Text dokumentu

Veřejná ochránkyně práv Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. V Brně dne 21. září 2015 Sp. zn.: 7644/2012/VOP/JŠK Sp. zn.: 5945/2014/VOP/JŠK Sp. zn.: 5946/2014/VOP/JŠK Vaše č. j. 7293/10.50/15/3.5 Vaše č. j. 8240/10.50/15/3.5 Vážený pane generální inspektore, píši Vám ve věci tří stěžovatelů, kteří se v roce 2012 obrátili na veřejného ochránce práv s námitkou diskriminace a se stížností na postup Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj (dále jen "inspektorát"). Ve všech případech jsem dospěla k závěru, že se inspektorát dopustil pochybení, která nebyla uspokojivě napravena ani po vydání mého závěrečného stanoviska ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 věty druhé a ustanovení § 19 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodla jsem se proto, že Vás dle ustanovení § 20 odst. 2 písm. a) zákona o veřejném ochránci práv o zjištěných pochybeních vyrozumím. V prvé řadě bych ráda stručně shrnula vývoj jednotlivých případů. (1) Podnět pana P. V. Dne 21. července 2014 jsem vydala průběžnou zprávu o výsledku šetření podnětu pana P. V., bytem XXX, ve které jsem konstatovala, že se inspektorát při provádění kontroly u bývalého zaměstnavatele stěžovatele dopustil řady pochybení. Dospěla jsem mimo jiné k závěru, že inspektorka vykonávající kontrolu u zaměstnavatele pochybila, neboť neprovedla srovnání výše odměn zaměstnanců pracujících na stejné pozici jako stěžovatel. Spokojila se naopak pouze s jednostranným prohlášením zaměstnavatele, na základě kterého v šetření námitky diskriminace nepokračovala, zároveň však takto závažnou skutečnost nezaznamenala do protokolu, neověřovala její pravdivost, ani s ní stěžovatele neseznámila v informaci o výsledku šetření. Vyjádřením vedoucího zaměstnance, dle kterého stěžovatel prémie nepotřebuje, protože pobírá invalidní důchod, se inspektorka v řízení nezabývala vůbec. Pochybení inspektorky spatřuji i v tom, že chránila identitu stěžovatele pouze na základě své úvahy, přestože stěžovatel dříve zbavil inspektorát mlčenlivosti. Nezjistila pak řádně skutkový stav. Požádala jsem tedy inspektorát o provedení nové, důkladnější kontroly. Následně mě vedoucí inspektor Mgr. František Gajdoš informoval, že se inspektorát s mými závěry ztotožňuje. Náměstek generálního inspektora Ing. Jiří Macíček mě posléze informoval, že inspektorát vyhoví mému návrhu a provede u zaměstnavatele novou kontrolu zaměřenou na posouzení stěžovatelovy námitky nerovného zacházení při odměňování. Po provedení nové kontroly bylo zjištěno, že ačkoliv stěžovatel v daném období u zaměstnavatele odpracoval více hodin než jeho kolegové, obdržel téměř třikrát méně na prémiích. Bylo tedy nutné zjistit, zda k nerovnému odměňování docházelo z důvodu zdravotního postižení stěžovatele, či nikoliv. Inspektorát se nicméně spokojil s konstatováním zaměstnavatele, že "rozdíly v prémiích byly způsobeny rozdílnou pracovní výkonností a plněním přidělených pracovních úkolů". V tomto postupu jsem spatřovala pochybení inspektorátu. Žádala jsem proto inspektorát o provedení nové kontroly, případně o jiná opatření, pokud inspektorát dospěje k závěru, že provedení nové kontroly by již nebylo účelné. V dopisu ze dne 23. dubna 2015 vedoucí inspektor Ing. Libor Černý uvedl, že provedení nové kontroly za účelné nepovažuje. Od sporu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uplynul již delší čas, a zaměstnavatel navíc v současné době (na rozdíl od předchozí praxe) provádí hodnocení zaměstnanců písemnou formou. Zároveň uvedl, že výsledky šetření budou projednány na poradě vedení inspektorátu, a se závěrečným stanoviskem budou následně seznamováni inspektoři odborných útvarů inspektorátu. Vzhledem k tomu, že pan V. obdržel třikrát menší prémie, než kolegové na srovnatelných pracovních pozicích, byla nerovnost v odměňování patrná prima facie. Samotnou skutečnost, že od sporu zaměstnance se zaměstnavatelem uběhl již delší čas, nepovažuji bez dalšího za důvod, proč by opakovaná kontrola byla neúčelná. Pokud se inspektorát spokojil toliko s konstatováním zaměstnavatele, aniž blíže zkoumal důvody podezřelé nerovnosti v odměňování, opakovaná, důkladnější kontrola mohla splnit svůj účel; inspektorát měl vycházet alespoň z neurčité informace, ze které vyplývalo, že jsou zaměstnanci odměňováni "% z tržeb". Skutečnost, že se inspektorát nezabýval důvody podezřelé nerovnosti prémií, mohla vést k chybnému posouzení zjištěného stavu a ve výsledku legitimizovat potenciálně diskriminační jednání zaměstnavatele. Tento výsledek činnosti inspektorátu považuji za nepřijatelný. (2) Podnět paní J. T. a pana F. C. Dne 14. srpna 2013 vydal zástupce veřejné ochránkyně práv JUDr. Stanislav Křeček průběžnou zprávu o výsledku šetření podnětu paní J. T., bytem YYY (sp. zn. 169/2012/DIS), a podnětu pana F. C., bytem ZZZ (sp. zn. 176/2012/DIS). Zprávu zaslal k vyjádření vedoucí inspektorce inspektorátu Ing. Václavě Kociánové. JUDr. Křeček ve zprávě posoudil postup inspektorátu při prošetřování stížností stěžovatelů na nerovné odměňování invalidních zaměstnanců, přičemž dospěl k závěru, že se inspektorát nezabýval jejich námitkami dostatečně. Inspektorát při kontrole zjistil, že dochází k nižšímu ohodnocení zaměstnanců, kteří jsou poživateli invalidního důchodu, postup zaměstnavatele nicméně označil za oprávněný s odkazem na § 4 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, v platném a účinném znění (dále jen "nařízení o minimální mzdě"). Z podkladů poskytnutých ochránci nevyplynulo, že by se inspektorát zabýval otázkou, zda zaměstnavatel splnil povinnost poskytnout zaměstnancům stejnou mzdu za práci stejné hodnoty. Vzhledem k tomu, že jsem opatření k nápravě neshledala dostatečnými, vydala jsem dne 19. prosince 2014 ve věci závěrečné stanovisko, ve kterém jsem inspektorátu zejména navrhla, aby provedl novou, důkladnější kontrolu zaměstnavatele s lépe odůvodněnými závěry z kontrolních zjištění. V rámci nové kontroly měl inspektorát důkladně prošetřit, zda zaměstnavatel při využití práva stanovit invalidním zaměstnancům minimální mzdu dle § 4 nařízení vlády postupoval v souladu se zásadou rovného odměňování a dále v souladu s povinností poskytnout zaměstnancům stejnou mzdu za práci stejné hodnoty. Dopisem ze dne 23. dubna 2015 mě vedoucí inspektor Ing. Libor Černý, informoval, že v návaznosti na závěrečné stanovisko provedl inspektorát novou kontrolu. Inspektorát se zaměřil na odměňování zaměstnanců od června 2012 do června 2013 a dospěl k závěru, že došlo k porušení práva na rovné zacházení. Zaměstnavatel byl v průběhu kontroly upozorněn na nutnost odstranění zjištěných nedostatků, ale s ohledem na značný časový odstup mezi provedením nové kontroly a porušením právních předpisů, nebylo uloženo zaměstnavateli opatření k odstranění nedostatků. Ačkoliv samotné zhodnocení zjištěných skutečností (pokud jde o rovnost v odměňování) nezpochybňuji, nepovažuji pouhé provedení opakované kontroly za dostatečné opatření. Ačkoliv by opatření k odstranění nedostatků s ohledem na časový odstup skutečně nemuselo být účelné, nová a důkladnější kontrola (ve smyslu závěrečného stanoviska) mohla směřovat i na jiné časové období, než kontrola původní. Od července 2012 se nařízení o minimální mzdě několikrát změnilo. Kontrola byla zaměřena na období od června 2012 do června 2013. S účinností od 1. ledna 2013 bylo ustanovení § 4 nařízení o minimální mzdě zrušeno, avšak s účinností od 1. srpna 2013 byla rozdílná minimální mzda pro poživatele invalidního důchodu do ustanovení § 4 nařízení o minimální mzdě zase vložena. Kontrola se proto mohla zaměřit též na pozdější období, aby vyloučila pokračující diskriminační praxi zaměstnavatele. Z vyjádření vedoucího inspektora ze dne 23. dubna 2015 dále vyplývá, že se inspektorát zaměřil též na otázku hromadného krácení pracovní doby zaměstnancům, kteří byli poživateli invalidního důchodu. Ačkoliv z protokolu o kontrole ze dne 26. února 2015, č. j. 3065/10.50/15-1, vyplývá, že se inspektorát zabýval krácením pracovní doby, postrádám v protokolu závěr, který je s tímto zjištěním spojen. Přitom z podkladů, které měl inspektorát k dispozici, vyplývá, že poživatelům invalidního důchodu byla zkrácena pracovní doba (na 30 hodin týdně), a to v první fázi bez dohody, s účinností od 1. ledna 2013, tedy s účinností ke stejnému dni, kdy bylo zrušeno ustanovení § 4 nařízení o minimální mzdě. V souvislosti s porušením zákazu diskriminace v oblasti odměňování vyvstává na první pohled podezření, že kratší pracovní doba mohla být zaměstnancům "vnucena", aby zaměstnavatel nemusel platit vyšší mzdu s ohledem na změnu právní úpravy. Byť jsem si vědoma, že takové podezření je obtížné prokázat, jistě není možné spokojit se toliko s tvrzením zaměstnavatele, dle kterého byla se zaměstnanci pobírajícími invalidní důchod uzavřena dohoda, aby se vyšlo vstříc jejich požadavkům. I tento výsledek postupu inspektorátu je pro mě jako ochránkyni nepřijatelný. (3) Závěr Vážený pane generální inspektore, situaci stran prošetřování podezření na diskriminaci v oblasti odměňování oblastními inspektoráty práce považuji za velice závažnou. Ráda bych znala Váš názor na postup dotčeného inspektorátu. Vzhledem k tomu, že se jedná o dva složité případy, považovala bych za vhodné, sejít se s Vámi a projednat jednotlivé problematické body osobně. Dovolila bych si proto navrhnout termín setkání ve dnech 19. až 23. října 2015. Domnívám se, že tímto způsobem můžeme společně hledat možnosti, jak v budoucnu efektivně šetřit problematiku rovného zacházení a diskriminace v oblasti odměňování. Očekávám, že na společném jednání navrhnete konkrétní opatření, jímž bude odstraněn nesprávný úřední postup inspektorátu nejen v těchto kauzách, ale i do budoucna. V opačném případě jsem v souladu s ustanovením § 20 odst. 2 písm. b) zákona o veřejném ochránci práv připravena o svých zjištěních informovat veřejnost včetně sdělení jména a příjmení osob oprávněných jednat jménem inspektorátu. V případě jakýchkoliv dotazů kontaktujte pověřeného zaměstnance Kanceláře veřejného ochránce práv Mgr. Jiřího Šamánka na tel. č. 542 542 392 nebo na e-mailu jiri.samanek@ochrance.cz. S pozdravem Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. Přílohy zpráva o šetření ze dne 9. 4. 2015 sp. zn. 265/2015/VOP závěrečné stanovisko ze dne 9. 4. 2015 sp. zn. 7644/2012/VOP zpráva o šetření ze dne 14. 8. 2013 sp. zn. 169/2012/DIS a 176/2012/DIS závěrečné stanovisko ze dne 19. 12. 2014 sp. zn. 5945/2014/VOP a 5946/2014/VOP