Právní věty

Text dokumentu

Zástupce veřejné ochránkyně práv JUDr. Stanislav Křeček V Brně dne 20. dubna 2015 Sp. zn.: 5961/2012/VOP/MPO Vážená paní magistro, dovoluji si Vás informovat o dalším postupu ohledně podnětu týkajícího se vydání rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu na pozemku parc.č. XXXX/XX v k.ú. Z. pro Vašeho klienta J. M., bytem XXXXX, 156 00 Praha 5 (dále také "stěžovatel"). Pozemek je podle územně-plánovací dokumentace v ploše čistě obytné, ale zároveň se také nachází v chráněném ložiskovém území Zbraslav I pro dobývací prostor Zbraslav III-Jíloviště (dále také "CHLÚ"). Podnětem jste žádala o prošetření postupu Magistrátu hlavního města Prahy (dále také "Magistrát hl. m. Prahy") a Obvodního báňského úřadu pro území Hlavního města Prahy a kraje Středočeského (dále také "OBÚ") ve věci vydání závazného stanoviska podle ustanovení § 19 horního zákona.[1] Uváděla jste, že na základě vyjádření těžební organizace, která v zájmovém území těží kámen a jež neudělila souhlas se stavbou, se OBÚ vyslovil negativně k provedení záměru a Magistrát hl. m. Prahy vydal závazné stanovisko, které znemožnilo žádosti stěžovatele o vydání rozhodnutí o umístění stavby vyhovět. Vyřízení Vašeho podnětu jsem se na základě pověření veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D., ujal já, neboť veřejná ochránkyně práv využila své možnosti dané jí ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, přenést na mě některé oblasti své působnosti, mezi které patří i oblast stavebního řádu a horního zákona, do níž spadá Váš podnět. (1) Skutkové okolnosti Na základě Vašeho podnětu bylo ve věci zahájeno šetření[2] a ředitel Magistrátu hl. m. Prahy a předseda OBÚ byli požádáni o vysvětlení a stanovisko k danému případu, jakož i k námitkám v podnětu uplatněným. Ředitel Magistrátu hl. m. Prahy mi vyjádřením[3] ze dne 4. 12. 2012 mimo dalších skutečností sdělil, že k vydání závazného stanoviska podle § 19 horního zákona nedošlo, neboť stěžovatel vzal svoji žádost o jeho vydání zpět. Předseda OBÚ ve sdělení[4] ze dne 5. 12. 2012 vedle dalšího uvedl, že stěžovatel dopisem ze dne 26. 2. 2010 požádal o stanovení podmínek pro umístění stavby rodinného domu v CHLÚ. OBÚ mu bylo dne 23. 3. 2010 vydáno vyjádření v dané věci. Magistrátu hl. m. Prahy, který se na OBÚ obrátil po obdržení žádosti stěžovatele o vydání závazného stanoviska, sdělil OBÚ dopisem ze dne 27. 5. 2010, že v uvedené věci již bylo stěžovateli vydáno stanovisko, jehož kopie byla uvedena v příloze. Následně Magistrát hl. m. Prahy sdělil OBÚ, že nedošlo k vydání závazného stanoviska, protože stěžovatel vzal svoji žádost dopisem ze dne 17. 5. 2010 zpět. Dne 12. 2. 2015 jsem obdržel doplnění Vašeho podnětu. Zaslala jste mi kopii závazných stanovisek a vyjádření[5] Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 15. 7. 2013, kopii rozhodnutí[6] Úřadu městské části Praha 16 (dále také "stavební úřad") o zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí ze dne 26. 8. 2013, odvolání proti tomuto rozhodnutí ze dne 9. 9. 2013 a správní žalobu ze dne 22. 1. 2014 proti rozhodnutí[7] Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 19. 11. 2013, kterým se rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 8. 2013 částečně měnilo a ve zbytku potvrdilo. Kopii rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 19. 11. 2013, kterým bylo rozhodnuto o odvolání, jsem obdržel elektronicky již dne 9. 12. 2013 od vnuka stěžovatele. (2) Posouzení věci V šetřeném případě jsou, dle mého názoru, podstatné tři okruhy problémů - výklad ustanovení § 18 horního zákona, obsah závazného stanoviska Magistrátu hl. m. Prahy a proces vydávání územního rozhodnutí, které se vzájemně prolínají. Výklad ustanovení § 18 horního zákona Ustanovení § 18 odst. 1 a odst. 2 zní následovně. (1) V zájmu ochrany nerostného bohatství lze v chráněném ložiskovém území zřizovat stavby a zařízení, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska, jen na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu podle tohoto zákona. (2) Jestliže je nezbytné v zákonem chráněném obecném zájmu umístit stavbu nebo zařízení nesouvisející s dobýváním výhradního ložiska v chráněném ložiskovém území, je třeba dbát, aby se narušilo co nejméně využití nerostného bohatství. Znemožnit nebo ztížit dobývání výhradních ložisek nerostů uvedených v § 3 odst. 1 písm. a) až d) je možno jen ve zvlášť odůvodněných případech, jde-li o mimořádně důležitou stavbu nebo zařízení nebo bude-li stavbou nebo zařízením ztíženo nebo znemožněno dobývání jen malého množství zásob výhradního ložiska. S ohledem na to, že jsou právní normy rozděleny do dvou samostatných odstavců, a ve vazbě na skutečnosti, na které se pokusím poukázat níže, jsem názoru, že ustanovení § 18 odst. 1 a odst. 2 horního zákona lze vyložit následujícím způsobem. V odstavci prvním je stanoveno, že stavby, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska, lze v chráněném ložiskovém území umísťovat jen na základě závazného stanoviska. Pojem "v zájmu ochrany nerostného bohatství" lze přitom vyložit tak, že je pro umístění stavby třeba získat právě závazné stanovisko. Odstavec první nic neříká o charakteru staveb umísťovaných do chráněného ložiskového území s výjimkou toho, že se jedná o stavby, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska. Na základě toho dovozuji, že v chráněném ložiskovém území lze umísťovat i stavby, které nejsou budovány v obecném zájmu, pokud to umožní závazné stanovisko příslušného dotčeného orgánu. V § 16 odst. 2 horního zákona je uvedeno, že chráněné ložiskové území zahrnuje území, na kterém stavby a zařízení, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska, by mohly znemožnit nebo ztížit dobývání výhradního ložiska. Samotné ustanovení nezakazuje umísťování staveb v chráněném ložiskovém území. V bodě 9. rozhodnutí[8] Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 8. 2002, kterým se CHLÚ stanoví, se píše, že v CHLÚ nelze provádět stavební činnost, která nesouvisí s dobýváním, pokud k ní nebyl vydán souhlas. Rozhodnutí ministerstva tedy také blíže nevymezuje, o jakou stavební činnost by se mohlo jednat, zda je myšlena jenom stavební činnost v obecném zájmu, nebo i jiná stavební činnost. Makarius, R. ve své publikaci uvádí, že: "stanovení chráněného ložiskového území neznamená absolutní vyloučení jiné hospodářské, zejména stavební činnosti v uvedeném území. Možnost výstavby nehornických objektů a zařízení však musí být posuzována podle konkrétních poměrů na určitém ložisku."[9] S ohledem na uvedené tedy vykládám ustanovení § 18 odst. 1 horního zákona tak, že do chráněného ložiskového území lze umísťovat i ty stavby, které se nebudují v obecném zájmu, jestliže to umožní závazné stanovisko, které je vydáváno v zájmu ochrany nerostného bohatství. Z odůvodnění závazného stanoviska by mělo být zcela zřejmé, z jakých důvodů lze nebo naopak nelze konkrétní záměr do chráněného ložiskového území umístit. V závazném stanovisku je nezbytné vypořádat se s konkrétním záměrem, např. zda je záměr konstrukčně navržen tak, aby odolával negativním projevům těžby, jaká je vzdálenost těžby od navrhovaného místa umístění záměru, jakým směrem od plánovaného záměru bude těžba v dalších letech probíhat, a v návaznosti na tyto skutečnosti teprve vyhodnotit, zda lze, či nelze záměr do chráněného ložiskového území umístit. Výše uvedený výklad považuji za možný s ohledem na konkrétní okolnosti předloženého případu. Zákonodárce zpravidla při tvorbě zákonů nemůže dohlédnout všech situací, které mohou v životě nastat, a proto je potřebné vykládat právní předpisy také s přihlédnutím k jednotlivostem konkrétního případu. V daném případě se pozemek stěžovatele (parc.č. XXXX/XX v k.ú. Z.), na kterém chce uskutečnit výstavbu rodinného domu, nachází podle územního plánu v zastavěném území a je ze tří stran obklopen stávající zástavbou. Těžební organizace proto již nyní musí tuto zástavbu, která se nachází v těsné blízkosti pozemku stěžovatele, zohledňovat a přizpůsobit tomu provádění těžby. Důvody, které mohou narušovat či ztěžovat dobývání ložiska, tedy představuje již stávající zástavba. Umístění záměru mezi tuto zástavbu v podstatě nemůže další dobývání ložiska více narušit či znemožnit. Připouštím, že nelze zcela opominout argumenty směřující k případné povinnosti těžební organizace nahradit škodu způsobenou těžbou na nově postaveném domě. S ohledem na dnešní technické možnosti ale není vyloučeno, aby byl záměr navržen konstrukčně takovým způsobem, byť s vynaložením větších finančních nákladů, aby dům odolával otřesům a vibracím způsobovaným těžbou, a to do takové míry, že by byla škoda v podstatě vyloučena. Tato úvaha by měla být součástí odůvodnění závazného stanoviska ve vazbě na předloženou dokumentaci záměru. Výše zmíněný výklad horního zákona považuji za mnohem více ústavně konformní než ten, který a priori znamená zamezení jakékoli stavební činnosti v chráněném ložiskovém území, která není v obecném zájmu. Je totiž třeba vždy v souladu s principem proporcionality zvažovat mezi ochranou nerostného bohatství a mezi ochranou práva vlastnického. V daném případě je třeba zodpovědět otázku, do jaké míry by bylo ovlivněno dobývání ložiska kamene, jestliže by se záměr stěžovatele umístěný mezi existující zástavbu realizoval, nebo naopak, do jaké míry bude zasaženo do vlastnického práva stěžovatele, jestliže svůj záměr nebude moci provést z důvodu ochrany nerostného bohatství. Z obsahu závazného stanoviska Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 15. 7. 2013 k umístěním stavby v CHLÚ je zřejmé, že bylo vydáno s ohledem na vyjádření OBÚ, které vycházelo z ustanovení § 18 odst. 2 horního zákona, tedy, že v CHLÚ lze umísťovat pouze stavby v obecném, resp. veřejném, zájmu. Tento závěr nepovažuji s ohledem na výše uvedené za správný. Domnívám se, že se Magistrát hl. m. Prahy nevypořádal při vydávání závazného stanoviska se všemi okolnostmi věci, neboť přejal stanovisko OBÚ, ve kterém nebyla specifika předloženého případu rovněž dostatečně zohledněna. Závazné stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 15. 7. 2013 V následujícím textu se budu věnovat pouze části závazného stanoviska Magistrátu hl. m. Prahy, a sice té, která se týká posouzení umístění záměru rodinného domu ve vazbě na ochranu nerostného bohatství podle § 19 horního zákona. Magistrát hl. m. Prahy uvádí, jaké dokumenty spolu se žádostí o vydání závazného stanoviska z hlediska ochrany nerostného bohatství obdržel, a popisuje předkládaný záměr. Dále konstatuje, že pozemek, na kterém má být záměr umístěn, se nachází v CHLÚ, a proto je možné závazné stanovisko vydat jen po projednání s OBÚ. Magistrát dále sděluje, že OBÚ vyslovil se stavbou nesouhlas a odcitoval sdělení, které od OBÚ obdržel. OBÚ svůj nesouhlas podpořil poukázáním na ustanovení § 18 odst. 2 horního zákona a odborný posudek "Dopady zřizování staveb a objektů v Chráněném ložiskovém území Zbraslav I", zpracovaný Ing. Václavem Krylem, CSc., z VŠB - Technické univerzity Ostrava, v říjnu 2001, který byl součástí žádosti o stanovení CHLÚ (dále také "odborný posudek VŠB"). OBÚ argumentuje také platným Územním plánem hlavního města Prahy[10] a poukazuje na limity využití území v příloze B textové části územního plánu. V závěru je uvedeno, že na základě uvedených důvodů je Magistrát hl. m. Prahy stejně jako OBÚ toho názoru, že se v posuzovaném případě nejedná o veřejný, respektive obecný, zájem umístit a zřídit v CHLÚ stavbu, která nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska, ale jedná se o stavbu soukromou, a nelze tedy pro ni uplatnit postup podle ustanovení § 18 odst. 1 horního zákona. Není tedy možné se stavbou rodinného domu souhlasit. Dotčené orgány prostřednictvím závazných stanovisek hájí zájmy, které jim byly svěřeny k ochraně zvláštními právními předpisy (např. horní zákon, zákon o vodách,[11] zákon o ochraně přírody a krajiny[12] atd.). Úpravu závazných stanovisek nalezneme ve správním řádu[13] a zvláštních předpisech, které vymezují, v jakých případech se závazná stanoviska vydávají. "Na vydávání závazných stanovisek se vztahují ustanovení upravující základní zásady činnosti správních orgánů (§ 2-8 správního řádu, pozn. aut.), což má význam zejména z hlediska přezkoumávání obsahu závazných stanovisek... I na závazná stanoviska, byť nejsou rozhodnutími, se tedy vztahují takové zásady, jakými je zásada zákazu zneužití pravomoci (§ 2 odst. 2) či zásada legitimního očekávání (§ 2 odst. 4)..."[14] Závazné stanovisko je úkonem podle části čtvrté správního řádu. Při jeho vydávání postupuje správní orgán podle ustanovení části čtvrté, podle ustanovení části první, obdobně podle vybraných ustanovení části druhé a třetí a přiměřeně použije i další ustanovení správního řádu, pokud jsou přitom potřebná. Ve správní praxi dnes již není pochyb o tom, že i závazné stanovisko musí být řádně odůvodněno, aby bylo zřejmé, na základě jakých úvah dotčený orgán vydal kladné závazné stanovisko, případně s dalšími podmínkami, či závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět. Závazné stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy shledávám velmi obecné, byť jsou v něm zmíněny podklady, na základě kterých bylo vydáno. Postrádám v něm provazbu obecných a popisných vyjádření na konkrétní záměr, který stěžovatel předložil. V závazném stanovisku byla např. zmíněna podoba záměru podle předložené dokumentace, ale již chybí informace, zda byla dokumentace zpracována s ohledem na umístění stavby do CHLÚ, tedy zda stavebně-technicky řešila případné možné vibrace a otřesy vznikajících při odstřelech v lomu; a v návaznosti na to postrádám úvahu dotčeného orgánu, zda lze stavbu do CHLÚ ve vazbě na tyto okolnosti umístit, či nikoli. V závazném stanovisku je argumentováno také odborným posudkem VŠB, kde je uvedeno, že vzhledem k relativní blízkosti činného lomu nelze na stavbách a zařízeních v CHLÚ vyloučit rizika jejich fyzického poškození. Úvaha správního orgánu, zda by tato rizika mohla být zmírněna, či vyloučena např. s ohledem na předloženou dokumentaci ke stavbě (konstrukční eliminování otřesů), případně s ohledem na vzdálenost těžby (i v budoucnosti) ve stanovisku však opět chybí. V závazném stanovisku OBÚ a potažmo také Magistrát hl. m. Prahy zmiňují, že záměr má být podle územního plánu sice umístěn do zastavěné plochy, ale zároveň se pozemek také nachází v CHLÚ, které je v územním plánu rovněž vyznačeno. V této souvislosti vyvstává otázka, proč tato skutečnost nebyla podrobněji řešena v řízení o stanovení CHLÚ, když již v době, kdy bylo CHLÚ stanovováno, byla jeho hranice navržena i za již existující zástavbu v dané oblasti (viz mapová příloha k rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 8. 2002, čj. 500/12/502 32/02), když nyní je na střet mezi platným územním plánem a stanovenou hranicí CHLÚ poukazováno. Ve vazbě na výše uvedené nepovažuji závazné stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 15. 7. 2013 za řádně odůvodněné, neboť v něm postrádám úvahy dotčeného orgánu ke konkrétnímu předloženému záměru. Proces vydávání územního rozhodnutí Ze zaslaných materiálů je možné poukázat na následující skutečnosti. Dne 10. 4. 2013 podal stěžovatel žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Následně byla jeho žádost zamítnuta ve vazbě na nesouhlasné závazné stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy. V odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 8. 2013 není uvedeno, kdo do územního řízení negativní závazné stanovisko předkládal. Z dokumentu sp. zn. S-MHMP-0370211/2013/1/OZP/VI (závazné stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy) je však patrné, že o jeho vydání požádal stavební úřad. Na základě uvedených skutečností lze usuzovat na to, že stěžovatel podal žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu, a aniž by se mohl do řízení nějak zapojit, obdržel zamítavé rozhodnutí. S ohledem na to mám pochybnosti, zda je vydané rozhodnutí o zamítnutí umístění stavby, potvrzené Magistrátem hl. města Prahy, v souladu s právními předpisy, neboť stěžovatel nebyl podle § 36 odst. 3 správního řádu vyzván k vyjádření k podkladům rozhodnutí. V daném ustanovení se uvádí, že: "nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal." Stavební úřad v odůvodnění rozhodnutí ze dne 26. 8. 2013 o zamítnutí žádosti konstatoval, že záměr žadatele není v souladu s požadavky uvedenými v § 90 stavebního zákona.[15] Dále uvedl, že stavební úřad v souladu s § 51 odst. 3 správního řádu neprováděl další dokazování a žádost o vydání územního rozhodnutí zamítl. Ustanovení § 51 odst. 3 říká, že je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne. Toto ustanovení však nevylučuje aplikaci § 36 odst. 3 správního řádu ("nestanoví-li zákon jinak"). Stavební úřad tedy mohl ukončit v souladu s § 51 odst. 3 správního řádu dokazování, avšak měl povinnost před vydáním konečného rozhodnutí dát účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí s tím, že ukončil dokazování. "Poskytnutí možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům rozhodnutí je třeba přitom chápat jako možnost, která je dána účastníkovi správního řízení v jeho závěrečné fázi před vydáním rozhodnutí, poté, co jsou shromážděny podklady pro rozhodnutí."[16] Magistrát hl. m. Prahy rozhodnutím ze dne 19. 11. 2013 potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu a změnil jej tak, že do výroku rozhodnutí doplnil ustanovení § 149 odst. 3 správního řádu. Toto ustanovení říká, že "jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne". Citované ustanovení sice stanoví, že se za dané situace neprovádí další dokazování, ale zároveň jím není vyloučena povinnost, kterou má správní orgán podle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. Správní orgán tedy musí dát účastníkovi řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, které shromáždil pro vydání rozhodnutí ve věci. Podle rozsudku Městského soudu v Praze: "z § 149 odst. 3 správního řádu z roku 2004 nelze dovodit, že by zároveň vylučoval aplikaci § 36 odst. 3 citovaného zákona. Obdrží-li tedy správní orgán závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí sice žádné další dokazování, ale to neznamená, že by mohl bez dalšího ihned vydat zamítavé rozhodnutí ve věci samé. I v takovém případě je třeba dát žadateli prostor, aby se ještě před vydáním rozhodnutí seznámil se závazným stanoviskem a vyjádřil se k němu."[17] V šetřeném případě závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, k žádosti nepřiložil stěžovatel, ale opatřil jej až stavební úřad, který ve věci rozhodoval. Stavební úřad proto měl dát stěžovateli v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu možnost vyjádřit se k podkladům, které shromáždil pro své rozhodnutí. Ve vazbě na uvedené proto považuji rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 15. 7. 2013 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 19. 11. 2013, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno, za rozporná se správním řádem a domnívám se, že bylo zasaženo do stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Stěžovatel podal Vaším prostřednictvím správní žalobu k Městskému soudu v Praze, kterou požadoval, aby soud rozhodl tak, že se rozhodnutí stavebního úřadu a Magistrátu hl. m. Prahy zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. O této žalobě nebylo dosud rozhodnuto. S ohledem na tuto skutečnost jsem se rozhodl své šetření ve výše uvedené věci uzavřít s konstatováním, že Magistrát hl. m. Prahy spolu se stavebním úřadem postupoval v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu a nedostatečně odůvodnil své závazné stanovisko. Konečné rozhodnutí v dané věci vydá Městský soud v Praze. Tento dopis zasílám také ředitelce Magistrátu hl. m. Prahy, předsedovi OBÚ a starostovi Úřadu městské části Praha 16. Podávám Vám tuto zprávu a zůstávám s pozdravem JUDr. Stanislav Křeček v. r. Na vědomí J. M., XXXXXXXX, 156 00 Praha 5 Vážená paní Mgr. Lucie Tycová Rambousková advokátka Advokátní kancelář Žitná 1575/49 110 00 Praha 1 Údolní 39 602 00 Brno tel: (+420) 542 542 888, fax: (+420) 542 542 112 [1] Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dostupný na www.portal.gov.cz. [2] Ve smyslu ustanovení § 14 zákona o veřejném ochránci práv. [3] Čj. S-MHMP 1462410/2012. [4] Zn. SBS/39650/2012/OBÚ-02/1. [5] Sp. zn. S-MHMP-0370211/2013/1/OZP/VI. [6] Čj. 005485/13/OVDŽP/Mk. [7] Sp. zn. S-MHMP 1169826/2013/SUP/Pd. [8] Čj. 500/12/502 32/02. [9] Makarius, R. České horní právo, díl I. Ostrava: Montanex,1999. 246s. ISBN 80-7225-033-7. Str. 63. [10] Územní plán byl schválen usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 10/05, ze dne 9. 9. 1999, přijatý vyhláškou č. 32/1999, o závazné části Územního plánu hlavního města Prahy, ve znění změn a doplňků. [11] Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dostupný na www.portal.gov.cz. [12] Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Dostupný na www.portal.gov.cz. [13] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Dostupný na www.portal.gov.cz. [14] VEDRAL, JOSEF. Správní řád. Komentář. 2. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012. 1448 s. ISBN 978-80-7273-166-4. Str. 1150. [15] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dostupný na: www.portal.gov.cz. [16] Nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II ÚS 329/04. Dostupný na www.http://nalus.usoud.cz. [17] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 07. 2012, čj. 10 A 70/2012-41. Dostupné na www.nssoud.cz.