Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 21. října 2010 Sp. zn.: 2295/2010/VOP/MJR Zpráva o šetření podnětu ve věci paní S. G. A - Obsah podnětu Na veřejného ochránce práv se obrátila paní S. G. (dále také "stěžovatelka"), s podnětem, v němž vyjádřila nesouhlas s postupem správních orgánů při vyřizování žádosti o zvýšení příspěvku na péči své dceři A. G. Paní A. G. byla po dovršení osmnácti let zbavena způsobilosti k právním úkonům a její matka S. G. je její opatrovnicí. Stížnost se týkala výsledku odvolacího řízení, v němž bylo rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zvýšení příspěvku na péči potvrzeno. Paní A. G. je v domácí péči, kde se o ni celodenně stará její matka v podstatě od narození, s čímž souvisí čerpání sociálních dávek vždy v návaznosti na aktuální právní úpravu sociálního zabezpečení. V současné době pobírá paní A. G. invalidní důchod a byl jí přiznán příspěvek na péči ve III. stupni. Protože stěžovatelka s ohledem na péči, kterou věnuje své dceři, nebyla s takovým posouzením plně srozuměna, podala žádost o zvýšení příspěvku na péči. Žádost byla rozhodnutím městského úřadu zamítnuta a byl ponechán III. stupeň závislosti. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, avšak krajský úřad odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka pak ve svém podnětu vyjádřila nesouhlas s postupem lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení (dále také "LPS OSSZ") a posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také "posudková komise MPSV" nebo "PK MPSV"). B - Skutková zjištění Po seznámení s obsahem podnětu ochránce v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále také "zákon o veřejném ochránci práv"), zahájil ve věci šetření. S ohledem na obsah podnětu stěžovatelky, která namítala zejména nesprávný postup při hodnocení stupně závislosti, byl v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 písm. a), b), a c) zákona o veřejném ochránci práv požádán vedoucí referátu LPS OSSZ[1] a vedoucí lékařka posudkové komise MPSV o vyjádření k celé situaci a zaslání spisové dokumentace. Byly zjištěny následující skutečnosti. Žádost o zvýšení příspěvku byla podána dne 22. 12. 2008. Sociální šetření bylo provedeno dne 26. 1. 2009 v rodinném domku rodiny G. Podle zjištění městského úřadu posuzovaná nezvládala, nebo zvládala s pomocí anebo s dohledem 31 úkonů. Jako zvládnuté byly posouzeny pouze úkon přijímání stravy a dodržování pitného režimu, dále úkony vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh; sezení, schopnost vydržet v poloze vsedě; přemisťování předmětů denní potřeby a úkon chůze po rovině. Všechny úkony jsou ze seznamu úkonů péče o vlastní osobu, pokud jde o posuzování soběstačnosti, zde byly všechny úkony posouzeny jako nezvládnuté. Pokud jde o slovní hodnocení úkonů, je ve zprávě ze sociálního šetření kupříkladu uvedeno, že přípravu jídla posuzovaná nezvládá, neboť jídlo musí být podáno, jelikož ani nepozná, zda je zkaženo. U úkonu orientace v přirozeném prostředí je uvedeno, že do vedlejšího pokoje dojde, ale na WC doma netrefí. V posudkovém spisu je založen i lékařský nález ošetřující lékařky pro stanovení stupně závislosti pro účely sociálních služeb ze dne 19. 2. 2009, kde je uvedeno, že posuzovaná má diagnostikovánu těžkou mentální retardaci, disharmonický vývoj osobnosti infantilního typu a rovněž výraznou retardaci v expresivní složce řeči (vývojová disfázie), přičemž k tomuto posouzení byla připojena řada odborných psychologických nálezů. Další smyslové postižení, případně postižení nervového nebo pohybového systému, diagnostikováno nebylo. Pokud jde právě o zmíněné psychologické posudky, jednalo se o zprávy z odborných psychologických vyšetření, ze kterých vyplývá, že byl paní A. G. diagnostikován atypický autismus (středně těžká symptomatika) s intelektovými schopnostmi v pásmu těžké mentální retardace. Mimo jiné je zde uvedeno, že funkční schopnosti dívky jsou velmi omezené a díky základní diagnóze je neschopná existence a je plně odkázána na péči jiné osoby. Funkčně lze pak obtíže přirovnat k nevidomým nebo neslyšícím lidem, jen s tím rozdílem, že u lidí s autismem vázne centrální zpracování smyslových podnětů (správně nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívají). V kontaktech pak chybí sociální vzájemnost a dívka nereaguje vždy adekvátně na běžné sociální situace. Posudková lékařka lékařské posudkové služby úřadu práce (posoudila zdravotní stav paní A. G. dne 24. 3. 2009. Paní A. G. nebyla posouzení přítomna. V posudku posudková lékařka shrnula údaje sdělené praktickou lékařkou a městským úřadem a dospěla k závěru, že se jedná o osobu, která z důvodu nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Na rozdíl od sociálního šetření je posuzovaná schopna samostatného stoje a chůze, je schopna i chůze po schodech, naopak není schopna zvládnout úkon přijímání stravy, dodržování pitného režimu. Na základě výše uvedených skutečností vydal městský úřad dne 11. 5. 2009 rozhodnutí v následujícím znění: "Žádost o zvýšení podaná dne 22. 12. 2008 se zamítá, oprávněné osobě bude nadále poskytován příspěvek na péči v původní výši 8.000,- Kč měsíčně."[2] Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dne 20. 5. 2009 odvolání, ve kterém uvedla, že žádá o nové posouzení zdravotního stavu a stupně závislosti - zvládání úkonů paní A. G. Odvolací orgán, krajský úřad, obdržel odvolání dne 9. 6. 2009 a pro objektivní posouzení stanoveného stupně závislosti dne 1. 7. 2009 požádal posudkovou komisi MPSV o jeho přehodnocení.[3] Příslušnou posudkovou komisí MPSV byla stěžovatelka dne 19. 8. 2009 informována o tom, že bude zpracován posudek pro účely odvolacího řízení zahájeného na základě podaného odvolání s tím, že posudková komise bude při posuzování vycházet zejména z posudkového spisu příslušného prvoinstančního posudkového orgánu, přičemž obsah shromážděné dokumentace se jeví dostačující pro objektivní posouzení i bez osobní účasti. Na tuto písemnost reagovala paní G. (matka) dopisem, v němž požádala o osobní účast u posudkové komise MPSV a uvedla, že posuzovaná (dcera) je ve věku 26 let a potřebuje dohled dospělé osoby 24 hodin denně, neboť není schopná zvládnout základní prvky sebeobsluhy a soběstačnosti. Nezvládá úkony péče o vlastní osobu, stravu, hygienu těla, fyziologickou potřebu, orientaci v domácím prostředí, nemá odhad rizika, nekomunikuje slovně, neumí číst, psát a nedokáže zvládat nejjednodušší životní situace sama a je plně odkázána na péči jiné osoby. Jako přílohu k tomuto dopisu připojila rozsudek o zbavení způsobilosti a posudkové zprávy z roku 2007. Na základě vlastní žádosti byly paní S. G. i její dcera přizvány na jednání posudkové komise MPSV, které se konalo dne 10. 9. 2009 a jehož se stěžovatelka s dcerou zúčastnily. Dle posudkového zhodnocení přezkoumala posudková komise MPSV posudkový závěr úřadu práce ze dne 25. 3. 2009, protože zadavatel nepožádal o aktuální posouzení, účastník řízení v průběhu odvolacího řízení nenamítl změnu zdravotního stavu, která nastala po vydání napadeného rozhodnutí, a nejde ani o případ, ve kterém by významná změna zdravotního stavu účastníka řízení vyplynula z vlastního zjištění PK MPSV. Posudková komise MPSV dále konstatovala, že posudkový závěr úřadu práce vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Posuzovaná je 26letá dívka s těžkým psychickým postižením - mentální schopností v pásmu těžké mentální retardace, v chování autistické rysy. Dle doložených vyšetření - chůze samostatná, do schodů i ze schodů střídá nohy, navštěvuje plavání, manipuluje i s velmi drobnými předměty, s matkou jezdí na výlety. Není orientována, nemá schopnost běžné komunikace, není schopna udržovat hygienu. Je schopna se najíst, ale není schopna dodržet stravovací a pitný režim samostatně. Charakter a tíže dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (dále také "DNZS") odpovídá co do charakteru i počtu nezvládnutých úkonů hodnocení lékaře úřadu práce včetně dodržování pitného režimu. V sociálním šetření uznán úkon stání - zde není důvod k uznání dohledu - jedná se o schopnost pohybového aparátu, stavu páteře, nosných kloubů, svalového a nervového ústrojí, kdy nebylo shledáno závažné postižení pohybového aparátu. Chůze po schodech nahoru i dolů - viz psychologické vyšetření - schopna střídat pravou i levou nohu při chůzi po schodech, dále plave, jezdí na výlety - v DNZS není shledán podklad pro vymizení schopnosti překonat schod jako překážku. Posudková komise MPSV tedy závěrem uvedla, že posudkový závěr úřadu práce vycházel ze správného použití posudkových kritérií, protože zdravotní stav a stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby pro účely příspěvku na péči byl posouzen v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyhl. č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na základě takto provedeného přezkumu dospěla posudková komise MPSV k závěru, že posudkový závěr úřadu práce ze dne 25. 3. 2009 lze potvrdit. Úkony soběstačnosti, jakož i úkony péče o vlastní osobu, tak byly posouzeny naprosto shodným způsobem jako v prvoinstančním řízení. Posouzení úkonů ze strany posudkové komise MPSV tak bylo totožné jako u posudkové lékařky úřadu práce v prvoinstančním řízení. Jako zvládnuté byly posouzeny úkony vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh; sezení, schopnost vydržet v poloze vsedě; stání, schopnost vydržet stát; přemisťování předmětů denní potřeby a úkon chůze po rovině a úkon chůze po schodech nahoru a dolů. Shrnu-li výše uvedené, posuzovaná A. G. není dle posudkových lékařů schopna bez pomoci či dohledu fyzické osoby zvládnout 30 úkonů soběstačnosti a péče o vlastní osobu, a náleží jí tak příspěvek na péči ve III. stupni. Závěry posudkové komise MPSV byly jako podklad sloužící k vydání rozhodnutí ve správním řízení zaslány stěžovatelce k vyjádření. Jelikož paní G. s posudkovým závěrem nesouhlasila, využila svého práva vyjádřit se k podkladům řízení a dne 30. 9. 2009 zaslala písemné vyjádření k jednotlivým úkonům péče o vlastní osobu a úkonům soběstačnosti a dále doložila zprávu z psychologického vyšetření ze dne 6. 10. 2009. Přestože se stěžovatelka vyjádřila ke všem posuzovaným úkonům, uvedu zde pouze námitky stěžovatelky k úkonům, které byly posudkovou komisí MPSV zhodnoceny jako zvládnuté: - Vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh - pod dohledem. Pokud jí není řečeno, že je čas si jít lehnout, neprovede toto vůbec a je schopna sedět na lůžku bez následného ulehnutí, přikrytí. - Sezení, schopnost vydržet v poloze vsedě - kratší dobu vydrží, déle není možno, čekání v čekárnách je velmi náročné. Nelze ji ponechat samostatně bez dozoru. - Stání, schopnost vydržet stát - ano, částečně, ale záleží kde - klidně bude stát i uprostřed silnice a nevysvětlíte jí, že musí jít dál. - Přemisťování předmětů denní potřeby - talíř s jídlem nebo hrnek s pitím si nedonese ke stolu, není schopna si po chvilce vzpomenout, kam si co položila. Neschopna rozlišovat předměty. - Chůze po rovině - ano, zvládne, ale s dohledem, zakopává o překážky, neuhne před větví. Pokud půjde stejnou cestou 10krát a v cestě jí bude vadit kámen, 10krát o něj zakopne. - Chůze po schodech nahoru a dolů - ano, s nutným doprovodem a pomocí jiné osoby. Při chůzi nahoru je třeba ji jistit zezadu, při chůzi dolů naopak zepředu. Chůze je velmi toporná. Krajský úřad pak na základě zmíněného vyjádření paní G. požádal posudkovou komisi MPSV o doplňující posudek pro účely odvolacího řízení a toto vyjádření stěžovatelky ke své žádosti přiložil. Zdravotní stav posuzované tak byl zhodnocen ještě jednou, a to v rámci doplňujícího posudku. V posudkovém zhodnocení byla posouzena zpráva z psychologického vyšetření ze dne 6. 10. 2009, kterou ke svému doplňujícímu vyjádření přiložila matka posuzované,[4] a to tak, že posuzovaná včetně zákonného zástupce byla účastna jednání PK MPSV dne 11. 9. 2009, nově doložené psychologické vyšetření neprokazuje nové posudkově významné skutečnosti o zdravotním stavu posuzované, nadále potvrzuje těžký stupeň mentální retardace. Nebylo zdokumentováno závažné postižení pohybového aparátu, mobilita a základní fyzické schopnosti jsou zachovány, vyvinuta vcelku i jemná motorika, stran rozlišení předmětů - jedná se o zvládnutí základních předmětů denní potřeby - talíř, židle, stůl atd., posuzovaná je schopna samostatného lehu, sedu, stoje, chůze i chůze po schodech, stejně jako přenášení předmětů, to znamená, že posuzovaná má zachované fyzické schopnosti k vykonávání těchto úkonů. Posudková komise MPSV se usnesla na potvrzení posudkového závěru úřadu práce, který vyšel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a na tom, že vzhledem k výše uvedenému setrvává na posudkovém závěru ze dne 11. 9. 2009. Krajský úřad pak na základě posudkového závěru vydal dne 16. 11. 2009 následující rozhodnutí. Výroková část o zamítnutí žádosti o zvýšení příspěvku na péči se mění tak, že žádost o zvýšení příspěvku na péči ze dne 22. 12. 2008 se zamítá podle ustanovení § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Výroková část o ponechání příspěvku na péči se potvrzuje. C - Právní hodnocení Postup dotčených správních orgánů se v řízení o zvýšení příspěvku na péči řídil zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění do 30. 6. 2009,[5] a vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Dle zmíněné právní úpravy se příspěvek na péči poskytuje fyzickým osobám závislým na pomoci jiné osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Nárok na příspěvek má fyzická osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle ustanovení § 8 zákona o sociálních službách. Dotčené ustanovení rovněž obsahuje jednotlivé stupně závislosti a počet úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti, kdy je uvedeno, že ve stupni I. potřebuje osoba pomoc při více než 12 úkonech, ve stupni II. při více než 18 úkonech, ve stupni III. při více než 24 úkonech a ve stupni IV. při více než 30 úkonech. Posuzované úkony jsou vymezeny ustanovením § 9 citovaného zákona. Při hodnocení úkonů pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé úkony. Jednotlivé úkony se sčítají, přičemž úkony uvedené v jednotlivých písmenech § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách se považují za jeden úkon. Pokud je osoba schopna zvládnout některý z úkonů jen částečně, považuje se takový úkon pro účely hodnocení za úkon, který není schopna zvládnout (viz ustanovení § 9 odst. 3 a 4 zákona o sociálních službách). Postup při hodnocení jednotlivých úkonů je pak specifikován ve vyhlášce, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Dle ustanovení § 1 odst. 2 citované vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti posuzuje, zda je osoba schopna dlouhodobě, samostatně, spolehlivě a opakovaně rozpoznat potřebu úkonu, úkon fyzicky provádět obvyklým způsobem a kontrolovat správnost provádění úkonu. Neschopnost zvládat úkony může přitom být zjištěna v oblasti fyzické (úkon provést), v oblasti psychické (rozpoznání potřeby úkonu) či oblasti smyslové (ověření správnosti provedení úkonu). V rámci řízení o příspěvku na péči provádí městský úřad sociální šetření, při kterém sociální pracovník zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí z hlediska péče o vlastní osobu a soběstačnosti.[6] Po provedení sociálního šetření byl obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen požádat příslušný úřad práce o posouzení stupně závislosti.[7] Posouzení prováděl posudkový lékař úřadu práce a vydal o něm posudek. Na postup posudkové služby se při vyhotovení posudku vztahují základní zásady správního řízení, přičemž dle ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, je správní orgán povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v ustanovení § 2 správního řádu.[8] Konkrétněji je pak v ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách zmíněna povinnost, kdy je při posuzování stupně závislosti osoby nutno vycházet ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zajištění potřeb osoby, popřípadě z výsledku funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Svá zjištění a závěry je posudkový lékař povinen zapsat do posudku, který musí splňovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti.[9] O odvolání proti rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností rozhoduje krajský úřad. Stupeň závislosti pro účely odvolacího řízení posuzuje na žádost krajského úřadu Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za účelem posouzení zdravotního stavu zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudková komise MPSV je při posouzení stupně závislosti rovněž povinna vycházet ze smyslu ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách (znění dotčeného ustanovení viz výše). I na tento posudek, který je v odvolacím řízení rozhodujícím důkazem, je třeba klást požadavek přesvědčivosti a úplnosti. Šetřením v dané věci jsem dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o sociální šetření provedené pracovnicí městského úřadu, vzhledem k tomu, že jsem sociálnímu šetření nebyl přítomen a paní A. G. jsem osobně neviděl, nemohu postup městského úřadu při zjišťování, jaké úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti není posuzovaná schopna zvládat, objektivně zhodnotit. Avšak již v úkonech zhodnocených sociálním šetřením stejně jako v posudku posudkového lékaře úřadu práce, jakož i v posudku posudkové komise MPSV, spatřuji logický rozpor. Pokud městský úřad v rámci sociálního šetření jakož i lékařka posudkové služby a posudková komise dospěly k závěru, že paní A. G. není schopna zvládat úkon příprava stravy,[10] stejně jako úkon podávání a porcování stravy,[11] je otázkou, na základě jakých skutečností dospěly k závěru, že jmenovaná zvládá úkon přemisťování předmětů denní potřeby, kde je posuzováno vykonávání koordinovaných činností při manipulaci s předměty, rozlišení předmětů, uchopení předmětu rukou nebo oběma rukama, zdvihnutí předmětu ze stolu či ze země, přenášení předmětu z jednoho místa na druhé a vyhledávání předmětů. Při sociálním šetření provedeném prvoinstančním orgánem bylo zjištěno, že posuzovaná nezvládá úkon orientace v přirozeném prostředí. Sociální pracovnice do protokolu specifikovala, že posuzovaná do vedlejšího pokoje dojde, ale na WC doma netrefí. Avšak úkon přemisťování předmětů denní potřeby, který předpokládá zvládnutí rozlišení a vyhledání předmětu, je bez další specifikace zhodnocen jako zvládnutý. Přes tento evidentní rozpor v záznamech o sociálním šetření krajský úřad jako odvolací orgán neprovedl opakované sociální šetření, které by uvedené nejasnosti objasnilo. Tato možnost vyplývá ze správního řádu, kde je stanoveno, že odvolací správní orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy.[12] U zmíněných úkonů příprava stravy a podávání a porcování stravy pak v posudcích posudkových lékařů bohužel není blíže specifikováno, které ze všech souvisejících posuzovaných úkonů (viz poznámka pod čarou 10 a 11) posuzovaná nezvládá, potažmo zda nezvládá všechny, nebo pouze některé z nich. Jestliže by paní A. G. nebyla schopna rozlišit jednotlivé druhy potravin a nápojů, výběr nápojů podle potřeby a účelu, je otázkou, zda by byla schopna předměty denní potřeby rozlišit či vyhledat, a to dlouhodobě, samostatně, spolehlivě a opakovaně, tak jak je uvedeno v ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Odůvodněním posudkové komise ze dne 10. 11. 2009, kde je uvedeno, že "nebylo dokumentováno závažné postižení pohybového aparátu, mobilita a základní pohybové schopnosti zachovány, vyvinuta vcelku i jemná motorika, stran rozlišení předmětů - jedná se o zvládnutí základních předmětů denní potřeby - talíř, židle, stůl atd., posuzovaná je schopna samostatného přenášení předmětů, to znamená, že posuzovaná má zachované fyzické schopnosti k vykonání těchto úkonů" nejsou, dle mého názoru, výše zmíněné logické rozpory vysvětleny, jelikož v posudku není zaznamenáno, jakými myšlenkami byla posudková komise MPSV vedena k tomu, že posuzovaná zvládá úkon přemisťování předmětů denní potřeby ve všech jeho bodech, tedy včetně schopnosti rozlišení předmětu, přenášení předmětu z jednoho místa na druhé a vyhledání předmětu, a to dlouhodobě, samostatně, spolehlivě a opakovaně. Pro úplnost doplním, že pokud jde o posudek lékaře lékařské posudkové služby úřadu práce, ve srovnání s provedeným sociální šetřením je jinak zhodnocen úkon stání, schopnost vydržet stát a úkon chůze po schodech nahoru a dolů. Změna hodnocení těchto úkonů je v posudkovém závěru zdůvodněna odkazem na psychologické vyšetření datované 9/2007 (posuzovaná do schodů i ze schodů zvládá, nyní již střídá nohy). Co naopak zdůvodněno není, je skutečnost, že posuzovaná není schopna zvládnout dodržení pitného režimu. Pro to, aby posudek úřadu práce naplnil požadavek úplnosti a přesvědčivosti, je nezbytné, aby posudkový lékař podnikl kroky k odstranění případných rozporů. Na základě takto učiněných dalších zjištění je pak nezbytné, aby se s uvedenými rozpory vypořádal v posudku, tj. aby v něm odůvodnil, z jakých důvodů ke změně přistoupil. D - Závěr Na základě zjištěných skutečností končím šetření ve věci paní A. G. v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, neboť jsem shledal pochybení v postupu městského úřadu, krajského úřadu, úřadu práce a posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Starostku města, ředitele krajského úřadu a ředitele odboru posudkové služby Ministerstva práce a sociálních věcí proto žádám, aby se podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv k mým závěrům vyjádřili ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této zprávy. Zpráva bude zaslána na vědomí stěžovatelce S. G., řediteli odboru interního auditu, kontroly a stížností České správy sociálního zabezpečení a též řediteli odboru sociálních služeb a začleňování Ministerstva práce a sociálních věcí, neboť tento útvar je příslušný k zahájení přezkumného řízení ve věci. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv [1] Ode dne 1. 7. 2009 přešla posudková činnost, jakož i veškerá související spisová agenda prováděná doposud úřady práce, na okresní správy sociálního zabezpečení. [2] Rozhodnutí Městského úřadu Bučovice ze dne 11. 5. 2009, čj. 4393/2009/BUC. [3] Stěžovatelka byla zároveň informována o tom, že pro vydání posudku byla v souladu s ustanovením § 16a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanovena lhůta 90 dnů, která však v důsledku velkého množství případů může být ještě prodloužena. V dopisu stěžovatelce bylo dále uvedeno, že po obdržení posudku bude krajský úřad v řízení pokračovat a o této skutečnosti ji bude informovat současně s výzvou podle ustanovení § 36 správního řádu k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí, tedy zejména k posudku posudkové komise MPSV. [4] Z dotčeného psychologického vyšetření je v posudkovém zhodnocení citováno následující: "Komunikace neverbálně, verbálně pouze ve formě vokalizací, pár jednoduchých slov, jednoduchým pokynům rozumí, složitější instrukce nechápe, reaguje na oslovení, schopna pochopit jednoduchý děj, v noci se často budí, vyžaduje kontakt, jemná motorika - listuje knihou, uchopí drobné předměty, manipuluje s nimi neadekvátně, rozumové schopnosti - nezvládá ani základní trivia, stagnace ve vývoji, intelektové schopnosti v pásmu těžké mentální retardace. Nají se sama, neukrojí si chléb, stravu potřeba nakrájet, o jídlo si neřekne, nenalije si tekutinu, nenachystá oblečení, oblékání za pomoci matky, nutná pomoc při mytí i použití WC, venku pouze v doprovodu dospělé osoby, neorientuje se v prostředí ani v nejbližším okolí domova." [5] Od 1. 7. 2009 přešla na základě zákona č. 479/2008 Sb. posudková činnost, jakož i veškerá související spisová agenda prováděná doposud úřady práce, na okresní správy sociálního zabezpečení. Vzhledem k tomu, že posouzení zdravotního stavu v prvoinstančním řízení probíhalo před tímto termínem, je postup hodnocen dle právní úpravy účinné v té době. [6] Viz ustanovení § 25 odst. 1 zákona o sociálních službách. [7] Viz ustanovení § 25 odst. 2 zákona o sociálních službách ve spojení s ustanovením § 8 odst. 1 písm. n) bodu 5 zákona o zaměstnanosti. [8] Zásada legality, zásada zákazu zneužití pravomoci správního orgánu, resp. zneužití správního uvážení, zásada ochrany práv nabytých v dobré víře, zásada přiměřenosti, zásada ochrany veřejného zájmu, zásada nestranného postupu a rovného přístupu a zásada ochrany legitimního očekávání. [9] Viz ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, čj. 4Ads 57/2009-53, a rozsudek ze dne 30. 9. 2009, čj. 4Ads 50/2009-63, www.nssoud.cz. [10] Zde je dle vyhlášky hodnocena schopnost zvládnout rozlišení jednotlivých druhů potravin a nápojů, výběr nápojů, výběr jednoduchých hotových potravin podle potřeby a účelu, vybalení potravin a otevírání nápojů. [11] Zde je dle vyhlášky hodnocena schopnost zvládnout podávání stravy v obvyklém denním režimu, schopnost dát stravu na talíř nebo misku a jejich přenesení, rozdělit stravu na menší kousky za používání alespoň lžíce, míchání a lití tekutin, uchopení nádoby s nápojem a spolehlivé a bezpečné přenesení nápoje, lahve, šálku nebo jiné nádoby. [12] Viz ustanovení § 89 správního řádu ve spojení s ustanovením § 23 a násl. zákona o sociálních službách.