Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 23. června 2015 Sp. zn.: 401/2015/VOP/IK Zpráva o šetření ve věci paní L. Č. Paní L. Č., bytem XXXXX , 751 04 Rokytnice u Přerova (dále "stěžovatelka"), nesouhlasí s postupem někdejšího ředitele Agentury vojenského zdravotnictví Armády České republiky (dále "AVZ") brig. gen. MUDr. Božetěcha Jurenky a někdejšího ředitele sekce podpory Ministerstva obrany (dále "SPo MO") brig. gen. Ing. Vladimíra Halenky v řízení o žádosti o doplacení části platu za měsíce březen až prosinec 2011. Někdejší ředitel AVZ tuto věc projednával pod č.j. 361/2014-6848. Stěžovatelka má za to, že na základě ustanovení § 67 odst. 2 písm. e) zákona o vojácích z povolání, ve znění platném do 31. 5. 2012,[1] jí měl být po dobu 1 roku od nabytí účinnosti organizačních změn, v důsledku kterých byla přeřazena na jinou pozici, přiznán celkový plat ve výši, který měla k 31. 12. 2010. Nesouhlasí se snížením doplatku příplatku za vedení a hodnostního příplatku od 1. 7. 2011 o částku odpovídající zvýšení základního tarifu v důsledku přeřazení do vyššího platového stupně. Dále namítá, že nemohla řádně realizovat své právo na seznámení se s podklady pro rozhodnutí podle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu,[2] protože v den, který jí k tomuto účelu stanovil někdejší ředitel AVZ, byla jeho rozkazem vyslána na služební cestu. Stěžovatelka rovněž vytýkala odvolacímu orgánu průtahy a fakt, že přes doplnění spisového materiálu v rámci odvolacího řízení ji nevyrozuměl o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí. A - Předmět šetření Šetření jsem zaměřila na posouzení správnosti postupu správních orgánů jak z hlediska hmotněprávního (výše přiznaného tarifu, příplatků a doplatku do nesnížené výše platu), tak i procesního (právo na seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, průtahy v odvolacím řízení). B - Skutková zjištění K 1. 1. 2011 došlo na základě novely nařízení vlády o platových poměrech vojáků z povolání[3] k paušálnímu snížení platových tarifů vojáků z povolání. V případě stěžovatelky se jednalo o snížení tarifu z částky 19.210,- Kč na částku 17.290,- Kč.[4] Zároveň došlo k organizační změně, kdy bylo zrušeno stěžovatelkou dosud zastávané služební místo,[5] k němuž příslušela hodnost nadpraporčík, a stěžovatelka byla přeřazena na nové služební místo[6] s nižší hodností nadrotmistr. I nadále však byla zařazena do téže platové třídy. V důsledku těchto změn byl stěžovatelce odebrán příplatek za vedení ve výši 1.500,- Kč; osobní příplatek a zvláštní příplatek zůstaly nezměněny. Hodnostní příplatek byl k 1. 1. 2011 zvýšen z 2.000,- Kč na 2.300,- Kč. Z vyjádření ředitele AVZ vyplývá, že pracovnice ekonomického úseku u tohoto příplatku původně provedla špatný výpočet, když nezohlednila tu skutečnost, že pokud by nedošlo k organizačním změnám, stěžovatelka by stále pracovala na pozici staniční sestry a měla by po přechodu v systému hodností hodnost praporčík s hodnostním příplatkem 2.600,- Kč místo původně kalkulovaných 2.000,- Kč, což je hodnostní příplatek pro zdravotní sestru v hodnosti rotmistr. Na základě stížnosti stěžovatelky jí byl nedoplatek zpětně doplacen v květnu 2011. O této skutečnosti stěžovatelku informoval náčelník VZ 2454 Prostějov dne 25. 5. 2011. Tzv. doplatek do nesníženého platu ve smyslu shora citovaného ustanovení § 67 odst. 2 písm. f) zákona o vojácích z povolání činil k 1. 1. 2011 1.200,- Kč;[7] v květnu 2011 byl tento doplatek zvýšen na 1.800,- Kč. V červenci 2011 byl nicméně snížen na 1.130,- Kč. Stěžovatelka podala dne 28. 4. 2014 žádost o doplatek platu za měsíce březen až prosinec 2011. Někdejší ředitel AVZ stěžovatelku vyrozuměl o zahájení řízení dopisem doručeným dne 3. 6. 2014; v tomto dopisu ji zároveň vyzval k tomu, aby se dostavila k seznámení se s podklady pro rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu, a to dne 13. 6. 2014 v 9:00 hod. Stěžovatelka této možnosti nevyužila, protože byla téhož dne vyslána na služební cestu. Ředitel AVZ žádosti stěžovatelky nevyhověl a zamítl ji jako neoprávněnou, neboť jí nárok na doplatek platu za měsíce březen až prosinec 2011 nevznikl.[8] Stěžovatelka proti rozhodnutí podala odvolání. AVZ odvolání společně se spisovým materiálem postoupila nadřízenému orgánu, tj. řediteli SPo MO, dne 21. 8. 2014 (podle vyjádření pověřeného ředitele SPo MO odvolací orgán spis obdržel dne 27. 8. 2014). Ten odvolání stěžovatelky zamítl a napadené rozhodnutí ředitele AVZ potvrdil.[9] K námitce stěžovatelky, že jí správní orgán neposkytl reálnou možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, ředitel AVZ ve svém vyjádření k šetření[10] poznamenal, že výzva k seznámení se se spisovou dokumentací a podklady pro vydání rozhodnutí s určením termínu jednání na 13. 6. 2014 byla stěžovatelce doručena dne 3. 6. 2014 (správním orgánem podepsáno a předáno k doručení dne 30. 5. 2014), přičemž k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí byla stěžovatelka vyzvána příslušným správním orgánem, tedy ředitelem AVZ. Na služební cestu však byla jmenovaná vyslána rozkazem nadřízeného (ředitele Vojenského zdravotního ústavu), služební cesta byla zveřejněna v jeho rozkazu, který je přílohou rozkazu ředitele AVZ, konkrétně příloha č. 12 rozkazu ředitele AVZ č. 109, čl. 5 písm. a) ze dne 4. 6. 2014. Podle ředitele AVZ tedy správní orgán v době vydání výzvy k seznámení se s podklady pro rozhodnutí nevěděl a ani nemohl vědět, že stěžovatelka bude v den, kdy se měla dostavit k seznámení se se spisovou dokumentací, vyslána na služební cestu. Stěžovatelka sama správní orgán ani oprávněnou úřední osobu nekontaktovala, aby je o této překážce informovala a případně navrhla jiný termín, kdy by se mohla dostavit. Správní orgán podle názoru ředitele AVZ nemá povinnost zjišťovat, zda se účastník řízení může v konkrétní den dostavit k jednání. Je především v jeho zájmu, aby se dostavil; zvlášť když jde o řízení vedené na základě jeho žádosti. K šetření se vyjádřil též plk. gšt. Ing. Jaroslav Linhart, Ph.D., z pověření ředitel SPo MO.[11] Vysvětlil legislativní důvody a organizační změny, pro které byla stěžovatelce snížena tarifní část platu. Dále se vyjádřil k námitce stěžovatelky stran (ne)seznámení se s podklady pro rozhodnutí (viz výše), včetně problematiky vydávání rozkazů k vyslání na služební cesty. Průtahy v odvolacím řízení ředitel SPo MO odůvodnil jeho složitostí s tím, že si odvolací orgán musel opatřit podklady od různých součástí Ministerstva obrany. Spisový materiál obdržel odvolací orgán dne 27. 8. 2014. Stanovená obecná lhůta 90 dnů s jejím prodloužením o 30 dnů vzhledem ke složitosti případu uplynula dnem 25. 12. 2014. Vzhledem k tomu, že se jednalo o svátek, mělo být rozhodnuto dne 27. 12. 2014. Rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 8. 1. 2015, tj. o 12 dnů později. Vzhledem k předchozímu dlouhodobému řízení, jakož i k okolnosti, že nedošlo k porušení věcných nároků ani ke vzniku nákladů stěžovatelky, považuje ředitel SPo MO překročení lhůty pro vydání rozhodnutí sice za nesprávné, ale pro přijetí závěrů v dané věci za nepodstatné. C - Hodnocení věci ochránkyní C.1 Posouzení oprávněnosti žádosti o doplacení části platu Souhlasím s názorem správních orgánů, že povinnost zachovat vojákovi plat v nesnížené výši na základě provedených organizačních změn ve smyslu § 67 odst. 2 písm. e) zákona o vojácích z povolání se nevztahuje na základní tarif v situaci, kdy se na základě organizačních změn nemění zařazení do platové třídy a dojde zároveň v důsledku změny legislativy k paušální změně (snížení) základního tarifu ve všech tarifních třídách. Je evidentní, že v takovém případě by stěžovatelce byl snížen základní tarif i v případě, že by k organizačním změnám nedošlo. Někdejší ředitel AVZ tedy nepochybil, když stěžovatelce nepřiznal doplacení rozdílu mezi základním tarifem, který jí příslušel k 31. 12. 2010 (tj. 19.210,- Kč), a základním tarifem přiznaným s účinností od 1. 1. 2011 (tj. 17.290,- Kč). Povinnost zachování nesníženého platu tedy bylo třeba vztahovat k přiznaným příplatkům. Zatímco osobní příplatek a zvláštní příplatek zůstaly po 1. 1. 2011 zachovány ve stejné výši, stěžovatelka úplně pozbyla příplatek za vedení ve výši 1.500,- Kč a hodnostní příplatek byl původně zvýšen o 300,- Kč na 2.300,- Kč. Doplatek do nesníženého platu tak činil 1.200,- Kč. V květnu 2011 pak byl na základě stížnosti stěžovatelky tento doplatek zvýšen o 600,- Kč, a to i zpětně od začátku roku 2011 (důvody jsou uvedeny výše). Potud nemám k postupu služebního orgánu při stanovení výše platu stěžovatelky a ředitele AVZ při vyřizování žádosti stěžovatelky o doplatek k platu výhrady. Nerozumím však tomu, proč služební orgán rozhodl o snížení doplatku do nesníženého platu z 1.800,- Kč na 1.130,- Kč od 1. 7. 2011. Jedná se evidentně o reakci na přechod do vyššího (7.) platového stupně v návaznosti na odsloužené roky. Rozdíl mezi dosavadní a novou výší tohoto doplatku, tj. 670,- Kč, totiž odpovídá rozdílu mezi platovým tarifem přiznaným do června 2011 (17.290,- Kč) a novým platovým tarifem od července 2011 (17.960,- Kč). Ustanovení § 67 odst. 2 písm. e) zákona o vojácích z povolání hovoří o tom, že vojákovi se po dobu nejvýše 12 měsíců plat nesnižuje, byl-li v důsledku organizačních změn jinak služebně zařazen. Toto ustanovení však nevylučuje zvýšení platu, a to včetně zvýšení základního tarifu v důsledku přechodu do vyššího platového stupně. Nebyla-li by stěžovatelka v režimu ustanovení § 67 odst. 2 písm. e) zákona o vojácích z povolání, došlo by nepochybně ke zvýšení jejího platu o částku odpovídající rozdílu mezi základními tarify příslušejícími k 6. a 7. platovému stupni. Jestliže tedy nadřízený služební orgán rozhodl o snížení doplatku do nesníženého platu stěžovatelky o tento rozdíl, došlo fakticky ke snížení jejího platu, což je v rozporu s citovaným ustanovením § 67 odst. 2 písm. e) zákona o vojácích z povolání. V návaznosti na to měl někdejší ředitel AVZ v řízení vedeném na základě žádosti stěžovatelky uznat její nárok v této části[12] jako opodstatněný a někdejší ředitel SPo MO měl z tohoto důvodu zrušit rozhodnutí ředitele AVZ a vrátit mu věc k novému projednání. C.2 Seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí Podle § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. C.2.1 Postup AVZ Poučení stěžovatelky bylo v rámci oznámení o zahájení řízení formulováno takto: "Na základě výše uvedeného Vás ve smyslu ust. § 36 správního řádu vyzývám, abyste se dne 13. června 2014 v 9:00 hod. dostavila do budovy GŠ AČR, Vítězné nám. 5, Praha 6 (kontaktní osoba pro vstup prap. Petra Košťálová, tel. 214 199), za účelem seznámení se se spisovou dokumentací před vydáním rozhodnutí." Zmíněné ustanovení správního řádu hovoří o povinnosti správního orgánu umožnit účastníkovi řízení vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí před jejich vydáním, nikoliv však již o časovém rozsahu využití tohoto oprávnění. Jinými slovy je otázkou, zda postačí, aby správní orgán stanovil účastníkovi řízení konkrétní den a dobu, kdy se má k seznámení se s podklady pro rozhodnutí dostavit, jak učinil někdejší ředitel AVZ, anebo by měl účastníkovi řízení stanovit přiměřenou lhůtu, tj. časové období, v němž může své právo realizovat. Mám za to, že stanovení konkrétního termínu seznámení se s podklady pro rozhodnutí (den a čas) není vysloveně nezákonné. Nepochybně však jde o postup, který neodpovídá zásadě vstřícnosti veřejné správy formulované v § 4 odst. 1 správního řádu.[13] Nevidím žádný rozumný důvod, proč by správní orgán měl omezovat realizaci práva účastníka řízení na seznámení se s podklady pro rozhodnutí na konkrétní den a hodinu. Samozřejmě chápu, že tak nemůže činit po 24 hodin denně a časové možnosti úředních osob zařazených na Generálním štábu Armády České republiky mohou být omezenější než na "běžných" úřadech, nicméně za podstatně vstřícnější postup považuji určení lhůty, dokdy se může účastník řízení dostavit, včetně konkrétních dnů v týdnu a denní doby spolu s upozorněním, že je vhodné se s oprávněnou úřední osobou předem telefonicky domluvit na konkrétním datu a hodině tak, aby byla tato úřední osoba přítomna. Je rovněž třeba si uvědomit, že stěžovatelka bydlí a pracuje na Přerovsku a lze si představit, že mohlo být pro ni obtížné se dostavit na Generální štáb Armády České republiky v Praze v 9 hodin ráno. Akceptuji vysvětlení ředitele AVZ, že nevěděl a ani nemohl vědět o tom, že stěžovatelka byla vyslána v předmětný den na služební cestu. Jsem si vědoma toho, že za dané situace, kdy stěžovatelka neinformovala správní orgán o tom, že byla vyslána na služební cestu, nelze klást řediteli AVZ za vinu, že přistoupil k vydání rozhodnutí, aniž stěžovatelku opětovně informoval o možnosti realizace práva podle § 36 odst. 3 správního řádu. Těmto sporům by však podle mého názoru bylo možno předejít právě mnou shora naznačeným způsobem. Pouze pro úplnost dodávám, že formulaci informování o možnosti seznámení se s podklady pro rozhodnutí v podobě výzvy k dostavení se považuji za nevhodnou, protože evokuje spíše splnění povinnosti než realizaci práva, kterým postup podle § 36 odst. 3 správního řádu nepochybně je. C.2.2 Postup SPo MO Dle tvrzení stěžovatelky a rovněž podle vyjádření pověřeného ředitele SPo MO k šetření odvolací orgán před vydáním rozhodnutí shromažďoval další podklady pro rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu vyplývá, že se konkrétně mělo jednat o dokument sekce personální MO nazvaný "Aplikace nesníženého platu k 1. lednu 2011". Ředitel SPo MO ve svém vyjádření k šetření dokonce hovořil o tom, že rozhodování ve věci bylo velmi složité a odvolací orgán musel získat podklady od různých součástí MO. Ať tomu bylo jakkoliv, stěžovatelka uvádí, že ji odvolací orgán nevyrozuměl o možnosti seznámit se s nimi před vydáním rozhodnutí. Pokud by k této situaci došlo, bylo to samo o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí.[14] C.3 Průtahy v řízení Podle ustanovení § 149 zákona o vojácích z povolání odvolací orgán je povinen vydat rozhodnutí o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 90 dnů ode dne podání odvolání. Jedná se o zvláštní ustanovení k obecné úpravě lhůt pro vydání rozhodnutí, která je obsažena v § 71 správního řádu. Už s ohledem na skutečnost, že lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání dle zákona o vojácích z povolání je trojnásobně delší než standardní lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání, se domnívám, že v daném případě nelze uvažovat o možnosti jejího prodloužení ve zvlášť složitých případech, jak to obecně umožňuje ustanovení § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu.[15] Argumentace pověřeného ředitele SPo MO, že k zákonné devadesátidenní lhůtě bylo možno ještě připočíst 30 dnů s ohledem na to, že se jednalo o zvlášť složitý případ, podle mě nemá oporu v zákoně. Jsem přesvědčena, že devadesátidenní lhůta je dostatečně dlouhá k tomu, aby odvolací orgán mohl rozhodnout. Protože odvolací orgán spisový materiál obdržel dne 27. 8. 2014 a rozhodnutí ve věci vydal dne 7. 1. 2015, konstatuji, že někdejší ředitel SPo MO byl při vydání rozhodnutí v prodlení více než 1 měsíc. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že se někdejší ředitel AVZ dopustil pochybení spočívajícího v tom, že: (1) nepřiznal stěžovatelce nárok na doplatek platu ve výši odpovídající rozdílu mezi výší platového tarifu příslušejícího stěžovatelce do června 2011 a platového tarifu od července 2011, (2) neposkytl stěžovatelce větší časový prostor pro uplatnění práva na seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Někdejší ředitel SPo MO se dopustil pochybení spočívajícího v tom, že nevydal rozhodnutí o odvolání v zákonné lhůtě. Zprávu o šetření zasílám řediteli AVZ a pověřenému řediteli SPo MO a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřili ke zjištěným pochybením a informovali mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko. O svých zjištěních a závěrech informuji rovněž stěžovatelku. Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv [1] Ustanovení § 67 odst. 2 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění platném do 31. 5. 2012: (2) Vojákovi se plat nesnižuje e) po dobu nejvýše 12 měsíců, byl-li v důsledku organizačních změn jinak služebně zařazen. [2] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. [3] Nařízení vlády č. 376/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 565/2006 Sb., o platových poměrech vojáků z povolání, ve znění pozdějších předpisů. [4] 10. platová třída, 6. platový stupeň. [5] Staniční sestra dopravního a záchranného pracoviště posádkového zdravotnického zařízení Přerov odloučených pracovišť Spádového vojenského zdravotnického zařízení Prostějov Velitelství sil podpory. [6] Zdravotní sestra - specialista oddělení zdravotnického zabezpečení letového provozu posádkového zdravotnického zařízení Přerov Spádového vojenského zdravotnického zařízení Prostějov Velitelství sil podpory. [7] Jednalo se o rozdíl odebraným příplatkem za vedení a zvýšeným hodnostním příplatkem. [8] Rozhodnutí ze dne 28. 7. 2014, č.j. 361-4/2014-6848. [9] Rozhodnutí ze dne 7. 1. 2015, č.j. 587-2/2014-3416. [10] Dopis ze dne 13. 5. 2015, č.j. 173-2/2015-684800. [11] Dopis ze dne 17. 3. 2015, č.j. MOCR 3766-2/2015. [12] Jedná se o částku 6 x 670,- Kč, tj. celkem 4.020,- Kč. [13] (1) Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc. [14] Srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 174 - 175. Obdobně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2009, č.j. 15 Ca 258/2008 - 55; 2664/2012 Sb.NSS; www.nssoud.cz. [15] (3) Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ.