Poznámka/Výsledek případu

Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 26. března 2015 Sp. zn.: 6096/2014/VOP/AV Zpráva o šetření ve věci postupu krajské pobočky Úřadu práce České republiky v Liberci při přijímání žádostí o dávky pomoci v hmotné nouzi a při rozhodování o doplatku na bydlení z důvodů hodných zvláštního zřetele Zástupci organizací Člověk v tísni a Most k naději mě v podnětu požádali o prošetření postupu Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Liberci, při rozhodování o doplatku na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele a při přijímání žádostí o dávky pomoci v hmotné nouzi. Z podnětu vyplynulo, že Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Liberci, přiznává doplatek na bydlení klientům v hmotné nouzi podle § 33 odst. 4 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (tedy v případech hodných zvláštního zřetele), na časově omezenou dobu. Následně přehodnocuje, zda se jedná nadále o případ hodný zvláštního zřetele, a je tedy možné doplatek na bydlení vyplácet. Příjemce doplatku na bydlení musí prokázat, že trvají důvody hodné zvláštního zřetele, není však zřejmé, jaké důkazy by měl předložit. Klienti mají obavu, že jim bude doplatek na bydlení odňat. Pokud úřad práce doplatek na bydlení odejme, je po dobu odvolacího řízení klient bez prostředků určených k úhradě nákladů na bydlení. Z podnětu plyne, že úřad práce v těchto případech nepostupuje v souladu s normativní instrukcí č. 10/2013 k postupu v řízení o doplatku na bydlení (s. 21 a násl.), neboť chybí sociální práce s klienty a spolupráce se sociálními pracovníky obecních úřadů. Takto úřad práce postupoval například v záležitostech těchto klientů - paní M. Š., nar. 1978, paní L. S., nar. 1971, pana V. B., nar. 1973, paní K. G., nar. 1967, paní M. B., nar. 1959, paní K. T., nar. 1949. Z podnětu dále vyplynulo, že zaměstnanci Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Liberci, odmítají převzít žádosti o některé sociální dávky s tím, že žadatel nemá na tuto dávku nárok. Pokud klienti podají žádost prostřednictvím podatelny, jsou následně konfrontováni s nelibostí referenta, který vyžaduje osobní kontakt při jakémkoli podání, přestože čekací doba je téměř hodinová. Ve velkém množství případů se jedná o klienty bez přístřeší. Pracovníci úřadu práce vyžadují adresu bydliště, přestože klienti jsou osobami bez domova. Pokud klienti nemohou adresu bydliště doložit, žádají pracovníci úřadu práce předložení potvrzení o zaplacení noclehu v denním stacionáři apod. Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Liberci, takto postupoval například vůči paní P. B., nar. 1982, (zaměstnanec úřadu práce nepřijal žádost o mimořádnou okamžitou pomoc s tím, že žadatelka nemá nárok na dávku). A - Předmět šetření Po seznámení se s obsahem podnětu jsem zahájila v souladu s § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, šetření postupu Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Liberci, při rozhodování o doplatku na bydlení a při přijímání žádostí o dávky. V souladu s § 15 odst. 2 písm. a), b) a c) zákona o veřejném ochránci práv jsem požádala Úřad práce České republiky, krajskou pobočku v Liberci, o poskytnutí vyjádření a kopie spisové dokumentace. B - Skutková zjištění Dne 23. ledna 2015 jsem obdržela vyjádření ředitelky krajské pobočky Úřadu práce České republiky v Liberci k mým dotazům k postupu úřadu práce v konkrétních případech i k obecné správní praxi. B.1 Postup úřadu práce při rozhodování o přiznání doplatku na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele Z vyjádření ředitelky krajské pobočky plyne, že úřad práce věnuje v souladu s normativní instrukcí č. 10/2013 zvýšenou pozornost nestandardní formě bydlení a hodnotí zřetele hodné důvody u nových i již vyplacených žádostí, vyhodnocuje, zda i nadále trvají důvody hodné zvláštního zřetele pro další poskytování doplatku na bydlení. Cílem tohoto přehodnocování je snaha pomoci klientovi při řešení jeho nepříznivé sociální situace. Tam, kde je to možné, se úřad práce snaží klienty směřovat ke standardní formě bydlení (reflektuje přitom možnosti v dané obci). Pokud žadatel o dávku již neplní zřetele hodné podmínky, má dostatečný časový prostor k tomu, aby měl možnost hledat si přiměřené bydlení k jeho sociální situaci. Úřad práce při posuzování, zda jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, hodnotí individuálně každého klienta a jeho životní situaci, posuzuje příčinu nepříznivé sociální situace, průběh a aktivitu klienta při hledání východiska z této situace, reálné schopnosti klienta řešit situaci svými silami s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu, věku, rodinné situaci, možnosti uplatnění na pracovním trhu a bytovou politiku obce. Pracovnice posuzují také možné dopady nepřiznání doplatku na bydlení a pomáhají klientovi navázat spolupráci se sociálním pracovníkem obce. Přiznání doplatku na bydlení nebylo nikdy časově omezené, pouze je klient upozorněn, že orgán pomoci v hmotné nouzi považuje nestandardní formu bydlení za zřetele hodnou a bude v nadcházejícím období zkoumat, zda případ hodný zvláštního zřetele trvá i nadále. Důkazní břemeno je v tomto případě vždy na straně klienta, ale klient musí být řádně seznámen s tím, jaké skutečnosti má v rámci řízení doložit. S klientem je sepsán protokol, jeho součástí je informace, z jakého důvodu byl prvotně přiznán doplatek na bydlení, co jsou důvody hodné zvláštního zřetele, jaké skutečnosti má klient doložit, z jakého důvodu bude správní orgán nárok na dávku přehodnocovat. Ze spisové dokumentace a z vyjádření k postupu úřadu práce v konkrétních případech klientů na ubytovně vyplynuly tyto relevantní skutečnosti. Ve spisové dokumentaci paní K. T. jsou založena písemná prohlášení klientky, že nemůže sehnat práci vzhledem k pokročilému věku. Z tohoto důvodu není schopna sama platit ubytovnu. Nepobírá starobní důchod, protože nemá odpracovanou dobu pojištění, z důvodu věku si podala novou žádost o důchod. Klientka doložila seznam bytů 1 + kk či 1 + 1 nabízených k pronájmu. Pracovník úřadu práce klientku poučil, že musí pro další výplatu doplatku na bydlení předkládat a dokazovat, že se aktivně snaží řešit bytovou situaci, okolnosti, že je žadatel případ hodný zvláštního zřetele, prokazuje žadatel. Z protokolu o jednání ze dne 19. 2. 2014 je zřejmé, že pracovník úřadu práce stanovil klientce lhůtu do 10. 5. 2014, aby uvedla, zda změnila svoji sociální situaci v otázce bydlení, případně doložila zdůvodnění, že je i nadále případem hodným zvláštního zřetele. Pokud toto klientka nedoloží, bude doplatek na bydlení odňat. Z protokolu o jednání ze dne 25. 11. 2013 je zřejmé, že klientka se informovala na možnost pronájmu obecního bytu i jiných bytů, dcera jí shání bydlení v Chrastavě. Paní P. B. si požádala o doplatek na bydlení v březnu 2013, úřad práce dávku přiznal. V lednu 2014 se přestěhovala na jinou ubytovnu, doplatek na bydlení byl stále vyplácen. V dubnu 2014 úřad práce znovu posuzoval, zda trvají důvody hodné zvláštního zřetele, neboť žadatelka nevyužívala standardní formu bydlení. Úřad práce dospěl k závěru, že důvody hodné zvláštního zřetele trvají. Ve spisové dokumentaci řízení o doplatku na bydlení paní L. S. je založeno prohlášení doručené úřadu práce dne 13. 8. 2014, v němž paní S. popisuje svoji situaci. Koncem března 2014 podepsala s dosavadním pronajímatelem nájemní smlouvu na jiný byt, který si předem neprohlédla. Byt byl v dezolátním stavu, plný štěnic, proto byla nucena byt opustit. Přestěhovala se na ubytovnu, spolupracuje se sociální pracovnicí Člověk v tísni, o. p. s., se kterou hledá vhodný byt k pronájmu. Úřad práce přiznal doplatek na bydlení. Ze spisu je dále patrné, že paní S. se přestěhovala od 1. 12. 2014 do bytu na základě nájemní smlouvy. Ve spisu paní M. Š. je založen protokol o jednání ze dne 20. 2. 2014, v němž je zachyceno poučení klientky o tom, že musí prokázat důvody hodné zvláštního zřetele pro poskytování doplatku na bydlení. Do 30. 4. 2014 měla klientka doložit, zda změnila svoji sociální situaci v otázce bydlení, případně doložit zdůvodnění, že je i nadále případ hodný zvláštního zřetele. Ve spisové dokumentaci je založeno vyjádření organizace Člověk v tísni o spolupráci s paní Š. při hledání bydlení. Paní Š. sama uvedla, že je těžké najít si bydlení, finanční situace jí neumožňuje zaplatit kauci, veškerý příjem tvoří pouze dávky pomoci v hmotné nouzi. Z důvodu nepříznivého zdravotního stavu nemůže nalézt zaměstnání. Seznam nabízených bytů k pronájmu i potvrzení o zdravotním stavu klientka úřadu práce doložila. Jednalo se o klientku dlouhodobě v hmotné nouzi, v roce 2014 jí byl přiznán starobní důchod a vyplacen zpětně. V případě pana V. B. úřad práce rovněž požadoval doložení skutečnosti, že si jmenovaný hledá jiné bydlení (ve spisové dokumentaci jsou založeny seznamy bytů k pronájmu, o které se klient zajímal). Problém s hledáním nového bydlení představovala zejména jistota (dříve kauce) a počet členů rodiny (9). Paní M. B. rovněž dokládala informace o bytech nabízených k pronájmu, o které se jako nájemce ucházela. Dále dokládala i to, že si hledá zaměstnání. Písemně uvedla, že v 55 letech se základním vzděláním má problém najít si zaměstnání, a proto žádá o prodloužení poskytování doplatku na bydlení. Také paní K. G. pracovníci úřadu práce poučili, že je povinna doložit důvody hodné zvláštního zřetele pro poskytování doplatku na bydlení na ubytovnu, tj. odůvodnit, proč se odstěhovala z nájemního bydlení, zda si hledá jiné bydlení. Úřad práce klientku vyzval, aby doložila řádné plnění školní docházky dětí (žákovské knížky) nebo aby zmocnila správní orgán k vyžádání zprávy u základní školy, seznam s konkrétními údaji dokazující domněnku, že si hledá zaměstnání (s kým a kdy jednala), seznam s konkrétními údaji dokazující domněnku, že si hledá nájemní formu bydlení (kde a s kým jednala), aby zdůvodnila skončení nájemního vztahu, předložila plnění splátkového kalendáře k dluhu za bydlení v bytě, na který pobírala dávky na bydlení. Postup úřadu práce v této věci posuzovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Odvolací správní orgán dospěl k závěru, že není na žadatelce, aby správnímu orgánu tvrdila a prokázala skutečnosti, na základě nichž může správní orgán konstatovat, že žadatelka je případ hodný zvláštního zřetele. Navíc ze spisové dokumentace ani z rozhodnutí není naprosto zřejmé, jaké skutečnosti správní orgán požaduje po žadateli o dávku doložit. V daném případě se jednalo o matku s nezletilými dětmi na ubytovně ohroženou ztrátou bydlení. B.2 Postup úřadu práce při přijímání žádostí o dávky pomoci v hmotné nouzi a při poskytování sociálního poradenství Z vyjádření ředitelky krajské pobočky plyne, že referentky hmotné nouze jsou metodicky vedeny k povinnosti převzít a zpracovat všechny žádosti podané klientem. Pokud klient nechá žádost na podatelně nebo ji zašle poštou, podatelna žádost zaeviduje a předá na referát hmotné nouze. Pokud žádost nemá předepsané náležitosti, referentka klienta písemně vyzve k odstranění nedostatků. Na referátu hmotné nouze není čekací doba téměř hodinová. Je pravdou, že kontaktní pracoviště zaznamenalo situaci, kdy si klient na vyvolávacím systému zadal své pořadové číslo, ale pak na opakované vyzvání referentky nereagoval. Je pochopitelné, že v tomto případě se čekací doba klienta nepřiměřeně prodlouží. Krajská pobočka na žádném pracovišti nezaznamenala plošné nepřebírání žádostí. Podatelny jsou pouze na vybraných kontaktních pracovištích. Na každém kontaktním pracovišti jsou referenti agendy hmotné nouze, kteří osobně přebírají žádosti o dávky, poskytují poradenství, vydávají formuláře žádostí. Vzhledem k častým změnám v agendě hmotné nouze a měnícím se tiskopisům, nejsou ve většině případů tyto volně přístupné. K osobám bez přístřeší ředitelka krajské pobočky uvedla, že úřad práce zjišťuje doručovací adresu klienta z důvodu zasílání tiskovin, možnosti komunikace s klientem a skutečný pobyt klienta z důvodu monitorování jeho sociální situace a zprostředkování pomoci pomáhajících profesí. Pracovník v rámci sociální práce doporučí vhodné ubytování na ubytovnách, předá seznam ubytoven v dané lokalitě. Klient je poučen o vzniku nároku na doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc, o případech bezdomovectví je informována příslušná obec. Klientům je poskytováno sociální poradenství napříč všemi agendami úřadu práce, zprostředkována spolupráce se sociálním pracovníkem na obci nebo klient obdrží odkaz na jiné obecně prospěšné organizace. Z časového hlediska není schůdné, aby byl s každým klientem o tomto jednání vyhotoven písemný záznam. Klientům jsou poskytovány informace, doporučení již ve vztahu k jejich individuální situaci, jsou vydávány potřebné tiskopisy pro podání žádostí, kontakty na sociální pracovníky obcí. Písemné záznamy jsou vedeny až při správním řízení. C - Hodnocení věci ochránkyní C.1 Postup úřadu práce při přijímání žádostí o dávky pomoci v hmotné nouzi a při poskytování sociálního poradenství Správní orgán je obecně povinen umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy,[1] pracovník úřadu práce je tedy povinen převzít žádost o sociální dávku, aniž by dopředu posuzoval, zda nárok na dávku vzniká, či nikoliv. Povinnost správního orgánu umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva znamená také povinnost správního orgánu těmto osobám v uplatňování jejich práv nebránit, tedy nevytvářet takové podmínky, které by uplatňování práv dotčených osob znesnadňovaly, nebo dokonce znemožňovaly[2] (v případě dávek pomoci v hmotné nouzi může znesnadňovat uplatňování žádostí neexistence podatelny či volně dostupných formulářů žádostí o dávky na úřadu práce). Z poskytnutých vyjádření a statistik k počtu podaných žádostí o mimořádnou okamžitou pomoc není možné dovodit, že by Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Liberci, kontaktní pracoviště Liberec, odmítal přijímat žádosti o sociální dávky klientů tak, jak vyplynulo z podnětu. Aby v budoucnu opět nevyvstala pochybnost o přijímání žádostí, bylo by vhodné, aby každé kontaktní pracoviště mělo rovněž podatelnu a volně k dispozici formuláře žádostí o dávky. V rámci dobré správy by pracovník úřadu práce měl s klientem sepsat stručný protokol o jednání i před zahájením řízení o dávce (pracovník úřadu práce může mít k dispozici například předtištěný dokument shrnující podmínky pro přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi s informacemi o náležitostech žádostí o dávky a tento dokument s klientem podepsat). K povinnosti osob bez přístřeší uvádět místo skutečného pobytu dodávám, že žadatelé o příspěvek na živobytí jsou povinni sdělit úřadu práce místo svého skutečného pobytu v souladu s § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť jde o rozhodnou skutečnost pro posouzení nároku na příspěvek na živobytí (pro určení okruhu společně posuzovaných osob). Tento údaj je nezbytný též pro výkon sociálního šetření a vedení sociální práce s klientem. C.2 Postup úřadu práce při rozhodování o přiznání doplatku na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele Podle § 33 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi, ve znění účinném do 31. 12. 2014, mohl správní orgán v případech hodných zvláštního zřetele určit, že za nájemce považuje pro účely doplatku na bydlení i osobu užívající jinou než nájemní formu bydlení, a poskytnout doplatek na bydlení. Interpretaci neurčitého právního pojmu - případů hodných zvláštního zřetele - ponechal zákonodárce na správním orgánu. V zákoně o pomoci v hmotné nouzi, ve znění účinném do 31. 12. 2014, nebyla obsažena definice případů hodných zvláštního zřetele (zákon pouze stanovil, že za případ hodný zvláštního zřetele se považuje též ubytování osob v domovech pro seniory, v domovech pro osoby se zdravotním postižením, v domovech se zvláštním režimem a v chráněném bydlení). Při posuzování žádosti osoby užívající jinou než nájemní formu bydlení o doplatek na bydlení byl úřad práce povinen nejprve sám vyložit, co považuje za případy hodné zvláštního zřetele, a následně zkoumat, zda je zjištěný skutkový stav v konkrétní věci podřaditelný tomuto pojmu. Pokud správní orgán dospěl k závěru, že jde o případ hodný zvláštního zřetele, mohl na základě správního uvážení doplatek na bydlení přiznat. Jestliže zákon nenabízí definici neurčitého právního pojmu, je třeba jej vykládat v souladu s účelem zákona.[3] Účelem zákona o pomoci v hmotné nouzi je zajistit základní životní podmínky (výživu, bydlení) v minimálním rozsahu osobám v hmotné nouzi, které nemají dostatečné příjmy a celkové sociální a majetkové poměry, aby si je zajistily samy. Primárně stát pomáhá lidem v hmotné nouzi hradit trvalé formy bydlení, tj. bydlení ve vlastním bytě či v bytě na základě nájemní smlouvy, výjimečně podporuje i jinou formu bydlení. Úřad práce tak nepostupoval v rozporu se zákonem, pokud vyložil, že za případy hodné zvláštního zřetele bude považovat ty situace, kdy klient nemá trvalé bydlení v bytě a nemá ani možnost je získat (a následně si požádat o příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení), a to i přestože zákon o pomoci v hmotné nouzi, ve znění účinném do 31. 12. 2014, povinnost hledat si přiměřené standardní bydlení výslovně nezakotvoval. Pokud se měl úřad práce na základě správní úvahy rozhodnout, zda doplatek na bydlení výjimečně poskytne osobám, které nebydlí v nájemním či ve vlastním bytě, ale žijí například v podnájmu, na ubytovně, v azylovém domě, v rekreačním objektu apod., a které jinak nemají na doplatek na bydlení zákonný právní nárok, musel nutně přihlédnout k důvodům užívání této formy bydlení. Jinak tomu bylo u osob žijících v domovech pro seniory a v dalších vybraných zařízeních sociálních služeb, které úřad práce musel považovat za případ hodný zvláštního zřetele bez dalšího (v těchto případech není logicky namístě požadavek na to, aby si tyto osoby našly bydlení v bytě a získaly nárokový doplatek na bydlení). Skutečnost, že správní orgán by měl v případě jiné formy bydlení než bydlení ve vlastním či nájemním bytě přihlédnout k tomu, zda má člověk jinou alternativu bydlení, naznačuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu.[4] Je třeba dodat, že zákon o pomoci v hmotné nouzi od 1. 1. 2015 již explicitně zmiňuje povinnost aktivního hledání přiměřeného bydlení.[5] Orgán pomoci v hmotné nouzi ovšem překročil meze správní úvahy při rozhodování o doplatku na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele, pokud přihlížel k tomu, zda si osoba v hmotné nouzi snaží najít zaměstnání, zda si dohodla splátkový kalendář či zda děti plní povinnou školní docházku. Dokládání těchto skutečností nebyl orgán pomoci v hmotné nouzi oprávněn požadovat. Povinnost snažit si zvýšit příjem vlastní prací, tj. aktivním hledáním zaměstnání, a následné snížení částky živobytí v důsledku neplnění této povinnosti zákon o pomoci v hmotné nouzi obsahoval v minulosti, současná podoba zákona, jakož i pro daný případ relevantní znění zákona, tuto povinnost nezmiňují až na výjimku v § 3 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Z tohoto důvodu úřad práce nebyl pro účely doplatku na bydlení oprávněn vyžadovat, aby osoby v hmotné nouzi doložily, že si hledají zaměstnání, a současně nebyl oprávněn k této skutečnosti přihlížet při rozhodování o poskytnutí doplatku na bydlení. Zákon o pomoci v hmotné nouzi zohledňuje plnění povinné školní docházky u dětí klientů v hmotné nouzi až tehdy, pokud byla rodiči uložena za neplnění povinností zákonného zástupce dítěte spojených s řádným plněním povinné školní docházky sankce. V takových případech není rodič osobou v hmotné nouzi po dobu 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce § 3 odst. 1 písm. e) zákona o pomoci v hmotné nouzi, a nemá tak nárok ani na doplatek na bydlení, ani na příspěvek na živobytí. Úřad práce tak překročil meze správního uvážení, pokud přihlížel k plnění povinné školní docházky při posuzování důvodů hodných zvláštního zřetele pro doplatek na bydlení, a postupoval v rozporu se zákonem, pokud vyzýval klienta k doložení žákovské knížky. Taktéž doklad o hrazení dluhů na základě dohodnutého splátkového kalendáře úřad práce neměl vyžadovat pro účely posouzení, zda jde o případ hodný zvláštního zřetele pro poskytnutí doplatku na bydlení do jiné formy bydlení, neboť zákon o pomoci v hmotné nouzi neposkytuje pro takový postup oporu. Orgán pomoci v hmotné nouzi ovšem může vyžadovat informace o tom, zda příjemce doplatku na bydlení hradí náklady na bydlení, aby posoudil, zda nejsou dány důvody pro zasílání doplatku na bydlení přímo pronajímateli nebo poskytovali služeb (§ 42 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi) nebo pro ustanovení zvláštního příjemce dávky (§ 40 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi). Obecně platí, že podklady pro vydání rozhodnutí má povinnost opatřit správní orgán v souladu s § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. V případě dávek pomoci v hmotné nouzi zvláštní právní úprava ukládá žadateli o dávku či příjemci dávky povinnost osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Je třeba také zdůraznit, že řízení o přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi je vedeno na žádost žadatele a v jeho zájmu, z tohoto důvodu je logické, že žadatel o dávku by měl poskytovat aktivní součinnost orgánu pomoci v hmotné nouzi při zjišťování rozhodných skutečností pro přiznání a výpočet dávky.[6] V daném případě úřad práce postupoval v rozporu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi, pokud příjemce doplatku na bydlení vyzýval, aby doložili aktivní snahu o hledání zaměstnání, plnění povinné školní docházky dětí či plnění splátkového kalendáře, neboť tyto skutečnosti nebyly rozhodné pro nárok na doplatek na bydlení. Zdůrazňuji však, že jakkoli úřad práce nebyl oprávněn žádat doložení výše uvedených skutečností pro účely rozhodování o doplatku na bydlení, byl povinen zjišťovat tyto skutečnosti pro účely výkonu sociální práce s klienty (dle § 64 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi). Na základě těchto informací měl ve spolupráci s dalšími subjekty aplikovat metody sociální práce. Úřad práce mohl žádat, aby klient uvedl, zda si hledá jinou alternativu bydlení. I při hledání jiného bydlení ovšem měli sociální pracovníci úřadu práce klientům na ubytovnách pomoci v rámci sociální práce, jak to předpokládala normativní instrukce č. 10/2013. Takovou sociální práci v daných případech zcela postrádám. Podle zmíněné normativní instrukce č. 10/2013 k postupu úřadu práce při rozhodování o doplatku na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele měl úřad práce v těchto případech vždy vykonat sociální šetření v místě bydliště a pomoci osobám v rámci sociální práce nalézt vhodnější bydlení ve standardní formě bydlení, a podpořit je tak k aktivitě, která je dostane ze stavu hmotné nouze. I z tohoto důvodu normativní instrukce zmiňovala potřebu spolupráce mezi sociálními pracovníky orgánu pomoci v hmotné nouzi a obcí. Ostatně od 1. 1. 2015 má krajská pobočka úřadu práce výslovně zákonnou povinnost informovat bez zbytečného odkladu pověřený obecní úřad či obecní úřad obce s rozšířenou působností o skutečnosti, že doplatek na bydlení začal být poskytován osobě užívající jiný než obytný prostor nebo ubytovací zařízení tak, aby mohla být zahájena sociální práce a pomoc při hledání bydlení. Žádnou takovou spolupráci nebo pomoc při hledání bydlení jsem v daných případech nezaznamenala. Sociální pracovníci úřadu práce nepomáhali klientům při hledání bydlení, pouze je pod hrozbou odnětí doplatku na bydlení vybízeli, aby si sami bydlení aktivně hledali (v některých případech to vedlo k formálnímu dokládání přehledu pronajímatelů, u nichž se byl klient na možnost nájmu bytu informovat). Není v rozporu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi, aby úřad práce po nějaké době přehodnocoval, zda trvají důvody hodné zvláštního zřetele pro vyplácení doplatku na bydlení do ubytoven apod. Po tuto dobu však měl poskytovat osobám v hmotné nouzi pomoc s hledáním bydlení v rámci sociální práce. Z výsledků činnosti sociální práce pak mohl vycházet při opětovném určování, zda důvody hodné zvláštního zřetele pro poskytování doplatku na bydlení trvají, neboť by sám věděl, zda se podařilo sehnat jiné bydlení. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že se Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Liberci, dopustil výše popsaných pochybení. Zprávu o šetření zasílám ředitelce krajské pobočky Úřadu práce České republiky v Liberci a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřila ke zjištěným pochybením a informovala mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko. Zprávu zasílám na vědomí také generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky a zástupcům Člověka v tísni a Mostu k naději. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv [1] Ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. [2] VEDRAL, Josef. Správní řád. Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Bova Polygon, 2012, s. 123. ISBN 978-80-7273-166-4. [3] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. ledna 2010, č. j. 6 A 118/2001-44, www.nssoud.cz. [4] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. října 2010, č. j. 3 Ads 23/2010-98, www.nssoud.cz. [5] V souladu s § 33 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi nárok na doplatek na bydlení nevznikne, pokud osoba bez vážného důvodu odmítne možnost přiměřeného bydlení, které je povinna si aktivně hledat; za tímto účelem je osoba také povinna o pomoc při získání takovéhoto bydlení požádat obec, ve které má trvalý pobyt či ve které se skutečně zdržuje. Obec je v těchto případech povinna příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi na jeho vyzvání sdělit, zda ji osoba o pomoc při získání přiměřeného bydlení požádala, zda osobě nabídka takového bydlení ze strany obce byla učiněna a zda byla nabídka osobou akceptována. [6] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 3 Ads 154/2011-42, www.nssoud.cz.