Právní věty

Text dokumentu

Sp. zn. 3348/2014/VOP/MKČ-8283/2017 Datum 5. června 2017 Vážený pane řediteli, dovolte mi, abych Vás informoval, že proběhlo šetření dle zákona o veřejném ochránci práv[1] na základě podnětu pana A., bytem xxx (dále jen "stěžovatel"), v záležitosti postupu Městského úřadu Chrast, odboru výstavby a životního prostředí - stavební úřad (dále jen "stavební úřad"), Městského úřadu Chrudim, obecní živnostenský úřad (dále jen "živnostenský úřad"), Krajského úřadu Pardubického kraje (dále jen "krajský úřad"), ve věci užívání stavby č. p. X v Hroubovicích (dále jen "stavba") kolaudované jako rodinný dům. Na základě svých zjištění jsem vydal zprávu o šetření ze dne 2. 5. 2016 (dále jen "zpráva o šetření"). Následně jsem vydal také závěrečné stanovisko ze dne 2. 1. 2017 (dále jen "závěrečné stanovisko"). Stavebnímu a živnostenskému úřadu jsem navrhl provedení určitých opatření k nápravě. Oba dokumenty naleznete v příloze tohoto dopisu. V uvedené záležitosti se na Vás nyní obracím podle ustanovení § 20 odst. 2 písm. a) zákona o veřejném ochránci práv, abych Vás a Vaším prostřednictvím věcně příslušný odbor majetkový, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu informoval o tom, že opatření k nápravě, která stavební úřad provedl, shledávám nedostatečná. O svých zjištěních vůči stavebnímu úřadu v této věci jsem se rozhodl v souladu s ustanovením § 20 odst. 2 písm. b) zákona o veřejném ochránci práv informovat také veřejnost. Shrnutí závěrů závěrečného stanoviska V závěrečném stanovisku jsem dospěl k závěru, že živnostenský úřad řádně neprověřil skutečnosti o činnosti provozované ve stavbě. Dospěl jsem k závěru, že právní titul má zásadní význam pro posouzení, zda vlastníci stavbu skutečně prostě pronajímají, či zda ve skutečnosti, byť při tvrzení prostého pronajímají, provozují živnost, respektive fakticky poskytují ubytovací služby. Rovněž jsem dospěl k závěru, že si živnostenský úřad měl skutečnosti o poskytování, respektive neposkytování dalších dodatkových služeb řádně ověřit za pomoci všech dostupných prostředků, například podáním vysvětlení osob, které v minulosti ve stavbě přímo pobývaly. Vyjádřil jsem, že postrádám správní úvahu živnostenského úřadu o tom, že se nejedná o soustavnou činnost provozovanou za účelem zisku. V závěrečném stanovisku jsem neakceptoval závěr stavebního úřadu o tom, že stavba je užívána v souladu s kolaudačním souhlasem, tedy k rodinnému bydlení. Dospěl jsem k závěru, že tento případ se vymyká závěrům ohledně možné variability užívání stavby. Uvedl jsem, že mantinely variability užívání stavby rodinného domu jsou v tomto případě maximálně překračovány, neboť stavba v tomto případě vůbec jako celek nezajišťuje rodinné bytové potřeby. Jako opatření k nápravě jsem navrhl, aby stavební úřad postupoval v tomto případě podle ustanovení § 134 odst. 2 stavebního zákona[2]. Aby vyzval vlastníka stavby (případně společnost Z.) ke zjednání nápravy podle ustanovení § 134 odst. 3 stavebního zákona. Dále jsem uvedl, že by měl zahájit sankční řízení, popřípadě přijmout i další opatření (§ 171 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006). Tyto donucovací prostředky by měly docílit podání žádosti o změnu užívání stavby. Konstatoval jsem, že srovnání stavebního úřadu vzhledem k jiným nemovitostem nepovažuji za relevantní, neboť otázka, zda jde o takovou změnu v užívání stavby, která již vyžaduje zásah stavebního úřadu, záleží na posouzení konkrétních okolností každého jednotlivého případu na základě úplného zjištění jeho skutkového stavu. Opatření živnostenského úřadu Ve vyjádření ze dne 31. 1. 2017 mě vedoucí živnostenského úřadu informoval o skutečnosti, že v závěru roku 2016 na poradě vedoucích obecních živnostenských úřadů Pardubického kraje byl živnostenský úřad seznámen se stanoviskem Ministerstva financí České republiky (dále jen "ministerstvo financí"). Stanovisko se týká stanovení hranice mezi pronájmem nemovitosti a ubytovací službou. Vedoucí mě uvědomil o skutečnosti, že živnostenský úřad v této věci zastává nový pohled na tuto problematiku. Vzhledem k tomu, že se v tomto případě jedná o krátkodobé rekreační pobyty, není pochyb o tom, že se ve světle nového výkladu jedná o ubytovací služby v režimu živnostenského zákona. V písemnosti ze dne 23. 3. 2017 mě vedoucí živnostenského úřadu dále informoval o tom, že dne 20. 2. 2017 živnostenský úřad provedl kontrolu, jejímž účelem bylo zjistit, jak přesně funguje pronajímání stavby a jaké jsou poskytovány služby. Při kontrole živnostenský úřad zjistil, že písemné smlouvy nejsou sepisovány, vše probíhá na základě mailových objednávek, které se následně potvrzují telefonicky. Pobyty jsou obvykle týdenní (zejména během letních prázdnin), příležitostně víkendové (v průběhu roku). Žádné služby v průběhu ubytování nejsou poskytovány, před příjezdem ubytovaných je objekt vždy uklizen a vyměněno povlečení a ručníky. Živnostenský úřad vlastníku stavby při kontrole vysvětlil současný výklad finanční správy ohledně rozdílu mezi pronájmem a ubytovacími službami. Vlastník stavby na nový výklad přistoupil a ohlásil ke své živnosti obor "Ubytovací služby" včetně provozovny ve stavbě. Za rozhodující v této věci považuji skutečnost, že živnostenský úřad uznal, že se v šetřeném případě jedná o krátkodobé rekreační pobyty. Zároveň uznal, že není pochyb o tom, že ve stavbě jsou poskytovány ubytovací služby v režimu živnostenského zákona. Oceňuji, že v této části věci došlo k nápravě. Opatření stavebního úřadu Ve vyjádření ze dne 8. 2. 2017 mi starostka města Chrast (dále jen "starostka") podala informaci o tom, že se stavební úřad obrátil žádostí ze dne 6. 2. 2017 na Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen "ministerstvo") a krajský úřad o poskytnutí výkladového metodického stanoviska. O vydání stanoviska k postupu posuzování staveb rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci užívaných k přechodnému ubytování stavební úřad žádá z důvodu sjednocení postupu posouzení procesních práv dotčených osob dle ustanovení § 7 správního řádu[3] tak, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, odpovídalo okolnostem daného případu, a při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly dle ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. Starostka postup stavebního úřadu považuje za opodstatněný a souhlasí s ním. Starostka uvedla, že v této záležitosti bude dále postupovat dle metodického pokynu krajského úřadu a ministerstva. Vedoucí stavebního úřadu mi mj. poskytla informaci, že stavební úřad provedl dne 24. 1. 2017 šetření na místě samém. Na základě provedené kontroly stavební úřad dospěl k závěru, že technické provedení stavby a vybavení místností odpovídá dokumentaci stavby ověřené dne 20. 8. 2007 k souhlasu se změnou užívání objektu původně užívaného jako mateřská škola na rodinný dům. Vedoucí mě seznámila s tím, že stavební úřad má i nadále za to, že stavba odpovídá svým stavebně technickým uspořádáním charakteru rodinného domu k trvalému bydlení v souladu s ustanovením § 2 písm. a) bod 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území[4]. Stavební úřad argumentoval, že pokud by měl být plně dodržen smysl a obsah ustanovení § 126 odst. 1 stavebního zákona, vyžadovala by jakákoli odchylka od kolaudačního rozhodnutí a kolaudačního souhlasu souhlas se změnou užívání. Stavební úřad se rozhodl požádat o metodickou pomoc krajský úřad a ministerstvo, neboť je obecně v současné době velké množství rodinných domů, chalup a objektů pro rodinnou rekreaci pronajímáno na přechodné ubytování (bez povolení změny užívání stavby dle § 126 stavebního zákona). Kroky učiněné stavebním úřadem považuji ve světle mnou navržených opatření k nápravě za nedostatečné. Stavební úřad se řádně nevypořádal a neposoudil skutečnosti o tom, jak je předmětná stavba fakticky užívána. Stavební úřad nepřijal ani můj právní závěr, že jsou v daném případě již překračovány mantinely variability užívání předmětné stavby a nepostupoval tak, jak jsem navrhl v závěrečném stanovisku. Proto jsem se rozhodl přijmout vůči stavebnímu úřadu sankci podle zákona o veřejném ochránci práv. Jak jsem uvedl, již v závěrečném stanovisku, posouzení, zda změna užívání stavby již vyžaduje zásah stavebního úřadu, záleží na posouzení konkrétních okolností každého jednotlivého případu na základě úplného zjištění jeho skutkového stavu. Jsem si samozřejmě vědom toho, že každé užívání má svou variabilitu a že jakákoliv odchylka v užívání nemůže být automaticky považována za rozpor v užívání stavby. Nicméně i variabilita užívání má své hranice, které byly, dle mých závěrů, v tomto případě překročeny, neboť celá stavba je fakticky užívána k poskytování krátkodobých rekreačních pobytů. Závěrem uvádím, že se domnívám, že stavební úřad nemůže vyžadovat jednotný postup pro stavby rodinného bydlení a zároveň pro chalupy a objekty pro rodinnou rekreaci, neboť jejich účel užívání není stejný a nelze je vzájemně zaměňovat. Proto upozorňuji na nutnost posuzování jednotlivých případů ad hoc. Na druhou stranu s ohledem na vývoj aplikace a interpretace této problematiky, zejména nový pohled živnostenských úřadů, ale také například s ohledem na nové trendy sdíleného bydlení, nevylučuji možný přínos vzájemné součinnosti ministerstva s Ministerstvem financí v rámci metodické činnosti při poskytování výkladů této problematiky. Závěr Za popsaných okolností jsem se rozhodl postupovat, jak mi v těchto případech umožňuje zákon o veřejném ochránci práv, konkrétně jeho ustanovení § 20 odst. 2. písm. a). Toto zákonné ustanovení mi zejména umožňuje, abych v případě, že dosud přijatá opatření k nápravě nepovažuji za dostatečná, vyrozuměl nadřízený úřad. Proto Vás jako vedoucího nadřízeného úřadu o zjištěných pochybeních stavebního úřadu vyrozumívám. Vážený pane řediteli, vzhledem k tomu, že je zřejmé, že se touto záležitostí bude krajský úřad ve vazbě na žádost stavebního úřadu zabývat, uvítám, pokud krajský úřad stavební úřad metodicky povede v souladu s mým právním názorem. Vážený pane řediteli, žádám Vás, abyste mi do 30 dnů od doručení tohoto dopisu poskytl stručnou informaci, jaká přijme Krajský úřad, odbor majetkový, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu, jako instančně nadřízený správní úřad vůči stavebnímu úřadu v této věci opatření k nápravě. Vzhledem ke skutečnosti, že stavební úřad požádal o metodické vedení rovněž ministerstvo, zasílám tento dopis také ministryni pro místní rozvoj. O svých zjištěních v této věci jsem se rozhodl v souladu s ustanovením § 20 odst. 2 písm. b) zákona o veřejném ochránci práv informovat také veřejnost. Tento dopis zasílám také stěžovateli a vlastníkům stavby, kteří se na mě v mezidobí obrátili. S pozdravem JUDr. Stanislav Křeček zástupce veřejné ochránkyně práv Vážený pan Ing. Jaroslav Folprecht ředitel Krajský úřad Pardubického kraje Komenského nám. 125 532 11 Pardubice Přílohy Zpráva o šetření Závěrečné stanovisko [1] Zákon č. 349/1999 Sb., veřejný ochránce práv, ve znění pozdějších předpisů. [2] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. [3] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. [4] Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů.