Právní věty

Text dokumentu

Zástupce veřejné ochránkyně práv JUDr. Stanislav Křeček V Brně dne 1. července 2015 Sp. zn.: 5403/2013/VOP/JHO Vaše č. j.: MSP-474/2014-OT-OSV/8 Vážený pane ministře, děkuji Vám za zaslané vyjádření k mému závěrečnému stanovisku ve věci Z. H. týkající se postupu Okresního soudu v Uherském Hradišti při vyřizování žádosti o vylustrování věcí dle § 244a Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "kancelářský řád"). Ačkoliv velice vítám naši shodu v základních rysech dané problematiky a také přístup ministerstva k navrženým opatřením k nápravě,[1] dovolím si mít k Vašemu vyjádření několik věcných výhrad či komentářů. Účel poskytování informací Souhlasím s Vaším názorem, že smyslem a účelem práva na informace (dle čl. 17 Listiny základních práv a svobody) je především veřejná kontrola výkonu státní moci. Mělo by tedy jít o právo na "informaci, kterou člověk žijící ve státě potřebuje k tomu, aby v prakticky dosažitelné míře věděl, co se děje na veřejnosti v jeho okolí". Současně právo na informace nelze chápat "jako neomezené právo člověka na uspokojení osobní zvědavosti či zvídavosti". Na zákonné úrovni je poskytování informací v obecné rovině upraveno zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, který původně zmíněný účel převzal. Změnovým zákonem č. 61/2006 Sb.,[2] byl účel poskytování informací rozšířen. Transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady 2003/98/ES, o opakovaném použití informací veřejného sektoru následně přinesla možnost opakovaného používání informací či dokumentů subjektů veřejné sektoru zejména ke komerčnímu využití. Vzhledem k tomu, že směrnice dávala členských státům možnost volby, jaký rozsah informací stát bude za tímto účelem poskytovat, český zákonodárce pojal rozsah informací široce - tím, že směrnici transponoval do českého právního řádu novelizací zákona o svobodném přístupu k informacím, vztáhl tento nový účel poskytování informací na veškeré informace poskytované dle tohoto zákona.[3] Původní účel poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím zaměřený na kontrolu veřejné správy tak byl rozšířen i pro možné komerční využití těchto informací. Úprava § 27 vyhlášky č. 38/1992 Sb. Uvedl jste, že dle § 27 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti, č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "jednací řád"), může předseda senátu, na žádost těch, kteří to potřebují k uplatnění nebo hájení svých práv, vydat úřední potvrzení o skutečnostech známých ze spisu, případně opis některé písemnosti po zaplacení soudního poplatku. Podle Vašeho názoru v případě, že žadatel žádá konkrétní soud o sdělení skutečností známých ze spisu, jedná především ve svém vlastním zájmu a nevykonává své politické právo na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Domníváte se proto, že takovou žádost soud může vyřídit podle uvedeného § 27 jednací řádu a úkon zpoplatnit dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Z Vašeho vyjádření mi však neplyne, jak by žádost musela být formulována, aby ji soud posoudil dle uvedeného ustanovení vyhlášky č. 37/1992 Sb. (zda by za tuto žádost mohla být považována i předmětná žádost stěžovatele). V této souvislosti si dovoluji podotknout, že stát může činit jen to, co je stanoveno zákonem (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky). Stát poskytuje informace primárně na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, jiný postup může stanovit opět jen jiný zákon (např. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů), nikoliv vyhláška ministerstva. Připouštím však, že některým žádostem účastníka řízení[4] lze vyhovět (zejména poskytnutím kopie, a to i dálkovým způsobem - poštou, emailem) na základě § 44 občanského soudního řádu (a následně zpoplatnit dle zákona o soudních poplatcích). Je však nutné soudům nastavit pravidla pro rozlišení, kdy půjde o tento typ žádosti a kdy o žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ochrana osobních údajů Zdůraznil jste, že zákon o svobodném přístupu k informacím nepřipouští rozlišování mezi žadateli, a to ani s ohledem na ochranu osobních údajů, a tedy ani zjišťování účelu žádosti.[5] "Zvolil-li si žadatel ke komunikaci s povinným subjektem platformu InfZ, pak je s ohledem na rovnost práv třeba takovou žádost o informace vyřídit zcela neutrálně bez ohledu na to, zda je žadatel současně též účastníkem soudního řízení, jež je předmětem jeho žádosti, či nikoliv." Tomu odpovídá i povinnost povinného subjektu zveřejnit poskytnuté informace způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím). Souhlasím se závěrem, že při poskytování informace podle uvedeného zákona, povinná osoba nezkoumá účel, který žadatel získáním informací sleduje (jelikož uvedená novela rozšířila účel poskytování informací dle uvedeného zákona, nemělo by použití tohoto zákona vyloučit ani zjevně soukromý účel žadatele na získání informací).[6] Mám však stále za to, že je nutné zkoumat, kdo o informace žádá, s ohledem na ochranu osobních údajů (tedy pro zvážení rozsahu anonymizace). Jednoduše řečeno, pokud není patrné, že žádá účastník řízení, povinný subjekt by měl zabezpečit ochranu osobních údajů v plném rozsahu. Pokud je však zřejmé, že žadatelem je účastník řízení, je nadbytečné některé údaje anonymizovat. Stejný závěr vyplývá i z odborné literatury[7] a judikatury[8]. Bez těchto úvah není možné řádně provést test proporcionality v tom smyslu, jak jsem blíže vysvětlil ve svém závěrečném stanovisku (str. 8-9). Pokud žadateli byla poskytnuta informace, kde některé údaje nebyly anonymizovány (např. protože je účastník řízení), mám za to, že před zveřejněním poskytnutých informací dálkovým způsobem (dle § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím), by měl být (znovu) proveden test proporcionality, zda lze informace zveřejnit tak, jak byly poskytnuty žadateli, či je nutné přijmout jiná opatření za účelem ochrany osobních údajů.[9] V druhém případě připadá v úvahu buď zveřejnění informace v rozsahu respektujícím právo subjektu údajů na ochranu osobních údajů (tedy plně anonymizované), nebo informaci dodatečně nezveřejnit dálkovým přístupem.[10] Vážený pane ministře, jelikož jsem si vědom, že tato problematika je velmi složitá, a před změnou právní úpravy (instrukcí) by měla být posouzena komplexněji, znovu si Vám dovoluji nabídnout možnost společného pracovního jednání osob, které jsou na ministerstvu pověřeny přípravou návrhu změny instrukcí, právníků Kanceláře veřejného ochránce práv, kteří se uvedenému tématu věnují, a rovněž i představitelů Úřadu pro ochranu osobních údajů, který nabídl svoji součinnost. Vaše vyjádření k navrhované schůzce si dovolím očekávat do 30 dnů od doručení tohoto dopisu a současně si Vás dovolím požádat o sdělení kontaktu na osobu, se kterou může být schůzka domluvena. Případně pro sjednání termínu pracovního jednání můžete kontaktovat přímo právničku pověřenou k přípravě podkladů k tomuto šetření, Ing. Mgr. Janu Hodečkovou, tel. č. 542 542 248 (e-mail jana.hodeckova@ochrance.cz). Bez doladění podrobností navrhovaných opatření k nápravě prozatím své šetření nemohu ukončit. S pozdravem JUDr. Stanislav Křeček v. r. [1] Přislíbil jste úpravu instrukce Ministerstva spravedlnosti, č. j. 13/2008-SOSV-SP, aby obsahovala podrobnější a instruktivnější návod při poskytování informací, včetně provedení testu proporcionality. Dále jste konstatoval, že dojde k úpravě § 244a kancelářského řádu, jak přislíbila Vaše předchůdkyně prof. JUDr. Helena Válková, CSc. Dále jste přestavil plán, že v rámci pravidelných školení justičních pracovníků bude akcentováno i moje stanovisko. [2] Zákon č. 61/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. [3] Srov. Důvodová zpráva k zákonu č. 61/2006 Sb., změna zákona o svobodném přístupu k informacím. [4] A osoby, která má pro to vážné důvody. [5] Na druhé straně sám jste, jak je však výše uvedeno, účel žádosti zvažoval při posouzení, zda jde o žádost ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. [6] Obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 57/2006-67 ze dne 29. 5. 2008 [7] FUREK, Adam. Zákon o svobodném přístupu k informacím a související předpisy: komentář. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2012, 1031 s. ISBN 9788072018680. Str. 320. [8] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. srpna 2005, č. j. 6 As 40/2004-62. [9] Srov. FUREK, Adam. Zákon o svobodném přístupu k informacím a související předpisy: komentář. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2012, 1031 s. ISBN 9788072018680. Str. 266, 321. [10] Resp. dálkovým způsobem sdělit, že žadateli byla informace poskytnuta s připojením textu žádosti a s odůvodněním, že po provedení testu proporcionality nebyly shledány důvody ke zveřejnění poskytnuté informace podle dle § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím