Právní věty

Text dokumentu

Sp. zn. 4388/2016/VOP/AV Datum 29. srpna 2016 Vážená paní A., vyrozumívám Vás o výsledku šetření postupu Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Brně, a Ministerstva práce a sociálních věcí, které jsem vedla na základě Vašeho podnětu. V podnětu jste uvedla, že nesouhlasíte s rozhodnutím Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Brně (dále také jen "úřad práce"), ze dne 9. 3. 2016, č. j. aaa, kterým Vám úřad práce nepřiznal příspěvek na bydlení ode dne 7. 12. 2015, neboť druhý ze spoluvlastníků nemovitosti, v níž bydlíte, nedal souhlas s uzavřením nájemní smlouvy. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutí úřadu práce potvrdilo (rozhodnutí ze dne 9. 5. 2016, č. j. bbb). V rámci šetření jsem si vyžádala spisovou dokumentaci a vyjádření úřadu práce. Po prostudování podkladů jsem neshledala zásadní pochybení v postupu správních orgánů, které by způsobilo nepřiznání příspěvku na bydlení. Přijměte prosím následující vysvětlení. Bytový dům, v němž bydlíte, mají v podílovém spoluvlastnictví paní B. a pan C. V domě nejsou vymezeny zvlášť bytové jednotky, to znamená, že ohledně nakládání se společnou věcí platí pravidla upravená v občanském zákoníku.[1] Podle občanského zákoníku platí, že o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, např. o změně využití nebo účelu společné nemovitosti, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh některého spoluvlastníka soud. K rozhodnutí, na jehož základě mají být práva spoluvlastníků omezena na dobu delší než deset let, je třeba souhlasu všech spoluvlastníků.[2] Podle dosavadní starší judikatury[3] se pronajímání společné věci řadí mezi běžnou správu (v případě nájmu na dobu neurčitou lze uvažovat i o rozhodování o významné záležitosti). V případě, že jsou velikosti spoluvlastnických podílů stejné, nelze dosáhnout většiny, a je tak třeba k uzavření nájemní smlouvy souhlas druhého spoluvlastníka. V rámci šetření jsem se zaměřila na to, zda byl takový souhlas dán. Souhlas mohl být dán výslovně i konkludentně (tj. mlčky, což znamená jakýkoli nevýslovný projev, který s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vylučuje pochybnosti o tom, jaká vůle je tímto způsobem projevována), není vyžadována písemná forma. Takový souhlas mohl být dán například i v dohodě o správě věci mezi jednotlivými spoluvlastníky. V daném případě byla taková dohoda uzavřena mezi manželi D. a manželi B. v roce 1979. Dohoda obsahuje ustanovení, podle něhož každá z rodin užívá jednu polovinu domu a zahrady, neobsahuje již výslovnou možnost tuto polovinu domu bez souhlasu spoluvlastníka pronajmout třetí osobě. Nadto se tato dohoda nevztahuje již na nového spoluvlastníka, s nímž jste uzavřela nájemní smlouvu, jelikož pan C. uzavřel s paní B. novou dohodu o užívání společných prostor dne 1. 12. 2015, která původní dohodu nahradila. Tato nová dohoda taktéž neobsahuje ujednání o tom, že by spoluvlastník mohl pronajmout nemovitost bez souhlasu druhého spoluvlastníka. Výslovný souhlas paní B. s uzavřením nájemní smlouvy tedy nelze dovodit. Vzhledem k tomu, že paní B. pracovnici úřadu práce sdělila, že souhlas s uzavřením nájemní smlouvy neudělí (přestože toto své prohlášení nepodepsala), není možné dovodit ani konkludentní souhlas. Druhý ze spoluvlastníků, paní B., tedy souhlas s uzavřením nájemní smlouvy neudělil. Je třeba posoudit, zda v případě nesouhlasu či neudělení souhlasu druhého spoluvlastníka je nájemní smlouva, kterou jste uzavřela, neplatná. Na daný případ se vztahuje ustanovení o tzv. relativní neplatnosti,[4] podle něhož je právní jednání (smlouva) platné do doby, než druhý ze spoluvlastníků vznese námitku neplatnosti. Z takové námitky neplatnosti musí být jednoznačně zřejmý záměr uplatnit neplatnost, tedy odstranit právní jednání, nemusí být však vznesena u soudu. Otázka, zda paní B. vznesla námitku neplatnosti u úřadu práce, je sporná, neboť sdělení, že nesouhlasí s uzavřením nájemní smlouvy, zaznamenala pouze pracovnice úřadu práce, paní B. sama dokument nepodepsala a neprohlásila, že smlouva je bez jejího souhlasu neplatná. Úřad práce tuto skutečnost teoreticky ještě měl došetřit - v tom shledávám jediné jeho pochybení. Obávám se však, že s ohledem na postoj paní B., s nímž jste seznámila pracovnici Kanceláře v rámci telefonického hovoru, by mohla paní B. tuto námitku neplatnosti skutečně vznést. Následně by Vám úřad práce odňal i doplatek na bydlení, jehož poskytování je i v tomto okamžiku sporné. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla šetření ve Vaší věci ukončit a zprávu nezasílat úřadu práce. Pro řešení situace do budoucna je třeba usilovat o dohodu s paní B. o uzavření nájemní smlouvy nebo o rozdělení domu na dvě bytové jednotky. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů [2] ustanovení § 1128 - § 1132 občanského zákoníku [3] např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 436/2004, www.nsoud.cz [4] ustanovení § 586 občanského zákoníku