Text dokumentu

Vaše značka 62977/ENV/16 Sp. zn. 272/2016/VOP/DV Datum 1. února 2017 Vážený pan Ing. Jan Landa státní tajemník Ministerstvo životního prostředí Vršovická 1442/65 100 10 Praha 10 - Vršovice Vážený pane státní tajemníku, obracím se na Vás ve věci podnětu paní A., bytem xxx (dále také "stěžovatelka"). Stěžovatelka, která je inspektorkou České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ostrava (dále také "oblastní inspektorát"), namítala, že jí za poslední čtvrtletí roku 2015 nebyly přiznány odměny, protože se odvolala proti rozhodnutí o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo.[1] Stěžovatelka se prostřednictvím svého právního zástupce na Vás obrátila se stížností[2] podle zákona o státní službě.[3] Na tuto stížnost jste reagoval přípisem ze dne 19. února 2016.[4] Uvedl jste v něm, že jste provedl příslušné šetření, v jehož rámci jste obdržel vyjádření od podřízeného služebního úřadu České inspekce životního prostředí (dále také "ČIŽP"). Ve své odpovědi jste konstatoval, že systém odměňování je v rámci ČIŽP nastaven transparentně a spravedlivě. Ve stěžovatelčině případě návrh na odměnu zamítl ředitel příslušného oblastního inspektorátu, protože služební výkon a zdůvodnění neměly atribut mimořádné činnosti. Ve stěžovatelčině věci jsem provedla vlastní šetření. V jeho rámci jsem požádala o vyjádření ředitele oblastního inspektorátu,[5] dále na oblastním inspektorátu provedli pověření zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv dne 5. ledna 2017 místní šetření a dotazovali se na proces navrhování a schvalování odměn. Ze šetření vyplynulo, že v posledním čtvrtletí roku 2015 nedostalo odměny 6 pracovníků oblastního inspektorátu. Dva z nich ale v průběhu roku 2015 neobdrželi žádné odměny. Lze proto předpokládat, že se jedná o pracovníky, kteří jsou noví nebo v (dlouhodobé) pracovní neschopnosti nebo jde o pracovníky, kteří v průběhu roku 2015 nevykonali žádnou mimořádnou činnost nebo mimořádnou činnost vykonali, ale ne v požadované kvalitě. Zbývající čtyři pracovníci jsou ti, kteří se bránili podáním odvolání a současně v roce 2015 již nějaké odměny obdrželi. Stěžovatelce její přímý nadřízený navrhl odměny přiznat, protože vykonávala mimo jiné činnost za nepřítomnou kolegyni. Pokud stěžovatelka činnost provedla v odpovídající kvalitě, je práce za jiného pracovníka obecně důvodem k přiznání mimořádné odměny. Uvedené konstatuji s plným vědomím toho, že na odměnu není podle § 144 zákona o státní službě ve spojení s § 134 zákoníku práce právní nárok.[6] Nepřiznání odměny stěžovatelce a dalším třem osobám, které rovněž jako jediné podaly odvolání proti rozhodnutí o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo, je natolik podivnou skutečností, že by Vaše odpověď na stěžovatelčinu stížnost ze dne 19. února 2016 na ni měla reagovat. To, že na tyto výtky výslovně nereaguje, vyvolává v nestranném pozorovateli dojem, že jste se stížností dostatečně nezabýval. Výsledek mého šetření zpochybnil i Vaše konstatování, že odměňování je nastaveno transparentně a spravedlivě. Zjistila jsem, že ČIŽP nemá metodiku, která by problematiku přiznání odměn upravovala. Současně samotný proces přiznání odměny se jeví jako neprůhledný. Vedoucí oddělení předkládá řediteli oblastního inspektorátu návrh odměny. Řadové pracovníky nadřízení o konkrétní podobě návrhu neinformují. Stejně tak ředitel oblastního inspektorátu vedoucí oddělení neinformuje, zda jejich návrhu vyhověl, či nikoliv. Vedoucí oddělení nikdo neinformuje ani poté, co služební orgán o odměně rozhodne, a proto se musí jednotlivých pracovníků dotazovat, zda jim služební orgán odměnu přiznal, či nikoliv, chtějí-li zjistit, zda jejich podřízení navrženou odměnu dostali. Vzhledem k absenci metodiky, kdy není na první pohled patrné, co se považuje za mimořádný služební výkon, a zpětné vazby mezi jednotlivými úrovněmi strukturami oblastního inspektorátu a ČIŽP, se celý systém odměňování jeví jako neprůhledný. Jednotlivé úrovně vedení jsou od sebe izolovány a nekomunikují spolu. I kdybych přitakala názoru, že práce inspektorů ČIŽP je natolik rozmanitá, že není možné vytvořit metodiku odměňování nebo "bodový systém", tím spíše bych očekávala, že návrhy odměn budou podrobeny diskusi mezi jednotlivými úrovněmi vedení, která by vedla ke sladění všech návrhů. Transparentnost systému odměňování rovněž popírá fakt, že návrhy na odměny předložené vedoucími oddělení se nearchivují a samotné jednání ohledně odměny mezi ředitelem oblastního inspektorátu a vedoucím oddělení probíhá v zásadě ústní formou. Ředitel oblastního inspektorátu proto nemohl dodatečně vysvětlit, proč stěžovatelce návrh odměny zamítl. Současně ale musím uvést, že z rozhovoru s ředitelem oblastního inspektorátu vyplynulo, že se snaží, aby přiznání odměn bylo maximálně objektivní či spravedlivé. Návrhy předložené vedoucími oddělení představují prvotní podklad, se kterým ředitel oblastního inspektorátu pracuje. Na základě svých vlastních zkušeností a znalostí činností jednotlivých oddělení a pracovníků návrhy odměn upravuje. Shrnu-li řečené, pochybnosti, že stěžovatelka a další tři osoby neobdržely odměny za poslední čtvrtletí roku 2015 z důvodu podání odvolání, přetrvávají, protože se je nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit. V rámci Vašeho postupu při vyřízení stěžovatelčiny stížnosti postrádám hlubší šetření, které by stěžovatelčiny námitky vyvrátilo. Z obsahu Vaší reakce na stížnost není patrné, že byste využil jiný podklad než obecné vyjádření ředitele ČIŽP.[7] V tomto vyjádření se rovněž uvádí, že systém odměňování je transparentní a spravedlivý. Ředitel ČIŽP pak bez uvedení bližších podrobností odmítá stěžovatelčin názor, že odměny neobdržela kvůli podanému odvolání. Proč služební výkony neměly podle ředitele oblastního inspektorátu atributy mimořádné činnosti, ředitel ČIŽP neuvedl. Bez této informace ale pochybnosti o provázání nepřiznání odměn s podaným odvoláním pravděpodobně nelze rozptýlit. Vážený pane státní tajemníku, v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv[8] si Vás dovoluji požádat, abyste ve lhůtě 30 dnů k popsaným zjištěním vyjádřil. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] rozhodnutí ze dne 11. listopadu 2015, čj. ČIŽP/10/PER/SR01/1510788.001/15/RNK [2] stížnost ze dne 14. ledna 2016, zn. 210/2015 [3] zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů [4] čj. 12662/ENV/16 [5] dopis ze dne 11. července 2016, čj. ČIŽP/49/ŘI/1609032.002/16/VKK [6] zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů [7] dopis ze dne 8. února 2016, čj. ČIŽP/10/RDT/0813214.0692/16/RIS [8] zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů