Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 6. června 2016 Sp. zn.: 1898/2016/VOP/PD Zpráva o šetření ve věci pana A. Dne 22. 3. 2016 se na mě obrátil pan A., nar. xxx, který se v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice. Pan A. je muslim a ve svém podnětu namítal, že mu není umožněno praktikovat muslimské vyznání. Konkrétně poukazuje na nemožnost užívat modlitební kobereček a korálky, a dále mu není umožněno konzumovat studenou stravu v období půstu v průběhu ramadánu. A - Předmět šetření Šetření jsem zaměřila na prověření možného pochybení věznice při nepovolení modlitebního koberečku, korálků a pokrývky hlavy a nepovolení studené stravy, čímž by došlo k omezení možnosti praktikovat náboženské vyznání stěžovatele. Šetření jsem realizovala písemnou výzvou řediteli Věznice Valdice, aby se k uvedenému vyjádřil, doložil kopie žádostí stěžovatele ve výše uvedené věci včetně jejich vyřízení a sdělení důvodů, proč není stěžovateli kobereček, korálky a studená strava povolena. B - Skutková zjištění Stěžovatel ve svém podnětu uvádí, že je praktikující muslim. Ve věznici požádal o povolení modlitebního koberečku a korálků, načež mu měl ředitel sdělit, ať použije noviny, papír, nebo ručník. Dle svých slov proto požádal vedoucího oddělení výkonu trestu (dále jen "VOVT") o ručník. VOVT však na žádost nijak nereagoval, zamítavé stanovisko však stěžovateli sdělil vychovatel. V žádosti o povolení modlitebního koberečku a korálků ze dne 26. 7. 2015 stěžovatel uvedl, že je již několik let praktikujícím muslimem, uvedené věci měl povolené ředitelem Věznice M. a nachází se ve Věznici Valdice ve skladu. Ve svém podnětu dále uvádí, že požádal o celodenní poskytnutí studené stravy v období půstu v měsíci ramadánu, kdy se postí od úsvitu (3:00 hod.) do západu slunce (21:00 hod.). Ředitel žádost zamítl s odůvodněním, že by stravu musel uchovávat v lednici, která není k dispozici, jinak hrozí zdravotní riziko. S vyřízením žádostí stěžovatel nesouhlasí. V žádosti o poskytování studené stravy v době ramadánu ze dne 1. 3. 2016 stěžovatel uvedl, že půst je jeho povinností: "nesplňuji podmínky pro osvobození od této povinnosti a půst nemohu nijak nahradit. Nemohu si schovávat standardní stravu až do západu slunce. Proto žádám o povolení studené stravy vydávané při večeři. Souhlasím s tím, že strava nebude pestrá a nebude obsahovat předepsanou kalorickou hodnotu." Z dokumentace vyplývá (byť to stěžovatel sám neuvádí), že žádal rovněž o povolení pokrývky hlavy. Ředitel Věznice Valdice plk. Mgr. Jiří Mach mi dopisem ze dne 3. 5. 2015 sdělil, že stěžovatel dne 26. 7. 2015 žádal o povolení modlitebního koberečku a korálků, načež s ním ředitel provedl pohovor (dne 6. 8. 2015) se závěrem, že jeho žádost o povolení bude posouzena kaplanem a VOVT. Dne 1. 3. 2016 podal stěžovatel další žádost o povolení konzumace studené stravy v době ramadánu, načež s ním ředitel opět provedl pohovor (dne 4. 3. 2016) se závěrem, že jeho žádost bude posouzena vedoucím oddělení logistiky. Vychovatel B. ve svém stanovisku k oběma žádostem uvedl: "Odsouzený je ve Věznici Valdice od 16. července 2015, přičemž lze konstatovat, že je dlouhodoběji praktikujícím muslimem (po delší dobu dodržuje muslimské svátky, pravidelně se modlí a čte v Koránu, je zapsán v pražské muslimské obci a komunikuje s jejími představiteli)." Kaplan Věznice Valdice C. se k žádosti stěžovatele vyjádřil takto: "1. Muslimský kobereček k modlení má podstatný náboženský význam pro rituálně správně provedené modlitby (odděluje od prostředí vnímaného jako nečisté a vymezuje modlitební prostor), avšak kobereček samotný je možné nahradit i jinými předměty naplňujícími v dostačující míře náboženské potřeby praktikujícího muslima - například ručníkem či jinou podobnou textilií, která by díky své velikosti od země oddělovala nohy, ruce a hlavu modlícího se. V pojetí muslimského vyznání nesmí být kobereček či jeho výše naznačená alternativa užity k jiným účelům, než k modlitebním. 2. Pokrývka hlavy není nezbytně nutná k realizaci modliteb, 3. Korále nejsou nezbytně nutnými k realizaci modliteb." VOVT mjr. D. svém stanovisku k žádosti stěžovatele ze dne 24. 8. 2015 uvedl: "Odsouzený byl do Věznice Valdice přemístěn dne xxx 2015 z Věznice M., kde byl soudem přeřazen z typu věznice s ostrahou do typu věznice se zvýšenou ostrahou. Po příjezdu do zdejší věznice ponecháno zařazení ve 3. PSVD (v průběhu roku 2015 kázeňsky trestán xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx). S přihlédnutím ke stanovisku kaplana věznice Mgr. C., ze kterého vyplývá, že požadované předměty nejsou nezbytně nutné k realizaci modliteb, žádosti nedoporučuji vyhovět." Speciální pedagog E. ve svém stanovisku k žádosti stěžovatele ze dne 21. 4. 2016 uvedl: "Po vyžádání stanoviska od kaplana věznice, který konstatoval, že korálky nejsou nezbytně nutné k provádění modliteb a že modlitební kobereček lze nahradit jinou textilii (např. ručníkem), nebylo žádosti odsouzeného vyhověno. Odsouzený má povoleno užívat soukromou osušku, kterou má řádně zapsanou v kartě povolených věcí a její užívání jako modlitební podložky je tedy plně na zvážení odsouzeného." K možnosti konzumace studené stravy v období ramadánu speciální pedagog uvedl: "Dle vyjádření vedoucího oddělení logistiky by stravu bylo nutné uchovávat v chladu a následně zajistit její zdravotní nezávadnost, pokud by měla být konzumována až v nočních hodinách. Toto však není možné v podmínkách Věznice Valdice zajistit, a proto nebylo žádosti odsouzeného vyhověno." Speciální pedagog dále uvedl: "V podmínkách věznice je strava pro odsouzené připravována k přímé konzumaci a není možné zajistit nezávadnost potravin, pokud by docházelo k jejich přechovávání na cele do nočních hodin, kdy od výdeje stravy (cca 16:30 hod.) do její možné konzumace - západ slunce (cca 21:00 hod.) je doba, kdy špatným uskladněním potravin a jejich následnou konzumací hrozí vznik zdravotních potíží. Navíc je nutné přihlédnout k tomu, že období ramadánu v roce 2016 připadá na měsíce červen a červenec, kdy lze předpokládat vyšší denní i noční teploty." Speciální pedagog dále uvádí, že "ve Věznici Valdice platí časový rozvrh dne dle vnitřního řádu, který ve 20:30 hod. stanovuje večerku a odsouzený je tak až do 4:30 hod., kdy je vyhlášen budíček, povinen dodržovat noční klid. Konzumací stravy až po večerce a dále v průběhu noci by mohlo odsouzeným docházet k narušování vnitřního řádu věznice a rušení ostatních nemuslimských odsouzených, kteří mají v této době právo na osmihodinový spánek, což by mohlo vést ke stížnostem z jejich strany." Závěrem speciální pedagog uvádí, že stěžovateli je na základě jeho písemné žádosti ve věznici poskytována upravená strava dle jeho náboženského přesvědčení. Vedoucí oddělení logistiky F. ve svém vyjádření k žádosti stěžovatele ze dne 10. 3. 2016 uvedl: "Žádosti odsouzeného na podávání stravy v nočních hodinách v době ramadánu, lze... vyhovět... jen v případě, umožňují-li to podmínky věznice. Vězeňská kuchyň v takovém případě zajistí celodenní studenou stravu a vydá ji v době výdeje večeře t. j. do 17:30 hod. I tuto stravu je ale nutné, pokud má být konzumována až v nočních hodinách v době ramadánu, uchovat v chladu a zajistit její zdravotní nezávadnost v době vyšších letních teplot." Ředitel věznice na základě výše uvedených vyjádření žádost stěžovatele o povolení modlitebního koberečku a korálek zamítl. Uvedl však, že pokud si stěžovatel zažádá o povolení a vydání ručníku, který by měl používat pouze k modlitebním účelům, bude mu vyhověno. Na základě výše uvedených vyjádření zaměstnanců věznice ředitel zamítl rovněž žádost stěžovatele o poskytování studené stravy v době ramadánu. Z odůvodnění ředitele cituji: "Vzhledem k tomu, že cely odsouzených nejsou vybaveny chladicím zařízením, které by zajistilo čerstvost a zdravotní nezávadnost skladovaných potravin, byla zde díky tomu velmi reálná možnost šíření epidemie. Navíc ods. A. je na cele č. X ubytovny "Y" ubytován ještě s dalšími odsouzenými, které by mohl konzumací stravy (po západu slunce v cca 21:00 hod.) po večerce, která je dle vnitřního řádu Věznice Valdice stanovena na 20:30 hod., rušit a mohlo by to vést ke stížnostem z jejich strany. Z těchto důvodů byla odsouzenému žádost na celodenní studenou stravu v období ramadanu zamítnuta." C - Hodnocení věci ochránkyní C.1 Vnitrostátní právo Svoboda náboženského vyznání je zaručena v čl. 15 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Právo svobodně projevovat své náboženství zakotvuje čl. 16 Listiny. Základní právo na projevování svého náboženství neplatí absolutně, ale je možné je omezit (čl. 16 odst. 4 Listiny). Omezení musí být zakotveno zákonem a musí být nezbytné k dosažení některého legitimního cíle (ochrana veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti, nebo práv a svobod druhých). Ve věznici je právo na projevování náboženského vyznání omezeno zejména zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen "zákon"), vyhláškou č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen "vyhláška"), a dále vnitřními předpisy vězeňské služby. Ustanovení § 22 odst. 2 zákona stanoví, že odsouzenému lze v odůvodněných případech umožnit používání dalších věcí, majících vztah k zajištění jeho dalšího vzdělávání, plnění programu zacházení, případně zájmové činnosti, pokud tyto věci nebudou v rozporu s účelem výkonu trestu a jejich množství, povaha nebo užívání nebudou narušovat pořádek v ubytovacím prostoru, nebo škodit na zdraví, anebo omezovat ostatní odsouzené. Ustanovení § 30 vyhlášky stanoví, že o povolení těchto věcí rozhoduje ředitel věznice, nebo jím pověřený zaměstnanec vězeňské služby. Ustanovení § 16 odst. 1 zákona stanoví: "Odsouzeným se poskytuje pravidelná strava za podmínek a v hodnotách, které odpovídají požadavku udržení zdraví a přihlížejí k jeho zdravotnímu stavu, věku a obtížnosti vykonávané práce. V rozsahu, v jakém to umožňuje provoz věznice, se přitom přihlíží k požadavkům kulturních a náboženských tradic odsouzených." Metodický list hlavního kaplana č. 7/2007 o problematice náboženských symbolů a jejich ponechání osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, či převzetí těchto předmětů do úschovy (dále jen "metodický list"), stanoví postup řediteli věznice při rozhodování o ponechání jiných věcí (tedy i náboženských symbolů) odsouzeným. Ustanovení čl. 2 metodického listu stanoví, že při rozhodování o ponechání jiných věcí odsouzeným je třeba postupovat individuálně, citlivě a přihlížet k požadavkům kulturních a náboženských tradic odsouzených. Ustanovení čl. 4 stanoví, že "jiné předměty jako křížky, růžence, růžencové prsteny a další devocionální předměty (muslimské modlitební koberečky, židovské pokrývky hlavy /kippy/ apod.), mohou mít pro odsouzené podstatný náboženský význam, který nemusí být zjevně patrný z jejich tvaru a používání. Kaplani Vězeňské služby České republiky jsou v případě odůvodněnosti oprávněni poskytnout řediteli věznice, nebo jím pověřené osobě odborné stanovisko při rozhodování o ponechání jiných věcí odsouzeným." Ústavní soud se k právu na realizaci náboženství osob ve výkonu trestu odnětí svobody vyjádřil v souvislosti s přijímáním košer stravy ve vazbě u osob praktikující židovské vyznání. Třebaže se tento případ v mnohém odlišuje, obecné zásady vyslovené Ústavním soudem jsou platné i zde. V nálezu sp. zn. II. ÚS 227/97, ze dne 10. 4. 1998, Ústavní soud uvedl, že "správa věznice má prostor k uvážení pro výběr rozumných prostředků, které v rámci principu přiměřenosti a respektování čl. 4 odst. 4 Listiny zajistí možnou míru respektování projevu náboženské svobody v případě osob ve vazbě. Osoby ve vazbě jsou tak podrobeny omezením, ta však nejsou bez hranic, zejména ve vztahu k jejich jiným základním právům a svobodám." Ústavní soud vymezil několik hledisek, která by věznice při omezení práva na projev náboženské svobody měla zohlednit. Věznice by měla například zohlednit: - zda náboženská pravidla nestanoví pro takové situace výjimku; - skutečnost, zda taková stravovací pravidla byla dodržována již před omezením osobní svobody, nebo se jich dotyčná osoba dožaduje až ve věznici; - počet takových osob ve věznici; - možnosti státu financovat zvýšené nároky na stravování; - možnosti poskytnout náhradní formu stravování; - nenarušení účelu omezení osobní svobody (potrava je dopravována určitému vězni, což může být zneužito k pašování zakázaných předmětů, ostatní vězni to mohou pociťovat jako svou diskriminaci). Ústavní soud v daném případě odmítl ústavní stížnost odsouzeného, neboť věznice zajistila náhradní způsob poskytování košer stravy. Ústavní soud uvedl, že "jestliže v daném případě našla správa věznice způsob, jak svobodu projevu židovského náboženského vyznání zajistit, když stěžovateli umožnila, aby mohl dostávat požadovanou stravu zvenku, nenarušila tím v žádném případě ustanovení čl. 16 odst. 1 Listiny z toho důvodu, že ji měla poskytovat sama." C.2 Mezinárodní právo Na mezinárodní úrovni je svoboda náboženského vyznání zakotvena v čl. 9 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ustanovení čl. 9 odst. 2 stanoví podmínky omezení svobody projevovat náboženské vyznání: 1. omezení musí být stanoveno zákonem, 2. je nezbytné v demokratické společnosti 3. v zájmu veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo morálky, nebo ochrany práv a svobod jiných. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Soud") [1] vyplývá, že smluvní strany nejsou povinny začít zřizovat specifické režimy ve věznicích pro to, aby vyhověly všem náboženským přesvědčením vězňů. [2] V rozhodnutí McFeeley a další proti Spojenému království [3] Soud například dovodil, že odsouzený se nemůže dovolávat ochrany čl. 9 Úmluvy s odkazem na to, že jeho náboženské přesvědčení mu brání nosit vězeňský stejnokroj a ve vězení pracovat. [4] Obdobně Soud nevyslyšel námitky odsouzeného, kterému jeho náboženské vyznání bránilo v nošení vězeňského stejnokroje a uklízení jeho cely. [5] Na druhé straně z judikatury soudu vyplývá, že tam, kde náboženské vyznání odsouzeného na věznici neklade žádné zvýšené nároky, měla by věznice náboženské potřeby odsouzeného respektovat. Bobek uvádí, že Soud trvá na určitém "minimálním standardu", který věznici příliš nestojí či ji nezatíží (například povolání kněze odsouzenému, nepodávání masa v rámci běžné stravy apod.). [6] Soud například shledal porušení čl. 9 Úmluvy v případě odsouzeného, který byl Mahayana buddhistou a odmítal masitou stravu. Soud uvedl, že "poskytnutí bezmasé stravy, která by byla v souladu s požadavky jeho víry, by nebylo pro věznici nijak obtížné. Stěžovatel nevyžadoval jídlo žádné zvláštní přípravy, ani z žádných zvláštních surovin, prostě chtěl jenom běžné a běžně připravované jídlo bez masa." [7] C.3 Aplikace výše uvedených východisek na daný případ C.3.1 Nepovolení modlitebního koberečku, korálků a pokrývky hlavy Při rozhodnutí o nepovolení modlitebního koberečku ředitel věznice vyšel ze stanoviska kaplana, který uvedl, že modlitební kobereček je možné nahradit i jinými předměty (například ručníkem, či jinou podobnou textilií), a dále uvedl, že pokrývka hlavy a korálky nejsou nezbytně nutné k realizaci modliteb. Aby se jednalo o případ, který požívá ochrany výše uvedených vnitrostátních i mezinárodních právních předpisů, musí se v prvé řadě jednat o náboženské vyznání či přesvědčení, které se vyznačuje vážností, přesvědčivostí a dlouhodobostí. Soud islám pod ochranu čl. 9 Úmluvy jednoznačně řadí. [8] Obecně lze říci, že Úmluva i Listina chrání ty vnější projevy náboženského přesvědčení, které mají reálnou a přímou spojitost se samotným systémem víry. Mělo by se proto jednat o projevy daným systémem víry vyžadované. [9] Soud v minulosti například shledal, že zákaz nošení křesťanského kříže jako přívěsku na krku může představovat zásah do náboženské svobody jednotlivce. [10] Zmíněné právní předpisy tedy chrání i takové náboženské symboly, které s náboženským přesvědčením souvisí, ale jejich užívání není z hlediska konkrétních náboženských pravidel povinné. Deklarace o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře zahrnuje mezi způsoby projevu náboženství navenek svobodu "vytvářet, získávat a používat v odpovídajícím množství nezbytné předměty a materiály, vyžadované rituálem nebo zvyklostmi náboženství nebo víry". Čl. 16 odst. 1 Listiny uvádí: "Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu." Domnívám se proto, že lze i předměty požadované stěžovatelem v daném případě vnímat jako chráněné projevy náboženství. Aby bylo omezení práva na svobodný projev náboženství v souladu s ústavním pořádkem České republiky (zejména s Listinou a Úmluvou), musí naplnit několik podmínek. V prvé řadě musí být stanoveno zákonem, dále musí sledovat legitimní cíl a být v demokratické společnosti nezbytné. Tyto podmínky musí opatření omezující náboženskou svobodu naplňovat všechny současně. Jako legitimní cíl oba zmíněné právní předpisy uvádějí veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného pořádku, zdraví nebo morálky a ochranu práv a svobod jiných. Není proto přípustné omezit projevy náboženského vyznání či víry s jiným cílem, než některým z uvedených. Právo svobodně projevovat náboženství ve smyslu čl. 16 Listiny je omezeno § 22 odst. 2 zákona. Odsouzení nemohou volně nakládat s náboženskými předměty, nýbrž je nutné nejdříve získat povolení ředitele věznice. Pakliže věznice výše uvedené předměty stěžovateli nepovolila, musela si zaprvé učinit úvahu a v odůvodnění zamítnutí žádosti uvést, zda a v čem tyto předměty ohrožují veřejnou bezpečnost, pořádek, zdraví a mravnost, nebo práva a svobody druhých (jaký legitimní cíl nepovolení náboženských předmětů sleduje). Zadruhé musela uvést argumenty, zda a proč je zákaz uvedených předmětů nezbytným opatřením pro ochranu výše uvedených legitimních cílů (viz kap. C.1 a C.2). Toto posouzení však zcela chybí. Vzhledem k tomu, že věznice neuvedla žádné legitimní důvody pro nepovolení výše uvedených předmětů a nevypořádala se s kritériem nezbytnosti, nenaplnila podmínky pro omezení práva na svobodný projev náboženství dle čl. 16 Listiny a čl. 9 Úmluvy, a toto právo tedy porušila. Na okraj bych však ráda uvedla, že povolení modlitebního koberečku, korálků a pokrývky hlavy podle mého názoru samo o sobě nijak neohrožuje bezpečnost ve věznici, pořádek, zdraví a mravnost, a nijak se nedotýká práv a svobod zaměstnanců věznice či ostatních odsouzených. Nevyžaduje ani žádné zvýšené nároky na provoz věznice (technické, logistické, finanční) a není v rozporu s naplňováním účelu výkonu trestu odnětí svobody. Jen velice těžko si proto dovedu představit situaci, kdy by bylo možné odsouzenému tyto konkrétní modlitební předměty nepovolit. Na základě výše popsaných zjištění docházím k závěru, že se věznice dopustila pochybení, když stěžovateli nepovolila modlitební kobereček, pokrývku hlavy a modlitební korálky. C.3.2 Nepovolení studené stravy v době ramadánu Právo svobodně projevovat náboženství ve smyslu čl. 16 Listiny v případě stravovacích návyků je omezeno § 16 odst. 1 zákona, dle něhož se při stravování přihlíží k požadavkům kulturních a náboženských tradic odsouzených pouze v rozsahu, v jakém to umožňuje provoz věznice. I v tomto případě je nutné se vypořádat s tím, zda omezení tohoto práva sledovalo legitimní cíl a zda bylo nezbytné. Stěžovatel požadoval celodenní poskytnutí studené stravy v období půstu v měsíci ramadánu, kdy se postí od úsvitu (3:00 hod.) do západu slunce (21:00 hod.). Stěžovatel uvedl, že půst je jeho náboženskou povinností, nesplňuje podmínky pro osvobození od této povinnosti a půst nemůže nijak nahradit. Stěžovatel souhlasí s tím, že strava nebude pestrá a nebude obsahovat předepsanou kalorickou hodnotu. Vedoucí logistiky uvedl, že vězeňská kuchyně může zajistit celodenní studenou stravu a vydat ji stěžovateli v době výdeje večeře (do 17:30 hod.). Je však nutné ji uchovat v chladu a zajistit její zdravotní nezávadnost v době vyšších letních teplot. Speciální pedagog uvedl, že v podmínkách věznice není možné stravu určenou pro přímou konzumaci uchovat ve zdravotně nezávadném stavu, pakliže by ji odsouzený měl na cele od cca 16:30 hod. (výdej stravy) do možné konzumace (po 21:00 hod.), tím spíše to platí pro teplé letní měsíce. Dále speciální pedagog poukázal na skutečnost, že podle časového rozvrhu dne mají odsouzení ve 20:30 hod. večerku, kdy jsou povinni dodržovat noční klid. Dále speciální pedagog uvedl, že konzumací stravy až po večerce, a dále v průběhu noci by mohlo odsouzeným docházet k narušování vnitřního řádu věznice a rušení ostatních nemuslimských odsouzených, kteří mají v této době právo na osmihodinovou dobu ke spánku. Z výše uvedeného vyplývá, že věznice odepření celodenního poskytování studené stravy odůvodnila legitimními cíli: požadavkem na ochranu zdraví stěžovatele (ochrana před požitím stravy uchovávané v tepelně nevyhovujících podmínkách), pořádkem ve věznici a ochranou práv a svobod ostatních odsouzených (dodržováním vnitřního řádu věznice a právy odsouzených na nerušenou osmihodinovou dobu ke spánku). Nezbývá, než posoudit, zda odepření požadavku stěžovatele je nezbytným opatřením, jak lze sledovaných legitimních cílů dosáhnout. Soud při hodnocení požadavku nezbytnosti při omezení základních práv a svobod uvedl, že "zaprvé nezbytné v tomto kontextu nemá flexibilitu výrazů jako užitečné, rozumné, nebo žádoucí, ale implikuje existenci naléhavé společenské potřeby pro daný zásah. Zadruhé, prvotní posouzení naléhavé společenské potřeby v jednotlivém případě je na vnitrostátních orgánech, proto požívají prostor pro uvážení... Nicméně jejich rozhodnutí zůstávají vystavena přezkumu soudu." [11] Dále soud uvedl, že "pojem nezbytnosti implikuje, že zásah odpovídá naléhavé společenské potřebě, a zejména, že je proporcionální sledovanému legitimnímu cíli". [12] Jestliže věznice požadavek stěžovatele odmítla s odkazem na ochranu jeho zdraví před požitím stravy uchovávané v tepelně nevyhovujících podmínkách, pak se domnívám, že doba přibližně od 16:30 hod. [13] do 21:00 hod. není tak dlouhá na to, aby strava mohla stěžovateli způsobit zdravotní problémy. V případě extrémně vysokých teplot lze stěžovateli stravu po určitou dobu uložit do lednice. Pakliže by se v průběhu ramadánu u stěžovatele přeci jen vyskytly zdravotní potíže, může stěžovatel navštívit lékaře, s nímž se je možné dohodnout na přiměřené úpravě stravy, nebo návratu ke klasické stravě. Domnívám se proto, že možností, jak ochránit zdraví stěžovatele, je vícero a že úplný zákaz poskytování studené stravy není nezbytným opatřením pro ochranu jeho zdraví. Jestliže věznice požadavek stěžovatele odmítla s odkazem na dodržování vnitřního řádu věznice a ochranu ostatních odsouzených na nerušenou osmihodinovou dobu ke spánku, pak obavy věznice nesdílím. Je běžnou praxí, že odsouzení v době okolo 20:30 hod. ke spánku obvykle neulehají, zvlášť v letních měsících, kdy slunce zapadá až po 21:00 hod. I kdyby již v tuto dobu odsouzení na ložnici spali, nedomnívám se, že by konzumace stravy stěžovatelem tyto odsouzené nepřiměřeně vyrušovala a narušovala by jejich osmihodinovou dobu ke spánku. Stěžovatel samozřejmě musí respektovat dobu nočního klidu (ostatní odsouzené nerušit hlasitým mlaskáním, skráním nápojů apod.) a stravu sníst co možná nejdříve. Řešení vidím i v možnosti, aby si stěžovatel stravu snědl na kulturní místnosti (pakliže je kulturní místnost odsouzeným po 21:00 hod. k dispozici). Domnívám se, že věznice při znalosti svých poměrů a možností může najít způsob, jak zaručit právo na osmihodinovou dobu ke spánku a současně respektovat právo stěžovatele na projevování svého náboženského vyznání. V každém případě jsem toho názoru, že zákaz poskytování studené stravy není nezbytným opatřením, jak tohoto cíle dosáhnout. Při posuzování omezení práva na projevování náboženského vyznání je třeba zohlednit rovněž skutečnost, do jaké míry náboženský projev stěžovatele zatěžuje věznici a jaké na ni klade nároky. Výše jsem uvedla, že podle judikatury Soudu nejsou věznice povinny zřizovat specifické režimy pro to, aby vyhověly všem náboženským přesvědčením vězňů. Současně však Soud vyžaduje, že tam, kde náboženské vyznání odsouzeného na věznici neklade žádné zvýšené nároky, měla by věznice náboženské potřeby odsouzeného respektovat. Jsem toho názoru, že v daném případě náboženské potřeby stěžovatele na věznici žádné zvýšené nároky nekladou. Stěžovatel od věznice pouze žádá umožnění konzumace studené stravy po večerce. Zohlednit je třeba také to, zda je požadavek stěžovatele motivován skutečně jeho vírou, nebo jde spíše o snahu výhody zneužít, či si nějak "přilepšit". Požadavek stěžovatele vyplývá z jeho náboženského přesvědčení, což nejlépe ilustruje stanovisko vychovatele, že stěžovatel je dlouhodoběji praktikujícím muslimem, po delší dobu dodržuje muslimské svátky, pravidelně se modlí a čte v Koránu, je zapsán v pražské muslimské obci a komunikuje s jejími představiteli. Stěžovatel navíc konzumaci stravy vnímá jako povinnost, z níž pro něj neexistují výjimky (srov. hlediska nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 227/97 na straně 5). Na základě výše uvedeného jsem dospěla k přesvědčení, že nepovolení celodenního poskytování studené stravy není nezbytné pro ochranu zdraví stěžovatele, pořádku a práv a svobod ostatních odsouzených, a je tedy nepřiměřeným zásahem do jeho Listinou zaručeného práva. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že se Věznice Valdice dopustila pochybení tím, že stěžovateli nepovolila modlitební kobereček, korálky, pokrývku hlavy a celodenní poskytování studené stravy. Zprávu o šetření zasílám řediteli Věznice Valdice a doporučuji, aby byly stěžovateli po doručení této zprávy modlitební kobereček, korálky a pokrývka hlavy vydány a aby mu bylo umožněno celodenní poskytování studené stravy. Dále žádám ředitele věznice, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení této zprávy vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o naplnění mých doporučení. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem) [1] Jakož i Evropské komise pro lidská práva (předchůdce Evropského soudu pro lidská práva). Souhrnně oba orgány ve zprávě označuji jako "Soud". [2] Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M., Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 986. [3] Rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 18. 5. 1976, stížnost č. 6886/75. [4] Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M., Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 986. [5] Rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ve věci X proti Spojenému království ze dne 6. 3. 1982, stížnost č. 8231/78 [6] Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M., Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 987. [7] Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M., Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 986. [8] JÄGER, P. In WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha:: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012. ISBN 978-80-7357-750-6, s. 374 [9] KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-365-3, s. 974-975 [10] Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Eweida a ostatní proti Spojenému království ze dne 15. ledna 2013 č. 48420/10, 59842/10, 51671/10 a 36516/10. [11] Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dudgeon proti Spojenému Království. In: Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 885. [12] Viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Olsson v. Švédsko. In: tamtéž, s. 885. [13] Vedoucí logistiky uvádí 17:30 hod.