ostatních dětech. V tomto ohledu tedy spatřuji v jednání OSPOD pochybení. K otázce odebrání dětí, resp. jejich umístění do Klokánku uvádím: S ohledem na příslušná ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí[5] a zejm. na základě § 16 tohoto zákona je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen podat neprodleně návrh soudu na vydání předběžného opatření podle zvláštního právního předpisu, jestliže se dítě ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny. Tímto zvláštním právním předpisem je § 76a občanského soudního řádu, který v odst. 1 definuje okolnosti, kdy je nutné k tomuto opatření přistoupit, a z dikce tohoto ustanovení je patrná jeho neodkladnost. Ustanovení § 42 odst. 2 písm. d) zákona o sociálně-právní ochraně dětí[6] pamatuje na situace, kdy se děti ocitli v tak složité či ohrožující situaci, že žádají o umístění do dětského domova nebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc samy. Jestliže dítě samo požádá o umístění do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, má toto zařízení povinnost žádosti dítěte vyhovět (§ 8). Tuto skutečnost pak má povinnost bezodkladně oznámit příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí (§ 10 odst. 4), kterému tím vzniká povinnost podat soudu návrh na vydání předběžného opatření. S ohledem na výše uvedené konstatuji, že OSPOD, pokud jde o provedení šetření na letním táboře, rozhovorů s nezl. dětmi a poté jeho rozhodnutí ohledně odebrání dětí (podání návrhu na vydání předběžného opatření), nepochybil. Skutečnost, že OSPOD podal uvedené návrhy na vydání předběžných opatření pouze u tří ze šesti dětí stěžovatelů účastnících se tábora, vnímám jako mírně problematické, nicméně uvědomíme-li si skutečnost, že pouze tyto tři děti výslovně o umístění do Klokánku usilovaly, nepovažuji toto za pochybení. Z dostupných písemností a materiálů je navíc možné vycítit i náznaky určité individuální antipatie mezi zmíněnými dětmi (zejm. se to týká nezl. L.) a stěžovateli, které u ostatních dětí nemusely vzniknout, a to včetně všech důsledků z toho plynoucích - častější či závažnější "zlobení" dětí, častější a přísnější tresty (rozdíly v trestání dětí), nadávky, apod. V tomto ohledu tedy neshledávám v postupu OSPOD pochybení a domnívám se, že situace plně naplňuje podstatu § 42 odst. 2 písm. d) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Posláním OSPOD není v takovémto případě posuzovat, zda je naplněna skutková podstata trestného činu týrání svěřené osoby, ale hájit nejlepší zájem dítěte a poskytnout mu patřičnou oporu a pomoc. Námitka stěžovatelů ohledně nepřiměřeně velké vzdálenosti Klokánku v Janovicích nad Úhlavou, kam byly děti umístěny, od místa jejich bydliště (tj. cca 185 km), je odůvodněná. Jsem toho názoru, že pokud bylo možné dětem zajistit umístění do zařízení blíže jejich trvalého bydliště, mělo tak být v jejich zájmu učiněno, a to i s ohledem na nutnost psychiatrické léčby nezl. L. u své lékařky MUDr. S.. Šetřením se však nepodařilo prokázat, zda v danou dobu existovala jiná vhodná možnost pro volbu zařízení s ohledem na jejich kapacitu a zaplněnost tak, aby všechny tři děti mohly být umístěny spolu. Další významné pochybení OSPOD konstatuji, pokud jde o komunikaci s nezl. L. v souvislosti s nařízením ústavní výchovy. Sociální pracovnice při místním šetření pouze uvedla, že "L. už ví, že na Vánoce nepojede domů a že nemůže zůstat ani v Klokánku, že půjde do DgÚ a pak do ústavní výchovy". Na dotaz, jestli o tom s nezl. hovořila, sdělila, že nikoliv a že ani neví, kdo a jak o tom s L. mluvil. Podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, dítě, které je schopno s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost posoudit dosah a význam rozhodnutí vyplývajících ze soudního nebo správního řízení, kterého je účastníkem, nebo jde-li o jiné rozhodnutí vztahující se k jeho osobě, obdrží od orgánu sociálně-právní ochrany informace o všech závažných věcech jeho osoby se týkajících. Toto ustanovení podle mého názoru má pro nezl. velký význam. Dítě má právo obdržet od OSPOD veškeré informace o opatřeních, která se ho dotýkají, včetně všech důsledků. Konkrétně v případu L., které byla nařízena ústavní výchova, by bylo namístě citlivé vysvětlení, k čemu všemu došlo a co to pro ni znamená. III. Hodnocení postupu Městského úřadu Lysá nad Labem - preventivní činnost Za zásadní pochybení na straně OSPOD, pokud jde o prevenci, považuji fakt, že sociální pracovnice, přestože s rodinou dlouhodobě pracovala, s dětmi před nastalými událostmi nikdy nehovořila o samotě. V rodině sice prováděla pravidelná sociální šetření, z vývoje situace je nicméně evidentní, že šetření byla spíše formální, prováděná povrchně a nedostatečně. Individuální rozhovor sociální pracovnice s každým dítětem zvlášť a bez přítomnosti pěstounů či poručníků považuji za běžný způsob provádění sociální práce, nic neobvyklého či nadstandardního, a za primární a nejvhodnější nástroj, který má OSPOD k dispozici za účelem detekování jakéhokoli problému v rodině.[7] Teprve poté totiž může následovat projednání příčin tohoto problému, jakož i možností řešení situace s dítětem, rodinnými příslušníky a v rámci rodiny. Vyjádření sociální pracovnice v tom smyslu, že problémy v rodině nic nesignalizovalo a že při šetřeních nebyly zaznamenány žádné skutečnosti, které by naznačovaly možné týrání či nepřiměřené trestání dětí, nemůže obstát. OSPOD má povinnost s dítětem hovořit a jeho sdělení věnovat náležitou pozornost. Přičemž přítomnost rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu u takového rozhovoru někdy může bránit ve vyjádření názoru dítěte. Dále bych chtěl zmínit, že OSPOD v případě stěžovatelů dal souhlas s velmi rychlým procesem schvalování náhradní rodinné péče bez ohledu na individuální potřeby dětí a rodiny a množství dětí vychovávaných v rodině, a také bez ohledu na nejrůznější psychická a posttraumatická zatížení jednotlivých dětí a nezbytnost specializované individuální péče o každého z nich. Spatřuji jako nevyhovující s ohledem na níže uvedené, aby institut náhradní rodinné péče pracoval s tak vysokým počtem dětí, jaký byl fakticky vychováván v rodině stěžovatelů (6 nezletilých v NRP + 3 zletilé osoby dříve v NRP). Domnívám se, že tímto dochází k omezování myšlenky náhradní rodinné péče, která se tak dostává do protipólu k tendenci státu snižovat počet dětí umístěných v zařízeních ústavní výchovy. Náhradní rodinná péče, jak již její název vyjadřuje, by měla simulovat rodinné prostředí, nikoliv zavádět vnitřně strukturovaný systém organizace práce, hodnocení či výchovných opatření tak, jak je tomu zřejmě nezbytné v ústavních zařízeních. Právě pro zařízení ústavní výchovy máme jasně stanovené početní limity, které není bez výjimečných odůvodnění možné překračovat.[8]8 K jednotlivým výchovným a rodinným skupinám jsou navíc přidělováni 2 až 3 pedagogičtí pracovníci. Přihlédneme-li také k záměrům zákonodárce vyjádřeným novelou č. 401/2012 Sb. dochází i k omezení počtu dětí připadajících na jednoho pedagogického pracovníka v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, tento počet je stanoven na maximum 4 dětí (§ 42 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Omezení počtu dětí svěřených do výchovy jiné osoby než rodiči můžeme spatřovat ve starší úpravě zákona o sociálně-právní ochraně dětí (účinnost do 31. 12. 2012), ve které bylo obsaženo omezení maxima 6 dětí (včetně vlastních dětí) umístěných v zařízení pro výkon pěstounské péče. Tato úprava ze zákona sice vypadla, nikoliv však z důvodu zmíněného početního omezení, ale z důvodu nadbytečnosti zařízení v systému náhradní rodinné péče (viz. Důvodová zpráva k č. 401/2012). Je na pováženou, že nezl. děti umístěné do Klokánku svůj pobyt v zařízení hodnotily velmi kladně. Důvodů bylo více: individuální, specifický výchovný přístup, nadstandardně materiálně vybavené prostředí, absence fyzických trestů a výchovných zákazů, minimum povinností sebeobsluhy. Domnívám se, že právě počet dětí umístěných v rodině stěžovatelů a také termínově velmi příbuzné umístění některých dětí do rodiny vedlo k nutnosti zavedení strukturovaného denního režimu srovnatelného k tomu v ústavních zařízeních a "systému výchovných opatření", které následně vedly k oslabování citových vazeb mezi stěžovateli a některými dětmi, příp. nezvládnutí výchovy ze strany stěžovatelů, i přes jejich maximální snahu. Ani toto však nemůže vést k ponižování dítěte v podobě tělesných trestů - užití nepřiměřených výchovných prostředku a ohrožení citového vývoje dítěte.[9] Skutečnost, že OSPOD souhlasil s umístěním většího množství dětí do rodiny stěžovatelů, by s sebou měla nést zvýšenou péči a pozornost při místních šetřeních či dohledu nad rodinou. Fakt, že sociální pracovnice s rodinnou pracující nehovořila nikdy s dětmi o samotě (tedy bez přítomnosti náhradních rodičů), považuji za výrazné podcenění terénní sociální práce, resp. činnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí. D - Závěr S odkazem na shora uvedené, podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, konstatuji, že OSPOD odboru sociálních věcí Městského úřadu v Lysé nad Labem se ve věci nezletilých L., D. a D. K.. dopustil několika pochybení: - Neinformoval z vlastní iniciativy stěžovatele jakožto zákonné zástupce nezl. dětí o podání návrhu na vydání předběžného opatření, o okolnostech, které k tomu vedly, a o přemístění nezl. dětí do Klokánku. - Nekomunikoval s nezl. L. v souvislosti s nařízením ústavní výchovy. - Podcenil výkon své sociálně-právní činnosti v rodině, resp. terénní sociální práce, vyplývající z § 19 odst. 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Tato zpráva bude zaslána stěžovatelům, tedy náhradním rodičům nezletilých dětí, a starostovi Městského úřadu Lysá nad Labem. Vyjádření dotčeného úřadu o tom, jaká opatření k nápravě budou přijata, očekávám v zákonné lhůtě 30 dnů. Po obdržení zprávy zvážím svůj další postup ve věci. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv [1] Dále jen jako "zákon o veřejném ochránci práv". [2] Později se znaleckým posudkem prokázalo, že tresty byly nepřiměřené, děti to takto zpočátku nevnímaly, neboť neměly srovnání. [3] dále pouze "zákon o sociálně-právní ochraně dětí" [4] dále pouze "zákon o rodině" [5] § 5: předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte. § 6 odst. 1 písm. b) a e): sociálně-právní ochrana se zaměřuje zejména na děti, b) které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy; e) na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu; § 7 odst. 2: Každý je oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, na skutečnost, že rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, nebo na skutečnosti uvedené v § 6 odst. 1 písm. b) až h); tím není dotčena povinnost vyplývající ze zvláštního právního předpisu. § 8 odst. 1: Dítě má právo požádat orgány sociálně-právní ochrany a zařízení sociálně-právní ochrany, státní orgány, kterým podle zvláštních právních předpisů přísluší též ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte, pověřené osoby, školy, školská zařízení a poskytovatele zdravotních služeb o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv; tyto orgány, právnické a fyzické osoby a pověřené osoby jsou povinny poskytnout dítěti odpovídající pomoc. Dítě má právo požádat o pomoc i bez vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. § 8 odst. 2: Dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo pro účely sociálně-právní ochrany tyto názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají, a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Vyjádření dítěte se při projednávání všech záležitostí týkajících se jeho osoby věnuje náležitá pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti. Při své činnosti bere orgán sociálně-právní ochrany v úvahu přání a pocity dítěte s přihlédnutím k jeho věku a vývoji tak, aby nedošlo k ohrožení nebo narušení jeho citového a psychického vývoje. § 10 odst. 4: Státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a poskytovatelé zdravotních služeb, popřípadě další zařízení určená pro děti jsou povinny oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1, a to bez zbytečného odkladu po tom, kdy se o takové skutečnosti dozví. [6] § 42 odst. 2 písm. d): dítě se umisťuje v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, požádá-li o to dítě. [7] Srov. § 8 odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí: Dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo pro účely sociálně-právní ochrany tyto názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají, a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Vyjádření dítěte se při projednávání všech záležitostí týkajících se jeho osoby věnuje náležitá pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti. Při své činnosti bere orgán sociálně-právní ochrany v úvahu přání a pocity dítěte s přihlédnutím k jeho věku a vývoji tak, aby nedošlo k ohrožení nebo narušení jeho citového a psychického vývoje. [8] § 4 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (1) Základní organizační jednotkou pro práci s dětmi v zařízení je výchovná skupina nebo rodinná skupina. (2) Výchovná skupina je základní organizační jednotkou v diagnostickém ústavu a ve výchovném ústavu. Tvoří ji a) v diagnostickém ústavu nejméně 4 a nejvíce 8 dětí, b) ve výchovném ústavu nejméně 5 a nejvíce 8 dětí. (3) Ve výchovném ústavu lze v jedné budově zřídit nejvíce 6 výchovných skupin. Děti se do výchovných skupin zařazují se zřetelem na jejich výchovné, vzdělávací a zdravotní potřeby. (4) Rodinná skupina je základní organizační jednotkou v dětském domově a v dětském domově se školou. Tvoří ji v dětském domově nejméně 6 a nejvíce 8 dětí, v dětském domově se školou nejméně 5 a nejvíce 8 dětí, zpravidla různého věku a pohlaví. Sourozenci se zařazují do jedné rodinné skupiny; výjimečně je možné zařadit je do různých rodinných skupin, zejména z výchovných důvodů. (5) V dětském domově lze v jedné budově či ve více budovách v jednom areálu zřídit nejméně 2 a nejvíce 6 rodinných skupin. V dětském domově se školou lze v jedné budově či ve více budovách v jednom areálu zřídit nejméně 2 a nejvíce 6 rodinných skupin. Děti se do rodinných skupin zařazují se zřetelem na jejich výchovné, vzdělávací a zdravotní potřeby. (6) Zřizovatel zařízení může v odůvodněných případech stanovit nižší počet dětí v základních organizačních jednotkách podle odstavců 2 a 4, a to za předpokladu, že uhradí zvýšené výdaje na činnost zařízení. [9] Ustanovení § 81 zákona o rodině: Na vztahy poručníka (poručníků) a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí. Funkce poručníka nezakládá vyživovací povinnost k dítěti. § 31 odst. 2 zákona o rodině: Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.