Text dokumentu

Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský V Brně dne 18. června 2013 Sp. zn.: 5015/2011/VOP/ZK Vaše č. j.: 5404/10.41/12/3.5. Vážená paní vedoucí inspektorko, dovoluji si Vám sdělit, že jsem dnešního dne uzavřel šetření vedené na základě podnětu manželů M., bytem XXXX, kteří se na mě obrátili mimo jiné také ve věci postupu Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj (dále také jen "inspektorát práce") při provádění kontroly dodržování pracovněprávních předpisů u zaměstnavatele pana M. (společnosti H.). V dané záležitosti jsem v postupu inspektorátu práce shledal pochybení. Dovolte mi podrobně Vás se svými závěry seznámit. Z vyjádření inspektorátu práce ze dne 9. 5. 2012 a přiložené dokumentace vyplynulo, že na základě podnětu pana M. podaného prostřednictvím advokáta se u společnosti H. uskutečnila kontrola zaměřená na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce. Podnět byl rovněž postoupen Krajské hygienické stanici Moravskoslezského kraje, neboť se dotýkal i oblasti závodní preventivní péče - tento krok inspektorátu práce považuji za správný, ovšem podotýkám, že v ideálním případě k postoupení mělo dojít bez zbytečného odkladu od obdržení podnětu a nikoliv až po více než půl roce.[1] Zároveň měl být pan M. o tomto postupu vyrozuměn. Domnívám se totiž, že i na neformální úkony, činěné vůči správnímu orgánu, (jakým je i podnět k provedení kontroly dodržování pracovněprávních předpisů) lze přiměřeně použít první větu ustanovení § 12 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád: "Dojde-li podání (§ 37) správnímu orgánu, který není věcně nebo místně příslušný, bezodkladně je usnesením postoupí příslušnému správnímu orgánu a současně o tom uvědomí toho, kdo podání učinil (dále jen ′podatel′)." Přiměřenost použití pak bude spočívat v tom, že o postoupení nevydává správní orgán usnesení. Uvědomění podatele na druhou stranu nic nebrání - panu M. bylo sice přípisem ze dne 26. 2. 2010 doporučeno obrátit se s podnětem na krajskou hygienickou stanici "co se týče toxických látek", což však není totéž. Mohu tedy shrnout, že orgány inspekce práce by měly jim adresované podněty, k jejichž vyřízení nejsou příslušné, bez zbytečného odkladu postupovat kompetentním správním orgánům a podatele o tomto kroku informovat. K samotné kontrole provedené u H. uvádím následující: Zaznamenal jsem určitý nesoulad mezi vyjádřením inspektorátu práce, které mi k mému šetření poskytl, a mezi protokolem zachycujícím průběh kontroly. Podle vyjádření inspektorátu práce ze dne 9. 5. 2012 "byl vybrán kontrolní vzorek, kdy byli kromě pana M. náhodně vybráni i jiní zaměstnanci výše uvedené společnosti, u kterých byly kontrolovány vstupní i opakované lékařské prohlídky. Tyto prohlídky byly zaměstnavatelem předloženy a byly provedeny v souladu s Rozhodnutím krajské hygienické stanice." Nicméně v kontrolním protokolu, který jinak poměrně podrobně popisuje doklady předložené zaměstnavatelem v průběhu kontroly, se hovoří pouze o lékařských prohlídkách pana M. Pro tento rozpor nenacházím vysvětlení - buď se kontrolu provádějící inspektorka skutečně zajímala pouze o lékařské prohlídky pana M., nebo opomněla v protokolu zaznamenat, že byly doloženy i doklady vztahující se i k jiným zaměstnancům. V každém případě lze mít o zákonnosti postupu inspektorátu práce pochybnosti: vyžádání si informací pouze o zaměstnanci, který kontrolu inicioval, by představovalo porušení ustanovení § 8 písm. d) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, podle kterého je inspektor povinen zachovávat mlčenlivost o totožnosti toho, kdo podal podnět k provedení kontroly. Kromě toho, že toto ustanovení explicitně zakládá povinnost inspektora přímo neoznačit toho, kdo podal podnět ke kontrole, měl by v rámci šetření postupovat co nejobezřetněji, tak aby nebylo ani dalšími jeho úkony možné byť nepřímo dovodit, kdo dal ke kontrole impuls. Jinak by tomu samozřejmě bylo za předpokladu, že by došlo ke zbavení povinnosti mlčenlivosti příslušného inspektora, o čemž však v případě pana M. není ve spisu inspektorátu práce záznam. Pokud pak skutečně inspektorka nahlížela do záznamů o lékařských prohlídkách více zaměstnanců, měla být tato okolnost zaznamenána v protokolu. Pan M. se na inspektorát práce obrátil proto, že si podle něj nechal jeho zaměstnavatel vystavit nepravdivé potvrzení o jeho vstupní lékařské prohlídce při vzniku pracovního poměru a v té souvislosti vyslovil podezření, že lékařské prohlídky zaměstnanců obecně nemusí být prováděny podle platných právních předpisů. Ke svému podnětu přiložil kopii dotčeného potvrzení o prohlídce ze dne 21. 12. 2004 a také vyjádření MUDr. P. S., svého praktického lékaře, který měl toto potvrzení na žádost společnosti H. vystavit, aniž by ovšem pan M. předmětnou prohlídku skutečně absolvoval. Toto vyjádření bylo datováno 23. 12. 2009 a MUDr. S. v něm uvedl, že posudek o schopnosti pana M. pracovat na pozici lakýrníka byl retrospektivně vyhotoven a podepsán na základě tehdejší zdravotnické dokumentace (tj. z roku 2004) - údajně proto, že pan M. při vzniku pracovního poměru vstupní prohlídku zaměstnavateli nedodal. Jsem toho názoru, že pokud inspektorát práce konkrétní podnět využije pro provedení kontrolního šetření, je třeba, aby se zabýval všemi skutečnostmi, které z podnětu vyplývají a které spadají do jeho kontrolní působnosti, Jestliže se kontrolní orgán setká s doklady, ze kterých vyplývá podezření ze spáchání deliktu, je povinen se jimi zabývat. Souhlasím se stanoviskem inspektorátu práce v tom smyslu, že není oprávněn zjišťovat pravost předložených dokumentů. Nicméně dle ustanovení § 8 písm. g) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, je povinností kontrolních pracovníků zjistit při kontrole skutečný stav věci. Za tímto účelem mohou využít svých oprávnění plynoucích z ustanovení § 7 téhož zákona - mezi ně náleží i právo kontrolujících inspektorů dotazovat se zaměstnanců kontrolované osoby bez přítomnosti dalších fyzických osob, zástupce příslušného odborového orgánu nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na záležitosti související s vykonávanou kontrolou. Je třeba počítat s možností, že zejména zaměstnanci s obavou před ztrátou zaměstnání nebudou ochotni svědčit proti zájmům zaměstnavatele. Tento fakt však nemůže být důvodem, aby orgány inspekce práce tohoto postupu nevyužívaly a aby se spokojily s formální kontrolou předložených dokladů - v případě pana M. pak sám zaměstnanec poskytl inspektorátu práce potvrzení o provedené prohlídce, kterou rozporoval, a bylo proto možné očekávat, že zaměstnavatel předloží stejný dokument. Kromě výše uvedeného mohl inspektorát práce využít také postup (např. vůči MUDr. S.) ve smyslu ustanovení § 137 správního řádu, podle kterého opatřuje správní orgán nezbytná vysvětlení k prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední. Takovýmto řízením by bylo v daném případě například řízení o správním deliktu podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce, kterého se dopustí právnická osoba tím, že nedodrží povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v § 101 až 103 zákoníku práce.[2] Nepřísluší mi nahrazovat činnost orgánů státní správy a přímo hodnotit výše uvedené skutečnosti včetně tvrzení dotčených subjektů, pravdivosti zmíněných dokladů atd. - ovšem dospěl jsem k závěru, že inspektorát práce měl v rámci svých kompetencí vyvinout větší úsilí k prověření namítaných skutečností. Na okraj dodávám, že jsem si vědom toho, že platnou legislativu lze považovat za poněkud nekonzistentní, když k ochraně pracovních podmínek zaměstnanců mají na jedné straně působit orgány inspekce práce a současně také orgány ochrany veřejného zdraví, přičemž hranice jejich působnosti nemusí být vždy zcela jasně zřetelná. Je pak na zvážení, zdali by nebylo účelné, aby se na provádění kontrol vzešlých z obsahově obdobných podnětů jako byl ten pana M. podílely orgány inspekce práce společně s orgány ochrany veřejného zdraví. Tento dopis považujte prosím za průběžnou zprávu o šetření v záležitosti manželů M. V souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv si Vás dovoluji požádat o zaslání vyjádření k mým výše uvedeným závěrům a přijetí opatření k nápravě. Požadované vyjádření mi prosím zašlete pokud možno do 30 dnů od doručení tohoto dopisu. Děkuji Vám za spolupráci v této věci a jsem s pozdravem S pozdravem JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. Vážená paní Ing. Václava Kociánová vedoucí inspektorka Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj Živičná 2 702 69 Ostrava [1] Podnět pana M. obdržel inspektorát práce v únoru roku 2010 a krajské hygienické stanici jej předal až v září téhož roku. [2] V souladu s § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je pak zaměstnavatel povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.