Právní věty

Text dokumentu

Sp. zn.: 4635/2016/VOP/JM Brno 29. srpna 2016 Zpráva o šetření ve věci pana A. Dne 7. 7. 2016 se na mě obrátil pan A., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim (dále také "stěžovatel"). Namítal, že nemůže realizovat telefonní hovory se svým synem, což je možné pouze v odpoledních hodinách (po 16:00 h), neboť syn je do této doby ve škole. Stěžovatel taktéž požadoval, aby mohl svému synovi telefonovat v pravidelném týdenním intervalu, neboť nemůže po svém synovi chtít, aby každé odpoledne trávil v dosahu telefonu s tím, že mu bude možná telefonovat. V uvedené věci si podal stížnost přímo ve věznici a tato stížnost byla vyhodnocena dne 28. 6. 2016 jako nedůvodná. A. Předmět a výsledek šetření Snažila jsem se zjistit, zda je stěžovateli umožněno telefonování s jeho synem a zda věznice stížnost v této věci vyřídila řádně a včas. Dospěla jsem k závěru, že Věznice Kuřim pochybila tím, že stěžovateli neumožnila pravidelný telefonický kontakt s jeho synem a stížnost ve věci umožnění telefonického kontaktu nevyřídila řádně. B. Skutková zjištění Stěžovatel přiložil ke svému podnětu vyřízení stížnosti ze dne 28. 6. 2016, ve kterém je uvedeno, že byla věznici postoupena z odboru kontroly generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky dne 30. 5. 2016 a dne 14. 6. 2016 byla oddělení prevence a stížností postoupena stížnost stěžovatele totožného obsahu z Krajského státního zastupitelství v Brně. Ve vyřízení stížnosti je uvedeno: "Při šetření byly shromážděny veškeré podkladové materiály a byly vyslechnuty zúčastněné osoby. Šetřením, které bylo k Vaší stížnosti provedeno, nebylo shledáno pochybení ze strany pracovníků Věznice Kuřim. Taktéž nebylo shledáno žádné porušení předpisů, které upravují výkon trestu odnětí svobody, a proto hodnotím Vaši stížnost v celém rozsahu jako nedůvodnou." Ve stížnosti stěžovatel konkrétně uvedl, že je mu bráněno v jeho právu telefonních hovorů, jelikož na oddělení není nikdo z vychovatelů každý pracovní den od 17:00 do 19:00 h, aby mu umožnil volat s jeho synem. Dne 7. 7. 2016 stěžovatel uvedl, že jeho synovi je 9 let a v době pobytu ve Věznici Příbram s ním byl v pravidelném kontaktu každé pondělí odpoledne, podle toho, jak na něj přišla řada s telefonem. Nyní ve Věznici Kuřim může stěžovatel volat velice nepravidelně, a to tak, že telefonovat odpoledne se dá jen jednou v týdnu v různé dny, když má vychovatel ve věznici službu. Pravidelně lze telefonovat pouze dopoledne, ale to je syn stěžovatele ve škole. V současné době stěžovatel syna kontaktuje tak, že zavolá své matce, která ho má v péči, a musí doufat, že je syn někde nablízku a není někde venku s kamarády. V podání, které stěžovatel adresoval ředitelce věznice, uvedl, že telefonní styk se synem uskutečňoval ve Věznici Příbram vždy v pondělí od 16:00 do 21:00 hodin. Syn stěžovatele je dle jeho tvrzení stižen ADHD, je dyslektik a dysgrafik, a proto se mu velmi těžce komunikuje písemně. Stěžovatel dle svého tvrzení požádal vychovatele o sdělení dne v týdnu, ve kterém by mohl pravidelně telefonovat svému synovi, ale bez jakékoliv odezvy. V dopisu ze dne 30. 7. 2016 mi stěžovatel sdělil, že jeho syn nemá mobilní telefon a musí vždy volat na telefon své matky. Z devíti hovorů za období únor-červen 2016 se mu podařilo se synem hovořit pouze 4krát, v červenci 2016 ze šesti hovorů mohl mluvit se synem pouze 3krát, v ostatních případech byl syn venku, na výletě či u kamaráda. Dne 21. 6. 2016 uvedl vychovatel 9. oddělení Jiří Smejkal do zápisu o výslechu, že odsouzení na uvedeném oddělení, včetně stěžovatele, vždy když si podají řádnou žádost o umožnění telefonického hovoru (mimo sobot a nedělí), mají možnost ihned v následujícím pracovním dni hovor uskutečnit. Když odsouzení požádají v závažném případě, tak je umožněn hovor ihned či opakovaně. Vedoucí oddělení výkonu trestu mjr. PhDr. Petr Juříček, Ph.D., uvedl ve svém stanovisku ze dne 22. 6. 2016 následující skutečnosti. Na základě platného pokynu ředitele věznice č. 2/2015, o telefonování odsouzených, není specifikován čas uskutečňování telefonních hovorů, resp. je řízen realizací vycházek odsouzených v daném oddělení, která se řídí časovým rozvrhem dne. Telefonování probíhá za účasti kmenového vychovatele, v jehož plné kompetenci je realizace telefonů v době, kterou navrhne vychovatel vzhledem ke svým časovým možnostem, tj. nelze přihlédnout k aktuálním potřebám volajících, a především volaných, ale zejména k časovým možnostem vychovatelů. Ohledně uskutečňování telefonních hovorů bylo šetřením oddělení prevence a stížností zjištěno, že stěžovatel v době umístění ve Věznici Kuřim, tedy v době od 26. 2. 2016 do 17. 6. 2016 uskutečnil celkem 9 hovorů, z těchto bylo celkem 7 po 16:00 h.[1] Z výše uvedeného sdělení stěžovatele však vyplývá, že pouze čtyřikrát hovořil se synem. C. Hodnocení věci ochránkyní Stížnost stěžovatele byla vyřízena včas, nebyla však vyřízena řádně. Věznice Kuřim nezajistila stěžovateli možnost pravidelného telefonického kontaktu s jeho synem. Dle § 14 odst. 1 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 55/2014, o vyřizování stížností a oznámení ve Vězeňské službě České republiky, "musí být stížnost prošetřena a vyřízena do 30 kalendářních dnů ode dne doručení orgánu vězeňské služby, který ji má vyřídit". Stížnost byla doručena Věznici Kuřim dne 30. 5. 2016 a vyřízena byla dne 28. 6. 2016, tedy včas. Ze samotného vyřízení stížnosti je zřejmé, že vyrozumění, které stěžovatel obdržel, je příliš stručné a nereaguje výstižně, srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem na námitky stěžovatele. Způsob vyřízení stížnosti je tak v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů,[2] § 12 odst. 2 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 55/2014, o vyřizování stížností a oznámení ve Vězeňské službě České republiky a principy dobré správy.[3] Mělo by být samozřejmostí a pravidlem, že věznice vyrozumí stěžovatele o závěrech šetření stížnosti vyčerpávajícím a dostatečně srozumitelným způsobem. Ve vyřízení stížnosti bych očekávala nejenom závěry, ale i údaje o tom, jakým způsobem věznice k těmto závěrům dospěla, a o co tedy svá tvrzení opírá. Ve vyřízení stížnosti není obsažen jediný věcný a konkrétní argument. Dle § 18 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, "má odsouzený právo na použití telefonu ke kontaktu s osobou blízkou v době vymezené vnitřním řádem věznice. Toto právo odsouzeného lze omezit pouze v odůvodněných případech, zejména je-li to nutné k ochraně bezpečnosti nebo práv jiných osob". Požadavek stěžovatele na kontakt se synem v pravidelných časech je vzhledem k okolnostem požadavkem legitimním, neboť právě kontakt s osobami blízkými je velmi významným resocializačním faktorem při výkonu trestu odnětí svobody, a věznice by měla požadavku stěžovatele, pokud je to alespoň zčásti možné po organizačně-technické stránce, vyhovět. Kontakt stěžovatele se synem může být výkonem rodičovské zodpovědnosti (§ 865 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), neboť v situaci vězněné osoby nemá stěžovatel mnoho možností získat o svém dítěti dostatečné informace, výchovně na něho působit, usměrňovat jeho chování atd. Kontakt mezi stěžovatelem a jeho synem je tedy naprosto nezastupitelným pozitivním faktorem jak pro stěžovatele, tak i pro jeho syna, a proto by věznice měla vzájemný kontakt maximálně podporovat. Počet telefonních hovorů odsouzených není nijak limitován a je dán pouze vytížeností vychovatele na daném oddělení věznice, tedy tím, jak často je schopen vychovatel navádět jednotlivé odsouzené k telefonu, jehož průběh je zpravidla přímo na místě vychovateli monitorován.[4] Pomoc při udržování dostatečných kontaktů s vnějším světem ukládají Vězeňské službě České republiky mimo jiné Evropská vězeňská pravidla.[5] Stejně tak ochránce již ve své zprávě z návštěv věznic v prosinci 2006 konstatoval, že "v zájmu nápravy odsouzeného je i jeho resocializace, jejíž nedílnou součástí je udržení a podpora rodinných, partnerských a dalších sociálních vztahů". Právo na respektování rodinného života, kterým v tomto případě lze podpůrně argumentovat, je zakotveno ve většině lidskoprávních dokumentů.[6] Stěžovateli není umožněno telefonovat se synem takovým způsobem, aby s ním mohl udržovat pravidelný kontakt. V celé stížnostní dokumentaci jsem nenalezla odpověď na jasný požadavek stěžovatele: Je možné, aby stěžovatel mohl pravidelně telefonovat jeden určitý pracovní den v týdnu, a to kdykoliv v době od 16:00 do 21:00 h? I z tohoto důvodu hodnotím celou záležitost výše uvedeným způsobem, neboť jasná odpověď na požadavek stěžovatele chybí. Ve Věznici Příbram bylo stěžovateli pravidelné telefonování údajně umožněno, neboť zde zřejmě byly vyhodnoceny pohnutky stěžovatele a související okolnosti jako relevantní. Zcela lidským přístupem, jestliže stěžovatel chce udržovat kontakt se svým synem, který vzhledem ke svému věku nemá mobilní telefon, měla by věznice učinit maximum možného, aby mu pravidelný kontakt umožnila. D. Závěry Věznice Kuřim pochybila tím, že nevyřídila stížnost stěžovatele řádně a nezajistila stěžovateli možnost pravidelného telefonického kontaktu s jeho synem. Zprávu zasílám ředitelce Věznice Kuřim a podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv žádám, aby se ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřila ke zjištěným pochybením a informovala mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje moje dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem) [1] Dokladováno výpisem z vězeňského informačního systému. [2] dle § 2-8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů [3] Veřejný ochránce práv. Principy dobré správy [online]. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv [cit. 28. 6. 2016]; dostupné z http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/pripady-a-stanoviska-ochrance/principy-dobre-spravy/ [4] ustanovení § 18 odst. 5 zákona o výkonu trestu odnětí svobody [5] Pravidlo 24.5 doporučení výboru ministrů Rady Evropy č. Rec (2006) 2 [6] srov. např.: čl. 12 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 23 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod