Text dokumentu

Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský V Brně dne 24. února 2011 Sp. zn.: 57/2010/NZ/MLU Vážená paní ředitelko, dne 27. ledna 2011 proběhla na oddělení 1 Psychiatrické léčebny Šternberk systematická návštěva ve smyslu ustanovení § 1 odst. 3, resp. 4 písm. c) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnance Kanceláře veřejného ochránce práv Mgr. Adama Gromnicu, Mgr. Marii Lukasovou a Mgr. Ladislava Tomečka jsem pověřil provedením komplexního šetření zaměřeného na sociální aspekty dlouhodobé hospitalizace pacientů v seniorském věku, s přihlédnutím k otázkám způsobilosti k právním úkonům. Po vyhodnocení získaných poznatků Vás chci informovat o svých zjištěních a závěrech. Návštěva proběhla neohlášeně, tedy s rizikem, že nebudete zastižena, jak se také stalo. Pracovníci léčebny ovšem poskytli právníkům Kanceláře veškerou požadovanou součinnost. Mohli tak provést studium dokumentace pacientů včetně zdravotnické, rozhovor s dvěma lékařkami, sociální pracovnicí a několika pacienty. Na úvod konstatuji, ač šetření nebylo primárně zaměřeno na zjišťování úrovně zacházení s pacienty na oddělení 1, že během návštěvy nebyly zaznamenány stížnosti na tamní podmínky a zacházení. Pacienti působili zaléčeně a klidně, a přitom byli komunikativní. To bohužel nic nemění na faktu, že oddělení nabízí z pohledu dlouhodobých pobytů jen málo uspokojivé podmínky a nemůže obstát v požadavcích na soukromí, určitou přívětivost prostředí a přiměřenou aktivizaci. I. Sociální práce v léčebně U pacientů gerontopsychiatrického oddělení 1 je více než u jiných aktuální otázka, kam budou po skončení hospitalizace propuštěni, neboť jejich nepříznivý zdravotní stav namnoze vylučuje návrat do původních podmínek. Při šetření tedy bylo zjišťováno, jak v této situaci působí léčebna, respektive sociální pracovnice. Bylo zjištěno, že sociální práce je aktivní a odborná. Situace dlouhodobých pacientů je řešena v multidisciplinárním týmu, je vyhledávána a aktivizována i širší rodina pacientů, pracovníci léčebny vyjíždějí i do terénu obhlížet zařízení sociálních služeb. Byl kontaktován Olomoucký kraj v problému s řízením o příspěvku na péči. V době návštěvy bylo na oddělení 1 téměř 29 pacientů s délkou hospitalizace nad 180 dnů. Z rozličných osobních i formálních důvodů je problém zajistit těmto pacientům přechod do domácí péče nebo zařízení sociálních služeb. Ukázalo se, že řada z nich má podány žádosti o přijetí do zařízení sociálních služeb, a to i z iniciativy a s pomocí léčebny. Tam, kde tomu tak není, měla sociální pracovnice zdůvodnění. V tomto úsilí chci sociální pracovnici jen povzbudit a žádosti spolu s pacienty podávat, a to i u pacientů, kteří mají upravenou způsobilost k právním úkonům a nemají ustanoveného opatrovníka. Samotná žádost pacienta nezavazuje, nevnímám ji jako právní úkon. Nadto podle mých zkušeností jsou zařízení sociálních služeb zvyklá provádět vlastní sociální šetření, takže si mohou ověřit údaje, které jsou pro vyřízení žádosti důležité. Naopak čekání s podáním žádosti až na doběhnutí řízení o způsobilosti k právním úkonům nebo o ustanovení opatrovníka stojí pacienta týdny a měsíce času. V této souvislosti uvádím ještě další podnět pro praxi. Někteří pacienti oddělení 1 v léčebně už prakticky natrvalo žijí (typicky pan D) a ani nepomýšlejí na život mimo léčebnu. Například představa na přestěhování do domova pro seniory, kde by měli fakticky vyšší standard soukromí a autonomie, pro ně nemá přitažlivost. Navrhuji v případě budoucí cesty zaměstnanců léčebny do nějakého zařízení sociálních služeb takového pacienta vzít s sebou - aby si po letech hospitalizace vůbec dokázal udělat představu, v jakém prostředí by mohl strávit zbytek života. Pracovníci léčebny vysvětlovali nedostatky sítě sociálních služeb v kraji. Na tento problém upozorňovala již zpráva z návštěv psychiatrických léčeben z roku 2008,[1] kde bylo doporučeno krajům začít řešit situace duševně nemocných na svém území, neboť se jedná o podchytitelnou cílovou skupinu osob. V návaznosti na tuto návštěvu se hodlám opětovně obrátit na Olomoucký kraj, a to v souvislosti s pacienty, kteří mají v anamnéze alkoholovou závislost, která se však týká období před několika lety, přesto to při přijetí do zařízení sociálních služeb představuje problém, resp. tito pacienti do nich nejsou přijímáni. Doporučuji Vám, například pravidelně, informovat kraje, jejichž území spadá do spádového území léčebny, o potřebách pacientů z hlediska sociálních služeb, tak aby tlak vyvíjený na samosprávy byl soustavný a také dokumentovatelný. II. Řízení o příspěvku na péči Ačkoli příspěvek na péči se nemůže stát příjmem zdravotnického zařízení, bylo zjištěno, že léčebna v rámci sociální práce doceňuje význam jeho přiznání pro pacienta a jeho naděje na přijetí do zařízení sociálních služeb. Pacientům je v rámci řízení poskytována vynalézavá pomoc. Byl jsem seznámen s důsledky pravidla obsaženého v ustanovení § 26 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, pro postavení pacientů. (Řízení o příspěvku na péči je přerušeno na dobu, po kterou je osobě poskytována zdravotní péče formou ústavní v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, pokud nebylo do dne přijetí osoby do tohoto zařízení provedeno sociální šetření.) Oceňuji, že léčebna podnikla krok v zájmu pacientů a žádala řešení po Olomouckém kraji. Vzhledem ke zkušenostem ze systematických návštěv zařízení sociálních služeb pro seniory, že totiž stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby, resp. přiznaný příspěvek na péči je významným kritériem pro umístění žadatele o službu na uvolněné místo, vidím jasné znevýhodnění pacientů, kteří v zařízeních, jako je psychiatrická léčebna nebo léčebna dlouhodobě nemocných, přijímají dlouhodobou péči. Je třeba dle mého názoru zohlednit i skutečnost, že u žadatele aktuálně pobývajícího ve zdravotnickém zařízení má poskytovatel sociální služby možnost konzultovat jeho stav s profesionálem, jakým je lékař či sociální pracovnice. Domnívám se, že u těchto žadatelů o službu by poskytovatelé měli zohledňovat skutečnou (ne)soběstačnost a fakt dosud neproběhnutého řízení o příspěvku na péči "překlenout" jeho realistickým předpokladem. V tomto smyslu se písemně obrátím na Olomoucký kraj a rovněž zvažuji apelovat prostřednictvím tiskové zprávy na zařízení sociálních služeb ve shora uvedeném smyslu. III. Pacienti a jejich opatrovníci Řada pacientů oddělení 1 má ustanoveného opatrovníka - soukromou osobu anebo orgán místní správy. Na několika případech se ukázalo, že pracovníci léčebny si všímají úrovně vztahů mezi opatrovníkem a opatrovaným. (V minulosti došlo i ke změně na postu opatrovníka na základě upozornění soudu léčebnou.) Vnímám tuto otázku jako zvlášť důležitou proto, že výkon opatrovnictví stále není dostatečně právně ani metodicky upraven a soudní dohled není důsledný. V případě, kdy dochází ke střetu zájmu mezi opatrovníkem a opatrovaným, nebo dokonce ke zneužití postavení, může být pracovník léčebny jediným člověkem, který může opatrovanému pomoci hájit jeho zájem. V rámci studované dokumentace jsem shledal podezření na střet zájmu v případě pacienta pana L.V. a jeho opatrovnice, paní R.V. Rozhodl jsem se informovat opatrovnický soud o skutečnostech, které střetu zájmu nasvědčují: dlouhodobé osobní spory v průběhu jejich společného bydlení; majetkový zájem opatrovnice jako dědičky opatrovaného; částka přes 60 tisíc Kč, kterou opatrovaný od března 2010 uhradil na SIPO pro společnou domácnost, kam se už dle přání opatrovnice nemá vrátit. V této souvislosti nedovozuji pochybení léčebny, leč pozastavuji se nad tím, proč v souvislosti s úhradami na SIPO sociální pracovnice dává pacientovi podepsat pokyn ke stržení z depozita nemocného, ač je zřejmé, že tento jeho úkon je z pohledu práva neplatný (minimálně od června 2010), neboť jej činí osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům. Pokud se v případě pana V moje podezření potvrdí, jedná se o finanční poškození opatrovaného s důsledky rovněž pro jeho přechod z léčebny do zařízení sociálních služeb. Upozorňuji, že při obecném rozhovoru s primářkami gerontopsychiatrických oddělení nevyplynulo, že by lékařky případy střetu zájmu opatrovníků a opatrovaných v praxi pozorovaly. A proto chci personál léčebny povzbudit k bdělosti a k aktivnímu přístupu ve vztahu k opatrovnickému soudu, ač jsem si vědom, že se zejména v případech, kdy je opatrovníkem rodinný příslušník, jedná o velmi citlivou záležitost. Vážená paní ředitelko, uvítám, pokud se k mým zjištěním a doporučením vyjádříte do 30 dnů od obdržení této zprávy. Děkuji za spolupráci a jsem s pozdravem Vážená paní MUDr. Dagmar Malotová ředitelka Psychiatrická léčebna Šternberk Olomoucká 173 785 17 Šternberk [1] http://www.ochrance.cz/?id=101341; body 19, 20, 145