Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 27. května 2015 Sp. zn.: 3389/2011/VOP/JHO Zpráva o šetření z vlastní iniciativy ve věci doručování osobám ve výkonu trestu či ve vazbě a osobám pobývajícím v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací detence V červnu 2011 zahájil tehdejší veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský šetření z vlastní iniciativy týkající se doručování osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, neboť z jeho jiné činnosti vyplývalo, že osobám ve výkonu trestu odnětí svobody [ať ze strany soudů, tak ze strany soudních exekutorů či jiných subjektů doručujících podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také "občanský soudní řád")], je doručováno do místa trvalého pobytu, které je uvedeno v informačním systému evidence obyvatel (dále také "ISEO"), nikoliv do věznice, kde vykonávají trest odnětí svobody, jak předpokládá § 46b písm. c) občanského soudního řádu. Pro řádné doručení osobě, která je ve výkonu trestu odnětí svobody, ale i ve vazbě, je v první řadě nutné, aby doručující orgány byly zpraveny o tom, že vůbec jde o tuto osobu. Předmětem šetření byl proto přístup soudů, soudních exekutorů či soudních komisařů k informaci, že se osoba nachází ve výkonu trestu odnětí svobody či ve vazbě, resp. postup Ministerstva spravedlnosti v tom, jak zajišťuje předpoklady pro to, aby subjekty doručující podle občanského soudního řádu mohly doručovat na adresu věznice, v níž osoba vykonává trest odnětí svobody či vazbu, a tedy i postup Ministerstva vnitra, do jehož působnosti spadají související registry (evidence).[1] V průběhu šetření vyplynulo, že stejný problém je u osob pobývajících v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací detence, ústavní nebo ochranné výchovy [§ 46b písm. d) občanského soudního řádu]. V šetření nejprve JUDr. Pavel Varvařovský a následně i já (případně z pověření veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D., vedoucí právního odboru Mgr. Petra Zdražilová) jsme opakovaně oslovili s žádostí o spolupráci i Exekutorskou komoru a Vězeňskou službu České republiky. A - Předmět šetření Ustanovení § 46b písm. c) občanského soudního řádu předpokládá, že neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti (a nelze-li ani doručit přednostními způsoby uvedenými v § 46 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu[2]), je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce u fyzické osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě adresa věznice, v níž vykonává trest nebo vazbu. Odborná literatura[3] k § 46b písm. c) občanského soudního řádu uvádí, že: "[u] fyzické osoby, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, je doručnou adresou adresa věznice, v níž byla umístěna do vazby, nebo do výkonu trestu. U fyzických osob uvedených v § 46b písm. c) a d) je nepřípustné stanovit adresu pro doručování podle hledisek uvedených v § 46b písm. a) nebo b). V případě, že neuvedou ve svém podání nebo v jiném úkonu učiněném vůči soudu jinou adresu v ČR, na niž jim mají být doručovány písemnosti, soud stanoví doručnou adresu vždy tímto způsobem a hlediska uvedená v § 46b písm. c) a d) se neuplatní."[4] Subjekty, které doručují v souladu s občanským soudním řádem, jsou zejména soudy v občanském soudním řízení, ale také soudní exekutoři či notáři jako soudní komisaři, a přiměřeně se použije i pro doručování podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů,[5] a dle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů. [6] Řádné doručení dokumentů je základním předpokladem pro to, aby nastaly účinky spojené s doručením dané písemnosti. Rozhodnutí, která nejsou vězňům (řádně) doručena, nemohou být vykonatelná[7] (ani předběžně vykonatelná[8]). Rovněž i u písemností, které nejsou rozhodnutími, avšak značně ovlivňuji průběh řízení (např. předvolání, návrhy protistran, výzva v rámci přípravy jednání), je nutné dbát na řádné doručení. Bez jejich doručení se osoba ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě nemusí vůbec dozvědět, že řízení probíhá, a je jí tak odebrána možnost uplatnit v něm svá práva. Postiženými subjekty však nemusejí být vždy pouze osoby, kterým je tímto způsobem doručováno, ale také např. jejich věřitelé, neboť může nastat situace, že v rámci exekučního řízení povinná osoba žádá o zastavení exekučního řízení, jelikož exekuční titul není vykonatelný.[9] Údaj o pobytu osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě není, na rozdíl od adresy trvalého pobytu, obsažen v ISEO.[10] Je však uveden v Centrální evidenci vězněných osob (dále také "CEVO"). CEVO navíc obsahuje i údaj o pobytu osob pobývajících v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací detence. Tuto evidenci vede Vězeňská služba České republiky[11] v souladu s § 23a zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jako evidenci osob, které jsou anebo byly ve výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody či výkonu zabezpečovací detence. Z CEVO jsou poskytovány údaje subjektům vymezeným v § 23a odst. 3 uvedeného zákona na základě žádosti, a to orgánům činným v trestním řízení, soudům a státním zastupitelstvím při výkonu jejich další působnosti, správním orgánům a Rejstříku trestů, pokud je potřebují pro svou činnost, jiným osobám, pokud na poskytnutí informace osvědčí právní zájem a jejímu sdělení nebrání zvláštní zákon.[12] Ustanovení § 14 metodického listu ředitele odboru správního č. 10/2008, kterým se stanoví podrobnosti činností uložených nařízením generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 50/2008, o postupech zaměstnanců Vězeňské služby České republiky při vedení evidence vězněných osob a při vedení administrativy související s výkonem vazby, výkonem trestu odnětí svobody nebo výkonem trestního opatření (o vedení vězeňské administrativy), uvádí: "(1) Centrální evidence vězněných osob využívá Vězeňský informační systém a evidenční karty vězněných osob i k poskytování informací z této evidence pro oprávněné žadatele. Údaje o vězněných osobách nebo o osobách propuštěných z výkonu vazby nebo z výkonu trestu poskytují zaměstnanci Centrální evidence vězněných osob nebo zaměstnanci oddělení správních věznic telefonicky po sdělení platného hesla nebo na základě písemné žádosti. Vybraným státním orgánům Vězeňská služba České republiky umožní dálkový přístup do Centrální evidence vězněných osob. Hesla umožňující poskytnutí informací z Centrální evidence vězněných osob telefonicky určuje a vybraným subjektům zasílá odbor správní. Platnost hesel je stanovena zpravidla na 3 měsíce. (2) Jinými osobami, které na poskytnutí informací z Centrální evidence vězněných osob osvědčují právní zájem... jsou zejména obecní úřady a jejich orgány, finanční úřady, úřady sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, exekutorské úřady, Česká advokátní komora, Česká kancelář pojistitelů, Ústav pro studium totalitních režimů apod. Podmínkou pro poskytnutí informací z Centrální evidence vězněných osob uvedených subjektům je písemná forma a řádné zdůvodnění žádosti. Při poskytování informací z Centrální evidence vězněných osob je třeba pečlivě vážit, zda poskytnutí informace nebrání jiný právní předpis... V případě pochybností rozhoduje ředitel odboru správního." Ochránci v době zahájení šetření nebylo známo, že by některý ze subjektů doručující podle občanského soudního řádu měl dálkový přístup do CEVO, o kterém pohoří citovaný metodický list. Jelikož v souladu s úpravou občanského soudního řádu pokud adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu neuvede adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, soud (a ostatní subjekty doručující dle občanského soudního řádu) by měl vždy a u každé osoby, které doručuje v souladu s občanským soudním řádem, ověřit, zda se nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody (ve vazbě či v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací detence). Tehdejší ochránce se však domníval, že vzhledem k absenci dálkového přístupu, tedy možnosti "automatického" načítání dat, je tento postup časově natolik náročný, že fakticky nemůže být uplatněn. Rovněž bylo patrné, že v praxi dochází k omezení okruhu osob, u nichž se ověřuje, zda se nenacházejí ve výkonu trestu odnětí svobody, či ve vazbě. Řešení, které by umožňovalo subjektům doručujícím podle občanského soudního řádu zjistit u všech účastníků řízení, u nichž to přichází v úvahu, zda se nenacházejí ve výkonu trestu odnětí svobody, či ve vazbě, se v době zahájení šetření zdálo najít buď v dálkovém přístupu do CEVO, nebo uvedení adresy místa výkonu trestu v ISEO (resp. po spuštění Informačního systému základních registrů[13] se jevilo jako nejjednodušší a do budoucna nejefektivnější, aby v tomto systému byla uvedena adresa místa výkonu trestu jako adresa pro doručování[14]). Tehdejší veřejný ochránce práv zahájil toto šetření, aby zjistil, jak dochází k ověřování, zda osoba, jíž je doručováno, nevykonává trest odnětí svobody, či se nenachází ve vazbě (oslovením i Exekutorské komory České republiky a Vězeňské služby České republiky), jaký je postoj Ministerstva spravedlnosti k současné právní úpravě v otázce doručování podle § 46b písm. c) občanského soudního řádu a rovněž k jakým změnám dojde při doručování podle § 46b písm. c) občanského soudního řádu po spuštění Informačního systému základních registrů (dotazem na Ministerstvo vnitra). B - Vyjádření úřadů Z doručených vyjádření oslovených úřadů jsem zjistil následující informace. JUDr. Jiří Pospíšil, tehdejší ministr spravedlnosti, v dopisu ze dne 27. září 2011 uvedl, že soudy nemají možnost automatizovaného lustrování v CEVO. Informace o uvězněných osobách, dostupné i pro účely doručování v civilním řízení, mají pouze v rámci téhož soudu (tzn. z nařízení výkonu trestu odnětí svobody, rozhodnutí soudu o vzetí obviněného do vazby). Vzhledem ke znění § 18 odst. 1 písm. c) zákona o základních registrech se tehdejší ministr spravedlnosti domníval, že by mělo být možné uvádět v registru obyvatel adresu místa výkonu trestu jako adresu pro doručování. Zároveň však konstatoval, že zákonem o základních registrech není generální ředitelství Vězeňské služby České republiky ani Ministerstvo spravedlnosti editorem oprávněným k zapisování referenčních údajů. Z tohoto důvodu požádal Ministerstvo vnitra o spolupráci a zahájení společných legislativních prací směřujících k přijetí takové právní úpravy, která by umožnila zapisovat do registru i adresu pro doručování vězňům. Řešení situace tehdejší ministr spravedlnosti spatřoval také v online přístupu do CEVO, k čemuž směřoval i dřívější požadavek Ministerstva spravedlnosti. Brig. gen. PhDr. Jiří Tregler, generální ředitel Vězeňské služby České republiky, ve vyjádření ze dne 29. srpna 2011 popsal způsob, jakým jsou poskytovány údaje o vězněných osobách z CEVO orgánům veřejné moci, tj. prostřednictvím telefonických, písemných (faxem nebo v listinné podobě) a elektronických dotazů přes informační systém datových schránek. Podrobněji se věnoval nově zaváděnému online přístupu "na bázi webový klient/služba (web service) při zadání konkrétních údajů (dotazu a návratu předem definovaného výstupu dat (odpověď) z Centrální evidence vězněných osob". Uvedenou možnost online přístupu Vězeňská služba České republiky zvolila po důkladné analýze jako nejvhodnější z pohledu kritéria: (1) možné kontroly, komu a jaká citlivá data a osobní údaje z CEVO jsou poskytovány, (2) jak je s nimi druhou stranou nakládáno, (3) jakou technologií data budou distribuována, (4) výrazná finanční úspora při zavedení jednotné infrastruktury a služby pro všechny oprávněné orgány. Navrhovaný proces lustrace byl spuštěn v průběhu roku 2011 jako pilotní projekt. Koncem roku 2011 došlo k přípravě přechodu k provoznímu režimu. Z internetových stránek Vězeňské služby České republiky jsem se dočetl, že uvedené změny v dotazování na údaje z CEVO jsou účinné od 1. října 2012.[15] Dále se generální ředitel Vězeňské služby České republiky věnoval své spolupráci s Ministerstvem vnitra v rámci projektu Informačního systému základních registrů. V přípravné fázi projektu se Vězeňská služba České republiky přihlásila jako oprávněný subjekt pro poskytování korespondenční adresy obyvatel České republiky evidovaných v Registru obyvatel a omezených na osobní svobodě. Pokud by uvedené bylo schváleno ve schvalovacím procesu, Vězeňská služba České republiky by do základního registru poskytovala kontaktní adresu po dobu výkonu vazby, trestu odnětí svobody či výkonu zabezpečovací detence. JUDr. Jana Tvrdková, tehdejší prezidentka Exekutorské komory České republiky, v dopisu ze dne 7. října 2011 sdělila, že praxe jednotlivých exekutorů v otázce doručování osobám ve výkonu trestu odnětí svobody je odlišná. Některými exekutorskými úřady je zjišťování eventuálního pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody prováděno jako jeden z prvních procesních úkonů, v převážné míře se však zjišťování provádí až po navrácení doručenky od povinného s poznámkou, že písemnost nelze doručit. Někdy je zjišťování uskutečňováno až po bezvýsledné plošné lustraci majetku povinného. Přímý vstup do databáze CEVO exekutorské úřady nemají a pro hladký průběh a urychlení exekuce, jakož i pro ochranu procesních práv povinných, by tehdejší prezidentka Exekutorské komory České republiky přivítala propojení zmíněné evidence s databází Centrální evidence obyvatel. Po několika měsících od spuštění Informačního systému základních registrů, které jsem považoval za dostatečné období na zjištění přínosů registrů, či naopak jejich nedostatků, jsem požádal (dne 12. listopadu 2012) o vyjádření Ministerstvo spravedlnosti, jak se situace ve zjišťování aktuálního místa pobytu vězněných osob změnila po spuštění zmíněného informačního systému (k jakému výsledku vedla spolupráce s Ministerstvem vnitra v dané problematice). S ohledem na spuštění zjišťování místa pobytu vězněných osob online nahlížením do CEVO jsem položil i dotaz, v čem je spatřována větší efektivita uvedeného způsobu oproti zjišťování adres aktuálního pobytu z Registru osob. Současně jsem se znovu obrátil na generální ředitelství Vězeňské služby České republiky a Exekutorskou komoru České republiky s žádostí o popis aktuální situace z pohledu jejich praktických zkušeností. JUDr. Pavel Blažek, tehdejší ministr spravedlnosti, ve vyjádření ze dne 18. ledna 2013 uvedl, že získání informace o pobytu ve věznici je zajištěno pomocí nové webové aplikace Vězeňské služby České republiky (CEVO). Soudy však tuto informaci nezjišťují u každé osoby. Takový postup by byl neúnosnou zátěží pro soudní kanceláře i pro samotné soudce. Zároveň ani není možné takovou informaci vyhledávat u všech osob, kterým se doručuje, neboť povinnou náležitostí návrhu na zahájení řízení není datum narození nebo rodné číslo účastníka řízení. Bez těchto údajů však lustrace v CEVO není možná. Pokud by adresa věznice byla doplněna do základních registrů [§ 18 odst. 1 písm. c) o základních registrech], bylo by potřeba dle vyjádření tehdejšího ministra spravedlnosti ji i několikrát týdně aktualizovat (např. eskorty k hlavnímu líčení), a zejména zajistit soulad takového údaje s dalšími právními předpisy (např. co se týká dostupnosti historie údajů o adresách pro zahlazení příslušného odsouzení). Uvedený postup by vyřešil situaci (a současně neúnosně nezatížil administrativní aparát), je však nutné zvážit jeho dopady (zejména na ochranu osobnostních práv odsouzených osob). Na základě spolupráce s Ministerstvem vnitra v dané oblasti mi tehdejší ministr spravedlnosti sdělil, že ačkoliv se tehdejší náměstek ministra vnitra Mgr. Ondřej Veselský přiklonil k umožnění přístupu soudů do CEVO jako nejefektivnější variantě, po zprovoznění základních registrů má Ministerstvo vnitra v úmyslu novelizovat zákon o základních registrech, lze tedy uvažovat i o možnosti, zda adresu věznice uvádět přímo do základních registrů jako adresu pro doručování (při zachování nezbytné ochrany soukromí osob). Mgr. Michal Jančuška, právník Exekutorské komory České republiky, ve vyjádření ze dne 18. dubna 2013 uvedl, že exekutoři nemají přímý vstup do CEVO, dotazy na pobyt osoby ve vězení podávají Vězeňské službě České republiky elektronickými formuláři, které však ze zkušeností exekutorů jsou zpracovány ručně, ne automaticky. Probíhala však jednání mezi Vězeňskou službou České republiky a Ministerstvem spravedlnosti o zřízení přímého přístupu soudních exekutorů do portálu eLustrace. Plk. Mgr. Petr Dohnal, generální ředitel Vězeňské služby České republiky, ve vyjádření ze dne 15. ledna 2013 popsal možnosti, jak je umožněn vzdálený přístup do CEVO: (5) prostřednictvím webového portálu eLustrace (výhradně pro využití v rámci resortu justice, ověřování uživatele na základě certifikátu vydaného MS) je možné zjistit i historii omezení osobní svobody, (6) speciální přístup pro pracovníky Policie České republiky (v rutinním provozu od 3. prosince 2012), (7) pro ostatní tazatele - dotazování přes speciální elektronický formulář - většina žadatelů je již zařazena do seznamu adresátů, kterým se zasílá automatická odpověď (ještě není plně využíváno, postupně se užívání zvyšuje), (8) telefonické a faxové dotazy (snaha minimalizovat tento přístup převodem na výše zmíněné způsoby). Z odpovědí úřadů bylo patrné, že orgány doručující osobám ve vězení mají relativně snadný (jednodušší než dříve) přístup, jak ověřit, zda se osoba nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, či ve vazbě (a ve které věznici). Avšak informaci, zda osoba se nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody, či ve vazbě, neověřují vždy, jelikož mají za to, že zjišťování této informace u každé osoby by bylo administrativně neúnosné. Tehdejší veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský měl proto stále za nevyřešené, zda by nebylo efektivnější a jednodušší uvést věznici jako doručovací adresu přímo do základních registrů, což zvažovala i obě ministerstva (viz výše). Obrátil se proto na tehdejšího ministra vnitra Jana Kubiceho s dotazem, v jaké fázi jsou legislativní práce pro uvádění doručovací adresy osoby do základních registrů, a rovněž s dotazem, zda Ministerstvo vnitra spatřuje nějaké další problémy v eventuálním uvádění této adresy do základních registrů. Upozornil, že problémy se znalostí adresy pro doručování dle § 46b občanského soudního řádu se netýkají jen osob ve výkonu trestu odnětí svobody či osob ve vazbě [písm. c) předmětného ustanovení], ale rovněž osob v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací detencí, ústavní nebo ochranné výchovy [písm. d) předmětného ustanovení]. Mgr. Martin Pecina, MBA, tehdejší místopředseda vlády a ministr vnitra, v dopisu ze dne 26. července 2013 uvedl, že o uvedení adresy věznice (zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací detence) do základních registrů ministerstvo uvažovalo již v roce 2011 a rozhodlo se s dalšími pracemi vyčkat až do zprovoznění registrů. Po uplynutí 12 měsíců od zprovoznění základních registrů ministerstvo vyhodnocovalo poznatky získané od jednotlivých správců, editorů a uživatelů základních registrů a hledalo optimální řešení. Ministr vnitra uvedl, že je však již zřejmé, že "případná akceptace vedení adresy v základním registru obyvatel by si vyžádala nejen úpravu základního registru obyvatel, nýbrž i některých agentových informačních systémů - informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců". Důvodem je, že uvedený údaj se do základních registrů zapisuje prostřednictvím informačního systému evidence obyvatel nebo prostřednictvím informačního systému cizinců. Doručovací adresa věznice či zařízení pro výkon ochranného opatření by proto nejprve musela být uvedena v těchto systémech. Upozornil na dvě problematické otázky, které jsou spojeny s úvahami o zavedení adresy věznice či zařízení pro výkon ochranného opatření: - adekvátní ochrana osobních údajů (na kterou upozorňoval i tehdejší veřejný ochránce práv i Ministerstvo spravedlnosti) a zajištění souladu řešení s principy zahlazení odsouzení; - frekvence změn údaje doručovací adresy (jak rovněž upozorňovalo Ministerstvo spravedlnosti). K prvnímu bodu uvedl, že přestože jsou všechny uvedené systémy neveřejnými a pracovníci, kteří do nich vstupují, jsou vázáni mlčenlivostí, a údaje v nich obsažené jsou tak maximálně chráněny, může vyvstat pochybnost o náležité ochraně osobních údajů (vzhledem k velkému počtu orgánů veřejné moci, které mají přístup k adrese pro doručování). Nadto v informačním systému evidence obyvatel je přístup i k historii údajů, lze proto zjistit také zpětně, že daný subjekt byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Tento údaj by proto bylo nutné vymazávat v korelaci s účinností zahlazení odsouzení u subjektu údajů (oproti ostatním údajům, u nichž historie zůstává zachována). Stávající technické řešení informačního systému evidence obyvatel a informačních systémů však s pluralitou režimů výmazu historických údajů nepočítá. K druhému bodu zdůraznil, že dle zákona o základních registrech má editor údaje na zápis referenčních údajů do základního registru obyvatel lhůtu až 3 pracovních dnů od okamžiku, kdy se o změně údaje dozvěděl. K tomu je nutné připočítat i lhůtu od faktické změny do chvíle, kdy se editor o změně dozví. Než dojde k aktualizaci, může tak reálně být skutečná doručovací adresa již jiná. Vyslovil obavy, že častá změna údaje o doručovací adrese (i několikrát za týden) by mohla zapříčinit obavy o jeho věrohodnosti. Rovněž se nabízí otázka, kdo by měl zapisovat údaje o doručovací adrese do informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců. V závěru zdůraznil, že s ohledem na problematické aspekty a rovněž s ohledem na automatickou lustraci v CEVO Ministerstvo spravedlnosti nepožaduje ve věci doručování osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, vazby či zabezpečovací detence legislativní změny. Ministerstvo vnitra proto nepřistoupilo k návrhům konkrétních legislativních opatření, nicméně se touto problematikou spolu s Ministerstvem spravedlnosti nadále zabývá. Dodal, že doručování osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nečiní problémy ani při doručování podle správního řádu. Po nástupu do funkce zástupce veřejného ochránce práv jsem se dalšího vedení šetření ujal já. S ohledem na vyjádření Ministerstva vnitra, že Ministerstvo spravedlnosti nepožaduje žádné legislativní změny ohledně uvádění adresy do základních registrů, jsem se opětovně obrátil na Ministerstvo spravedlnosti. Jelikož Ministerstvo spravedlnosti je povinno zajistit, aby byl naplňován § 46b písm. c) občanského soudního řádu, měl jsem pochybnosti, zda praxe nahlížení do CEVO pouze v některých situacích při doručování může dostatečně zabezpečit, aby veškeré písemnosti doručované dle občanského soudního řádu byly zasílány na adresu věznice, ve které osoba vykonává trest nebo vazbu, a tedy zda Ministerstvo spravedlnosti svoji povinnost vykonává dostatečně. Obrátil jsem se proto na něj opětovně (výzva ze dne 22. října 2013). Zdůraznil jsem, že problémy za stávajícího způsobu nahlížení do CEVO nebudou pravděpodobně v případě, kdy soud doručuje do vlastních rukou adresáta a současně je vyloučeno náhradní doručení dle § 49 odst. 4 (na základě zákona či na základě rozhodnutí soudu). "Pokud se soudu nepodaří doručit osobě na adresu jejího trvalého pobytu, může soud nahlédnout do Centrální evidence vězněných osob po vrácení písemnosti, a případně písemnost zaslat na adresu věznice." Záměrně jsem ponechal stranou otázku nadbytečných nákladů spojených s opakovaným doručováním. Jestliže však soud doručuje primárně na adresu trvalého pobytu do vlastních rukou bez vyloučení náhradního doručení dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu či doručuje dle § 50 občanského soudního řádu, kdy má možnost písemnost doručit vhozením do schránky adresáta, upozornil jsem, že účinky doručení nastanou bez ohledu na to, zda adresát měl možnost se seznámit s písemností. S ohledem na praxi soudů se tak může stát i bez ověření, zda účastník není ve vazbě, či výkonu trestu odnětí svobody. Upozornil jsem, že ačkoliv nesprávné doručení (tzn., účastníku nebyla písemnost vůbec nebo řádně doručena) může být důvodem pro podání opravných prostředků (a tedy je možnost nápravy "doručení" na nesprávnou adresu), poukazoval jsem na to, že opravné prostředky mají sloužit k nápravě výjimečných situací, nikoliv k řešení systémového nedostatku.[16] Současně jsem Ministerstvo spravedlnosti požádal o sdělení, jak zajišťuje, aby fyzickým osobám byly písemnosti doručovány na adresu zařízení podle § 46b písm. d) občanského soudního řádu, tedy na adresu zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací detence, ústavní nebo ochranné výchovy (zejména u ústavní a ochranné výchovy[17]). Přes opakované výzvy (ze dnů 11. února 2014 a 22. května 2014) jsem vyjádření Ministerstva spravedlnosti obdržel až dne 5. června 2014 (datována 27. listopadu 2013). Přesto poskytnuté vyjádření zcela nereagovalo na moji výzvu - JUDr. Daniel Volák, tehdejší I. náměstek ministryně spravedlnosti, mi přeposlal vyjádření brig. gen. Mgr. Petra Dohnala, generálního ředitele Vězeňské služby České republiky, ze kterého je patrné, že Vězeňská služba České republiky má za to, že k plné funkčnosti CEVO je nezbytné, aby soudy tento nástroj plně využívaly a lustrovaly adresáta každé písemnosti.[18] Jako doklad o tom, že CEVO je účinným nástrojem pro zjišťování adresy osoby, která je ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě či ve výkonu zabezpečovací detence, uvedl i statistické údaje vyplývající z dálkového nahlížení do CEVO. Upozornil i na povinnost občana, kterou mu ukládá právní řád. Dle § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů, může osoba, které se údaje týkají, písemně požádat o zaevidování údaje o adrese, na kterou jí mají být písemnosti doručovány. V takovém postupu však odsouzenému často brání obava ze zveřejnění jeho osobních údajů ve spojení s výkonem trestu odnětí svobody.[19] Ministerstvo spravedlnosti jsem vyzval (prostřednictvím Mgr. Petry Zdražilové, vedoucí právního odboru Kanceláře veřejného ochránce práv) dne 22. srpna 2014 ke konkrétnějšímu vyjádření. S ohledem na vyjádření tehdejšího ministra spravedlnosti JUDr. Pavla Blažka (dopis ze dne 18. ledna 2013, čj. 143/2012-OD-ST/3), že lustrace všech adresátů každé písemnosti v databázi není možná, neboť by soudy nepřiměřeně zatěžovala a docházelo by k průtahům v řízeních, je evidentní, že předpoklad Vězeňské služby České republiky není naplněn. Lze proto mít pochybnosti, zda CEVO je za stávajícího nastavení efektivním prostředkem zajišťujícím řádné doručení dle § 46b písm. c) a částečně d) občanského soudního řádu. Žádal jsem o sdělení, jak Ministerstvo spravedlnosti zajistí efektivní doručování na adresu dle ustanovení § 46b písm. c) občanského soudního řádu (zda změní pravidla pro lustrování osob v CEVO, avšak se zohledněním možného vlivu na průtahy v řízení, či využije jiného mechanismu, např. zváží přidávání adresy věznice, v níž osoba vykonává vazbu, trest nebo zařízení pro zabezpečovací detenci, do základních registrů jako referenční údaj, se zohledněním ochrany osobních údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a jak zajišťuje/zajistí efektivní doručování na adresu dle § 46b písm. d) občanského soudního řádu (zejména na adresu zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy). Výzvu jsem znovu urgoval dne 18. listopadu 2014. V dopisu ze dne 26. listopadu 2014 mi současný ministr spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán, Ph.D. (tehdy jako I. náměstek ministryně spravedlnosti), sdělil, že současný stav nahlížení do CEVO dostatečně zajišťuje soudům získat informace o tom, zda se osoba, jíž se doručuje, nachází ve výkonu vazby, či ve výkonu trestu odnětí svobody. Stanovení konkrétního postupu v jednotlivých řízeních je však již plně v rukou jednotlivých soudců, kteří v této otázce nejsou vázáni "pokyny Ministerstva spravedlnosti, z jehož strany by takový pokyn (nadto pokyn, který nemá oporu v žádné zákonné ani podzákonné normě a který by navíc disponoval potenciálem způsobovat průtahy v řízeních) znamenal nepřípustný zásah do ústavou garantované nezávislosti soudního rozhodování". Přesto však přislíbil, že v rámci nejbližší novelizace bude do kancelářského řádu[20] vloženo nové ustanovení, týkající se dotazů do CEVO v civilním řízení před zpravomocněním věci tzv. fikcí, a to v tom smyslu, že soud tento systém využívá ke zjištění informací o pobytu účastníků, je-li toho dle jeho úvahy třeba, na pokyn příslušného předsedy senátu, vyššího soudního úředníka, asistenta soudce, justičního čekatele či soudního tajemníka... a to i v civilním řízení, zejména v případech dle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. Dále se vyjádřil k možnosti automatického uvádění adresy věznice (detenčního ústavu) jako adresy pro doručování písemností do základních registrů. Znovu upozorňoval na nutnost aktualizace tohoto údaje i několikrát týdně (při eskortách k hlavnímu líčení, při převážení do vězeňských nemocnic apod.) a nutnost zajistit soulad takového údaje s dalšími právními předpisy (např. dostupnosti historie údajů o adresách po zahlazení příslušného odsouzení). Poukázal na možný zásah do osobnostních práv těchto osob, jelikož údaj o tom, zda se konkrétní osoba nachází ve výkonu trestu (vazby či zabezpečovací detence), je citlivým údajem [§ 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů]. Zdůraznil, že ministerstvo má za to, že podmínky pro doručování v souladu s občanským soudním řádem jsou z jeho strany řádně zajištěny. Co se týká doručování na adresu zařízení, v níž osoba vykovává ústavní nebo ochranou výchovu, zůstává plně na odpovědnosti příslušného předsedy senátu, aby postupoval v souladu se všemi zákonnými a podzákonnými normami. Žádná evidence osob zde umístěných neexistuje. Nadto je zde nutné klást ještě větší důraz na ochranu osobnostních práv takových osob, jelikož ochranná a ústavní výchova se týká osob ve věku od 3 do 18 let, případně zletilých osob do 19 let. Znovu upozornil, že v každém případě osoba, která se nachází ve vazbě, výkonu trestu či zabezpečovací detence, může požádat o uvedení této adresy do evidence obyvatel (§ 10b zákona o evidenci obyvatel). V závěru uvedl, že Ministerstvo spravedlnosti nemůže aktuálně přijmout jiná opatření k nápravě bez legislativní změny, kterou však s ohledem na výše uvedené důvody nepovažuje za vhodné. C - Hodnocení věci zástupcem ochránkyně Podrobné právní hodnocení jsem uvedl v předchozí části jako zdůvodnění zahájení šetření, tak i při odůvodnění dalšího mého postupu (resp. postupu tehdejšího veřejného ochránce práv). V návaznosti na poslední vyjádření Ministerstva spravedlnosti si však dovolím, nad rámec již uvedeného, podrobněji se vyjádřit k několika argumentům Ministerstva spravedlnosti. Především souhlasím s tím, že volba, jakým způsobem soud v jednotlivém řízení doručuje písemnosti, spadá do nezávislého soudního rozhodování,[21] proto není možné soudce vázat pokyny nad rámec zákona, jakým způsobem má postupovat. Soudce je však povinen postupovat v souladu se zákonem a právě občanský soudní řád mu stanoví, na kterou adresu má doručovat, pokud jde o osobu ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě, či osobu v zařízení pro výkon zabezpečovací detence. Úkolem ministerstva je však, podle mého názoru, zajistit mu pro tento postup dostatečné zázemí/předpoklady (za současného vědomí, že doručování musí soudce co nejméně zatěžovat, aby nezpůsobovalo zbytečné průtahy v řízení). Za lichý považuji argument, že každá osoba může nahlásit adresu pro doručování [§ 46b písm. a) občanského soudního řádu ve spojení s § 10 zákona o evidenci obyvatel], a tím si zaručí, že jí bude doručováno případně i do vězení (vazby, zabezpečovací detence). Ačkoliv toto nahlášení je možné, nedojde jím ke stanovení přednostní adresy pro doručování ve speciálních případech doručování dle § 46b písm. b) až n). Jinak řečeno, pokud by osoba nahlásila adresu věznice jako adresu pro doručování (adresát tu může "jen pracovat"), neznamenalo by to pro soud, že má automaticky na tuto adresu doručovat, nejprve musí vyloučit, zda nemá doručit na doručovací adresu, která je speciálně stanovena pod ostatními písmeny § 46b občanského soudního řádu (jak je uvedeno na straně 2 tohoto stanoviska, přednost by měla pouze adresa uvedená na konkrétním podání či jiném úkonu učiněném vůči soudu). Dále se domnívám, že by nebylo nutné aktualizovat adresu věznice (resp. vazby, zabezpečovací detence) několikrát do týdne (např. při eskortě k hlavnímu líčení). Mám za to, že by postačila pouze adresa "domovské věznice", tedy ta, kde vykonává trest odnětí svobody[22] bez ohledu na jeho dočasný pobyt v jiném zařízení, příp. kde je vykonávána vazba či zabezpečovací detence. Pokud by bylo doručeno v období, kdy by osoba byla např. hospitalizována, mohla by žádat o vyslovení neúčinnosti doručení.[23] Navrhovanou změnu kancelářského řádu, která by měla zabránit, aby doručované rozhodnutí nabylo právní moci bez toho, aby se dostalo do sféry adresáta, vítám. Kancelářský řád se však týká pouze postupu soudů (nikoliv všech osob doručujících dle občanského soudního řádu), proto nemůže napravit současné problémy doručování podle § 46b písm. c) a d) občanského soudního řádu. Stále mám také pochybnosti o tom, zda tento současný způsob zjišťování, zda osoba, které se doručuje, není ve výkonu trestu (resp. vazby, zabezpečovací detence), je dostatečný, pokud se doručují listiny, které nejsou rozhodnutími (a nelze tedy u nich uvažovat o právní moci). Rovněž tento systém nelze považovat za dostatečný v případě, kdy soud nemá k dispozici rodné číslo ani datum narození osoby, které doručuje (rodné číslo ani datum narození není ani podstatnou náležitostí žaloby[24]). V takovém případě nelze do systému CEVO nahlížet.[25] D - Závěry Přes výše uvedené jsem na základě popsaných zjištění a úvah ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, dospěl k přesvědčení, že Ministerstvo spravedlnosti v průběhu šetření napravilo nedostatky ohledně zajištění předpokladů pro to, aby subjekty doručující v souladu s občanským soudním řádem mohly doručovat dle § 46b písm. c) a částečně podle písm. d) občanského soudního řádu, tedy na adresu věznice, v níž osoba vykonává trest nebo vazbu, či adresu zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací detence, v němž je osoba umístěna. V tuto chvíli se zdá, že nastavený systém je vhodným kompromisem mezi náklady na změnu systémů podporujících základní registry, ochranou citlivých údajů, efektivním doručováním a ochranou procesních práv účastníků řízení. Aby byla zajištěna vyšší právní jistota ohledně doručování dle občanského soudního řádu, dálkový přístup měl by být zajištěn nejen soudům, ale i všem ostatním orgánům doručujícím podle občanského soudního řádu. S ohledem na uvedené nemohu konstatovat ani pochybení Ministerstva vnitra. Jelikož funkčnost doručování podle uvedených písmen § 46b občanského soudního řádu za využití nahlížení do CEVO po avízované změně kancelářského řádu se projeví teprve s odstupem času a rovněž s ohledem na výše uvedené pochybnosti, které v souvislosti s navrhovaným způsobem ověřování adresy pro doručování stále mám, budu tuto problematiku i nadále sledovat. Pokud problémy s doručováním podle uvedených ustanovení se budou v takové míře objevovat i nadále, nevylučuji, že otázku zavedení adresy věznice, vazby či zařízení pro výkon zabezpečovací detence do základních registrů znovu otevřu, neboť se i nadále domnívám, že jde o nejvhodnější (a pro subjekty doručující podle občanského soudního řádu i nejjednodušší) způsob, jak se subjekt doručující podle občanského soudního řádu dozví, že má osobě doručovat na adresu věznice či zařízení pro výkon zabezpečovací detence. Doručování osobám v zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy rovněž nadále shledávám problematickým, jelikož se z dostupných informací jeví, že subjekty doručující dle občanského soudního řádu nemají dostatečně zajištěn způsob, jak zjistit, že se jedná o tuto osobu. Protože v současné době nemám dostatek podkladů, které by mi ukázaly, zda jde v praxi o závažný problém (či pouze o problém teoretický), ponechávám tuto otázku prozatím stranou svého hodnocení. Nicméně i v této otázce budu i nadále sbírat podklady a pokud se prokáže, že dosavadní stav přináší v praxi výrazné problémy, zvážím šetření i v tomto směru. Zprávu o šetření obdrží ministr spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán, Ph.D., a ministr vnitra Milan Chovanec. JUDr. Stanislav Křeček v. r. zástupce veřejné ochránkyně práv [1] Viz dále. [2] Ustanovení § 45 občanského soudního řádu: "Způsoby doručování: (1) Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu. (2) Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky58a). Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu." [3] DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, xx, 1579 s. ISBN 9788074001079. [4] Obdobně upravovala doručování vězňům i právní úprava účinná do 30. června 2009, a to v § 46a odst. 1 občanského soudního řádu: "Písemnost určená fyzické osobě ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě se předá k doručení na adresu věznice, v níž vykonává trest nebo vazbu. Písemnost se jí doručuje prostřednictvím soudního doručovatele, provozovatele poštovních služeb nebo orgánů justiční stráže. Umožňuje-li to povaha doručované písemnosti, lze jí doručovat též prostřednictvím příslušného orgánu Vězeňské služby České republiky." [5] Ustanovení § 63 odst. 1 trestního řádu: "Nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům, notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení." [6] Z některých podnětů vyplynulo, že nastávají i paradoxní situace, kdy v téže době probíhají u soudu trestní i civilní řízení, přičemž v trestním řízení je doručováno do věznice a v civilním řízení do místa trvalého pobytu. [7] Vyjma usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, jež je vykonatelné vyhlášením (§ 76d občanského soudního řádu). [8] Ustanovení § 160 odst. 4 občanského soudního řádu: "U rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit." [9] V rámci exekuce mohou být dotčena i práva třetích osob, žijí-li např. v místě evidovaném jako místo trvalého pobytu povinné osoby. [10] Upravený zákonem č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Patří "mezi základní informační systémy veřejné správy a jeho účelem je zpracovávání údajů o obyvatelích České republiky, např. shromažďování a uchovávání těchto údajů a jejich poskytování oprávněným subjektům. Správcem informačního systému evidence obyvatel je Ministerstvo vnitra." (Ministerstvo vnitra. Informační systém evidence obyvatel. In: Ministerstvo vnitra [online]. 2014. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z http://www.mvcr.cz/clanek/informacni-system-evidence-obyvatel.aspx). [11] Konkrétně odbor správní generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, resp. pracoviště Centrální evidence vězněných osob. [12] "Žadatelé o šetření v Centrální evidenci vězněných osob mohou posílat své žádosti elektronicky do datové schránky organizace nebo na adresu e-podatelna(zavinac)grvs.justice.cz (v případě, že jde o kvalifikované podání opatřené elektronickým podpisem), případně písemně na adresu "Vězeňská služba České republiky, generální ředitelství, centrální evidence vězněných osob, poštovní přihrádka 3, 140 67 Praha 4". Žádost musí být opatřena úředními náležitostmi (razítko, podpis). Právnické a fyzické osoby uvedené pod písmenem d) musí k žádosti vždy připojit kopii dokumentu (rozsudek nebo usnesení soudu, exekuční příkaz, plnou moc, rodný list apod.), který osvědčuje právní zájem na sdělení požadované informace." VĚŽEŇSKÁ SLUŽBA ČESKÉ REPUBLIKY. Evidence vězněných osob [online]. 2012 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/zakladni-informace-4/evidence-veznenych-osob. [13] V době zahájení šetření probíhaly práce na projektu "Informační systém základních registrů". Právní rámec Informačního systému základních registrů je obsažen v zákoně č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o základních registrech"), a zákoně č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s § 18 odst. 1 písm. c) zákona o základních registrech se jako referenční údaj v registru obyvatel vede adresa místa pobytu, případně též adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu52). V poznámce č. 52 je uveden odkaz "například § 46b písm. a) občanského soudního řádu". Analogicky lze dovodit, že by mělo jít i o adresu dle § 46b odst. c) občanského soudního řádu. [14] Bylo by nezbytné, aby Informační systém základních registrů čerpal data také z CEVO. [15] Dotazování na CEVO. 2014. Vězeňská služba České republiky [online]. [cit. 2015-05-04]. Dostupné z http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-nas/programy-a-fondy-eu/zmeny-v-dotazovani-na-cevo. [16] Odborná literatura navíc takové doručení považuje za absolutně neúčinné pro formální vady, k čemuž má soud přihlížet z úřední povinnosti (viz SVOBODA, Karel, Milan SUK a Pavel ZEMAN. Doručování v soudním řízení. Praha: Linde, 2009, 267 s. ISBN 9788072017775. S. 152.). Judikatura však vyloučila možnost využít institutu neúčinnosti doručení dle § 50d občanského soudního řádu v případě, kdy v důsledku porušení právních norem upravujících doručování soudních písemností nelze písemnost považovat za doručenou (takový důvod není způsobilým důvodem pro vyslovení neúčinnosti doručení podle ustanovení § 50d občanského soudního řádu). Srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 597/2014. Dostupné z www.nsoud.cz. Naopak tohoto institutu je vhodné využít např. v případě, kdy soud doručuje na správnou adresu dle občanského soudního řádu, avšak osoba je v tu dobu hospitalizována, a písemnost je doručena fikcí. Takový důvod je omluvitelným důvodem ve smyslu § 50d odst. 4 občanského soudního řádu. [17] Výkon ochranného opatření zabezpečovací detence by měl být evidován v CEVO, proto jsem předpokládal, že zde je stejný postup jako u osob ve výkonu trestu odnětí svobody či ve vazbě, jak už naznačovalo Ministerstvo vnitra. [18] Z vyjádření Ministerstva spravedlnosti (viz výše) však vyplývá, že se tak neděje. [19] Zároveň zdůraznil, že informace o odsouzení za trestný čin je citlivým údajem dle § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů. [20] Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. [21] Shodně DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, xx, 1579 s. ISBN 9788074001079, s. 300. [22] V souladu s § 9 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, jde o věznici, kterou soud určil ve výzvě k nástupu trestu. [23] Viz poznámka pod čarou č. 16. [24] Srov. § 79 odst. 1 občanského soudního řádu. [25] Jak vyplývá z výše uvedeného vyjádření JUDr. Pavla Blažka, tehdejšího ministra spravedlnosti, ve vyjádření ze dne 18. ledna 2013 - pro nahlížení do CEVO je nezbytná znalost rodného čísla či data narození dané osoby.