Poznámka/Výsledek případu

Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 22. října 2013 Sp. zn.: 1143/2013/VOP/AV Závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě ve věci paní A. A - Závěry šetření Na základě podnětu paní A., narozené aaa, nyní trvale bytem ccc (dále také "stěžovatelka"), jsem vedl šetření postupu Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Z. (dále též jen "úřad práce"), při stanovení výše doplatku na bydlení. Závěry ze šetření jsem shrnul dne 20. srpna 2013 ve zprávě o šetření, s níž jsem seznámil ředitele krajské pobočky Úřadu práce ČR v Ústí nad Labem a stěžovatelku. V rámci šetření jsem dospěl k závěru, že Úřad práce ČR, krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Z., pochybil při výpočtu výše doplatku na bydlení stěžovatelce od května 2013, neboť pro účely stanovení výše dávky vzal v úvahu místně obvyklé nájemné, k němuž dospěl na základě svého vlastního prošetření zprůměrováním údajů o výši nájemného v bytech obecních (částka 33,26 Kč/1 m2) a v bytech soukromých vlastníků, kteří mají nejvyšší podíl bytů ve městě (Stavební bytové družstvo C. částka 28,85 Kč/1 m2, společnost D. 56,- Kč/1 m2, společnost E. 46,- Kč/1 m2). Na základě těchto údajů úřad práce stanovil průměrem místně obvyklé nájemné na částku 41,02 Kč/1 m2, v případě stěžovatelky bylo stanoveno místně obvyklé nájemné dle výměry bytu na částku 1.641,- Kč (41,02 x 40). Domnívám se, že bez dalšího nelze do průměru při stanovení obvyklého nájemného započítat nájemné v bytech ve vlastnictví obce. Místně obvyklé nájemné by mělo být stanoveno zvlášť pro byty tržní, tj. byty soukromých vlastníků, a zvlášť pro byty ve vlastnictví obce, neboť byty obecní nemusí být vždy konkrétní osobě v hmotné nouzi dostupné. Tomuto stanovisku koresponduje doporučení k určení místně obvyklého nájemného, obsažené v nové Normativní instrukci Ministerstva práce a sociálních věcí č. 10/2013, účinné od 1. srpna 2013, kterou Ministerstvo práce a sociálních věcí usměrňuje postup správních orgánů v řízení týkajícím se doplatku na bydlení. V podrobnostech odkazuji na zprávu o šetření, v níž shrnuji východiska výše uvedených závěrů. Tuto zprávu má úřad práce k dispozici. B - Vyjádření úřadu Dne 23. září 2013 jsem obdržel vyjádření vedoucí oddělení nepojistných sociálních dávek krajské pobočky Úřadu práce ČR v Ústí nad Labem, která uvedla, že zákon o pomoci v hmotné nouzi neupravuje ani neurčuje způsob stanovení místně obvyklého nájemného. Orgán pomoci v hmotné nouzi stanovil pro město Z. a spádové obce tzv. nájemné v místě a čase obvyklé dle svého správního uvážení a se snahou naplnit metodická doporučení platná v daném období a nepoškodit oprávněné zájmy příjemců dávek. V současné době přechází pracoviště hmotné nouze na hodnocení doplatku na bydlení dle Normativní instrukce MPSV č. 10/2013 - Postup v řízení o doplatek na bydlení, která vešla v platnost a účinnost dne 1. srpna 2013. V hodnocení výše započitatelného nájemného pro město Z. a jeho spádové obce bude brán zřetel i na výše nájemného obsažené v cenové mapě nájemného Ministerstva pro místní rozvoj, dle pravidel stanovených krajským metodickým vedením hmotné nouze. C - Závěrečné hodnocení S ohledem na nepřijetí opatření k nápravě vydávám své závěrečné stanovisko podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejném ochránci práv"). Součástí stanoviska je návrh opatření k nápravě. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, skutečně způsob stanovení místně obvyklého nájemného neurčuje. "Místně obvyklé nájemné" je neurčitý právní pojem, jehož interpretace je svěřena orgánu pomoci v hmotné nouzi. Neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat. Jejich obsah a rozsah se může měnit, bývá podmíněn úrovní poznání v technických vědách i časem a místem aplikace normy. Zákonodárce vytváří prostor správě, aby zhodnotila, zda konkrétní případ patří do rozsahu neurčitého pojmu. Vyžaduje především její odbornost. Někde jí napomáhá, snaží se uvést co nejvíce charakteristických znaků věcí nebo jevů, které má neurčitý pojem zahrnovat, někdy též ukládá, aby byl pojem zpřesněn samotnou správou v prováděcích předpisech. ... Při interpretaci neurčitých právních pojmů se uvážení orgánu zaměřuje na konkrétní skutkovou podstatu a její vyhodnocení. Objasní si význam neurčitého pojmu a jeho rozsah a hodnotí skutečnosti konkrétního případu z toho hlediska, zda je lze zařadit do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého právního pojmu.[1] Interpretaci neurčitého právního pojmu musí orgán pomoci v hmotné nouzi náležitým způsobem odůvodnit tak, aby jeho úvaha byla přezkoumatelná. Soud musí mít možnost přezkoumat, zda interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu správním orgánem je v souladu se zákonem, jaké podklady pro své rozhodnutí k tomu správní orgán soustředil, zda tak učinil v rozsahu, který mu umožnil ve věci správně rozhodnout, a zda jeho zjištění s těmito podklady nejsou v logickém rozporu. Jestliže takový přezkum možný není, je rozhodnutí pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné[2]. Domnívám se, že postup orgánu pomoci v hmotné nouzi by v daném případě neobstál z hlediska výběru podkladů, z nichž orgán pomoci v hmotné nouzi při stanovení místně obvyklého nájemného vycházel. Není nezbytné, aby orgán pomoci v hmotné nouzi vycházel při stanovení místně obvyklého nájemného vždy z údajů v mapě nájemného Ministerstva pro místní rozvoj, ačkoliv tímto postupem se může orgán pomoci v hmotné nouzi vyhnout pochybením, která mohou vzniknout při stanovení místně obvyklého nájemného na základě vlastního prošetření. Ministerstvo práce a sociálních věcí přitom orgánům pomoci v hmotné nouzi doporučilo již v metodickém pokynu č. 4/2010, ze dne 13. prosince 2010, čj.: 2010/98474-21, z mapy nájemného vycházet (na výše uvedený závěr lze usuzovat z toho, že Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhlo postup, jak určit místně obvyklé nájemné do té doby, než bude k dispozici mapa nájemného). Ministerstvo doporučilo ve zmíněném metodickém pokynu zjistit u příslušného odboru obecního úřadu, popřípadě u organizace, která spravuje bytový fond obce, výši nájemného, stanoveného pro jednotlivé typy bytů, popřípadě výši nájemného stanoveného na 1 m2 bytu. Pokud jsou v místě realitní kanceláře, které zprostředkovávají nájem bytů v osobním vlastnictví, doporučuje se i u nich zjistit dotazem průměrnou výši nájemného, popřípadě nájemného počítaného na 1 m2 plochy bytu. Uvedené údaje měly posloužit orgánu pomoci v hmotné nouzi k porovnání nájemného, které bude uvádět nájemce po dohodě s vlastníkem bytu. Bude-li výše nájemného vyšší než nájemné, které orgán pomoci v hmotné nouzi stanoví na základě výše uvedeného průzkumu jako nájemné v místě a čase obvyklé pro určitý typ bytu, bude bráno v úvahu pro stanovení nároku na dávku a její výši nájemné v místě a čase obvyklé. Již z tohoto metodického pokynu lze mít za to, že výše místně obvyklého nájemného měla být přizpůsobena danému typu bytu, rozhodujícím faktorem pro určení typu bytu v tomto smyslu by mělo být z povahy věci také vlastnictví bytu. Jestliže je totiž byt ve vlastnictví obce, je výše nájemného často nižší, neboť obec tímto způsobem realizuje svou sociální politiku. V důsledku toho obce stanoví rovněž podmínky, na základě kterých pronajímají byty ve svém vlastnictví. Všem osobám žijícím na území obce tak fakticky nemusí být byty ve vlastnictví obce (za zvýhodněné nájemné) přístupné. V řadě případů tak není možné srovnávat výši nájemného v bytech obecních a bytech tržních. Nadále tak setrvávám na svých závěrech, že bez dalšího nelze do průměru při stanovení obvyklého nájemného započítat nájemné v bytech ve vlastnictví obce. Místně obvyklé nájemné by mělo být stanoveno zvlášť pro byty tržní, tj. byty soukromých vlastníků, a zvlášť pro byty ve vlastnictví obce, neboť byty obecní nemusí být vždy konkrétní osobě v hmotné nouzi dostupné. Nová Normativní instrukce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 10/2013, účinná od 1. srpna 2013, pouze shrnuje dosavadní doporučení pro stanovení místně obvyklého nájemného (využívá i stejné věty, které byly obsaženy v metodickém pokynu č. 4/2010). Výslovně pak instrukce zdůrazňuje, že místně obvyklé nájemné se stanoví zvlášť pro byty tržní a zvlášť pro byty ve vlastnictví obce. Instrukce tento postup zdůraznila, neboť v praxi byla výše místně obvyklého nájemného pro byty obecní a tržní často směšována (orgán pomoci v hmotné nouzi často vycházel pouze z výše nájemného v bytech obecních v dané lokalitě, a to i v případě, že příjemce doplatku na bydlení užíval byt tržní). D - Opatření k nápravě Krajské pobočce Úřadu práce ČR v Ústí nad Labem proto navrhuji, aby: (A) přehodnotila výši obvyklého nájemného tak, že ji určí pouze s ohledem na výši obvyklého nájemného v bytech s tržním nájemným, a aby následně provedla přepočet výše doplatku na bydlení a přiznala stěžovatelce případný doplatek na dávce. Závěrečné stanovisko zasílám řediteli krajské pobočky Úřadu práce ČR v Ústí nad Labem a žádám, aby mi v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv sdělil, zda provedl navržená opatření k nápravě. Odpověď očekávám v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení stanoviska. Stanovisko zasílám také stěžovatelce. Pokud krajská pobočka Úřadu práce ČR v Ústí nad Labem nepřijme navržená opatření k nápravě nebo provedená opatření nebudu považovat za dostatečná, podle ustanovení § 20 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv vyrozumím o svých zjištěních Ministerstvo práce a sociálních věcí, případně o nich mohu informovat veřejnost. v z. JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. zástupce veřejného ochránce práv (stanovisko je opatřeno elektronickým podpisem) [1] HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 86 − 87. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-049-2. [2] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. listopadu 2005, čj.: Azs 304/2004, dostupný na www.nssoud.cz.