Právní věty

Text dokumentu

Sp. zn. 5143/2014/VOP/ZO Datum 12. září 2016 Vážená paní R., tímto dopisem bych Vás ráda informovala o svých krocích, které jsem učinila v reakci na Váš podnět ze dne 18. 8. 2014, v němž jste se na mě obracela ve věci umělého oplodnění a hrazení této zdravotní služby z veřejného zdravotního pojištění. Konkrétně jste upozorňovala na skutečnost, že zdravotní pojišťovny hradí zdravotní péči v souvislosti s umělým oplodněním u žen jen do věku 39 let, zatímco věk muže se pro tyto účely podle zákona nezohledňuje[1]. Ve svém podání jste mi kladla otázku, proč je toto omezení dáno věkem, nikoli zdravotním stavem, a uvedla jste, že se tímto věkovým omezením cítíte diskriminována. S touž otázkou, zda pravidlo, které omezuje úhradu umělého oplodnění, nemá diskriminační charakter, se na mě již obrátilo více žen. Právě s ohledem na to, že Váš podnět nebyl jediný, oslovila jsem opakovaně i Ministerstvo zdravotnictví (dále jen "ministerstvo") a požádala jsem ministra zdravotnictví o vyjádření k této záležitosti[2]. Zákon o specifických zdravotnických službách totiž omezuje poskytování této konkrétní specifické zdravotní služby limitní věkovou hranicí 49 let[3]. Tento věkový "strop" považuji za zcela legitimní a přiměřený, neboť přibližně s tímto věkem (45 - 49 let) již přichází útlum a postupné vyhasínání fertilního života ženy (tzv. klimakterium či menopauza). Dotazovala jsem se proto ministra zdravotnictví zejména na důvody rozdílu 10 let věku ženy, který tyto dva zákony činí mezi možností poskytnutí této konkrétní specifické zdravotní služby (kterou dává ženám zákon o specifických zdravotních službách) a možností její úhrady z veřejného zdravotního pojištění (kterou stanoví zákon o veřejném zdravotním pojištění). Považuji za nutné říci, že o diskriminaci ve smyslu antidiskriminačního zákona[4] se nejedná. Pravidlo omezující úhradu zdravotní péče, které zpochybňujete, je totiž stanoveno přímo zákonem a dva předpisy stejné právní síly, tj. zákon o veřejném zdravotním pojištění a antidiskriminační zákon, vzájemně porovnávat nelze - v tom smyslu, zda jeden zákon neodporuje druhému. Na případnou nerovnost v právech jednotlivce na základě věku[5] by bylo nutno nahlížet z hlediska předpisů ústavního práva; zákon by tedy musel být v rozporu např. s článkem 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Právo na bezplatnou zdravotní péči přitom není neomezené ani na základě článku 31 Listiny, který výslovně stanoví, že "Občané mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon". Důvodem stanovení určitých limitů pro úhradu zdravotní péče je skutečnost, že solidární systém zdravotního pojištění disponuje omezenými finančními zdroji. Uznala jsem argument ministerstva, že v rámci tohoto systému je nezbytné zachovávat jeho finanční stabilitu a finanční prostředky na úhradu zdravotních služeb vynakládat efektivně a že systém zdravotního pojištění není způsobilý hradit veškerou zdravotní péči, kterou moderní medicína umožňuje. Limit pro úhradu umělého oplodnění z veřejného zdravotního pojištění proto stanoví věkovou hranici na 39 let, neboť poté již podle názoru ministerstva klesá efektivita vynaložených finančních prostředků vzhledem k nižší úspěšnosti poskytované zdravotní péče související s umělým oplodněním. Je také pravda, že právě u tohoto typu této zdravotní péče jsou finanční náklady poměrně vysoké. Na druhou stranu ministerstvo uznalo můj argument, že reprodukční schopnost žen je bez ohledu na jejich věk různá a že i přes skutečnost, že riziko vrozených vad u dětí s vyšším věkem rodiček obecně stoupá, jsou některé ženy způsobilé porodit zdravé dítě do poměrně vysokého věku. Nalezení jiného objektivního kritéria, než je věk, však shledává ministerstvo jako obtížné. Souhlasím s Vámi, že stanovení paušální hranice zákonem bez možnosti učinit jakoukoli výjimku je příliš restriktivní opatření a pro mnohé ženy jsou jeho dopady velmi tvrdé. Nelze totiž vždy najít přímou kauzální spojitost mezi věkem a zdravotním stavem člověka, ať už muže nebo ženy. Pro některé ženy může být těhotenství rizikové v mnohem nižším věku, než je hranice 39 let stanovená zákonem. Úspěšnost početí nepochybně ovlivňuje celá řada faktorů. Ohledně zdraví dítěte je zase třeba říci, že v dnešní době - s ohledem na velký pokrok ve zdravotnictví a dosaženou vysokou úroveň medicíny - je již během procesu umělého oplodnění či dokonce ještě před ním zkoumán celkový zdravotní stav nejen žen, ale i mužů, jimž má být zdravotní péče cílená na umělé oplodnění poskytována. A samozřejmě, v případě úspěšného početí také ženy následně během samotného těhotenství podstupují sérii nejrůznějších vyšetření, která jsou schopna s vysokou pravděpodobností závažné vady plodu předem odhalit. Lidé se také obecně dožívají vyššího věku, produktivní věk i hranice odchodu do důchodu se u žen i mužů také stále posouvají, proto je tendence některých lidí zakládat rodinu později i pro mě pochopitelná. Přestože Vám ve Vaší konkrétní situaci nejsem schopna v tuto chvíli nabídnout konkrétní pomoc, mohu Vás ujistit, že Vaší touze po založení rodiny lidsky velmi rozumím a Váš pocit nespravedlnosti chápu. Uvítala bych proto, kdyby jednání s Ministerstvem zdravotnictví, do jehož gesce tato problematika spadá, o otázce případného prolomení věkové hranice na základě individuálního posouzení lékaře vedla k přehodnocení právní úpravy v tomto smyslu a došlo by k legislativnímu zakotvení možnosti určitých výjimek. Nicméně nutným předpokladem toho je předchozí debata (odborně-zdravotnická i právní) na půdě ministerstva, které mi přislíbilo vyžádat si k věci odborné stanovisko. Věřím, že mé vysvětlení přijmete s pochopením. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. veřejná ochránkyně práv [1] Ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon o veřejném zdravotním pojištění"): "Ze zdravotního pojištění se zdravotní služby poskytnuté na základě doporučení registrujícího poskytovatele v oboru gynekologie a porodnictví v souvislosti s umělým oplodněním, jde-li o formu mimotělního oplodnění (in vitro fertilizace), hradí a) ženám s oboustrannou neprůchodností vejcovodů ve věku od 18 let do dne dosažení třicátého devátého roku věku, b) ostatním ženám ve věku od 22 let do dne dosažení třicátého devátého roku věku, nejvíce třikrát za život, nebo bylo-li v prvních dvou případech přeneseno do pohlavních orgánů ženy nejvýše 1 lidské embryo vzniklé oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy, čtyřikrát za život." Zákon o veřejném zdravotním pojištění tak po novele účinné od 1. září 2015 zpřesnil stanovení horní věkové hranice (tj. 38 let + 365 dnů) a neumožňuje již pro ženy příznivější výklad, který uplatňovaly některé zdravotní pojišťovny (39 let + 365 dnů). [2] Písemná komunikace mezi mnou a ministerstvem nejen k této otázce probíhá již od roku 2014. [3] Ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o specifických zdravotních službách"): "(1) Umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, pokud její věk nepřekročil 49 let, a to na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně (dále jen ‚neplodný pár'). Žádost neplodného páru žádajícího o umělé oplodnění nesmí být starší než 6 měsíců; je součástí zdravotnické dokumentace vedené o ženě." [4] zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů [5] Uvažovat o nerovnosti na základě pohlaví podle mého názoru není namístě, neboť se pro účely této konkrétní zdravotní péče sice posuzuje muž i žena společně (slovy zákona jako "neplodný pár"), je však objektivně a biologicky dáno, že zamýšlené těhotenství pak má výrazně zásadnější dopady na zdravotní stav ženy, která se má stát nositelkou plodu a dítě porodit. Proto muž není v tomto případě vhodným komparátorem, byť jeho věk jistě také hraje z hlediska zvýšení šance na úspěšné oplodnění svou roli (do jisté míry může nižší věk muže v posuzovaném páru "handicap" vyššího věku ženy v tomto směru vyrovnat).