Spisová značka 2167/2016/VOP
Oblast práva Územní, stavební řízení, užívání stavby
Věc ohlášení stavby
Forma zjištění ochránce Zpráva o šetření - § 18
Výsledek šetření Pochybení zjištěno
Vztah k českým právním předpisům 183/2006 Sb., § 103 odst. 1 písm. d), § 104 odst. 1 písm. k), § 106 odst. 1, § 126 odst. 2
89/2012 Sb., § 1208 písm. f)
Vztah k evropským právním předpisům
Datum podání 04. 04. 2016
Datum vydání 09. 01. 2017

Poznámka

Magistrát hl. m. Praha na základě vydané zprávy o šetření vydal usnesení o zahájení přezkumného řízení, a to s odkazem na závěry zástupce ochránkyně.

Právní věty

I. Optometrie je zdravotnická činnost, která může ohrozit veřejné zdraví, pokud je prováděna špatně nebo v nevhodných podmínkách a prostorách bez příslušného stavebně-technického provedení. Stavební úpravy bývalé prodejny metrového textilu prováděné z důvodu změny v užívání na optometrii vyžadují ohlášení, popřípadě stavební povolení [§ 104 odst. 1 písm. k), příp. § 108 odst. 1 stavebního zákona, ve spojení s § 126 odst. 2 a 4 stavebního zákona]. II. Pokud není k ohlášení stavebního záměru v domě v bytovém spoluvlastnictví doloženo rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek o změně účelu užívání domu nebo bytu [§ 1208 písm. f) bod 2. občanského zákoníku], je vzhledem k možnému dotčení práv dalších osob povinností správního orgánu projednat záměr ve správním řízení (§ 107 stavebního zákona). Takový postup není nutný za situace, kdy dotčené osoby vysloví se stavebním záměrem souhlas (§ 106 odst. 1 stavebního zákona).

Text dokumentu

Sp. zn.: 2167/2016/VOP/PPK Brno 9. ledna 2017 Zpráva o šetření ve věci souhlasu s ohlášeným stavebním záměrem Na veřejnou ochránkyni práv se podnětem obrátil Ing. A. B., bytem xxxxxx (dále také "stěžovatel"), který si stěžoval na postup Magistrátu hl. m. Prahy, odboru stavebního řádu (dále také "magistrát"), a Úřadu městské části Praha 22, odboru výstavby (dále také "stavební úřad"), ve věci vydání souhlasu s ohlášeným stavebním záměrem v bytovém domě s komerčními plochami čp. ABCD, na pozemku parc.č. AAA/B v k.ú. U., spočívajícím ve sloučení nebytového prostoru č. CCC se sousedním nebytovým prostorem č. CCB za účelem rozšíření stávající provozovny "oční optika" se vznikem "optometrie-měření, kontrola zraku, aplikace kontaktních čoček". Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D., ujal já, neboť veřejná ochránkyně práv využila své možnosti, dané jí ustanovením § 2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv [1] přenést na mě některé oblasti své činnosti, do níž patří i oblast stavebního řádu. A. Předmět šetření Stěžovatel v podnětu namítal, že stavební úřad sdělením ze dne 20. 1. 2016 [2] vyslovil nezákonně souhlas s ohlášeným stavebním záměrem. Předmětné stavební úpravy dle stavebního úřadu v souladu s ustanovením § 104 odst. 1 písm. k) stavebního zákona [3] nezasahují do nosných částí stávajícího polyfunkčního objektu, jejich provedením se nemění vzhled objektu a rovněž nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí, neboť změnou užívání nebytového prostoru č. CCC z "bytového textilu" na provozovnu "optometrie - měření, kontrola zraku, aplikace a prodej kontaktních čoček" vzniká provozovna nepotravinářského či nechemického charakteru. Vlastník nebytového prostoru, tj. městská část Praha 22, uzavřel s nájemcem nájemní smlouvu a k předmětným stavebním úpravám vydal souhlasné stanovisko. [4] Stěžovatel uplatnil podání, které stavební úřad vyhodnotil jako žádost o přezkoumání opatření ze dne 20. 1. 2016 a stěžovatele informoval, [5] že (cit.): "realizace předmětných stavebních úprav splňovala ... podmínky pro ohlášení stavby, nebylo tedy nutné žádost tzv. "překlopit" do režimu stavebního řízení a vydávat stavební povolení. Protože nebylo vedeno stavební řízení, nebyli rovněž stanoveni jeho účastníci. Proto i předkladatel ,návrhu' Ing. A. B. nemá statut účastníka řízení." Závěrem ve sdělení uvedl, že (cit.): "po přezkoumání opatření čj. P22 185/2016 OV 11, ze dne 20. 1. 2016, s nabytím účinnosti dne 22. 1. 2016, odbor výstavby neshledal důvod ke změně nebo zrušení uvedeného opatření ve smyslu § 156 správního řádu." [6] Na základě podnětu stěžovatele jsem se rozhodl zahájit šetření. Zaměřil jsem se na posouzení, zda správní orgány postupovaly ve věci v souladu s právními předpisy a judikaturou správních soudů. Rovněž jsem se rozhodl prověřit, zda byl v rámci podaného ohlášení stavebního záměru zkoumán vztah k otázce bytového spoluvlastnictví dle občanského zákoníku a otázce možného dotčení práv dalších osob. V rámci šetření jsem si vyžádal vyjádření stavebního úřadu a magistrátu. B. Skutková zjištění Z podkladů, které jsem obdržel od stěžovatele a které jsem v rámci probíhajícího šetření shromáždil od příslušných správních orgánů, jsem zjistil následující podstatné skutečnosti. Stavební úřad obdržel dne 4. 1. 2016 ohlášení nájemkyně předmětných nebytových prostor (dále také "stavebník"), kterým ohlásila záměr realizovat stavební úpravy nebytového prostoru č. CCC v přízemí bytového domu čp. ABCD, na pozemku parc.č. AAA/B v k.ú. U. Šlo o sloučení nebytového prostoru č. CCC se sousedním nebytovým prostorem č. CCB za účelem rozšíření stávající provozovny "oční optika" se vznikem "optometrie-měření, kontrola zraku, aplikace kontaktních čoček." Před propojením byla v nebytovém prostoru č. CCB provozována oční optika a v nebytovém prostoru č. CCC prodejna bytového textilu. Oba tyto prostory jsou ve vlastnictví hlavního města Prahy, přičemž správa těchto nemovitostí byla svěřena statutem městské části Praha 22. Vlastník prostor udělil souhlas s provedením předmětných stavebních úprav a tento souhlas byl předložen stavebnímu úřadu společně s ohlášením. Stavební úpravy zahrnovaly odstranění nenosných vyzdívek z keramických cihel v dělící zdi mezi prostory č. CCB a CCC, vybourání nenosných příček oddělujících místnosti 1.06 (chodba) a 1.07 (zázemí) v prostoru prodejny bytového textilu. Dále realizaci nové sádrokartonové příčky mezi novými místnostmi č. 1.04 (zázemí optometristy) a č. 1.05 (předsíňka se zázemím pro úklid). Dále přepažení původní místnosti 1.05 (prodejna) novou sádrokartonovou příčkou se vznikem nových místností č. 1.02 (čekárna) a 1.03 (vyšetřovna). Dále byly v prostorách bývalé provozovny bytového textilu realizovány umývadla a výlevky v nové místnosti č. 1.05 a umývadla v místnosti č. 1.03 s napojením nových rozvodů vody a splaškové kanalizace na stávající rozvody a nový rozvod elektro s napojením na rozvod stávající. Stavební úřad na podnět stěžovatele odpověděl sdělením ze dne 29. 2. 2016, [7] ve kterém uvedl, že postupoval v souladu se zákonem, když udělil souhlas k provedení stavebních úprav, jelikož se jednalo o stavební úpravy spadající pod ustanovení § 104 odst. 1 písm. k) stavebního zákona. Jelikož stavebník doložil k ohlášení stavby všechny potřebné doklady (stanovisko krajské hygienické stanice, stanovisko HZS, stanovisko odboru životního prostředí ÚMČ Praha 22, nájemní smlouvu, stanovisko MČ Praha 22 jako vlastníka sousedních pozemků, projektovou dokumentaci, statický posudek) a stavební úřad shledal, že předmětné stavební úpravy jsou v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, stavba polyfunkčního objektu je umístěna v zastavěném území, poměry v území se tím podstatně nemění, stavební úpravy nevyžadují nové nároky na dopravní a technickou infrastrukturu a jsou navrženy v souladu se stanovisky dotčených orgánů, udělil stavební úřad stavebníkovi souhlas s provedením stavebních úprav. Dne 21. 2. 2016 podal stěžovatel podnět k magistrátu, který doplnil dne 2. 3. 2016, kde žádal ochranu proti nečinnosti stavebního úřadu ve věci nařízení odstranění stavby a vznášel další požadavky. Magistrát stěžovateli odpověděl sdělením, [8] ve kterém uvedl, že situaci právně posoudil tak, že stavební úpravy, které byly stavebníkem provedeny, nepodléhají stavebnímu povolení podle § 108 a násl. stavebního zákona ani ohlášení podle § 105 a násl. stavebního zákona, neboť se jedná o stavební úpravy, které spadají pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, a tedy povolení ani ohlášení nevyžadují. Tento názor odůvodnil tím, že zde nedochází ke změně účelu užívání stavby, neboť optometrii lze v prostorách provozovat za stejných podmínek jako prodejnu metrového (bytového) textilu bez dopadů na třetí osoby. Magistrát je toho názoru, že se stavební úřad vůbec neměl ohlášením stavby zabývat, a neshledal důvod, aby stavebnímu úřadu nařizoval jakékoliv opatření proti nečinnosti. Stavební úřad na moji výzvu k vyjádření odpověděl přípisem, ve kterém pouze zaslal písemné podklady k podnětu stěžovatele, vyjádření ve věci však chybí, stejně jako odpovědi na otázky, které jsem stavebnímu úřadu ve výzvě položil. C. Hodnocení věci zástupcem ochránkyně Zákon o veřejném ochránci práv mi v ustanovení § 1 odst. 1 ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. Základní otázkou, která v dané kauze vyvstala, je to, zda předmětný stavební záměr, resp. stavební úpravy podléhaly povolovacímu režimu dle stavebního zákona. Dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona platí, že "stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují též stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby a nejde o stavební úpravy stavby, která je kulturní památkou". Na základě předložených písemností a popisu záměru nemohu souhlasit, že se jednalo o "stavební úpravu", která splňovala kritéria ustanovení § 103 stavebního zákona. Nebyla totiž dodržena podmínka, že se stavební úpravou nemění způsob užívání stavby. Odpověď na otázku, kdy dochází ke změně v užívání stavby, lze nalézt v ustanovení § 126 stavebního zákona. To stanoví jak základní podmínku, tj. že stavbu lze užívat jen k účelu vymezenému v příslušném povolení, tak především to, že (cit.): "změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a změna v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, nebo změna doby trvání dočasné stavby, je přípustná jen na základě souhlasu nebo povolení stavebního úřadu." V posuzovaném případě bylo povinností správních orgánů posoudit, zda existuje možnost ohrožení některý z výše citovaných zájmů, k jejichž ochraně jsou stavebním zákonem povolány. Při posuzování jednotlivých záměrů musí správní orgány pohlížet na každou individuální kauzu nejen z pohledu směřujícího vně záměru (tj. na jeho dopady a účinky na okolí), ale rovněž pohledem směřujícím dovnitř (tj. dopady záměru na samotné uživatele a osoby, které se budou v daném nově užívaném prostoru nacházet; zde např. klienti a zaměstnanci optometrického pracoviště). Je zřejmé, že magistrát svou argumentaci opírá o posouzení směřující pouze vně záměru, avšak nebere v úvahu možné dopady "vnitřní". Optometrické pracoviště je dle platné legislativy považováno za zdravotnické zařízení, charakterizované určitými stavebně-technickými prostory, které musí být vybaveny a uzpůsobeny tak, aby bylo možné poskytovat tyto specifické zdravotní služby. Za zdravotní službu lze považovat poskytování zdravotní péče, [9] kterou vykonává osoba způsobilá k výkonu zdravotnického povolání, v tomto případě tzv. "optometrista". [10] Dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče (dále také "vyhláška"), platí, že "zdravotnické zařízení musí z hlediska stavebně-technických požadavků na prostory a jejich funkční a dispoziční uspořádání umožňovat funkční a bezpečný provoz". Dále pak jsou zde uvedeny specifické požadavky na prostory zdravotnického zařízení a je patrné, že na jejich stavebně-technické řešení jsou na rozdíl od jiných prostor kladeny zvláštní nároky. Například musí být zdravotnické zařízení umístěno v nebytových prostorech splňujících obecné požadavky na výstavbu. Vyhláška pracoviště optometristy zařazuje do kategorie zdravotnických zařízení, což vyplývá z jejího ustanovení § 1 odst. 2 písm. a), které odkazuje na ambulantní zdravotnická zařízení. Požadavky na technické a věcné vybavení pracovišť lékařů a zubních lékařů, pracovišť dalších zdravotnických pracovníků a pracovišť jiných odborných pracovníků (zde lze zahrnout i optometristu) lze nalézt v příloze č. 2 vyhlášky. V části A přílohy č. 2 vyhlášky jsou uvedeny společné požadavky na základní a vedlejší provozní prostory zdravotnických zařízení ambulantní péče. Mezi tyto patří například i požadavky na minimální podlahovou plochu některých specifikovaných místností, což je stavebně-technický údaj, který by měl být předmětem zájmu a posouzení správních orgánů na úseku veřejného stavebního práva, neboť jeho zakotvením do právních předpisů je jistě sledován určitý veřejný zájem. V části B přílohy č. 2 vyhlášky jsou uvedeny požadavky zvláštní. [11] Z výše uvedených důvodů je patrno, že prodejna bytového textilu a pracoviště optometristy mají zcela odlišný režim užívání, neboť na pracoviště optometristy jsou kladeny zvláštní požadavky, které vyplývají z jeho charakteru jakožto zdravotnického zařízení. Tyto požadavky, které se promítají též do stavebně-technického řešení a dispozic optometrického pracoviště a jeho věcného vybavení, jsou veřejným zájmem na úseku veřejného stavebního práva a úseku ochrany veřejného zdraví. [12] Činnost optometrie, jako činnost zdravotnická, může ohrozit veřejné zdraví, pokud je prováděna špatně nebo v nevhodných podmínkách a prostorech bez příslušného stavebně-technického provedení. Z daného lze tedy vyvodit, že ani v šetřeném případě nelze zcela vyloučit možné ohrožení veřejného zdraví - jako jeden z mnoha veřejných zájmů chráněných stavebním zákonem, [13] a proto se, dle mého názoru, jedná o záměr, který podléhá povolovacímu režimu z pohledu změny v užívání stavby. [14] Stavební úpravy bývalé prodejny metrového textilu z důvodu její přestavby na optometrii proto vyžadují ohlášení podle ustanovení § 104 odst. 1 písm. k) stavebního zákona, jak správně dovodil stavební úřad. Další otázkou předmětné kauzy je, zda a do jaké míry měl stavební úřad zkoumat vztah k soukromoprávním předpisům a dopadům stavebního záměru do práv dalších osob. Na moje otázky položené ve výzvě, tj. jakým způsobem měl stavební úřad postupovat ve vztahu k ustanovení § 1208 občanského zákoníku [15] a dotčení dalších osob dle ustanovení § 106 odst. 1 stavebního zákona, jsem obdržel následující vyjádření. Užití ustanovení občanského zákoníku není dle magistrátu v tomto případě pro řízení podle stavebního zákona relevantní, jelikož řeší pouze soukromoprávní vztah mezi vlastníkem jednotek a společenstvím vlastníků jednotek. Dále magistrát citované ustanovení označil za kompetenční, tedy rozhodování podle tohoto ustanovení proběhne pouze, když vyplyne potřeba o těchto věcech rozhodovat, nikoliv kdykoliv, kdy k takové změně v domě dojde. Stavební úřad dle magistrátu zkoumá, zda společenství vlastníků jednotek rozhodlo podle ustanovení § 1208 občanského zákoníku pouze v případě, že potřebuje mít za prokázané, že vlastník nemovitosti, které se stavební úpravy týkají, souhlasí s jejich provedením. Dotaz směřující k § 106 odst. 1 stavebního zákona pak magistrát považuje za nejasný, dle jeho názoru není povinností stavebního úřadu zkoumat vztahy mezi vlastníky jednotek navzájem a žádat souhlas shromáždění vlastníků jednotek k propojení jednotek, jelikož se předmětnou stavební úpravou nezasahuje do společných částí domu. Nejprve musím uvést, že dle ustanovení § 105 odst. 1 písm. a) stavebního zákona platí, že k ohlášení stavebník musí připojit též "doklad prokazující vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavební záměr anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku či stavbě, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn; tyto doklady se připojují, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem." Dále pak dle ustanovení § 106 odst. 1 stavebního zákona platí, že stavební úřad vydá souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru pouze za splnění zákonných podmínek, mj. i podmínky, že záměrem "není přímo dotčeno vlastnické právo nebo právo vyplývající z věcného břemene dalších osob, ledaže by s tím tyto osoby vyslovily souhlas". Dle ustanovení § 1208 písm. f) bodu 2. občanského zákoníku platí, že do působnosti shromáždění patří rozhodování o změně účelu užívání domu nebo bytu. [16] K řádnému posouzení dané kauzy je pak třeba pamatovat na ustanovení § 1158 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého je bytové spoluvlastnictví spoluvlastnictvím nemovité věci založené vlastnictvím jednotek, a na ustanovení § 1159 občanského zákoníku, které stanoví, že "jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Jednotka je věc nemovitá". Z výše uvedeného musím dovodit, že stavební úřad musí mít za jasně prokázané, zda příslušná změna v užívání stavby, která je ostatně současně podmíněna změnou dokončené stavby, nezasahuje do práv dalších osob. Není zde podstatné, že stavebník k ohlášení doložil smluvní právo k provedení stavebních úprav jednotky (formou nájemní smlouvy s vlastníkem jednotky). Je zřejmé, že těmito stavebními úpravami nedocházelo k faktickému zásahu do společných částí domu. [17] Důležité je, že stavební úpravy nebytového prostoru byly vyvolány právě změnou v užívání, což musí stavební úřad při svém postupu zohlednit. K tomuto závěru mě vede mimo jiné skutečnost, že k "dotčení práv třetích osob" v případech, jako byl tento, dochází již ze samotného pojetí bytového spoluvlastnictví [18] dle občanského zákoníku, který jej chápe jako spoluvlastnictví nemovité věci založené na vlastnictví jednotek, přičemž jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. [19] Dochází-li tedy ke změně účelu užívání jednotky (ať už bytové, či nebytové), nelze jednoznačně vyloučit (nadto bez doložení potřebného souhlasu, resp. dokladu dle soukromoprávního předpisu), že touto změnou nebude dotčeno též právo třetích osob, a to právě ve spojitosti s nerozlučným spojením vlastnického práva k jednotce a s ním spojeným podílem na společných částech domu. Aby mohl příslušný správní orgán vydat na základě ohlášení stavebního záměru, který se navíc dotýká změny v užívání části stavby, tzv. souhlas, musela by být mimo jiné naplněna i jedna z podmínek, které zákonodárce stanovil, tj. řádné posouzení a prokázání skutečnosti, že nebude přímo dotčeno právo třetích osob, což lze, dle mého názoru, prokázat zejména dokladem dle soukromoprávního předpisu. Podle současné právní úpravy tímto dokladem může být pouze rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek dle ustanovení § 1208 písm. f) bodu 2. občanského zákoníku. Pokud nebylo k ohlášení stavebního záměru doloženo mimo jiné též rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek o změně účelu užívání domu nebo bytu, bylo povinností správního orgánu projednat záměr ve správním řízení (tj. postupovat dle ustanovení § 107 stavebního zákona). [20] Pro úplnost doplním, že v případech, kdy by došlo k přehlasování některých vlastníků jednotek, avšak rozhodnutí shromáždění by bylo dle soukromoprávního předpisu řádně přijato, jde již o rovinu soukromoprávní, kam správní orgány zasahovat nemohou. Ochranu práv přehlasovaných vlastníků jednotek poskytuje v těchto případech právo soukromé. Poslední otázkou dané kauzy je otázka věcné příslušnosti k přezkoumání souhlasu s ohlášeným stavebním záměrem. K této otázce se magistrát vyjádřil tak, že žádosti o přezkum vyřizuje stavební úřad a nadřízený správní orgán je řeší v rámci nečinnosti. Tedy k přezkoumání je dle magistrátu příslušný ten orgán, který příslušné opatření vydal, a to s ohledem na to, že se jedná o opatření podle části čtvrté správního řádu. Takto postupuje dle magistrátu většina krajských úřadů a tento postup je v souladu s názorem Ministerstva pro místní rozvoj, a to i přes to, že existuje judikatura krajského soudu, že žádostí o přezkum se má zabývat nadřízený správní orgán. [21] Magistrát uvedl, že citovaný rozsudek byl napaden kasační stížností, a proto se do doby pravomocného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bude řídit názorem Ministerstva pro místní rozvoj, a nikoliv dle citovaného rozsudku Krajského soudu v Praze. Veřejný ochránce práv se problematikou přezkumu souhlasů vydaných dle stavebního zákona již v minulosti opakovaně zabýval. Setrvávám na názoru, že věcně příslušným správním orgánem k provedení přezkumného řízení (§ 94 a násl. správního řádu) ohledně souhlasů vydaných dle stavebního zákona je nadřízený správní orgán. V podrobnostech odkazuji na závěry a argumentaci uvedenou zejména ve zprávě o šetření sp. zn. 4101/2013/VOP, ze dne 12. 5. 2014. [22] Současně musím uvést, že mi není známo (a tato skutečnost není dohledatelná ani na stránkách Nejvyššího správního soudu), že by došlo k napadení citovaného rozsudku Krajského soudu v Praze čj. 48 A 27/2015-98, ze dne 22. 10. 2015, kasační stížností. Naopak je tento rozsudek veřejně dostupný v elektronické evidenci rozhodnutí správních soudů na internetovém portálu Nejvyššího správního soudu, [23] což považuji za určitý signál svědčící o tom, že by tomuto rozsudku měla být věnována náležitá pozornost ze strany správních soudů, ale i správních orgánů. D. Závěry Stavební úřad správně vyhodnotil záměr stavebníka jako záměr spadající pod ustanovení § 104 odst. 1 písm. k) stavebního zákona, avšak pochybil v tom, že řádně neposoudil dopad stavebního záměru do práv dalších osob, resp. že v případě nedoložení dokladu, který by toto dotčení práv mohl vyloučit, "nepřeklopil" podané ohlášení do stavebního řízení dle ustanovení § 107 stavebního zákona. Tímto mohl dotčené osoby připravit o účinnou obranu jejich práv. Současně při vyřizování podnětů stěžovatele nepostoupil tyto nadřízenému správnímu orgánu (magistrátu) k vyřízení, což mu však s ohledem na názor jeho nadřízeného orgánu nemohu klást za jednoznačné pochybení. Magistrát pochybil tím, že nesprávně vyhodnotil předmětný záměr jako záměr spadající pod ustanovení § 103 stavebního zákona. Dále magistrát pochybil v tom, že v souladu s exitující judikaturou správního soudu podněty řádně nevyhodnotil a nezahájil přezkumné řízení, ke kterému je, dle mého názoru, věcně příslušný. Pokud by však magistrát stále trval na věcné příslušnosti prvoinstančního orgánu, očekávám, že alespoň zajistí včasnou nápravu z pozice nadřízeného správního orgánu s ohledem na mnou zjištěné a uvedené skutečnosti (tj. učinil okamžité opatření proti nečinnosti). Zprávu zasílám magistrátu a stavebnímu úřadu a podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv žádám, aby se ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřily ke zjištěným pochybením a informovaly mě o přijatých opatřeních k nápravě. Z důvodu blížící se zákonné roční lhůty pro zahájení přezkumného řízení dle ustanovení § 106 odst. 2 stavebního zákona, která uběhne zřejmě již dne 22. 1. 2017, důrazně apeluji na správní orgány, aby přijaly příslušná opatření bezodkladně, resp. v této zákonné objektivní lhůtě. Zpráva shrnuje moje dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. JUDr. Stanislav Křeček v. r. zástupce veřejné ochránkyně práv [1] zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů [2] čj. P22 185/2016 OV 11 [3] zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů [4] nájemní smlouva č. 126/2015 MN-38, ze dne 27. 10. 2015, a stanovisko čj. P22 11458/2015 OSM 04, ze dne 15. 12. 2015 [5] sdělením čj. P22 2006/2016 O V 11, ze dne 29. 2. 2016 [6] zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů [7] čj. P22 2006/2016 OV 11 [8] sdělení čj. MHPH 694100/2016, ze dne 21. 4. 2016 [9] Blíže viz základní ustanovení zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. [10] K tomu srov. též ustanovení § 15 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 11 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. [11] Blíže viz bod č. 2.8 určující požadavky na zdravotnické pracoviště optometristy. [12] K tomu srov. například povinnost na dodržení hygienických požadavků dle ustanovení § 17 zákona o ochraně veřejného zdraví a dále podpůrně rozsudek Nejvyššího soudu čj. 28 Cdo 1589/2012, ze dne 4. 10. 2012, dle kterého: "Při posuzování otázky, zda v konkrétním případě dochází, či naopak nedochází, ke změně v užívání stavby, je třeba vycházet z požadavků zvláštních předpisů chránících veřejné zájmy. Není tedy nutné, aby schválení stavebního úřadu podléhala každá, byť sebemenší změna v užívání stavby, při níž prakticky nedochází k žádným stavebním zásahům (změna hračkářství na květinářství, změna knihkupectví na galanterii apod.). Naproti tomu však změny v užívání stavby, k nimž z povahy věci nemůže dojít bez provedení zásadních stavebních úprav, schválení stavebního úřadu podléhají." [13] Viz ustanovení § 132 odst. 3 písm. c) stavebního zákona. [14] Dále srov. ustanovení § 126 odst. 4 stavebního zákona. [15] zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů [16] K tomu srov. ustanovení § 1158 odst. 2 občanského zákoníku, které stanoví cit.: "co je stanoveno v tomto oddílu o bytu, platí také pro nebytový prostor, jakož i pro soubor bytů nebo nebytových prostorů." [17] K tomu srovnej též ustanovení § 1175 občanského zákoníku, dle kterého "vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části". [18] K tomu podpůrně srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 646/04, ze dne 8. 3. 2005. [19] Viz ustanovení § 1158 a 1159 občanského zákoníku. [20] K tomu srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 109/2012-23, ze dne 5. 4. 2013, ve kterém byla řešena prakticky obdobná kauza proti Magistrátu hl. města Prahy a Úřadu městské části Praha 1. [21] Viz rozhodnutí Krajského soudu v Praze čj. 48 A 27/2015-98, ze dne 22. 10. 2015, dle kterého cit.: "... od 1. 1. 2013 se souhlasy podle stavebního zákona ruší či mění v klasickém přezkumném řízení, kde pravomoc zrušit či změnit souhlas náleží podle § 95 odst. 1 správního řádu z roku 2004 nadřízenému správnímu orgánu." [22] dostupná v evidenci stanovisek ochránce na adrese http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/142 [23] http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2015/48A_27_2015_20_20151126094640_prevedeno.pdf