Právní věty

Text dokumentu

Veřejná ochránkyně práv Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. V Brně dne 26. ledna 2016 Sp. zn.: 7134/2015/VOP/AV Vážená paní generální ředitelko, seznámila jsem se s Vaším vyjádřením k postupu ve věci pana A., t. č. v psychiatrické nemocnici X. Dovolte mi, abych Vás informovala o výsledku svého šetření. Stěžovatel v podnětu namítal, že Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Příbrami, kontaktní pracoviště Y. (dále také "úřad práce"), mu v září 2015 nesprávně odňal příspěvek na živobytí, neboť nevyhověl výzvě úřadu práce. Uvedl, že byl několikrát na úřadu práce a povinnosti plnil. Dále uvedl, že obdržel mimořádnou okamžitou pomoc pouze ve výši 300,- Kč. Pracovníci úřadu práce mu odmítají pomoci s hledáním a hrazením bydlení (pracovnice úřadu práce údajně odmítla poskytnout doplatek na bydlení na ubytovnu v Y.). Z vyjádření, které jsem obdržela, a ze spisové dokumentace je zřejmé, že stěžovatel podal žádost o příspěvek na živobytí dne 31. 8. 2015. Úřad práce příspěvek na živobytí přiznal a poučil stěžovatele, aby se ještě do konce měsíce září 2015 dostavil na úřad práce za účelem vyhodnocení nároku na dávku za měsíc září 2015. Pracovníci úřadu práce stěžovatele vyzvali, aby případnou hospitalizaci hlásil úřadu práce prostřednictvím sociálního pracovníka nemocnice. Stěžovatel se na úřad práce nedostavil. Úřad práce zaslal stěžovateli dne 6. 10. 2015 výzvu na uvedenou doručovací adresu, rozhodnutím ze dne 30. 10. 2015 dávku odňal, jelikož ani na písemnou výzvu stěžovatel úřad práce nenavštívil. Proti rozhodnutí se stěžovatel neodvolal. Dne 9. 11. 2015 stěžovatel požádal o mimořádnou okamžitou pomoc ve výši 300,- Kč na nákup hygienických a toaletních potřeb a praní prádla, tuto dávku úřad práce přiznal. Podle Vašeho vyjádření není ubytování na stěžovatelem zmiňované ubytovně v Y. možné (s ohledem na dřívější negativní zkušenosti provozovatele ubytovny se stěžovatelem), proto pracovníci úřadu práce nabízejí ubytování v azylovém domě. Podrobně jsem se seznámila se spisovou dokumentací. Po jejím prostudování musím konstatovat, že úřad práce postupoval v souladu s § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi,[1] pokud stěžovateli pro nesplnění povinností dávku odňal. Ze spisové dokumentace nevyplývá, že by se stěžovatel na úřad práce v průběhu měsíce září 2015 či v průběhu měsíce října 2015 dostavil. Nemohu vycházet pouze z tvrzení stěžovatele, že povinnosti plnil, pokud je není možné podpořit důkazním prostředkem. Stěžovateli jsem proto doporučila, aby vždy při jednání na úřadu práce trval na sepsání písemného protokolu o tomto jednání. Sepisování písemného protokolu o jednání v rámci správního řízení je zákonnou povinností pracovníků úřadu práce. Jediné pochybení, které bych mohla úřadu práce vytknout, je, že stěžovatele přímo ve výzvě ze dne 6. 10. 2015 opětovně neupozornil na to, že mu může dávku odejmout, tak jak to předpokládá § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Ze spisové dokumentace je však zřejmé, že stěžovatel toto poučení obdržel na úřadu práce dne 31. 8. 2015, tedy věděl, že může ztratit nárok na dávku v případě, že nebude plnit povinnosti vůči úřadu práce. Úřad práce se rovněž dopustil pochybení, pokud nevydal oznámení o zahájení řízení o odnětí dávky z moci úřední (postupoval tak v rozporu s § 69 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi) a nedoručil je stěžovateli a současně mu neumožnil vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí (postupoval tak v rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů). Takové procesní pochybení však není v dané věci tak zásadní a v konečném důsledku nemá vliv na to, že stěžovatel pro nesplnění povinnosti ztratil nárok na příspěvek na živobytí. K námitce stěžovatele, že jej pracovník úřadu práce nesprávně poučil, pokud mu sdělil, že o příspěvek na živobytí může žádat až v lednu 2016, uvádím následující. Takové poučení je v souladu s § 3 odst. 1 písm. h) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Pokud úřad práce odňal příspěvek na živobytí, neboť stěžovatel nesplnil některou jemu uloženou povinnost, není stěžovatel osobou v hmotné nouzi po dobu 3 kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž byla dávka odňata. Jinými slovy, úřad práce dávku odňal od září 2015, tedy v měsících říjen 2015, listopad 2015 a prosinec 2015 nemohl být stěžovatel v hmotné nouzi. Ani při rozhodování o mimořádné okamžité pomoci jsem v postupu úřadu práce neshledala pochybení. Ve formuláři žádosti o dávku stěžovatel uvedl, že požaduje 300,- Kč na nákup hygienických a toaletních potřeb a praní prádla. Úřad práce jeho žádosti v plném rozsahu vyhověl. Ve spisové dokumentaci chybějí bližší záznamy o sociální práci, v rámci které pracovníci úřadu práce pomáhají stěžovateli řešit nepříznivou sociální situaci. Předpokládám však, že podle záznamu o jednání na Městském úřadu Y. stěžovatel spolupracuje blíže a dlouhodobě se sociální kurátorkou. Přestože jsem shledala v postupu úřadu práce procesní pochybení, šetření uzavírám, neboť tato pochybení nemají vliv na to, že stěžovateli nárok na dávku zanikl v důsledku nesplnění povinnosti vůči úřadu práce. Úřad práce by se měl obdobných pochybení vyvarovat v budoucnu. Šetření uzavírám v souladu s § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv,[2] aniž bych vyžadovala opatření k nápravě. Děkuji Vám za spolupráci v této věci. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. (dopis je opatřen elektronickým podpisem) Vážená paní Mgr. Renata Malichová ředitelka Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Příbrami náměstí T. G. Masaryka 145 261 01 Příbram Na vědomí Vážená paní PhDr. Kateřina Sadílková, MBA generální ředitelka Úřadu práce České republiky - generální ředitelství Dobrovského 1278/25 170 00 Praha 7 [1] Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. [2] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.