Spisová značka 5840/2017/VOP
Oblast práva Diskriminace - práce a zaměstnání
Věc odměňování
Forma zjištění ochránce Odložení
Výsledek šetření Nezjišťuje se
Vztah k českým právním předpisům 564/2006 Sb.
198/2009 Sb., § 1 odst. 1 písm. c), § 3 odst. 1
Vztah k evropským právním předpisům
Datum podání 12. 09. 2017
Datum vydání 12. 10. 2017

Právní věty

I. Hranice 32 let započitatelné praxe, po jejímž dosažení se zaměstnancům plat v návaznosti na délku praxe již dále nezvedá, může mít dopad především na starší zaměstnance, neboť praxe v délce 32 let jsou objektivně schopni dosáhnout zaměstnanci až kolem 50. roku věku. Nejedná se však o nepříznivý dopad, neboť starší zaměstnanci, kterým se plat již nezvedá, nejsou znevýhodněni oproti mladším zaměstnancům (s kratší délkou praxe), kterým se plat i nadále postupně zvyšuje podle dosažené praxe. Dosažením praxe v délce 32 let totiž starší zaměstnanci již dosáhli na všechny stupně zvyšování platu, na které mladší zaměstnanci teprve postupně získávají nárok v návaznosti na dosaženou praxi. II. Nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, které stanoví platové stupně podle délky započitatelné praxe až do dosažení hranice 32 let, proto nepředstavuje nepřímou diskriminaci z důvodu věku.

Text dokumentu

Sp. zn. 5840/2017/VOP/JMK Č. j. KVOP-29559/2017 Datum: 12. října 2017 Vážená paní A. xxx Vážená paní A., reaguji na Váš e-mail ze dne 12. září 2017, ve kterém poukazujete na nerovné odměňování zaměstnanců. Z obsahu Vašeho podnětu dovozuji, že Vaše výhrady směřují vůči obsahu nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, konkrétně vůči způsobu, jakým toto nařízení stanoví jednotlivé platové stupně a s nimi související postupné zvyšování platu podle délky započitatelné praxe zaměstnance. Uvádíte, že po dosažení posledního, tedy 12. stupně se Vám plat již dále nezvedá. Pokud tedy po dosažení tohoto platu budete práci vykonávat před odchodem do důchodu např. dalších 14 let, plat se Vám po tuto dobu již nezvýší, zatímco mladším kolegům se může za stejnou dobu zvýšit i vícekrát. Domníváte se, že starší zaměstnanci jsou tak tímto nařízením diskriminováni. V daném případě je možné uvažovat nanejvýš o diskriminaci nepřímé. Tou se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v ustanovení § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona [1] osoba znevýhodněna proti ostatním [2], a to mimo jiné v oblasti pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování. [3] Zmíněné nařízení vlády je takovým neutrálním ustanovením. Aby bylo současně diskriminační, muselo by mít nepříznivý dopad na určitou skupinu osob, které jsou charakterizovány některým ze zakázaných diskriminačních důvodů, v tomto případě tedy vyšším věkem. Vzhledem k tomu, že mzda se přestává zvyšovat až po dosažení praxe v délce 32 let, lze vzít v úvahu, že jsou to právě starší zaměstnanci, na které toto ustanovení dopadá. [4] Nejedná se však o dopad nepříznivý. Ve skutečnosti totiž nejsou starší zaměstnanci znevýhodněni vůči zaměstnancům mladším. Mladším zaměstnancům se pouze dostává stejných výhod, jakých se starším zaměstnancům již dostalo - tedy zvýšení platu díky délce praxe. Dosažením praxe v délce 32 let tak starší zaměstnanec již dosáhl na všechny stupně zvyšování platu, na které jeho mladší kolega teprve postupně získává nárok (v návaznosti na dosaženou praxi). Postupné zvyšování platu má motivační účinek - má za cíl udržet zaměstnance ve veřejné správě co možná nejdelší dobu. Současně jím zaměstnavatel oceňuje nabyté zkušenosti, které zaměstnanec získává v průběhu zaměstnání a díky kterým má možnost svou práci lépe vykonávat. [5] Je přirozené, že získávání zkušeností má určitý progres a je nejrychlejší právě na počátku pracovní dráhy zaměstnance ve veřejné správě. Po určité době se však získávání zkušeností do jisté míry stabilizuje, proto také zvyšování platu dle předmětného nařízení není po této době tak strmé jako na počátku. Smyslem dotčené právní úpravy je tedy ocenit znalosti a zkušenosti, které zaměstnanec právě praxí teprve získává. Je však pochopitelné, že daný předpis umožňuje takové navyšování jen do určité hranice, neboť množství peněžních prostředků určených na platy zaměstnanců veřejné správy je omezené. Samozřejmě bych si přála, aby byl pracovník odměňován za loajalitu a zkušenosti i po dosažení praxe 32 let. Určení hranice 32 let však považuji za rozumné a jedná se podle mého názoru o rozhodnutí politické, nikoliv diskriminační. Vážená paní A., zákon mi svěřuje působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací. [6] Protože se však v tomto případě podle mého názoru o diskriminaci nejedná, není zde důvod k tomu, abych využila svého zvláštního oprávnění doporučit změnu právního předpisu podle ustanovení § 22 zákona o veřejném ochránci práv. Nemohu Vám tedy pomoci jinak než poskytnutím tohoto vysvětlení. Váš podnět proto odkládám podle ustanovení § 12 odst. 2 písm. b) zákona o veřejném ochránci práv. Více informací o mé působnosti a ochraně před diskriminací naleznete v přiložených letácích. Budete-li potřebovat bližší vysvětlení k výše uvedenému, můžete kontaktovat pověřenou zaměstnankyni Kanceláře veřejného ochránce práv Mgr. Janu Mikulčickou na tel. č. 542 542 302 či na e-mailu jana.mikulcicka@ochrance.cz. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv (dopis je opatřen elektronickým podpisem) Přílohy Jak se obracet na veřejného ochránce práv Rovné zacházení a ochrana před diskriminací Zvláštní oprávnění veřejného ochránce práv 1] Zákon č. 198/2009, o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. [2] Ustanovení § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona. [3] Ustanovení § 1 odst. 1 písm. c) antidiskriminačního zákona. [4] Praxe v délce 32 let jsou totiž objektivně schopni dosáhnout zaměstnanci až kolem 50. roku věku. Současně je však třeba dodat, že toto ustanovení dopadá pouze na ty osoby, které již dosáhly předpokládané délky praxe, ne na všechny osoby po dosažení určitého věku, tj. ne na starší zaměstnance obecně. [5] K podobnému závěru dospěl také Soudní dvůr Evropské unie například v rozsudku ze dne 3. října 2006, B. F. Cadman proti Health & Safety Executive, C-17/05 Sb. rozh, s. I-09583. [6] Ustanovení § 1 odst. 5 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.