Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 20. ledna 2014 Sp. zn.: 3907/2013/VOP/EHŠ Zpráva o šetření ve věci podnětu JUDr. M.H. Na veřejného ochránce práv se obrátil JUDr. M.H., advokát (dále také "stěžovatel"), který byl usnesením soudu ustanoven opatrovníkem nezletilému L.G., pro řízení o nařízení ústavní výchovy. Dne 16. 5. 2013 se se sociální pracovnicí (dále také "OSPOD") telefonicky dohodl, že přijde nahlédnout do spisu nezletilého. Sociální pracovnice však vzápětí telefonicky sdělila, že nahlédnutí do spisu neumožní, neboť to údajně zakázala vedoucí OSPOD, a že má podat písemnou žádost, o níž bude rozhodnuto ve lhůtě 15 dnů. Stěžovatel s tímto postupem nesouhlasil a zaslal dne 17. 5. 2013 datovou schránkou výzvu k předložení spisu na den 20. 5. 2013. OSPOD výzvu obdržel dne 20. 5. 2013. Stěžovatel se skutečně tohoto dne dostavil na OSPOD a zde jednal s vedoucí OSPOD. Její jednání bylo údajně arogantní a nebylo mu umožněno nahlédnout do spisu s tím, že OSPOD podle ustanovení § 55 zákona č. 359/1999 Sb. sdělí své stanovisko do 15 dnů. Stěžovatel se ovšem domnívá, že na něj jakožto na soudem ustanoveného opatrovníka nelze při nahlížení do spisu aplikovat ustanovení § 55 zákona. Nadto jeho žádost o nahlédnutí do spisu byla usnesením OSPOD ze dne 22. 5. 2013 zamítnuta s tím, že zákon umožňuje nahlédnout do spisové dokumentace pouze rodiči, který má rodičovskou odpovědnost, nebo jiné osobě odpovědné za výchovu dítěte nebo jejich zástupci na základě písemně udělené plné moci. Následně stěžovatel podal dne 21. 5. 2013 stížnost na postup OSPOD nadřízenému Magistrátu a požádal o pokárání a zajištění bezodkladného přístupu do spisu. Přípisem ze dne 19. 6. 2013 mu ovšem bylo sděleno, že ustanovení opatrovníka dítěti pro soudní řízení nezakládá shora uvedené podmínky nahlédnutí do spisu a že opatrovník jako účastník řízení může pro ochranu dítěte, které zastupuje, využít všech důkazů doložených v průběhu soudního řízení v příslušném soudním spisu. Stížnost tedy byla shledána neoprávněnou. OSPOD poté vzal svůj návrh na nařízení ústavní výchovy nezletilému zpět a řízení, pro které byl stěžovatel ustanoven nezletilému opatrovníkem, tedy bylo soudem zastaveno. A - Předmět šetření Ve věci postupu OSPOD a Magistrátu při nahlížení do spisu nezletilého L.G., bylo zahájeno šetření a starosta Úřadu a primátor, byli vyzváni k vyjádření. Dále se veřejný ochránce práv s výzvou k poskytnutí součinnosti obrátil na Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále také "ministerstvo"), aby se vyjádřilo, zda uvedenou záležitost upravilo, či zvažuje upravit např. prostřednictvím metodického pokynu a jaké stanovisko k věci zaujímá. Namítané nevhodné či arogantní chování vedoucí OSPOD nebylo předmětem šetření, neboť jak tvrzení stěžovatele, tak tvrzení vedoucí OSPOD k této záležitosti jsou protichůdná, a není je možné objektivizovat. B - Skutková zjištění Vedoucí odboru sociálně-právní ochrany dětí ve vyjádření k věci, doručeném dne 13. 9. 2013, uvedla, že dne 4. 2. 2013 podal OSPOD Okresnímu soudu návrh na nařízení ústavní výchovy a zbavení rodičů rodičovské odpovědnosti. K zastupování v tomto řízení byl opatrovníkem nezletilého L. ustanoven JUDr. M.H. Ze spisové dokumentace bylo zjištěno, že JUDr. H. dne 16. 5. 2013 telefonicky hovořil se sociální pracovnicí a žádal o umožnění ještě téhož dne nahlédnout do spisové dokumentace nezletilého L. Jeho telefonický požadavek byl odmítnut s odvoláním na ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí. S ohledem na způsob reakce JUDr. H na toto sdělení sociální pracovnice požadavek nahlédnout do spisové dokumentace dítěte telefonicky konzultovala s metodikem Magistrátu (vedoucí odboru byla v té době nepřítomna). Metodik potvrdil správnost postupu sociální pracovnice, a ta později o celé záležitosti informovala vedoucí odboru. Dne 17. 5. 2013 JUDr. H. zaslal výzvu, ve které nás předem upozornil, že nevyhovění této výzvy oznámí nejen nadřízeným orgánům, ale i orgánům činným v trestním řízení. JUDr. H. se dostavil dne 20. 5. 2013 ve 13:00 hodin společně s mužem, kterého nepředstavil, a žádal o zpřístupnění opatrovnického spisu nezletilého L. s odkazem na svou výzvu. Jednání vedoucí odboru s JUDr. H. bylo velice krátké, omezilo se pouze na konstatování, že jeho výzvě nelze vyhovět, nicméně byla koncipována jako žádost, přičemž bylo citováno příslušné zákonné ustanovení (ustanovení § 55 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů). Závěrem mu bylo sděleno, že bude o výsledku posouzení žádosti písemně informován v zákonné lhůtě. Dne 22. 5. 2013 bylo vydáno usnesení o zamítnutí žádosti JUDr. Hartmanna o nahlédnutí do opatrovnického spisu nezletilého L.G. Vedoucí odboru sociálních věcí, školství, sporu a volnočasových aktivit Magistrátu ve vyjádření k věci, doručeném dne 20. 9. 2013, uvedla, že Magistrát řešil stížnost JUDr. H. ze dne 21. 5. 2013. Za účelem prošetření skutečností uváděných stěžovatelem byla vyžádána spisová dokumentace dítěte vedená OSPOD. Dále bylo vyžádáno stanovisko tajemníka Úřadu ve věci kritizovaného chování vedoucí OSPOD. Na základě všech zjištěných skutečností jsme stížnost JUDr. H. vyhodnotili jako neoprávněnou. Postup při prošetřování stížnosti byl v souladu s interními předpisy magistrátu a závěry odpovídají ustanovení § 55 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Osobně jsme s JUDr. H. nejednali, lhůta pro vyřízení stížnosti byla dodržena. Závěrem konstatujeme, že na stejném hodnocení situace trváme i v současné době, když shora citovaný zákon neumožňuje jiný postup a sdělení tajemníka nemáme důvod zpochybňovat. Z dlouholetých pracovních zkušeností je nám známo, že vedoucí OSPOD jedná a vystupuje na vysoké profesionální úrovni a na její chování jsme nezaznamenali žádné obdobné stížnosti. Ředitelka odboru sociální a rodinné politiky Ministerstva práce a sociálních věcí Mgr. Kateřina Jirková ve vyjádření ze dne 9. 9. 2013 sdělila, že úprava spisové dokumentace, vedené o dítěti zařazeném do evidence orgánu sociálně-právní ochrany dětí, je obsahem ustanovení § 54 - § 56 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění (dále jen "ZSPOD"). Tato úprava je úpravou speciální vůči úpravě správního řádu, zejména vůči ustanovení § 38 (nahlížení do spisu), jež jinak zakládá právo na nahlížení do spisu v první řadě "účastníku." Při vedení spisu o dětech zařazených v evidenci OSPOD (tzv. spis Om) je předním účastníkem dítě samo, které však nemá procesní způsobilost. Na rozdíl od obecné úpravy proto ZSPOD v ustanovení § 55 odst. 5 v taxativním vymezení okruhu osob, které mohou do spisu Om nahlížet, dítě neuvádí, ale jednoznačně stanovuje, že do tohoto spisu může nahlížet pouze rodič dítěte za předpokladu, že mu náleží rodičovská odpovědnost, jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte nebo zástupce osob výše uvedených, a to na základě písemně udělené plné moci. V předmětné záležitosti však advokát neodvozuje své právo k nahlédnutí do spisu Om od rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, ale od dítěte samého. Zástupce účastníka však nemůže mít více práv než účastník sám, proto v situaci, kdy by právo na nahlížení do spisu nemohlo podle platné právní úpravy uplatnit ani zastoupené dítě samo, nelze dovozovat takové právo v případě pouhého zástupce dítěte, byť by jím byl ustanovený opatrovník. Vzhledem k tomu, že úprava je formulována jednoznačně a nečiní v praxi problémy a není v této souvislosti z naší strany řešena ani nijak rozsáhlá stížnostní agenda, MPSV neuvažovalo ani neuvažuje o publikaci metodického doporučení v této věci. C - Hodnocení věci zástupcem ochránce Dne 20. 12. 2013 po odstoupení JUDr. Pavla Varvařovského z funkce veřejného ochránce práv jsem se v souladu s ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, ujal dalšího vyřizování podnětu stěžovatele. Především bych si na tomto místě dovolil nejprve pojednat o samotném institutu kolizního opatrovnictví, neboť to pro celkové posouzení podnětu stěžovatele považuji za důležité. Nezletilé dítě, které je účastníkem občanského soudního řízení, nedisponuje plnou svéprávností. Jelikož je ke svéprávnosti vázána rovněž procesní způsobilost, dítě musí být v civilním řízení ve většině případů až na výjimky zastoupeno zástupcem.[1] V občanském soudním řízení zastupují nezletilé nesvéprávné dítě na prvním místě jeho zákonní zástupci (rodiče nebo poručník). Rodiče jsou zákonnými zástupci nezletilého dítěte za předpokladu, že jsou v souladu s ustanovením § 865 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku[2] (dále také "NOZ"), zároveň i nositeli rodičovské odpovědnosti. Právo zastupovat dítě mají oba rodiče, v tom kterém konkrétním případě může být nezletilý zastoupen kterýmkoli ze svých rodičů. Jestliže se při výkonu rodičovských práv rodiče neshodnou, rozhodne o tomto výkonu soud. Jsou-li však rodiče nezletilého dítěte spolu s nezletilým dítětem také účastníky řízení nebo hrozí-li z jiného důvodu střet zájmů mezi nezletilým dítětem a jeho rodiči, popř. mezi dětmi týchž rodičů, soud musí dítěti ustanovit podle ustanovení § 892 NOZ (dříve ustanovení § 37 odst. 2 zákona o rodině) a podle ustanovení § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních (dále také "ZZŘ"), pro ochranu zájmů tohoto dítěte v daném řízení tzv. kolizního opatrovníka.[3] Podle dosud ustálené soudní praxe je pravděpodobnost kolize zájmů mezi rodiči a dítětem obecně dána vždy za situace, kdy jsou rodiče a jejich dítě či děti účastníky jednoho civilního řízení. Tímto opatrovníkem soud zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí (OSPOD), v případech s mezinárodním prvkem pak Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.[4] V případě nesouhlasu s ustanovením orgánu sociálně-právní ochrany dětí kolizním opatrovníkem mohou účastníci řízení za podmínek ustanovení § 201 a násl. občanského soudního řádu podat odvolání k soudu.[5] Je důležité zdůraznit, že pokud se soud rozhodne ustanovit opatrovníkem dítěte orgán sociálně-právní ochrany dětí, u kterého není dána žádná překážka pro výkon opatrovnictví (např. v důsledku podání návrhu nebo podnětu na zahájení řízení - viz níže), je orgán sociálně-právní ochrany dětí ze zákona povinen funkci opatrovníka přijmout a vykonávat ji, aniž by k tomu byl nezbytný jeho souhlas. Tento závěr vyplývá ze zákonné úpravy povinností obecního úřadu obce s rozšířenou působností při výkonu opatrovnictví a poručenství dítěte podle ustanovení § 17 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále také "ZSPOD"). Opatrovník ustanovený dítěti rozhodnutím soudu má s odkazem na ustanovení § 31 občanského soudního řádu stejné postavení jako zástupce účastníka řízení jednající na základě procesní plné moci udělené přímo zastoupeným účastníkem. Opatrovník vykonává za dítě všechna procesní práva účastníka řízení, je oprávněn činit jménem dítěte všechny úkony, které může v řízení činit účastník, a zastupuje dítě v celém soudním řízení až do jeho pravomocného skončení, včetně případného řízení odvolacího. Projevem aktivní účasti opatrovníka na soudním jednání a jeho důležitým procesním právem je mimo jiné možnost klást se souhlasem předsedy senátu otázky ostatním účastníkům řízení a předvolaným znalcům a svědkům a právo nahlížet do soudního spisu. Slovy usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 2113/2000, ze dne 5. 10. 2000: "je kolizní opatrovník ustanoven do své funkce proto, aby nezletilé dítě aktivně zastupoval, v řízení hájil jeho zájmy. Je vybaven příslušnými právními a materiálními prostředky, které mu umožňují toto poslání realizovat a nebýt v řízení jen pasivním subjektem." Na mezinárodní úrovni upravuje kolizní opatrovnictví čl. 4 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí (sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Evropské úmluvy o výkonu práv dětí č. 54/2001 Sb. m. s.; dále také "EÚVPD"), dle kterého: "má dítě právo požádat osobně nebo prostřednictvím jiných osob nebo orgánů o ustanovení zvláštního zástupce v soudním řízení, které se jej týká, pokud podle vnitrostátních předpisů osoby, mající rodičovskou odpovědnost, nemohou dítě z důvodu konfliktu zájmů zastupovat. Smluvní státy mohou omezit toto právo na děti, které mají podle vnitrostátních předpisů dostatečnou schopnost chápat situaci". Na tento článek navazuje čl. 5, podle nějž: "smluvní strany zváží možnost poskytnout dětem další procesní práva v soudním řízení, které se jich týká, zejména právo požadovat samy nebo prostřednictvím vhodných osob nebo orgánů ustanovení zástupce a tam, kde je to namístě, advokáta a právo určit si svého vlastního zástupce." Čl. 9 této Úmluvy dále stanoví, že "v řízení, které se týká dítěte, kdy podle vnitrostátních předpisů z důvodu konfliktu zájmů jsou osoby, mající rodičovskou odpovědnost, vyloučeny ze zastupování dítěte, bude mít soudní orgán pravomoc ustanovit dítěti pro toto řízení zvláštního zástupce. Smluvní strany zváží možnost stanovit, aby soudní orgán mohl v případech týkajících se dítěte ustanovit jiného zástupce a tam, kde je to namístě, advokáta, který bude dítě zastupovat." Otázkou zastupování dítěte kolizním opatrovníkem advokátem, tedy subjektem jiným než OSPOD, se v minulosti v souvislosti s odebíráním dětí z rodin a jejich umísťováním do ústavní výchovy zabýval např. Výbor pro práva dítěte Rady vlády ČR (dále také "Výbor"). Již v roce 2011 Výbor navrhl změnu právní úpravy, podle níž by dítě v řízení ve věci péče o nezletilé měl zastupovat vždy kolizní opatrovník z řad advokátů jako osoba odlišná od orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který umístění dítěte mimo rodinu soudu navrhl, a to proto, aby nedocházelo ke kolizi zájmů v neprospěch dítěte a situace dítěte mohla být před soudem objektivně (nezaujatě) zhodnocena v jeho zájmu.[6] Advokát by měl být ustanovován kolizním opatrovníkem dítěte dále v právně složitých případech z důvodu, aby dítě v soudním řízení zastupovala osoba s kvalifikovaným právním vzděláním a zkušenostmi ve výkonu povolání advokáta.[7] Zamýšleným účelem těchto návrhů Výboru tedy nepochybně bylo posílení práv dítěte jako účastníka řízení, korespondující zejména s ustanovením čl. 5 EÚVPD. I veřejný ochránce práv ve své Zprávě ze systematických návštěv školských zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy za rok 2011[8] upozornil na skutečnost, že v jím analyzovaných soudních rozhodnutích několikrát figuroval orgán sociálně-právní ochrany dětí jako navrhovatel ústavní výchovy i jako kolizní opatrovník dítěte v řízení. Zákon sice předpokládá, že orgán sociálně-právní ochrany dětí jedná v zájmu dětí, ovšem tím, že navrhovatel tak zásadního rozhodnutí, jako je nařízení ústavní výchovy, je i v roli procesního zástupce dítěte, je dle ochránce ještě před rozhodnutím soudu předjímáno, že rozhodnutí akceptující návrh OSPOD je v zájmu dítěte. Dochází ke kolizi zájmů, kdy navrhovatel a opatrovník v jedné osobě činí jménem nezletilého procesní úkony, tak aby odrážely jeho stanovisko uvedené v návrhu. Za podobně problematickou považuje ochránce i situaci, kdy je dítěti jako opatrovník pro řízení ustanoven zaměstnanec soudu, typicky vyšší soudní úředník. Ochránce proto ve zprávě doporučil, aby dítě během řízení o odnětí z rodiny bylo zastoupeno opatrovníkem nezávislým na orgánu, který daný návrh předložil (OSPOD), nebo na orgánu, jenž o něm rozhoduje (soud). K obdobným závěrům již dříve ve své rozhodovací praxi dospěl také Evropský soud pro lidská práva a Ústavní soud.[9] Zajištění odpovídajícího zastoupení dítěte, zvláště pak vlastního právního zástupce, je doporučeno i v bodu 37 Pokynů Výboru ministrů Rady Evropy o justici vstřícné k dětem, přijatých dne 17. 11. 2010. V důvodové zprávě k Pokynům se pak uvádí, že pokud mají mít děti přístup k justici, která je skutečně vstřícná k dětem, měly by členské státy usnadnit přístup k advokátovi nebo jiné instituci či subjektu, který je podle vnitrostátních právních předpisů odpovědný za hájení práv dětí, a umožnit zastoupení jejich jménem, pokud existuje nebo by mohl existovat střet zájmů mezi dítětem a rodiči nebo jinými zúčastněnými stranami.[10] I podle dalších odborných názorů může chybně zvolený opatrovník v některých případech znamenat až zkrácení procesních práv dítěte a porušení práva dítěte na spravedlivý proces.[11] V zájmu dítěte nepochybně je, aby jeho zájmy zastupoval v řízení nezávislý opatrovník - tím může být například sociální pracovník jiného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, pracovník neziskové organizace, která má pověření k sociálně-právní ochraně dětí, pracovník pedagogicko-psychologické poradny, v právně složitých případech advokát. Ačkoliv v některých případech může být obtížné najít vhodného opatrovníka, což může vést k prodlevě v opatrovnickém řízení, je takový postup v zájmu maximálního zachování práv dítěte nezbytný. V našem právním řádu nebylo do 31. 12. 2013 explicitně stanoveno, že v případech, kdy OSPOD podá podnět či návrh na zahájení řízení soudu, má být kolizním opatrovníkem ustanoven subjekt odlišný, nezávislý. Přesto však soudní praxe zejména v poslední době shora uvedené závěry právní doktríny a veřejného ochránce práv reflektovala a uchylovala se k rozhodnutí o opatrovnictví odlišným subjektem. Speciální explicitní úprava platí s účinností od 1. 1. 2014 pro zastoupení dítěte ve věcech rodinněprávních podle ustanovení § 469 ZZŘ.[12] Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu se z důvodu zamezení kolize zájmů stanoví, že opatrovníkem nezletilého by neměl být ten orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení. Pokud byl takový orgán sociálně-právní ochrany dětí jmenován, stanoví se, že soud má na návrh jmenovat opatrovníka jiného. Obdobná úprava platí i pro návrh na předběžné opatření soudu o úpravě poměrů dítěte, pokud je opatrovníkem dítěte jmenován stejný orgán sociálně-právní ochrany dětí, který soudu tento návrh podal (ustanovení § 455 ZZŘ). Pokud jde o zastoupení nezletilého dítěte v řízení ve věcech osvojení, je opět stanoveno, že opatrovníkem nezletilého osvojence, který není plně svéprávný, je soudem zpravidla jmenován orgán sociálně-právní ochrany dětí, ledaže řízení bylo zahájeno z podnětu nebo na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. V takovém případě soud na návrh jmenuje dítěti opatrovníka jiného (viz ustanovení § 434 ZZŘ). Některá práva kolizního opatrovníka jsou demonstrativně uvedena výše a nevzbuzují pochybnosti. Výkladový problém ovšem může nastat v souvislosti s oprávněním nahlížet do spisové dokumentace vedené orgánem sociálně-právní ochrany dětí, což je předmětem podnětu stěžovatele. Dle ustanovení § 54 a násl. ZSPOD a dle čl. 6 instrukce MPSV čj. 21-12242/2000 vede obecní úřad obce s rozšířenou působností evidenci a spisovou dokumentaci dětí, kterým se poskytuje sociálně-právní ochrana, a dětí, kterým byl ustanoven opatrovníkem nebo poručníkem. Do spisové dokumentace o zastupovaných dětech jsou ukládány v časovém sledu záznamy ze šetření, protokoly z jednání s rodiči, vyžádané zprávy, protokoly ze soudních jednání, rozsudky apod. V případech, kdy je opatrovníkem dítěti jmenován OSPOD, vede také spisovou dokumentaci o dítěti a podle ustanovení § 55 odst. 5 ZSPOD může na základě písemné žádosti umožnit rodiči, kterému náleží rodičovská odpovědnost, nebo jiné osobě odpovědné za výchovu dítěte nebo jejich zástupci na základě písemně udělené plné moci nahlédnout do spisové dokumentace vedené o dítěti. Výčet oprávněných osob v tomto ustanovení je přitom taxativní. V případech kolizního opatrovnictví odlišným subjektem než OSPOD (např. advokátem) ovšem nastává situace, kdy OSPOD z titulu poskytování sociálně-právní ochrany ohroženému dítěti vede spisovou dokumentaci o tomto dítěti (je to on, kdo na základě znalosti situace podal soudu podnět či návrh na zahájení řízení), avšak soudem ustanovenému opatrovníkovi do ní s ohledem na ustanovení § 55 odst. 5 ZSPOD neumožní nahlédnout. Podotýkám, že se jedná o právní úpravu speciální ke správnímu řádu, který je tudíž v tomto ohledu vyloučen z užití. V důsledku toho se takový opatrovník dostává do nerovného postavení oproti OSPOD, který je navrhovatelem soudního řízení a subjektem disponujícím spisovou dokumentací o dítěti. Lze tedy uvažovat i o porušení zásady rovnosti účastníků řízení, zakotvené v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Nadto tímto postupem dochází k neodůvodněnému rozlišování mezi jednotlivými opatrovníky (kdyby byl opatrovníkem OSPOD, disponuje spisovou dokumentací o dítěti, zatímco jiný opatrovník nikoliv, a nemůže do ní ani nahlédnout). V těchto specifických situacích tak proti sobě stojí dvě ustanovení, a to jednak ustanovení § 55 odst. 5 ZSPOD a jednak ustanovení § 469 odst. 2 ZZŘ (do 31. 12. 2013 názory právní doktríny a veřejného ochránce práv, jež byly do jisté míry reflektovány soudní praxí, a judikatura), které z důvodu zamezení kolize zájmů stanoví, že opatrovníkem nezletilého by neměl být ten orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení. Pokud byl takový orgán sociálně-právní ochrany dětí jmenován, stanoví se, že soud má na návrh jmenovat opatrovníka jiného. Účelem této normy bylo bezpochyby posílení práv dítěte, resp. maximální zachování práv dítěte, tak aby jeho situace mohla být před soudem objektivně zhodnocena v jeho zájmu. Pokud má být tento účel naplněn a pokud kolizní opatrovník nemá být slovy usnesení Nejvyššího soudu pouze pasivním subjektem (viz výše), poté mu bezpochyby musí být umožněno nahlédnout do spisové dokumentace vedené OSPOD, ačkoliv není v taxativním výčtu subjektů oprávněných k nahlédnutí podle ustanovení § 55 odst. 5 ZSPOD, a nesmí být neodůvodněně znevýhodňován oproti OSPOD. K obecné interpretaci právních předpisů se již několikrát vyjádřil i Ústavní soud. Ve svém nálezu ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 258/2003, uvedl, že: "k otázce napětí mezi doslovným a teleologickým výkladem se Ústavní soud vyslovil v řadě nálezů, příp. stanovisek (viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st-1/96, nález sp. zn. Pl. ÚS 33/97). Výchozí tezi v této souvislosti zformuloval přitom v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/97. Konstatoval, že neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace, vycházející pouze z jazykového výkladu; jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, je východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.)." V nastíněné situaci lze tedy konstatovat, že neumožnění nahlédnout do spisu s odkazem na ustanovení § 55 odst. 5 ZSPOD lze považovat za "neudržitelnou" aplikaci práva, vycházející pouze z jazykového výkladu. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 9. října 2001, sp. zn. II. ÚS 277/99: "jsou-li k dispozici dva rovnocenné výklady, z nichž jeden je extenzivní a druhý restriktivní, musí soud zvolit ten z nich, jenž odpovídá dalším metodám výkladu, zejména pak úvaze teleologické." V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 dále Ústavní soud uvedl: "Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci." Shrnu-li uvedené, jednoznačně prioritní nad jazykovým výkladem je výklad teleologický, a pokud podle Ústavního soudu soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona..., tím spíše uvedené platí pro OSPOD (argumentum a maiori ad minus). Ten by tak s ohledem na účel zákona (byť jiného než ZSPOD) a systematickou souvislost mezi zmíněnými zákonnými ustanoveními měl koliznímu opatrovníkovi odlišnému od OSPOD umožnit nahlédnout do spisové dokumentace, kterou o dítěti vede. Tento závěr činím i s vědomím, že opatrovník má nezpochybnitelné právo nahlížet do soudního spisu, činit si z něj opisy a výpisy, případně může požádat soud o připojení spisu vedeného OSPOD k soudnímu spisu. Bez umožnění přímého nahlédnutí do spisu vedeného OSPOD by však právní a materiální prostředky, kterými je opatrovník vybaven k realizaci jeho poslání, byly nedostatečné a neúplné, a ve svém důsledku nevedly beze zbytku k posílení a maximálnímu zachování práv dítěte. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem dospěl k přesvědčení, že se Úřad a Magistrát dopustily pochybení spočívajícího v neumožnění stěžovateli jakožto koliznímu opatrovníkovi nezletilého, ustanovenému soudem, nahlédnout do spisové dokumentace nezletilého, vedené orgánem sociálně-právní ochrany dětí. S ohledem na to, že řízení, pro něž byl stěžovatel ustanoven kolizním opatrovníkem nezletilého, bylo soudem zastaveno, nelze již v současné době ve vztahu ke stěžovateli dosáhnout účinné nápravy. Šetření proto uzavírám dle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že v systémové rovině budu nadále o této záležitosti jednat s Ministerstvem práce a sociálních věcí s cílem dosažení změny výkladu či přijetí odpovídajícího legislativního opatření. Zprávu o šetření zasílám starostovi Úřadu a primátorovi, s tím, že pokud se budou chtít k mojí zprávě jakkoliv vyjádřit, mohou tak učinit ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. zástupce veřejného ochránce práv [1] Výjimku představují ty případy, kdy zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (ZZŘ), výslovně přiznává nezletilému dítěti pro určitý typ řízení procesní způsobilost, tj. způsobilost samostatně právně jednat před soudem, bez nutnosti zastoupení. Takovým případem je např. soudní řízení ve věcech osvojení, ve kterých má podle ustanovení § 431 odst. 2 ZZŘ nezletilý rodič starší 16 let plnou procesní způsobilost, tj. nemusí být nikým zastoupen. Obdobně pak může nezletilé dítě starší 16 let jednat samostatně v řízení o povolení uzavřít manželství podle ustanovení § 367 a násl. ZZŘ, v řízení o přiznání svéprávnosti nezletilému dítěti a v řízení o přivolení souhlasu k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti podle ustanovení § 466 písm. r) a s) ZZŘ, v nichž je dítě oprávněno samo podat návrh k soudu a je účastníkem tohoto řízení vedle svých zákonných zástupců. [2] Dříve ustanovení § 31 zákona o rodině. [3] Tento termín se pro dané situace vžil v praxi a objevuje se i v instrukci Ministerstva spravedlnosti čj. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále jen "kancelářský řád"). [4] V některých případech soudy ustanovují opatrovníkem dítěte soudního čekatele působícího na daném soudu, případně vyššího soudního úředníka. Negativem se v těchto případech může stát, že se některý soudní čekatel nebo vyšší soudní úředník nebude chtít odvolat v zájmu dítěte proti rozhodnutí soudce působícího na stejném soudě. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 303/05, nelze očekávat, že podřízený pracovník soudu jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené stejným soudem bude brojit proti postupu a rozhodnutí soudu, a to i kdyby byl evidentně vadný. Funkce opatrovníka podle Ústavního soudu nebyla procesním řádem zakotvena k tomu, aby usnadňovala činnost soudu tím, že oklestí procesní práva účastníka. Byla vytvořena proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy vyšetřovaného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za vyšetřovaného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce. [5] Podle ustanovení § 482 ZZŘ není přípustné odvolání proti usnesení o jmenování opatrovníka v řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí. [6] Ačkoliv dle názoru Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeného v jednom z jeho dřívějších usnesení ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 21Cdo 1503/2003: "je opatrovník účastníka řízení jeho zástupcem na základě rozhodnutí soudu a je povinen vykonávat procesní práva účastníka řízení a plnit jeho procesní povinnosti v souladu se zájmy jím zastupovaného účastníka řízení, přičemž zákon nikde nestanoví jako předpoklad pro výkon této funkce, aby opatrovník účastníka řízení byl nepodjatý vůči ostatním účastníkům". Podle Veroniky Kristkové (in: Práva dítěte a procesní praxe českých soudů. Právní fórum: ASPI, čtvrtletní příloha Via Iuris, roč. 2005, č. 4, str. 76) je však více než nutné rozlišovat mezi podjatostí (tj. vztahem k účastníkům nebo k věci) a nerovností účastníků řízení: "V řízeních o návrhu na nařízení ústavní výchovy dítěte a také v řízeních o návratu dítěte dle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí bývá opatrovníkem jednoho z účastníků řízení (tzn. dítěte) ustavován jiný účastník řízení, a to ten, který podal návrh na zahájení řízení (tzn. orgán sociálně-právní ochrany dětí či Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí), a dochází zde ke konfliktu zájmů, kdy ten, kdo návrh podal, zastupuje jak tento návrh, tak zároveň zájem dítěte." Viz také např. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 24Co 332/2008, ve kterém soud dospěl k závěru, že orgán sociálně-právní ochrany dětí jako navrhovatel ústavní výchovy nezletilých nemůže být současně jejich kolizním opatrovníkem. [7] Nevýhodou pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí je nedostatek jejich právního vzdělání. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice může v rámci metodického řízení orgánů sociálně-právní ochrany dětí zajistit systematické proškolování sociálních pracovníků, kteří vykonávají úlohu tzv. kolizního opatrovníka, je však diskutabilní, nakolik jsou schopni v právně složitých případech (např. složitá dědická řízení, řízení o náhradě škody proti některému ze zákonných zástupců apod.) kvalitně hájit zájem dítěte. [8] Dostupná na http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/2012/2012_skolska-zarizeni.pdf. [9] Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 485/10, ze dne 13. 4. 2010, vydaný ve věci ústavní stížnosti, v níž stěžovatelky namítaly porušení práva na spravedlivý proces, jež spatřovaly v tom, že nezletilá byla v řízení zastoupena kolizním opatrovníkem, který byl zároveň navrhovatelem opatření, jež zásadním způsobem zasahuje do rodinného života stěžovatelek. V této souvislosti stěžovatelky odkázaly na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Havelka a další proti České republice ze dne 21. 6. 2007, kde ESLP uvedl, že je politováníhodné, že nezletilé děti byly zastoupeny navrhujícím orgánem sociálně-právní ochrany dětí v řízení o nařízení ústavní výchovy. Ústavní soud se v uvedeném nálezu plně ztotožnil se závěry tohoto rozhodnutí ESLP. [10] Bod 101 důvodové zprávy k Pokynům. [11] Veronika Kristková: Práva dítěte a procesní praxe českých soudů. Právní fórum: ASPI, čtvrtletní příloha Via Iuris, roč. 2005, č. 4, str. 76. [12] (1) Dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. (2) Byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení, jmenuje soud na návrh opatrovníka jiného. (3) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro řízení podle ustanovení § 468 odst. 2. V těchto řízeních má nezletilý plnou procesní způsobilost.